40 C 187/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 11 021,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 934,66 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 934,66 Kč od 10. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1 087 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 965,46 Kč, úrok ve výši 23,99 % ročně z částky 9 934,66 Kč od 15. 11. 2024 do 13. 2. 2025, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 9 934,66 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 934,66 Kč od 15. 11. 2024 do 9. 10. 2025 a úrok z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 9 934,66 Kč od 10. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 261,50 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 3. 2025 ve znění pozdějších změn a doplnění domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 021,66 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, . (dále jen „banka“) uzavřela s žalovaným dne 9. 1. 2024 smlouvu o vydání kreditní karty č. , hodnota, , na základě které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Před uzavřením smlouvy banka posoudila úvěruschopnost žalovaného, když při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých bance žalovaným v Návrhu na uzavření smlouvy. Veškeré dostupné informace banka kontrolovala v interních a externích databázích. Žalovaný z předmětného úvěru vyčerpal 9 934,66 Kč. Vyčerpaná část úvěru byla úročena sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou. Žalovaný na předmětný úvěr neuhradil ničeho, a proto banka dopisem ze dne 18. 6. 2024 přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 9 934,66 Kč, poplatků ve výši 1 087 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 945,46 Kč za dobu od 14. 3. 2024 do 14. 6. 2024. Žalovanému byla odeslána předžalobní výzva.

2. Žalovaný se nevyjádřil.

3. K jednání se žádný z účastníků ani jejich zástupců nedostavil, když zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání písemně omluvil. S ohledem na nepřítomnost účastníků a jejich zástupců soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním.

5. Dne 2. 12. 2022 uzavřel žalovaný s , právnická osoba, . Smlouvu o zřízení služeb přímého bankovnictví, na jejímž základě banka zavázala poskytovat žalovanému služby přímého bankovnictví v rozsahu stanoveném Produktovými podmínkami. Pro přístup ke Službám přímého bankovnictví se smluvní strany zavázaly využívat elektronické identifikační prostředky, tj. v čl. V. sjednané klientské číslo a RB klíč (zjištěno ze Smlouvy o zřízení služeb přímého bankovnictví). Téhož dne spolu banka s žalovaným uzavřela i smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě se banka zavázala poskytovat žalovanému služby běžného účtu v českých korunách, spořícího účtu a debetní karty (zjištěno ze Smlouvy o poskytování bankovních a dalších službách). Žalovaný téhož dne poskytl bance své osobní údaje (zjištěno z Údajů klienta) a kopii svého občanského průkazu (zjištěno z kopie OP žalovaného).

6. Dne 9. 1. 2024 žalovaný požádal banku o vydání kreditní karty s úvěrovým limitem 10 000 Kč. (zjištěno z Návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty č. , hodnota, ). Banka návrh žalovaného akceptovala (zjištěno z Akceptace Návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty č. , hodnota, ). Banka poskytla žalovanému dne 9. 1. 2024 základní informace týkající se sjednaného úvěru ke kreditní kartě (zjištěno z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ve formě kreditní karty , Anonymizováno, č. , hodnota, ). V žádosti žalovaný uvedl, že je ženatý, bydlí v pronajatém bytě, je zaměstnaný s čistým měsíčním příjmem 35 000 Kč, výdaji na bydlení 11 000 Kč, výdaji na živobytí 5 000 Kč a rodinnými a ostatními náklady 1 000 Kč. Žádost byla bankou posouzena dne 9. 1. 2024 s tím, že se jednalo o předschválenou nabídku s celkovou pravděpodobností splácení úvěru 99,41 % (zjištěno z Přílohy 1). Z listiny Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že banka dne 9. 1. 2024 žádal žalovaný o kreditní kartu pod číslem žádosti 6100019013 s limitem 10 000 Kč. Součástí tohoto protokolu jsou vstupní informace dle Přílohy 1, které žalovaný v žádosti bance deklaroval zadáním do formuláře banky. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného bylo využito standardních schvalovacích postupů, které zde banka podrobně rozepsala. Příjmy žadatele o úvěr byly ověřeny statistickým modelem, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů započítán byl příjem 34 641 Kč. Deklarované výdaje oproti uvedeným údajům banka navýšila a zohlednila výdaje ve výši 18 218 Kč. Banka neměla pochybnost o schopnosti klienta úvěr splácet, a proto podle odpovídající úvěrové politiky banky a v souladu s ní dne 19. 1. 2024 rozhodla, že žádost schvaluje.

7. Z výpisu z kartového účtu za období 12. 1. 2024 - 14. 2. 2024 soud zjistil, že žalovaný v tomto období čerpal úvěr ve výši 9 934,66 Kč a byl mu naúčtován poplatek 89 Kč za výběr. V následujících zúčtovacích obdobích byly žalovanému účtovány pouze úroky a poplatky, tj. úrok 347,19 Kč (zjištěno z výpisu z kartového účtu za období 14. 2. 2024 - 14. 3. 2024), úrok 194,89 Kč a poplatek za zaslání první upomínky 499 Kč (zjištěno z výpisu z kartového účtu za období 14. 3. 2024 – 12. 4. 2024), úrok 215,05 Kč a poplatek za zaslání druhé upomínky 499 Kč (zjištěno z výpisu z kartového účtu za období 12. 4. 2024 – 14. 5. 2024) a úrok 208,33 Kč (zjištěno z výpisu z kartového účtu za období 14. 5. 2024 – 14. 6. 2024). Stejné skutečnosti soud zjistil i ze Souhrnného výpisu z účtu Kreditní karty.

8. Dopisem ze dne 22. 3. 2024 banka žalovaného upozornila na neuhrazenou pravidelnou měsíční splátku a vyzvala jej k zaplacení částky 343,66 Kč do 29. 3. 2024 (zjištěno z Upozornění na neuhrazenou splátku). Dopisem ze dne 22. 3. 2024 banka vyzvala žalovaného k zaplacení částky 1 010,85 Kč do 20. 4. 2024 (zjištěno z 2. výzvy k úhradě). U žádného z těchto dopisů soud nevzal za prokázáno jejich odeslání žalovanému. Dopisem ze dne 20. 6. 2024 banka prohlásila všechny závazky žalovaného ze smlouvy o vydání kreditní karty za splatné ke dni 18. 6. 2024 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 11 987,12 Kč. Dopis byl odeslán žalovanému dne 20. 6. 2024 (zjištěno z listiny Okamžitá splatnost kreditní karty ve spojení s Přehledem podacích čísel).

9. Pohledávka za žalovaným byla postoupena nejprve , právnická osoba, . na společnost , Anonymizováno, (zjištěno z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 12/2023 ve spojení se Smlouvou o postoupení pohledávek č. 12/2023/11 včetně Přílohy č. , hodnota, a Potvrzení úplaty). O postoupení pohledávky vyrozuměla banka žalovaného dopisem ze dne 16. 12. 2024, který byl odeslaný žalovanému dne 30. 12. 2024. Společnost , Anonymizováno, následně předmětnou pohledávku postoupila na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek č. 2024/1 včetně Přílohy č. , hodnota, ). Dopisem ze dne 15. 1. 2025 společnost , Anonymizováno, , a.s. oznámila žalovanému, že jeho pohledávku postoupila na žalobkyni (zjištěno z Oznámení postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2025). Výzvou z téhož dne vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 17 359,87 Kč, a to do sedmi dnů od odeslání této výzvy (zjištěno z Výzvy k úhradě dluhu). Oba dopisy byly žalovanému odeslány dne 16. 1. 2025 (zjištěno ze Seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávek + předžalobních výzev).

10. Žádná skutková zjištěno z důvodu nadbytečnosti soud nečinil z Všeobecných obchodních podmínkách, Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby a Obchodních podmínek pro vydávání a používání kreditních karet. Případná skutková zjištění totiž nemohla mít žádný vliv na níže uvedené právní hodnocení věci.

11. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „ZoSÚ“).

12. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

13. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

16. V posuzované věci z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když tato zkoumání omezila pouze na prohlášení žadatele, lustraci žadatele v interních a externích registrech, ověření příjmu žadatele statistickým modelem a zohledněním výdajů, které oproti uvedeným výdajům sama navýšila.

17. Soud poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

18. Žalobkyně v řízení neprokázala, že při uzavření smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

19. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 9 934,66 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o.z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o.z. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný tak neučinil, a to ani po doručení žaloby dne 8. 10. 2025, která byla první prokazatelně doručenou výzvou žalovanému. Soud proto zavázal žalovaného uhradit žalobkyni čerpanou částku a podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také úroky z prodlení z dlužné částky od 10. 10. 2025, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o.z. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzván (výrok I.).

20. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu v celém zbývajícím rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Procesní úspěch žalobkyně při zohlednění celého původně žalobou uplatněného nároku včetně požadovaného příslušenství činí 10 %. Plně úspěšné žalobkyni by vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 300 Kč (bez DPH), sestávající z odměny za celkem 3 úkony právní služby, a to za převzetí věci, odeslání předžalobní výzvy a sepis žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a 2x písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky). Odměna všechny tři úkony byla stanovena podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 1 200 Kč (3 x 400 Kč). Za každý úkon právní služby náleží žalobkyni i náhrada hotových výdajů podle ust. § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Součástí nákladů řízení je i zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je soudu známo, že u něj již byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti ust. § 14b vyhlášky. Jelikož byla žalobkyně úspěšná v 10 %, přiznal soud žalobkyni na nákladech řízení částku 261,50 Kč včetně 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky. Jelikož byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, je žalovaný povinen podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně.

22. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.