40 C 162/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 500 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 4 101 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - na účet Okresního soudu v Ostravě, na doplatku soudního poplatku částku 600 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 7. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 000 Kč spolu s příslušenstvím a zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 4 101 Kč. Žalobkyně tvrdila, že dne 31. 8. 2018 žalovaný provedl registraci na portálu žalobkyně a následně za účelem ověření svého bankovního účtu uhradil registrační poplatek ve výši 1 Kč ze svého účtu na účet společnosti [právnická osoba] s variabilním symbolem [číslo] a účelem platby "potvrzuji sml. N072 4CCA A042", čímž souhlasil s obchodními podmínkami věřitele, přičemž skutečnost o provedení registrace a ověření bankovního účtu byla žalovanému potvrzena dne 31. 8. 2018 11:14 zasláním zprávy ze strany žalobkyně. Následně byla na základě provedené registrace žalovaného na Portálu dne 31. 8. 2018 mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena prostředky komunikace na dálku Rámcová smlouva o úvěru s CRSP kódem [číslo] [číslo] [číslo]. V souvislosti s uzavřením Rámcové smlouvy žalobkyně řádně a v souladu s obecně závaznými právními předpisy prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to posouzením příjmů žalovaného dle výpisu z účtu žalovaného a vyhledáním žalovaného v nebankovním registru, insolvenčním rejstříku, exekučním rejstříku a dále žalobkyně provedla lustraci žalovaného v nebankovním registru dostupném na adrese [webová adresa] se scoringem B. Dne 27. 6. 2019 zaslal žalovaný žalobkyni prostřednictvím k tomu určené sekce Portálu žádost [číslo] o poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně žádost žalovaného téhož dne přijala a mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena prostředky komunikace na dálku Smlouva o spotřebitelském úvěru s [číslo]. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě jeho žádosti [číslo] dne 27. 6. 2019 úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit úvěr včetně sjednaných úroků ve výši 1 500 Kč, tj. celkem částku ve výši 6 500 Kč nejpozději do dne 27. 7. 2019, a to jednorázovou platbou na bankovní účet žalobkyně. Vedle zaplacení dlužné částky žalobkyně požaduje po žalovaném i zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, tj. ode dne 28. 7. 2019. Žalobkyni náleží v souladu s článkem VII. odst. [číslo] uzavřené Smlouvy o úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 procenta, včetně DPH, z nesplacené jistiny Úvěru za každý den prodlení žalovaného se splacením úvěru, přičemž celková výše smluvní pokuty je omezena do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše úvěru, která v případě úvěru činí částku ve výši 2 500 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou úvěru dne 28. 7. 2019. Ke dni 3. 7. 2022 tak činí celková výše smluvní pokuty počítaná za každý den prodlení žalovaného jakožto částka ve výši 0,1 procenta z nesplacené jistiny úvěru, částku v celkové výši 5 360 Kč. S ohledem na limitaci celkové výše smluvní pokuty je žalobkyní požadována smluvní pokuta pouze ve výši 2 500 Kč. V čl. VII. odst. 1 a násl. Smlouvy o spotřebitelském úvěru si smluvní strany ujednaly pro případ prodlení žalovaného s placením peněžitých závazků vyplývajících ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru, možnost žalobkyně učinit před případným soudním vymáháním pohledávek pokus o mimosoudní vymožení dlužných částek prostřednictvím třetí osoby, přičemž náklady na toto mimosoudní vymáhání jsou pro účely RSÚ a Smlouvy o úvěru oběma stranami považovány za účelně vynaložené náklady ve smyslu Zákona o spotřebitelském úvěru. Dle čl. VII odst. 3.1. je-li klient ve zpoždění se splácením úvěru nebo jeho části více než 30 (třicet) kalendářních dnů ode dne odeslání výzvy k úhradě, klient souhlasí s tím, aby věřitel učinil před případným soudním vymáháním pohledávek pokus o mimosoudní vymožení dlužných částek prostřednictvím třetí osoby, přičemž náklady na předání k mimosoudnímu vymáhání činí 2 401 Kč včetně DPH. Dne 30. 9. 2019 16:42:51 byl úvěr předán k vymáhání inkasní [právnická osoba] [právnická osoba]. Výše nákladů za prvních 14 dní mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby byla sjednána ve výši 700 Kč. Pokud klient neuzavře dohodu či neuhradí svůj dluh v plné výši ani do 30. dne po zahájení mimosoudního vymáhání, výše nákladů mimosoudního vymáhání po 30. dni zahájení mimosoudního vymáhání, až do ukončení mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby, činí 500 Kč včetně DPH. Žalobkyně požaduje po žalovaném náklady vymáhání ve výši 4 101 Kč (2 401 Kč + 700 Kč + 500 Kč + 500 Kč). Dne 27. 5. 2021 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se nevyjádřil.

