40 C 186/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 48 008 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 466 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 9. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se, co do částky 42 542 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 922,92 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 12 011,92 Kč, úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 30 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 2. 6. 2024 do 8. 7. 2024 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 534 Kč od 9. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - na účet Okresního soudu v Ostravě, na doplatku soudního poplatku částku 480 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6. 11. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 48 008 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 922 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 12 011 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 30 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , uzavřela dne 19. 12. 2019 s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Před uzavřením smlouvy věřitel posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu žádného trvání smlouvy výši 5 100 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 17 000 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 80 týdenních splátkách ve výši 728 Kč počínaje od 31. 12. 2019 a se splatností poslední splátky dne 6. 7. 2021. Vzhledem k tomu, že ke dni splatnosti 6. 7. 2021 nebyla dlužná částka žalovaným uhrazena, úročí se dlužná jistina ve výši 30 000 Kč od 7. 7. 2021 až do zaplacení úrokem ve výši 20,74 % ročně. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný na pohledávku uhradil pouze 10 534 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 48 008 Kč, sestávající z dlužné jistiny 30 000 Kč a dlužných úhrad za služby 18 008 Kč. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalovaný dlužnou částku doposud neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 18. 12. 2019 žalovaný požádal společnosti , právnická osoba, , o spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. V žádosti vedle svých osobních údajů uvedl, že bydlí v nájmu s partnerkou, je zaměstnaný s čistým příjmem 22 169 Kč. Měsíční výdaje žadatele pak činí výdaje na bydlení ve výši 7 680 Kč, osobní výdaje ve výši 4 000 Kč, splátky zápůjček/úvěrů ve výši 6 000 Kč (, právnická osoba, – celková částka 150 000 Kč, , Anonymizováno, – celková částka 100 000 Kč, žádná zápůjčka ve , Anonymizováno, s poznámkou „REF.“), celkové výdaje 17 680 Kč, použitelný příjem 4 489 Kč. K ověření mělý být předloženy listiny: výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva (zjištěno z Karty zákazníka). Téhož dne uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, , smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem, datem narození a adresou svého bydliště. Věřitel se smlouvou zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, úrok 5 100 Kč, administrativní poplatek 6 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 17 100 Kč, tj. celkovou částku ve výši 58 200 Kč v 80 týdenních splátkách ve výši 728 Kč a poslední splátku ve výši 688 Kč. Článek 9 Refinancování stanovil: „Zákazník požádal , Anonymizováno, , aby spotřebitelský úvěr, který zákazník čerpá dle této smlouvy, byl použit ke splacení ke dni uzavření této smlouvy dosud neuhrazeného spotřebitelského úvěru, který zákazník u , Anonymizováno, čerpal v minulosti. , Anonymizováno, tuto žádost o refinancování akceptuje a na důkaz toho činí smluvní strany následující dohodu o vzájemném započtení pohledávek. Smluvní strany se dohodly, že pohledávka , Anonymizováno, na zaplacení zůstatku spotřebitelského úvěru č. , hodnota, čerpaného v minulosti se po zohlednění snížení nákladů v důsledku jeho předčasného splacení započítává v celkové výši 14 000 Kč oproti pohledávce zákazníka na vyplacení spotřebitelského úvěru dle této smlouvy. Zákazník souhlasí s tím, že mu po uvedeném započtení bude v hotovosti při podpisu této smlouvy vyplacen rozdíl mezi jistinou spotřebitelského úvěru a zůstatkem refinancovaného spotřebitelského úvěru, tedy částka ve výši 16 000 Kč.“ (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 včetně příslušné strany Seznamu postoupených pohledávek). Původní věřitel , právnická osoba, dopisem ze dne 23. 6. 2023 oznámil žalovanému postoupení pohledávky a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky dopisu (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek). Dopis byl odeslán žalovanému na adresu , adresa, , , adresa, dne 23. 6. 2023 a byl vrácen nedoručený odesílateli (zjištěno z Podacího lístku ze dne 23. 6. 2023 ve spojení se sledováním zásilky). Dne 2. 10. 2023 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému na stejnou adresu předžalobní výzvu. Dopis byl opětovně vrácen zpět odesílateli s poznámkou „adresát na uvedené adrese neznámý“ (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem ze dne 2. 10. 2023 a sledováním zásilky). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka , Anonymizováno, s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně).

4. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti , právnická osoba, za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

5. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „ZoSÚ“).

6. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

7. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

10. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

11. V posuzované věci z provedených důkazů nevyplynulo, že by věřitel před poskytnutím úvěru prověřoval úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když tato zkoumání omezil pouze na prohlášení zákazníka ve Smlouvě o zápůjčce, obsažené v části Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce a uvedení nepodložených údajů v Zákaznické kartě. V Zákaznické kartě sice byly uvedeny listiny, které měly být současně předloženy a ověřeny, ale tyto listiny žalobkyně spolu se zákaznickými kartami nepředložila. Z předložených listin současně vyplývá, že původní věřitel pouze formálně zkoumal příjmovou stránku žalovaného, když v oblasti výdajů se omezil na pouhý odhad ničím nepodložené částky.

12. Žalobkyně v řízení neprokázala, že při uzavření smlouvy původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když se omezil pouze na uvedení ničím nepodložených údajů. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právodruhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. V posuzované věci bylo dokazováním zjištěno, že původní věřitel poskytl žalovanému v den uzavření smlouvy finanční prostředky v hotovosti ve výši 16 000 Kč. Ohledně částky 14 000 Kč bylo zjištěno, že strany se v neplatné smlouvy dohodly na tom, že závazek předchůdkyně žalobkyně spočívající v závazku vydat žalované částku 14 000 Kč nezanikne splněním, ale započtením, což je způsob nahrazující splnění.

15. Shora citovanou dohodu o zápočtu obsaženou v článku 9.1 smlouvy o úvěru (viz odstavec soud posoudil jako neurčitou, neboť v ní nejsou konkrétním a jednoznačným způsobem identifikovány pohledávky předchůdkyně žalobkyně z úvěrové smlouvy č. , hodnota, , oproti kterým měla být dohodou započtena pohledávka žalovaného vůči předchůdkyni žalobkyně na vyplacení zápůjčky ve výši 14 000 Kč. Není tak zřejmé, co konkrétně má částka 14 000 Kč po skutkové stránce představovat, zda se jedná o pohledávku z jistiny či z jiných nároků podle této smlouvy majících různý skutkový základ, tj. pohledávku na zaplacení úroků či poplatků a jakých, zda se jedná o pohledávku na zaplacení odměny za hotovostní inkaso splátek apod. Po takto provedeném zápočtu tak není možno ani dovodit, jaké závazky žalované z této smlouvy o úvěru zanikly, a vzhledem k tomu, že neurčitost nelze odstranit ani výkladem, který nemůže nahrazovat tu část projevu vůle, která v samotném právním jednání zcela schází, je nutno vyhodnotit celou dohodu o zápočtu obsaženou v čl. 9.1 smlouvy o úvěru ze dne 18. 12. 2019 jako zdánlivou ve smyslu ust. § 553 odst. 1 a § 554 o. z., k níž se nepřihlíží, na základě které proto nemohla pohledávka žalovaného na vyplacení částky 14 000 Kč podle smlouvy o úvěru z 18. 12. 2019 zaniknout, nemohla vyvolat zamýšlené účinky, ani pokud jde o zánik závazku žalovaného ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Za této situace proto nelze částku obsaženou v zápočtu ve výši 14 000 Kč považovat za plnění, které by byla žalovaná povinna žalobkyni dle § 2993 či § 87 o. z. a § 87 odst. 1 ZoSÚ vydat (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě č.j. 15 Co 98/2022-69).

16. Pro úplnost soud dodává, že nevyhověl návrhu žalobkyně, aby si vyžádal od jejího právního předchůdce Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , neboť samotným textem smlouvy není možno odstranit neurčitost provedeného zápočtu.

17. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 16 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o.z. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný tak neučinil, a to ani po doručení žaloby. Soud proto žalovaného zavázal uhradit žalobkyni podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také úroky z prodlení z dlužné částky, ale až od 9. 7. 2024, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o. z. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl žalobkyní vyzván, což v posuzované věci nastalo až doručením žaloby žalovanému (výrok I.).

18. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu v celém zbývajícím rozsahu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

19. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému (při zohlednění požadovaného příslušenství) podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

20. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.

21. Žalobkyně se domáhala svých práv návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a věc byla převedena do rejstříku C, aby bylo nadále pokračováno v řízení. Podle položky 2 bod 2. Sazebníku poplatků, přílohy zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Žalobkyně doposud zaplatila na soudním poplatku dle pol. 2 bod 1. písm. c) Sazebníku poplatků částku 1 921 Kč. Soudní poplatek podle pol. 1 bod 1 písm. b) činí částku 2 401 Kč. Soud proto žalobkyni uložil výrokem IV. povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 480 Kč. Pohledávku je žalobkyně povinna uhradit na účet Okresního soudu v Ostravě vedený u ČNB , adresa, , číslo účtu , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .