40 C 157/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizováno 17 slov zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 625 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se, co do částky 6 375 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,05 % z částky 14 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,05 % z částky 14 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,05 % z částky 14 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,05 % z částky 14 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,05 % z částky 14 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,50 % z částky 14 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8 % z částky 14 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,75 % z částky 14 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 9 %. z částky 14 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 9 % ročně a spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 375 Kč od [datum] do zaplacení s ročním úrokem ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 921 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 000 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela dne [datum] s žalovaným Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit veřiteli souhrnný poplatek ve výši 9 296 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 23 296 Kč se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 52 pravidelných týdenních splátkách ve výši 448 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby dne [datum]. Žalovaný uhradil částku v celkové výši 6 375 Kč. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem s účinností od [datum] postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na přechodného věřitele [právnická osoba] S.á.r.l., což bylo žalovanému věřitelem oznámeno. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 16 921 Kč, z čehož 14 000 Kč tvořila jistina a 2 921 Kč souhrnný poplatek. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností od téhož dne na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne [datum]. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalovaný dlužnou částku doposud neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání dne [datum] se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., v nepřítomnosti účastníků.

4. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] Smlouvu o půjčce podle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí celé výše částky půjčky v hotovosti a zavázal se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 9 296 Kč, tj. celkem 23 296 Kč, a to v 52 týdenních splátkách ve výši 448 Kč (zjištěno ze Smlouvy o půjčce). I ve Smluvních podmínkách Smlouvy o půjčce bylo výslovně stanoveno, že tato smlouva se řídí ustanoveními zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, nestanoví-li zák. č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (zjištěno ze Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce). Pohledávka za žalovaným v aktuální výši 16 921 Kč byla původním věřitelem [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na [právnická osoba] S.á.r.l. (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy a dokladu o zaplacení úplaty). Dne [datum] bylo odesláno žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě o půjčce oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve spojení s Poštovním podacím archem ze dne [datum]). Pohledávka za žalovaným byla [právnická osoba] S.á.r.l. smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy). Dne [datum] bylo odesláno žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě o půjčce oznámení [právnická osoba] S.á.r.l. o postoupení pohledávky (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve spojení s Poštovním podacím archem ze dne [datum]). Dne [datum] odeslal právního zástupce žalobkyně žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu (zjištěno z Výzvy před podáním žaloby ve spojení s Podacím archem ze dne [datum]).

5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele [právnická osoba] za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

6. Z hlediska hmotněprávního soud v posuzované věci posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobou podle ust. § 3028 odst. 3 o.z. podle právních předpisů platných v době uzavření smlouvy o půjčce, a to konkrétně zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), a to s výjimkou ustanovení první části hlavy I. o. z. (§ 3030 o. z.).

7. Podle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Pojmovými znaky smlouvy o půjčce jsou tedy přenechání určitého množství věcí druhově určených věřitelem dlužníkovi k volnému nakládání a závazek dlužníka vrátit věřiteli po určité době věci stejného druhu. Smlouva o půjčce jako reálný kontrakt dále ke svému vzniku vyžaduje skutečné odevzdání předmětu půjčky. V posuzované věci si smluvní strany sjednaly, že [právnická osoba] jako věřitel poskytne žalovanému půjčku ve výši 14 000 Kč, kterou se žalovaný zavazuje zaplatit spolu se souhrnným poplatkem 9 296 Kč, tj. celkovou částku ve výši 23 296 Kč, v 52 týdenních splátkách. Současně s uzavřením této smlouvy žalovaný převzal v hotovosti částku 14 000 Kč. Žalovaný uhradil částku 6 375 Kč.

9. Z úřední činnosti je soudu známo, že [právnická osoba] je kapitálovou obchodní společností, podnikající v oblasti finančnictví, a to v nebankovním sektoru. Hlavním smyslem obchodní společnosti jako podnikatele je vytvářet zisk, což bylo i smyslem uzavřené smlouvy o půjčce. Materiálním zdrojem zisku, který zde nahradil obvykle sjednaný úrok, byl souhrnný poplatek. Poplatek, na rozdíl od úroků, které představují příslušenství pohledávky (srov. ust. § 121 odst. 3 obč. zák.), je samostatnou pohledávkou mající základ ve smluvní ujednání stran. V posuzované věci však není pochyb o tom, že jednoznačně plnil funkci úroku z předmětné půjčky a je nutno jej po právní stránce posoudit jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Nejvyšší soud dovodil už v rozhodnutí ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, že rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V posuzované věci, kdy souhrnný poplatek představuje 66,4 % jistiny půjčky, je cenou nepřiměřeně vysokou, které minimálně čtyřikrát krát přesahuje průměrnou odměnu bank za jimi poskytované spotřebitelské úvěry a půjčky (což je soudu známo z úřední činnosti). Není pochyb o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Úrok ve výši 66,4 % je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, jak má na mysli § 3 odst. 1 obč. zák., což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu § 39 obč. zák. jedná o neplatnost absolutní.

10. Podle ust. § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

11. Z výše citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že smlouva o půjčce by při zachování platnosti smlouvy jako celku byla stižena dílčí neplatností v ujednání o výši úroků jen tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Za situace, kdy právní předchůdce žalobce jako podnikatel, generuje svůj zisk právě ze sjednaného poplatku, jedná se o formulářovou smlouvu, kdy i žalovanému při uzavírání smlouvy muselo být zřejmé, že neobdrží půjčku, aniž by musel platit odměnu za její poskytnutí, je nutno dojít z těchto konkrétních okolností k závěru, že neplatné ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smlouvy, a tudíž absolutně neplatnou je proto celá smlouva o půjčce, ze které vzájemná práva a povinnosti stranám smlouvy ani nevznikla.

12. S ohledem na vše výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Žalobkyně má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 451 a násl. obč. zák., když při stanovení výše tohoto bezdůvodného obohacení se vychází z ust. § 457 obč. zák. V tomto případě bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta právní předchůdkyní žalobkyně částka 14 000 Kč a žalovaný fakticky již zaplatil 6 375 Kč, a proto z titulu bezdůvodného obohacení náleží žalobkyni částka 7 625 Kč. V tomto ohledu soud nebyl vázán tím, že žalobkyně použila zaplacenou částku 6 375 Kč na úhradu souhrnného poplatku, neboť toto ujednání považuje soud za neplatné, a tudíž tento nárok věřiteli ani nevznikl, a proto na jeho úhradu nemohl použít žalovaným zaplacenou částku.

13. Přestože žalobkyně odeslala žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu, nebylo prokázáno, že tato výzva byla doručena do dispozice žalovaného. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena do dispozice žalovaného, byla až dne [datum] žaloba, kterou si osobně převzal. Soud proto žalovaného zavázal uhradit žalobkyni podle ust. § 517 odst. 2 obč. zák. také úroky z prodlení z dlužné částky, ale až od [datum], tj. od prvního dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení (výrok I.).

14. S ohledem na vše výše uvedené soud proto žalobu co do částky 6 375 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 921 Kč jako nedůvodnou zamítl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí. Rovněž tak soud zamítl žalobu, co do požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky 7 625 Kč za dobu od [datum] do [datum], protože po tuto dobu žalovaný nebyl s úhradou dlužné částky v prodlení.

15. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.