40 C 175/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 15 844,31 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 15 844,31 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 428,86 Kč od 8. 3. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 584,55 Kč od 16. 9. 2024 do 21. 2. 2025 náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8. 3. 2025 ve znění doplnění ze dne 27. 8. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 15 844,31 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou elektronicky dne 11. 7. 2022 Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnou žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet. Dne 15. 7. 2022 žalobkyně vyplatila žalované úvěr v souladu s čl. IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru. Částka 16 000 Kč byla vyplacena na účet spotřebitele uvedený ve smlouvě a částka 4 000 Kč byla započtena na náklady poskytovatele dle bodu 4.8. smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr spolu s úroky v celkové výši 17 008 Kč v měsíčních splátkách ve výši 865 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 9. 2024. I přes několik upomínek tato splátka nebyla řádně uhrazena, a proto žalobkyně úvěr ke dni 21. 2. 2025 zesplatnila. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem 25 splátek ve výši 865 Kč, tj. celkem 21 636,58 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky v celkové výši 15 844,31 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok v celkové výši 1 584,55 Kč vypočtený jako 23 %, tj. sjednaného smluvního úroku ve smlouvě o úvěru, z částky 15 844,31 Kč, tj. zbývající výše jistiny ke dni zesplatnění, od 16. 9. 2024, tj. den následující po dni splatnosti neuhrazené splátky, do 21. 2. 2025, tj. den odeslání zesplatnění a výzvy k úhradě, náklady na upomínkování v celkové výši 800 Kč za upomínku č. 1 a upomínku č. 2 v souladu čl. V. odst. 5.

4. Smlouvy o úvěru, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z této částky. Dne 21. 2. 2025 byla žalované odeslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná se nevyjádřila.

3. K jednání se nedostavil žádný z účastníků. Žalobkyně svou neúčast omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a jednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud provedl k důkazu veškeré listiny předložené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, včetně všech příloh bylo zjištěno, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr v celkové výši 20 000 Kč, z čehož částka 16 000 Kč bude vyplacena na účet žalované a částka 4 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele úvěru. Čl. II. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele obsahuje prohlášení spotřebitele o jeho oprávněnosti a schopnosti plnit závazky ze smlouvy a prohlášení věřitele o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na základě uvedených prohlášení spotřebitele a jím předané dokumentace, informací z databází a jiných zdrojů, a to výpisu s insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, výpisu z databáze odcizených dokladů a výpisu z registru SOLUS. Z Přílohy č. 1 – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak vyplývá, že kromě osobních údajů a údajů o dosaženém vzdělání, žalobkyně zjistila, že žalovaná je zaměstnaná s příjmem 44 533 Kč měsíčně, náklady na bydlení 14 930 Kč měsíčně a nemá žádné další pravidelné ani jednorázové finanční závazky. Všechny provedené lustrace jsou bez záznamu, což bylo prokázáno i listinami Výsledek lustrace, Výpis ISIR žalované a Výsledek lustrace v registru SOLUS. Čistá mzda žalované v březnu 2022 byla 45 897 Kč, 45 207 Kč v dubnu 2022 a 49 361 Kč v květnu 2022 (zjištěno z Výplatní pásky žalované za 3/2022, 4/2022 a 5/2022). Zaměstnavatelem žalované byla společnost , právnická osoba, . (zjištěno z Výplatní pásky žalované za 3/2022, 4/2022 a 5/2022 ve spojení s výpisem z OR). Z listiny REPI – registr platebních informací vyplývá, že žalovaná je hodnocena jako vysoce rizikový klient. Žalobkyni byly předloženy dva osobní doklady žalované (zjištěno z kopie občanského a řidičského průkazu žalované). Základní informace o poskytovaném úvěru byly obsaženy v listině Předsmluvní informace. Na účet žalobkyně byla dne 11. 7. 2022 zaúčtována částka 1 Kč, která byla odeslána z účtu žalované (zjištěno z Potvrzení o příchozí platbě ve spojení se Záhlavím výpisu z účtu žalované). Dne 15. 7. 2022 byla z účtu žalobkyně na účet žalované odeslána částka 16 000 Kč (zjištěno z Potvrzení o odchozí platbě). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 865 Kč a sankce za upomínku ve výši 300 Kč dopisem odeslaným na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě dne 20. 9. 2024 (zjištěno z Upomínky č. 1 včetně poštovního podacího archu ze dne 20. 9. 2024). Dopisem odeslaným na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě dne 5. 10. 2019 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení částky 1 165 Kč a sankce za upomínku ve výši 500 Kč (zjištěno z Upomínky č. 2 včetně poštovního podacího archu ze dne 5. 10. 2024). Dopisem ze dne 21. 2. 2025 žalobkyně oznámila žalované, že úvěr byl zesplatněn a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 22 848,86 Kč. Výzva byla téhož dne odeslána na adresu uvedenou ve smlouvě (zjištěno z Předžalobní výzvy včetně poštovního podacího archu ze dne 21. 2. 2025).

5. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „ZoSÚ“).

6. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

7. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

10. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

11. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

12. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně se totiž omezila pouze na zkoumání příjmové stránky žalované, když v této oblasti se omezila na uvedení ničím nepodložených částek. Z výpisu z účtu žalované předložila žalobkyně soudu toliko záhlaví s číslem účtu. Ze všech žalobkyní předložených důkazů jednoznačně vyplývá, že prověření úvěruschopnosti klienta prováděla pouze za účelem formálního zajištění podkladů pro poskytnutí úvěru, což odporuje požadavku zákona. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru č. , hodnota, pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

13. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaná uhradila žalobkyni celkem 21 636,58 Kč, což tvrdila sama žalobkyně.

14. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 16 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 obč. zák. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná uhradila žalobkyně 21 636,58 Kč, tj. uhradila více, než obdržela, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítnul (výrok I.).

15. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.