40 C 171/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 26 760 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 968 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 9. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se, co do částky 18 792 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 391,62 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 865,57 Kč a co do požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky 26 760 Kč od 18. 6. 2016 do 8. 7. 2019 a požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky 18 792 Kč od 9. 7. 2016 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25. 4. 2019 domáhala po žalované zaplacení částky 12 480 Kč spolu s příslušenstvím a částky 14 280 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela dne 13. 5. 2008 s žalovanou Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o půjčce obsažené na další straně smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 320 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 5. 2009. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradila dne 23. 9. 2008. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení dlužné částky, která činila na dlužné jistině půjčky 7 358,49 Kč a na dlužném souhrnném poplatku 5 121,51 Kč. Žalovaná zaplatila celkem na jistinu 2 641,51 Kč a na dlužný souhrnný poplatek ve výši 1 838,49 Kč. Dále žalovaná uzavřela dne 14. 2. 2008 s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které tato poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o půjčce obsažené na další straně smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 11 832 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 544 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19. 2. 2009. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradila dne 23. 9. 2008. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení dlužné částky, která činila na dlužné jistině půjčky 8 580,19 Kč a na dlužném souhrnném poplatku 5 971,81 Kč. Žalovaný zaplatila celkem na jistinu 8 580,19 Kč a na dlužný souhrnný poplatek celkem 5 971,81 Kč. Pohledávky z výše uvedených smluv se všemi právy s nimi spojenými byly postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016 na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisy ze dne 17. 6. 2016. Ke dni postoupení činila výše pohledávek v případě první smlouvy 12 480 Kč, sestávající z dlužné jistiny 7 358,49 Kč a dlužného souhrnného poplatku 5 121,51 Kč, a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 7 391,62 Kč a v případě druhé smlouvy 14 280 Kč, sestávající z dlužné jistiny 8 419,81 Kč a dlužného souhrnného poplatku 5 860,19 Kč, a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 7 865,57 Kč. Příslušenstvím každé pohledávky je úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalované zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná zaslala soudu celkem tři vyjádření, a to v červenci 2019. V prvním vyjádření se dotazovala soudu, o jaký dluh se jedná. Ve druhém vyjádření sdělila soudu, že je momentálně nemajetná a bez finančních příjmů. Ve třetím vyjádření se dotazovala soudu, zda je možno vytvořit splátkový kalendář po 100 Kč.

3. Žalobkyně podáním ze dne 17. 12. 2019 navrhla vydání rozsudku pro uznání.

4. K ústnímu jednání dne 7. 9. 2021 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., v nepřítomnosti účastníků.

5. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním.

6. Dne 14. 2. 2008 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] Smlouvu o půjčce [číslo] podle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem, adresou bydliště. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 11 832 Kč, tj. celkem 28 832 Kč, a to v 53 týdenních splátkách ve výši 544 Kč, přičemž první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období (zjištěno ze Smlouvy o půjčce [číslo]). Dne 13. 5. 2008 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] Smlouvu o půjčce [číslo] podle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem, adresou bydliště. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč, tj. celkem 16 960 Kč, a to v 53 týdenních splátkách ve výši 320 Kč, přičemž první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období (zjištěno ze Smlouvy o půjčce [číslo]). I ve Smluvních podmínkách Smlouvy o půjčce, které byly u obou předložených smluv naprosto shodné, bylo výslovně stanoveno, že tato smlouva se řídí ustanoveními zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, nestanoví-li zák. č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. jinak (zjištěno ze Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce). Žalovaná uhradila částku v celkové výši 19 032 Kč (zjištěno z Přehledu plateb). Obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016 včetně příslušné strany 7 a 14 Přílohy 1). Dopisem ze dne 17. 6. 2016 oznámil [právnická osoba] žalované oznámení o postoupení obou pohledávek (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky). Dne 22. 1. 2018 odeslala žalobkyně na adresu žalované uvedenou ve smlouvách o půjčce předžalobní výzvu. V případě této zásilky nebylo prokázáno její doručení do dispozice žalované, neboť předmětnou zásilku pošta nemá v evidenci (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem ve spojení se Sledováním zásilky).

7. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

8. Z hlediska hmotněprávního soud v posuzované věci posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobou podle ust. § 3028 odst. 3 o.z. podle právních předpisů platných v době uzavření obou smluv o půjčce, a to konkrétně zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), a to s výjimkou ustanovení první části hlavy I. o.z. (§ 3030 o.z.).

9. Podle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

10. Pojmovými znaky smlouvy o půjčce jsou tedy přenechání určitého množství věcí druhově určených věřitelem dlužníkovi k volnému nakládání a závazek dlužníka vrátit věřiteli po určité době věci stejného druhu. Smlouva o půjčce jako reálný kontrakt dále ke svému vzniku vyžaduje skutečné odevzdání předmětu půjčky. V posuzované věci si smluvní strany sjednaly, že obchodní společnost [právnická osoba] jako věřitel poskytne žalované jednak půjčku ve výši 17 000 Kč, kterou se žalovaná zavazuje zaplatit spolu se souhrnným poplatkem 11 832 Kč, tj. celkovou částku ve výši 28 832 Kč, v 53 týdenních splátkách, a jednak půjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavazuje zaplatit spolu se souhrnným poplatkem 6 960 Kč, tj. celkovou částku ve výši 16 960 Kč, v 53 týdenních splátkách. Současně s uzavřením obou smluv žalovaná převzala v hotovosti částky 17 000 Kč a 10 000 Kč.