3. K jednání se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.´ 4. Soud provedl k důkazu všechny listiny předložené žalobkyní a na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Soud v řízení nevzal za prokázáno, že žalovaný uzavřel s žalobkyní Rámcovou smlouvu o úvěru. Pokud žalobkyně tvrdila, že dne 31. 8. 2018 žalovaný provedl registraci na portálu žalobkyně, pak tato skutečnost nebyla předloženými důkazy prokázána. Soud vzal za prokázáno, že dne 31. 8. 2018 byla na účet žalobkyně připsána částka 1 Kč odeslaná z účtu [celé jméno žalovaného] č. [bankovní účet] s popisem„ Potrvzuji sml. [číslo] [číslo] [číslo]“ (zjištěno z Výpisu z podnikatelského konta žalobkyně). Soud nevzal za prokázáno ani uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo], v níž jsou jako smluvní strany označeni žalobkyně jako věřitel a [celé jméno žalovaného] jako klient, u nějž je dále uvedeno jeho rodné číslo, adresa trvalého bydliště, korespondenční adresa, e-mail, telefonní číslo a číslo účtu. Smlouva v místě podpisu obou účastníků uvádí pouze jejich vytištěná jména a u klienta je v místě podpisu dále uvedeno: z IP adresy [adresa] (zjištěno ze Smlouvy o postřebitelském úvěru [číslo] ze dne 27. 6. 2019 vč. Čestného prohlášení). Dne 27. 6. 2019 odeslala žalobkyně ze svého účtu na účet č. [bankovní účet] částku 5 000 Kč (zjištěno z Historie transakcí). Co se týče prověření úvěruschopnosti, vzal soud za prokázáno, že žalobkyně znala výši měsíčního příjmu žalovaného za březen a duben 2019, který v 3/ 2019 činil 26 003 Kč a v 4/ 2019 činil 29 843 Kč (zjištěno z Výplatních lístků žalovaného za 3/ 2019 a 4/ 2019 ve spojení se-mailem ze dne 27. 6. 2019 [právnická osoba] Mail – Re_Doložení dokumentace). Z výpisu z účtu žalovaného za 5/ 2019 soud zjistil, že žalovaný má vedený účet u [právnická osoba] [právnická osoba] pod č. [bankovní účet] Počáteční zůstatek na účtu činil - 30 512,92 Kč, v průběhu měsíce května probíhala na účtu řada operací, mj. na účet byla připsána mzda ve výši 29 843 Kč a částka 3 700 Kč od společnosti [právnická osoba], a konečný zůstatek činil - 30 733,96 Kč. Dne 11. 6. 2019 pak žalobkyně prováděla vlastní ohodnocení a dospěla k výsledku„ scoring B“. V řádku„ úvěruschopný“ bylo uvedeno„ nevyplněny parametry“, dále měl žalovaný celkem 7 negativních záznamů a jen 4 pozitivní. Ze Screenhot_Credit123_informace o úvěru [číslo] bylo zjištěno, k ID smlouvy na jméno žalovaného ze dne 27. 6. 2019 byla u žalovaného evidována částka 5 000 Kč vydaná dne 27. 6. 2019 09:25:30, období 30 – datum splacení dluhu 27. 78. 2019, poplatek 1 500 Kč, celkem 6 500 Kč a dále celkový dluh 20 276,37 Kč. Dne 27. 5. 2021 odeslala žalobkyně žalovanému na e-mail uvedený v úvěrové smlouvě předžalobní výzvu. Odeslání výzvy žalovanému poštou nebylo prokázáno, neboť v předloženém podacím archu není zásilka žalovanému uvedena (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s [právnická osoba] Mail-Předžalobní výzva a podacím archem ze dne 27. 5. 2021). Žalobkyně je společností zapsanou v obchodním rejstříku vedeném u [název soudu] oddíl C, vložka [číslo] s předmětem podnikání mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (zjištěno z výpisu OR žalobkyně).

