40 C 180/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 10 509 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 100 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2 409 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 509 Kč od 18. 7. 2021 do 1. 8. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 409 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, částku 1 715 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 10 509 Kč za dobu od 18. 7. 2021 do 15. 10. 2021, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6. 10. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 10 509 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 18. 7. 2021 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 715 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 10 509 Kč za dobu od 18. 7. 2021 do 15. 10. 2021. Žalobkyně tvrdila, že dne 17. 6. 2021 uzavřela s žalovanou distančním způsobem Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 8 100 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru další poplatky za objednané služby. Žalovaná požádala o úvěr prostřednictvím internetové stránky [webová adresa]. Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované a poskytla žalované dne 21. 6. 2021 částku 5 100 Kč a dne 17. 6. 2021 částku 3 000 Kč. Žalovaná si při uzavírání smlouvy zvolila následující služby:“ Klidné spaní” za poplatek ve výši 110 Kč,“ Presto” za poplatek ve výši 330 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 29 Kč. Úvěr byl splatný dne 17. 7. 2021. Žalovaná neuhradila ničeho a dostala se do prodlení s úhradou. Žalovaná žalobkyni dluží 13 084,17 Kč, a to jistinu 8 100 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 1 940 Kč, poplatek za službu„ Klidné spaní“ 110 Kč, poplatek za službu„ Presto“ 330 Kč, poplatek za službu„ Informační SMS servis“ 29 Kč, zákonný úrok z prodlení 860,17 Kč a účelně vynaložené náklady 1 715 Kč. V souladu s č. 6 VOP požaduje žalobkyně za prodlení s úhradou po žalované i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 10 509 Kč za prvních 90 dnů prodlení. Žalované byla dne 1. 10. 2021 odeslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná se nevyjádřila.

3. K jednání konanému dne 6. 9. 2023 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním soud zjistil, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako dlužník, kdy předmětem této smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalované částku až do výše 8 100 Kč jako spotřebitelský úvěr, první tranše úvěru činí 3 000 Kč, RPSN 2 115,69 %, celkem splatná částka 10 354 Kč dne 17. 7. 2021, včetně poplatku ve výši 1 950 Kč Smlouva je datována dnem 17. 6 2021 a je opatřena podpisem za žalobkyně. V místě podpisu dlužníka je uvedeno:„ Podepisuji SMS kódem [číslo] dne 2021 [číslo]“. Z listin označených jako Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Souhlas se zpracováním osobních údajů a Všeobecné obchodní podmínky soud zjistil, že žádná z listin není opatřena podpisem žalobkyně ani žalované. Z listiny Výpis o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že zde jsou uvedeny základní osobní údaje žalované a údaje o výdajích a příjmech uvedených žalovanou, výši ověřeného příjmu žalované a jejich hodnocení. Z listiny Identifikované příjmy soud zjistil, že jde o listinu žalobce, ve které konstatuje ověření příjmu žalované ve výši 16 333. Z listiny Autorizace totožnosti soud zjistil, že jde o listinu žalobce, ve které konstatuje, že totožnost žalované byla autorizována prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet [bankovní účet]. Žalovaná poskytla žalobci kopii OP. Z listiny Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne 17. 6. 2021 byla na účet žalované vyplacena částka 3 000 Kč a dne 21. 6. 2021 částka 5 100 Kč. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ve spojení s podacím lístkem soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 13 916,83 Kč do tří dnů, s upozorněním na zahájení soudního řízení, nebude-li žalovanou hrazeno. Výzva byla žalované odeslána dne 25. 8. 2022 na adresu: [adresa], tj. adresu, která nebyla uvedena ve smlouvě uvedena ani jako adresa bydliště ani jako korespondenční adresa. Z listiny Sazebník a Obecné podmínky posuzování soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

5. Po právní stránce soud posoudil předloženou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).

6. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

7. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

10. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

11. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

12. Soud z provedených důkazů nevzal za prokázáno, že žalobkyně před uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Rovněž tak soud nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu řadu listin, nicméně tyto nebyly opatřeny podpisy smluvních stran, které je měly uzavřít. Pouze na listině Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním je umístěn podpis osoby jednající za žalobkyni. Z žalobkyní předloženými listin se uzavření smlouvy s žalovanou nepodává, resp. v řízení nebylo prokázáno, že by text těchto listin odpovídal projevu vůle žalované. Nebylo tedy prokázáno, že by smlouva o tvrzeném obsahu byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím veřejné datové sítě, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, za splnění podmínek § 562 odst. 1 o. z.

13. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.

14. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 8 100 Kč a žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena žalované, byla žaloba.

15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 8 100 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 8 100 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 2. 8. 2023, což je první prokázaný den prodlení žalované (výrok I.). Ohledně zbývajících dílčích nároků, a to částky 2 409 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 509 Kč od 18. 7. 2021 do 1. 8. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 409 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, částky 1 715 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 10 509 Kč za dobu od 18. 7. 2021 do 15. 10. 2021 soud žalobu zamítl (výrok II.).

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žádnému z účastníků soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesní úspěch žalobkyně byl pouze nepatrný. Ke dni rozhodnutí soudu činil nárok žalobkyně (včetně kapitalizovaného příslušenství) 14 993 Kč. Soud žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni 8 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne doručení žaloby, ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Procesní úspěch žalobkyně tak činil pouze 8 %.

17. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.