11. Z úřední činnosti je soudu známo, že [právnická osoba] je kapitálovou obchodní společností, podnikající v oblasti finančnictví, a to v nebankovním sektoru. Hlavním smyslem obchodní společnosti jako podnikatele je vytvářet zisk, což bylo i smyslem uzavřené smlouvy o půjčce. Materiálním zdrojem zisku, který zde nahradil obvykle sjednaný úrok, byl souhrnný poplatek. Poplatek, na rozdíl od úroků, které představují příslušenství pohledávky (srov. ust. § 121 odst. 3 obč. zák.), je samostatnou pohledávkou mající základ ve smluvní ujednání stran. V posuzované věci však není pochyb o tom, že jednoznačně plnil funkci úroku z předmětné půjčky a je nutno jej po právní stránce posoudit jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Nejvyšší soud dovodil už v rozhodnutí ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, že rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V posuzovaných věcech, kdy souhrnný poplatek představuje 69,6 % jistiny půjčky, je cenou nepřiměřeně vysokou, které minimálně pět krát přesahuje průměrnou odměnu bank za jimi poskytované spotřebitelské úvěry a půjčky (což je soudu známo z úřední činnosti). Není pochyb o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Úrok ve výši 69,6 % je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, jak má na mysli § 3 odst. 1 obč. zák., což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu § 39 obč. zák. jedná o neplatnost absolutní.

12. Podle ust. § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

13. Z výše citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že smlouva o půjčce by při zachování platnosti smlouvy jako celku byla stižena dílčí neplatností v ujednání o výši úroků jen tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Za situace, kdy právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel, generuje svůj zisk právě ze sjednaného poplatku, jedná se o formulářovou smlouvu, kdy i žalované při uzavírání smlouvy muselo být zřejmé, že neobdrží půjčku, aniž by musela platit odměnu za její poskytnutí, je nutno dojít z těchto konkrétních okolností k závěru, že neplatné ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smlouvy, a tudíž absolutně neplatnou je proto celá smlouva o půjčce, ze které vzájemná práva a povinnosti stranám smlouvy ani nevznikla.

14. S ohledem na vše výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že obě smlouvy o půjčce, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyly platně uzavřeny. Žalobkyně má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 451 a násl. obč. zák., když při stanovení výše tohoto bezdůvodného obohacení se vychází z ust. § 457 obč. zák. V tomto případě bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta předchůdcem žalobkyně částka 17 000 Kč a částky 10 000, tj. celkem 27 000 Kč. Žalovaná fakticky zaplatila 19 032 Kč. Žalobkyni proto z titulu bezdůvodného obohacení náleží částka 7 968 Kč. V tomto ohledu nebyl soud vázán tím, že žalobkyně použila část provedených úhrad na úhradu souhrnného poplatku, neboť toto ujednání považuje soud za neplatné, a tudíž tento nárok žalobkyni ani nevznikl, a proto na jeho úhradu nemohla použít žalovanou zaplacené částky.

15. Přestože žalobkyně odeslala žalované dne 22. 1. 2018 předžalobní výzvu, nebylo prokázáno, že tato výzva byla doručena do dispozice žalované. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena do dispozice žalované, byla až žaloba, a to nejpozději dne 4. 7. 2019. Soud proto žalovanou zavázal uhradit žalobkyni podle ust. § 517 odst. 2 obč. zák. také úroky z prodlení z dlužné částky, ale až od 9. 7. 2019, tj. od prvního dne, kdy se žalovaná dostala do prodlení. K okamžiku zesplatnění činila výše zákonného úroku z prodlení 10 % ročně, a proto soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 7 968 Kč v této výši (výrok I.).

16. S ohledem na vše výše uvedené soud proto žalobu ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodnou zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

17. Pro úplnost soud dodává, že nemohl vyhovět návrhu žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání, neboť pro jeho vydání nebyly splněny podmínky. Soud neposoudil neurčitý dotaz žalované na splátkový kalendář po 100 Kč jako žádost o splátky, když žalovaná se v předchozím vyjádření dotazuje soudu, o jakou pohledávku se to vlastně jedná. Rovněž tak, s ohledem na výše vyslovený závěr o absolutní neplatnosti sjednaných smluv o půjčce, nemohlo dojít k platnému uznání dluhu žalovanou, protože dluh z titulu tvrzených smluv o půjčce neexistoval. Uznání dluhu je právem akcesorickým, tzn. že dohoda o uznání dluhu je platná jen tehdy, vznikla-li platně také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2005 sp. zn. 29 Odo 910/2003).

18. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, neboť zaslané dotazy žalovanou nelze považovat za vyjádření ve věci samé.

19. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.