40 C 151/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 105 185 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 105 185 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 864,02 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 16 472,62 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 73 293,06 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 73 293,06 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 17 484,50 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 105 185 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 864,02 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 16 472,62 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 73 293,06 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 73 293,06 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela dne 11. 4. 2017 s žalovanou Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce obsažené na zadní straně smlouvy. Před uzavřením smlouvy poskytovatel zápůjčky s odbornou péčí posoudil schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit částku ve výši 57 248 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 32 958 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování ve výši 9 500 Kč a částky za administrativní činnost ve výši 14 790 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 24 měsíčních splátkách po 6 552 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 16. 4. 2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradila dne 31. 5. 2018. Ke dni 1. 10. 2018 činila dlužná jistina 73 293,06 Kč a dlužný poplatek 31 891,94 Kč. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 53 760 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila pohledávka bez příslušenství 160 385 Kč. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala, přičemž kapitalizovaný smluvní úrok z dlužné jistiny do postoupení pohledávky činí 16 472,62 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny do jejího postoupení činí 9 864,02 Kč. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalované zaslána předžalobní výzva. Žalovaná dlužnou částku doposud neuhradila.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě namítala absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce pro porušení povinnosti zakotvené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice tvrdí, že zkoumala úvěruschopnost žalované, ale tato její tvrzení nejsou důkazně podložena. Pokud by soud nárok žalobkyně posuzoval v rovině bezdůvodného obohacení, pak žalobkyně neprokazuje poskytnutí jakéhokoli plnění. Dále žalovaná vznesla námitku promlčení právního nároku, pokud by soud došel k závěru, že bylo něco poskytnuto, protože to bylo více než 3 roky před podáním žaloby.

3. K ústnímu jednání dne 23. 7. 2021 se nedostavila žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o.s.ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně.

4. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 11. 4. 2017 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] Smlouvu o zápůjčce. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem, adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaná vzala na vědomí, že částku zápůjčky obdrží na osobní bankovní účet uvedený v záhlaví smlouvy do 3 pracovních dní od podpisu smlouvy oběma smluvními stranami a [právnická osoba] bezodkladně provedeného telefonického ověření správnosti osobních údajů zákazníka a parametrů zápůjčky uvedených ve smlouvě. Žalovaná se pak zavázala uhradit poskytnutou zápůjčku ve výši 100 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 57 248 Kč, tj. celkem 157 248 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách ve výši 6 552 Kč a poslední splátku ve výši 6 552 Kč (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce [číslo]). Z Tabulky umoření ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že dne 11. 4. 2017 je evidováno čerpání úvěru ve výši 100 000 Kč a následně sedm splátek úvěru v celkové výši 53 760 Kč. Z předložené listiny však není zjistitelné, kdo tuto tabulku umoření vystavil a ani kdo a jakým způsobem provedl evidované úhrady. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně příslušné strany 121 Seznamu postoupených pohledávek). Dopisem ze dne 20. 1. 2020 oznámil [právnická osoba] žalované postoupení pohledávky. Dopis byl odeslán žalobkyní žalované na adresu uvedenou ve smlouvě dne 14. 2. 2020 (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek ve spojení s Podacím lístkem ze dne 14. 2. 2020). Dne 12. 5. 2020 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalované uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, v níž žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky 140 072,49 Kč nejpozději do 18. 5. 2020 (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem ze dne 12. 5. 2020). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném [název soudu], oddíl C, vložka [číslo] s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně).

5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

6. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o zápůjčce uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o zápůjčce, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).

7. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

8. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 /48/“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

11. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

12. Žalobkyně v řízení neprokázala, že při uzavření smlouvy původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splácet. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 /48/ dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

13. Rovněž tak žalobkyně v řízení neprokázala, že by poskytla žalované tvrzené peněžní prostředky. Smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a k jejímu uzavření nepostačují příslušné projevy vůle smluvních stran, ale je nutné také přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Smlouva je uzavřena teprve přenecháním předmětu zápůjčky (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 659 – 672), tj. faktickým předáním finančních prostředků do dispozice žalované. V posuzované věci se žalobkyně zavázala převést peněžní prostředky na účet žalované. Z provedených důkazů soud nevzal za prokázáno, že by původní věřitel poskytl žalované jakékoli finanční prostředky. Žádným z provedených důkazů nebylo prokázáno, že by částka 100 000 Kč byla připsána na bankovní účet žalované, tj. nabytí peněžních prostředků žalovanou.

14. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.

15. S ohledem na vše výše uvedené soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul.

16. Pro úplnost soud dodává, že se již nezabýval námitkou promlčení, neboť toto by bylo s ohledem na vyslovený závěr nadbytečné.

17. Procesně úspěšnému žalované vzniklo podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 17 484,50 Kč, které sestávají z odměny advokáta ve výši 13 350 Kč za dva úkony právní služby podle ust. § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) za převzetí věci a písm. g) za účast u jednání dne 23. 7. 2021 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen vyhláška), a odměny ve výši jedné poloviny tarifní hodnoty za jeden úkon právní služby podle ust. § 7 vyhlášky ve spojení s ust. § 11 odst. 2 písm. f) za účast u vyhlášení rozhodnutí a z náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky, tj. celkem 900 Kč. Dále soud žalované přiznal náhradu za promeškaný čas za 2 půlhodiny v celkové výši 200 Kč dle ust. § 14 vyhlášky, vše včetně 21 % DPH ve výši 3 034,50 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. Soud žalované nepřiznal požadovanou odměnu za podané vyjádření, neboť své vyjádření žalovaná předala soudu u jednání dne 23. 7. 2021. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky. Jelikož byla žalovaná v řízení zastoupena advokátem, je žalobkyně povinna podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalované.

18. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.