40 C 20/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 42 193 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 42 193 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 835,42 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 42 193 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 12. 2019 domáhala po žalované zaplacení částky 42 193 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 835,42 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 42 193 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela dne 3. 11. 2010 s žalovanou Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o půjčce obsažené na zadní straně smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 30 932 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 1 147 Kč Poslední splátka byla stanovena na 28. 12. 2011. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradila dne 30. 4. 2013. Celou dlužnou částku byla žalovaná povinna uhradit nejpozději dne 28. 12. 2011. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně byl oprávněn od tohoto dne požadovat uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině 24 996,19 Kč a na dlužném souhrnném poplatku 20 896,81 Kč. Po tomto datu žalovaná uhradila celkem 3 400 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016 na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 26. 2. 2016. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 42 493 Kč. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení v zákonné výši 7,05 % ročně od 8. 5. 2013. Žalobkyně úroky za dobu od 8. 5. 2013 do data postoupení 26. 2. 2016 kapitalizovala, přičemž kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné částky do jejího postoupení činí 8 835,42 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaná uhradila celkem 300 Kč. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalované zaslána předžalobní výzva. Žalovaná dlužnou částku doposud neuhradila.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě vznesla námitku promlčení. Dále pak žalovaná namítala, že jí nebylo oznámeno postoupení pohledávky, ke kterému mělo dojít dne 26. 2. 2016, a že právního předchůdce žalobkyně ani pracovník žalobkyně si pro týdenní splátky v souladu s uzavřenou smlouvou a dohodou mezi účastníky nechodili do místa bydliště žalované a z uzavřené smlouvy nevyplývá žádný účet, na který by žalovaná měla splátky splácet.

3. V replice k vyjádření žalované žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení a uvedla, že žalovaná 20. 9. 2012 podepsala uznání dluhu, čímž uznala předmětnou pohledávku ze smlouvy uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně co do důvodu a výše, a zavázala se ji splácet v měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 2. 2016 bylo žalované odesláno na adresu uvedenou ve smlouvě, což žalobkyně dokládá poštovním podacím archem.

4. K ústnímu jednání dne 11. 5. 2021 se nedostavila žalovaná, která svou neúčast omluvila a požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti žalované.

5. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 3. 11. 2010 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] Smlouvu o půjčce [číslo] podle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem, adresou svého bydliště [ulice a číslo], [obec]. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 30 932 Kč, tj. celkem 67 932 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 1 147 Kč, přičemž první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Poslední splátka byla ve výši 259 Kč a byla splatná dne 28. 12. 2011 (zjištěno ze Smlouvy o půjčce). I ve Smluvních podmínkách Smlouvy o půjčce bylo výslovně stanoveno, že tato smlouva se řídí ustanoveními zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, nestanoví-li zák. č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. jinak (zjištěno ze Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce). Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni částku v celkové výši 25 439 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně příslušné strany 249 Seznamu postoupených pohledávek). V dopise ze dne 26. 2. 2016 oznámil původní věřitel žalované, že postoupil pohledávku za ní ze smlouvy [číslo] ve výši 42 493 Kč s příslušenstvím na žalobkyni. (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek). Dne 7. 8. 2018 odeslala žalobkyně žalované na adresu uvedenou ve smlouvě o půjčce předžalobní výzvu (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném [název soudu], oddíl C, vložka [číslo] s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně). Z listiny Uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce firmy [právnická osoba] bylo zjištěno, že v tato listina je formulář, v němž jsou strojově dotaženy osobní údaji žalované, tj. její jméno, adresa a rodné číslo, dále pak dlužná částka 45 893 Kč a číslo smlouvy [číslo]. Ve formuláři je dále uvedeno:„ Já níže podepsaná [celé jméno žalované], r. č. (uvedeno), uznávám ve smyslu § 558 č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění, výše uvedenou celkovou pohledávku společnosti [právnická osoba] za mojí osobou vyplývající z výše uvedených smluv o půjčce uzavřených se společností co do důvodu i výše a zavazuji se ji plně uhradit.“ Ihned následuje graficky odlišená a výrazná výzva:„ Označte křížkem [příjmení] stanovisko, doplňte údaje a zašlete zpět faxem nebo poštou“ a nabídka čtyř možností odpovědí: Uplatňovanou pohledávku nemohu uhradit najednou. Žádám o zaslání splátkového kalendáře a poštovních složenek. UPOZORNĚNÍ: MINIMÁLNÍ SPLÁTKA JE 1 000 Kč SPLÁTKOVÝ KALENDÁŘ JE PŘÍPUSTNÝ MAXIMÁLNĚ NA 12 MĚSÍCŮ! Dle mých možností žádám o měsíční splátky ve výši … Kč, které budu pravidelně zasílat vždy nejpozději k … dni v měsíci, počínaje měsícem … spolu s výrazným upozorněním DOPORUČENÍ: ZAČNĚTE SPLÁCET VÁŠ DLUH JIŽ TENTO MĚSÍC! Přiloženou poštovní složenkou jsem dne … uhradila splátku ve výši … Kč. Žalovaná označila křížkem první tři odrážky, tj. že není schopna uplatněnou pohledávku uhradit najednou, že žádá o zaslání splátkového kalendáře a poštovních složenek a řádek, v němž navrhuje splátky ve výši 1 000 Kč, k němuž dále rukou dopsala, že již má obstavený plat exekutory a víc splácet nemůže. Listina dále obsahuje kontaktní údaje dopsané žalovanou, datum 20. 9. 2012. Dále žalovaná na druhou stranu listiny ručně dopsala:„ Nemohu splácet více, nemám jistou práci (reorganizace), vyšší nájem a plat obstavený exekutorem. Nemuselo k tomu dojít, kdyby p. [příjmení] brala i nižší splátky v době, kdy jsem byla bez práce a finančních prostředků (cca 2 roky). Děkuji za pochopení.“ 6. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimován k podání žaloby.

7. Z hlediska hmotněprávního soud v posuzované věci posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobou podle ust. § 3028 odst. 3 o.z. podle právních předpisů platných v době uzavření smlouvy o půjčce, a to konkrétně zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen obč. zák.), a to s výjimkou ustanovení první části hlavy I. o.z. (§ 3030 o.z.).

8. Podle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

9. Pojmovými znaky smlouvy o půjčce jsou tedy přenechání určitého množství věcí druhově určených věřitelem dlužníkovi k volnému nakládání a závazek dlužníka vrátit věřiteli po určité době věci stejného druhu. Smlouva o půjčce jako reálný kontrakt dále ke svému vzniku vyžaduje skutečné odevzdání předmětu půjčky. V posuzované věci si smluvní strany sjednaly, že obchodní společnost [právnická osoba] jako věřitel poskytne žalované půjčku ve výši 37 000 Kč, kterou se žalovaná zavazuje zaplatit spolu se souhrnným poplatkem 30 932 Kč, tj. celkovou částku ve výši 67 932 Kč, v 60 týdenních splátkách. Současně s uzavřením této smlouvy žalovaná převzala v hotovosti částku 37 000 Kč.

10. Z úřední činnosti je soudu známo, že [právnická osoba] je kapitálovou obchodní společností, podnikající v oblasti finančnictví, a to v nebankovním sektoru. Hlavním smyslem obchodní společnosti jako podnikatele je vytvářet zisk, což bylo i smyslem uzavřené smlouvy o půjčce. Materiálním zdrojem zisku, který zde nahradil obvykle sjednaný úrok, byl souhrnný poplatek. Poplatek, na rozdíl od úroků, které představují příslušenství pohledávky (srov. ust. § 121 odst. 3 obč. zák.), je samostatnou pohledávkou mající základ ve smluvní ujednání stran. V posuzované věci však není pochyb o tom, že jednoznačně plnil funkci úroku z předmětné půjčky a je nutno jej po právní stránce posoudit jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Nejvyšší soud dovodil už v rozhodnutí ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, že rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V posuzované věci, kdy souhrnný poplatek představuje 83,6 % jistiny půjčky, je cenou nepřiměřeně vysokou, které minimálně pět krát přesahuje průměrnou odměnu bank za jimi poskytované spotřebitelské úvěry a půjčky (což je soudu známo z úřední činnosti). Není pochyb o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Úrok ve výši 72,5 % je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, jak má na mysli § 3 odst. 1 obč. zák., což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu § 39 obč. zák. jedná o neplatnost absolutní.