5. Z dalších listinných důkazů (Interní pravidla [právnická osoba], Předsmluvní formulář, Prověření úvěruschopnost žalovaného – vysvětlení scoringu [celé jméno žalovaného], Faktura FINIO [číslo] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], výpis z komunikace žalobkyně adresovaný žalovanému, [právnická osoba] Mail - Re_ Nová zpráva - [webová adresa], [právnická osoba] Mail - Re_ Nová zpráva - [webová adresa] 2019, [právnická osoba] Mail - Re_ Nová zpráva - [webová adresa] 2019, Informace ČNB, Informace ke smlouvě [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci byla nadbytečná.

6. Po právní stránce soud zhodnotil vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako vztah založený tvrzenou smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).

7. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovaným elektronicky. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu smlouva neobsahuje. Nedodržení písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, nicméně z předložených důkazů se uzavření smlouvy žalovaným nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného.

8. Žalobkyně v podané žalobě podrobně popsala způsob sjednávání úvěrové smlouvy s žalovaným prostředky komunikace na dálku, avšak tato svá tvrzení neprokázala. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný dne 31. 8. 2018 provedl registraci na portálu žalobkyně, tak k prokázání této skutečnosti nepředložila jediný důkaz.

9. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

10. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

13. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

14. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

15. Soud v řízení nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť žalobkyně vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalovaného, když v této oblasti se omezila pouze na započítání částek životního minima a normativních nákladů na bydlení, což vyplývá z jejích Interních pravidel. Žalovanému byl žalobkyní poskytnut úvěr za situace, kdy žalobkyně bezpečně znala pouze příjmovou stránku žalovaného a rovněž věděla, že běžný účet žalovaného vykazuje zůstatek - 30 733,96 Kč a žalovaný má v registrech negativní záznamy. Po zjištění těchto skutečností nelze uvěřit žalobkyni jako profesionální poskytovatelce spotřebitelských úvěr, že na základě výsledků posouzení úvěruschopnosti žalovaného neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru [číslo] pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

16. Žalobkyně pak předloženými důkazy neprokázala ani poskytnutí částky 5 000 Kč žalovanému. V řízení bylo pouze prokázáno odeslání částky 5 000 Kč žalobkyní na účet č. [bankovní účet] dne 27. 6. 2019. Žádným z provedených důkazů pak nebylo prokázáno připsání částky 5 000 Kč na účet patřící žalovanému. Pokud žalobkyně předložila soudu výpis ze svého účtu, na nějž byla dne 31. 8. 2018 připsána z účtu č. [bankovní účet] částka 1 Kč, pak z této skutečnosti nelze dovodit, že předmětný účet patřil téměř o téměř 10 měsíců později stále žalovanému a že na tento účet byla na konci června 2019 připsána částka 5 000 Kč, tj. že došlo k poskytnutí těchto finančních prostředků přímo žalovanému. Sám žalovaný předložil žalobkyni výpis ze svého běžného účtu za 5/ 2019 č. [bankovní účet], tj. naprosto odlišného účtu, než na něj byly zaslány finanční prostředky.

17. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.

18. S ohledem na vše výše uvedené soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul (výrok I.).

19. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

20. Žalobkyně se domáhala svých práv návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a věc byla převedena do rejstříku C, aby bylo nadále pokračováno v řízení. Podle položky 2 bod 2. Sazebníku poplatků, přílohy zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Žalobkyně doposud zaplatila na soudním poplatku dle pol. 2 bod 1. písm. a) Sazebníku poplatků částku 400 Kč Soudní poplatek podle pol. 1 bod 1 písm. a) činí částku 1 000 Kč. Soud proto žalobkyni uložil výrokem III. povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 600 Kč.