40 C 130/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 11 617 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 004 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 41,45 Kč od 8. 2. 2025 do 25. 2. 2025 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7004 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 4 613 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 27,30 Kč za dobu od 8. 2. 2025 do 25. 2. 2025 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 613 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 499 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 2. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 11 617 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne 17. 5. 2024 s žalovanou úvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím internetových svých stránek www., Anonymizováno, .cz. Na základě úvěrové smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Tato byla žalované odeslána dne 17. 5. 2024 na číslo účtu uvedené ve smlouvě. Žalovaná se zavázala uhradit dlužnou částku spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 330 Kč do 30 dnů od poskytnutí. Dále byly sjednány volitelné služby – poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč. Úvěr společně s poplatky byl splatný dne 29. 10. 2024. Žalovaná si prodloužila splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem za poplatek 990 Kč a o dalších 30 dní tzv. desetiprocentním odkladem za poplatek 1 490 Kč. K desetiprocentnímu odkladu došlo dne 18. 6. 2024, kdy byla uhrazena částka 1 504 Kč a dne 26. 8. 2024, kdy byla uhrazena částka 1 490 Kč. Žalovaná za účelem prodloužení splatnosti dále uhradila dne 20. 7. 2024 částku 1 Kč a dne 27. 9. 2024 částku 1 Kč. Dohromady žalovaná uhradila 2 996 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, proto byla žalobkyní informována o výši dluhu a vyzývána prostřednictvím SMS a e-mailu k jeho úhradě. V následujících dnech byly žalované účtovány účelně vynaložené náklady vzniklé žalobkyni v souvislosti s vymáháním dlužné částky, a to dne 24. 8. 2024 ve výši 300 Kč a dne 3. 11. 2024 ve výši 300 Kč. V souladu s částí Smlouvy "Náklady úvěru" konkrétně odstavcem "Sankce", byla žalované za prodlení s úhradou aktuálně splatné splátky účtována smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, a to dne 28. 11. 2024 ve výši 255 Kč a dne 31. 12. 2024 ve výši 255 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva. Ke dni sepsání žalobního návrhu žalobkyně za žalovanou eviduje pohledávku ve výši 11 617 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 8 499 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ ve výši 990 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti „desetiprocentním odkladem“ ve výši 489 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 600 Kč a smluvních pokut v celkové výši 510 Kč. Příslušenstvím pohledávky je zákonný úrok z prodlení z částky 11 617 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 %, přičemž za období od 8. 2. 2025 do 25. 2. 2025 činí kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 68,75 Kč.

2. K jednání konanému dne 22. 10. 2025 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně, oddíl B, vložka , Anonymizováno, , jejímž předmětem podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (zjištěno z výpisu z OR žalobkyně). Z Karty klienta bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje u žalované údaje o výši příjmu 25 000 Kč, zdroj příjmu – zaměstnanec, příjem ostatních členů domácnosti 35 000 Kč, splátky jiným společnostem uvedené v žádosti 2 000 Kč. Při sjednávání smlouvy žalobkyně učinila dotazy s negativním výsledkem do registrů ISIR a NRKI. Z listin ID k žádosti , Anonymizováno, – ID klienta , Anonymizováno, strany 1-17 soud zjistil, že v tomto souboru jsou zahrnuty předsmluvní informace týkající se spotřebitelského úvěru, informace o zpracování osobních údajů a vlastní úvěrová smlouva. V předmětné smlouvě jsou jako smluvní strany uvedeni žalobkyně a , Jméno žalované, , u níž je dále uvedeno rodné číslo, ID klienta , Anonymizováno, , adresa trvalého pobytu shodná s adresou pro doručování, číslo OP, číslo telefonu a e-mailová adresa. Předmětem smlouvy je poskytnutí hotovostního bezúčelového úvěru ve výši 10 000 Kč za poplatek 330 Kč. Ověřovací poplatek byl stanoven ve výši 1 Kč. Splatnost úvěru byla stanovena dne 16. 6. 2024 a roční úroková sazba ve výši 0 %. Součástí smlouvy byl splátkový kalendář a další podmínky úvěru. Soubor všech listin je podepsán žalobkyní. V místě podpisu klienta je uvedeno: Podepsáno kódem , Anonymizováno, , telefonní číslo, na nějž byla odeslána SMS zpráva s podpisovým kódem, datum a hodina odeslání SMS zprávy s podpisovým kódem (17. 5. 2024 6:33) a okamžik podpisu smlouvy podpisovým kódem (17. 5. 2024 6:34). Dne 17. 5. 2024 žalobkyně odeslala ze svého účtu částku 10 000 Kč na účet žalované (zjištěno z opisu výpisu proplacení smlouvy ve spojení a Výpisem z běžného účtu žalované). Z Výpisu z běžného účtu žalované soud dále zjistil, že se jedná o výpis za období od 1. 3. 2024 – 31. 3. 2024. Na účtu žalované byla provedena řada účetních transakcí, kdy celkové výdaje (56 162,75 Kč) byly vyšší než příjmy (55 791,74 Kč). Mezi příjmy byla mimo jiné dne 17. 3. 2024 i jiná půjčka od žalobkyně ve výši 10 000 Kč a mezi výdaji řada splátek již čerpaných úvěrů. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalobkyně eviduje u smlouvy č. , hodnota, klienta , Jméno žalované, poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč dne 17. 5. 2024 a úhradu v celkové výši 2 996 Kč. Dne 27. 1. 2025 byla žalované odeslána předžalobní výzva, v níž žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky v celkové výši 11 617 Kč nejpozději do 7. 2. 2025. Zásilka byla doručována žalované dne 29. 1. 2025 (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s podacím archem a sledováním zásilky).

4. Z dalších provedených důkazů, a to Sazebníku poplatků platného od 4. 1. 2019, kopie OP žalované a metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci byla nadbytečná.

5. Po právní stránce soud posoudil předloženou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „ZoSÚ“).

6. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

7. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

10. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

11. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

12. Soud z provedených důkazů nevzal za prokázáno, že žalobkyně před uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně sice v návrhu tvrdila, jak zkoumala úvěruschopnost žalované, ale nepředložila k tomu jediný důkaz.

13. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.

14. S ohledem na vše výše uvedené nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

15. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná uhradila žalobkyni 2 996 Kč. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena žalované, byla předžalobní výzva.

16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 10 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 7 004 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 5. 2. 2025, což je první prokázaný den prodlení žalované. V předžalobní výzvě byla žalovaná vyzvána, aby dlužnou částku uhradila nejpozději do 7. 2. 2025. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné částky za dobu od 8. 2. 2025 do 25, 2. 2025 pak nově činí 41,45 Kč.

17. Ohledně zbývajících dílčích nároků v celkové výši 4 613 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 27,30 Kč za dobu od 8. 2. 2025 do 25. 2. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 613 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení soud žalobu zamítl.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Plně procesně úspěšné žalobkyni by vznikl nárok na odměnu za celkem tři úkony právní služby, a to za převzetí věci, odeslání předžalobní výzvy a sepis žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a 2 x písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky). Odměna za všechny tři úkony byla stanovena podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 1 100 Kč (1 x 200 Kč a 2 x 300 Kč). Za každý úkon právní služby náleží žalobkyni i náhrada hotových podle ust. § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Dále žalobkyni přísluší náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Jelikož žalobkyně byla procesně úspěšná ve 20 %, vznikl jí nárok na částku 440 Kč, zvýšenou o 21 % DPH ve výši 59 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 499 Kč. Jelikož byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, je žalovaná povinna podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně.

19. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.