11. Podle ust. § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

12. Z výše citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že smlouva o půjčce by při zachování platnosti smlouvy jako celku byla stižena dílčí neplatností v ujednání o výši úroků jen tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Za situace, kdy právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel, generuje svůj zisk právě ze sjednaného poplatku, jedná se o formulářovou smlouvu, kdy i žalované při uzavírání smlouvy muselo být zřejmé, že neobdrží půjčku, aniž by musela platit odměnu za její poskytnutí, je nutno dojít z těchto konkrétních okolností k závěru, že neplatné ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smlouvy, a tudíž absolutně neplatnou je proto celá smlouva o půjčce, ze které vzájemná práva a povinnosti stranám smlouvy ani nevznikla.

13. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena.

14. S ohledem na tento vyslovený závěr, nemohla tudíž dojít k platnému uznání dluhu žalovanou, protože dluh z titulu smlouvy o půjčce [číslo] neexistoval. Uznání dluhu je právem akcesorickým, tzn. že dohoda o uznání dluhu je platná jen tehdy, vznikla-li platně také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2005 sp. zn. 29 Odo 910/2003).

15. Rovněž tak s ohledem na vyslovený závěr o neplatnosti smlouvy o půjčce má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 451 a násl. obč. zák., když při stanovení výše tohoto bezdůvodného obohacení se vychází z ust. § 457 obč. zák.

16. Dle ust. § 101 obč. zák. je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky dne 3. 11. 2010. S ohledem na shora vyslovený názor o neplatnosti smlouvy a vzniklý nárok na vydání bezdůvodného obohacení mohl věřitel požadovat jejich vrácení poprvé dne 4. 11. 2010 a bezprostředně po tomto datu počala běžet promlčení tříletá lhůta. I v případě, že by byla smlouva o půjčce platně uzavřena, byla žalovaná povinna splatit poskytnutou půjčku dne 28. 12. 2011. K promlčení nároku by tak došlo nejpozději dne 28. 12. 2014. Jelikož žalobkyně podala žalobu u soudu až dne 3. 12. 2019, tj. až po uplynutí promlčecí lhůty, soud žalobu v celém rozsahu zamítnul (výrok I.).

17. K námitce žalované, že jí nebylo oznámeno postoupení pohledávky, soud uvádí, že postoupení pohledávky žalobkyně prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy. Pokud žalobkyně označila k prokázání skutečnosti, že oznámení o postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované listinu – podací arch – tak tento k důkazu soudu nepředložila. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala, že na ni pohledávka za žalovanou byla platně a účinně postoupena, soud žalobkyni již nevyzýval k předložení označené listiny – podacího archu. Postoupení pohledávky tak bylo žalované oznámeno nejpozději doručením žaloby. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná dovolala promlčení nároku, se soud nezabýval ani další námitkou žalované, že si původní věřitel řádně nechodil do místa bydliště pro sjednané splátky, protože případná zjištění by nemohla nic změnit na vysloveném závěru, tj. že došlo k promlčení nároku.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého zavázal soud žalobkyni zaplatit v řízení plně úspěšné žalované na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, která sestává paušální náhrady ve výši 300 Kč za dva úkony (1. zaslání vyjádření ze dne 22. 1. 2020 a 2. vyjádření ze dne 15. 7. 2020) podle ust. § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb.