40 C 206/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 196 992,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 135 080,81 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 088,35 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 135 080,81 Kč od 24. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 61 912,07 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 10 423,71 Kč a dále pak s úrokem z úvěru ve výši 4,9 % ročně z částky 194 826,88 Kč od 24. 1. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve 4 672,81 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky ve výši 61 912,07 Kč od 24. 1. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 840 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 1. 2023 ve znění pozdějších změn domáhala po žalované zaplacení částky 196 992,88 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 1. 10. 2018 Smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které poskytla žalované dne 3. 10. 2018 finanční prostředky ve výši 300 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr v měsíčních splátkách ve výši 3 784 Kč splatných vždy k 20. kalendářnímu dni každého měsíce. Spolu se splátkou byl splatný i poplatek za pojištění ve výši 333 Kč. První splátka byla splatná dne 20. 11. 2018 a poslední měla být zaplacena dne 20. 10. 2026. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 4,9 % ročně. Úvěruschopnost žalované byla řádně posouzena. Žalovaná neplnila řádně a včas své závazky ze smlouvy. K 20. 1. 2022 (datum úhrady poslední splátky) žalovaná uhradila v nepravidelných splátkách částku 164 919,19 Kč. Z této částky činily poplatky na upomínky 5 000 Kč, úrok z prodlení 222,02 Kč a na úvěr bylo uhrazeno 159 696,98 Kč. Žalovaná ani přes výzvy žalobkyně další splátky neuhradila, a proto žalobkyně využila svého práva a rozhodla o zesplatnění úvěru ke dni 20. 6. 2022. Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22. 6. 2022 bylo odesláno žalované. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 194 826,88 Kč, dlužné poplatky ve výši 2 166 Kč, kapitalizovaný úrok za dobu 21. 12. 2021 - 23. 1. 2023 ve výši 10 423,71 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu 21. 6. 2022 – 23. 1. 2023 ve výši 13 731,16 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná se nevyjádřila.

3. K jednání dne 25. 6. 2024 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně svou neúčast omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud provedl k důkazu veškeré listiny doložené žalobkyní a z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v obchodním rejstříku vedeném , Anonymizováno, soudem v , Anonymizováno, , oddíl , Anonymizováno, , vložka , Anonymizováno, , jejímž předmětem podnikání je mj. poskytování úvěrů (zjištěno z výpisu z OR žalobkyně). Dne 17. 9. 2018 žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 357 000 Kč s možností splacení v 96 splátkách počínaje od 15. 11. 2018. Vedle osobních údajů žalovaná v žádosti uvedla, že je rozvedená, domácnost je jednočlenná, bydlí „dům/byt v os./družst. vlastnicví“ a na zasílací adrese bydlí od roku 2000. Je zaměstnaná s měsíčním čistým příjmem ve výši 19 000 Kč a pracuje na manuální pozici na dobu neurčitou. Žádné další příjmy žalovaná nemá. Měsíčně vynakládá na splátky úvěrů 5 600 Kč, celkový limit na povolených přečerpáních a kreditních kartách je 30 000 Kč. Žádné další výdaje v žádosti uvedeny nebyly (zjištěno z Žádosti o poskytnutí úvěru). Průměrný čistý příjem žalované v roce 2017 činil 19 378 Kč, v období od 1. 6. 2018 do 31. 8. 2018 pak 20 155 Kč (zjištěno z Potvrzení o výši pracovního příjmu). Z Výpisu z běžného účtu žalované u , Anonymizováno, č. , hodnota, soud zjistil, že se jedná o výpis z účtu za měsíc srpen 2018. Celkové příjmy v tomto měsíci byly ve výši 32 867 Kč a výdaje ve výši 31 690,54 Kč, konečný zůstatek 901,58 Kč. Příjmy byly ve výši 21 067 Kč jednorázová platba od zaměstnavatele a ve výši 8 800 Kč od úřadu práce. Další pohyby na účtu byly různě platební operace, mezi nimiž byly 4 inkasní splátky spotřebitelského úvěru, a to ve výších 2 761 Kč, 1 024,17 Kč, 2 958 Kč a 119 Kč. Po posouzení úvěruschopnosti žalobkyně dospěla k závěru, že všechna uvedená kritéria byla splněna. Úvěr byl schválen ve standardním procesu s doložením příjmu. Jedná se o konsolidaci půjček s limitem 300 000 Kč se splatností 96 měsíců. Klient konsolidoval 2 x spotřebitelský úvěru a 1 x kreditní kartu u jiného peněžního ústavu. Žalobkyně vycházela z příjmu 19 000 Kč, výdajů 7 930 Kč, a to včetně nákladů na splátky (zjištěno z Úvěruschopnosti). Z Informací z , právnická osoba, nebyly zjištěny žádné negativní informace. Z CRFI vyplývá, že po zadání informací žalobkyní z žádosti žalované byla žádost schválena. Dne 1. 10. 2018 uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr v celkové výši 300 000 Kč, z čehož částka 157 000 Kč bude převedena na účet č. , č. účtu, , VS , var. symbol, , částka 73 000 Kč na účet č. , č. účtu, , VS , var. symbol, a částka 30 000 Kč na účet č. , č. účtu, , VS , var. symbol, . Případný rozdíl mezi úvěrovým limitem a součtem závazků žalované bude převeden na účet žalované č. , č. účtu, a bude poskytnut jako bezúčelový. Žalovaná se zavázala splatit v období čerpání úroky z vyčerpané části úvěru jednorázovou platbou ve výši 735 Kč ke dni 20. 10. 2018 a dále se zavázala splácet úroky a jistinu v 96 měsíčních anuitních splátkách ve výši 3 784 Kč vždy k 20. dni v měsíci a poslední splátku ve výši 3 749,95 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 4,9 % ročně (zjištěno ze Smlouvy o úvěru). Úvěr byl v celé výši 300 000 Kč v souladu s uzavřenou smlouvou čerpán dne 3. 10. 2018 (zjištěno z Výpisu z účtu žalované od 1. 10. 2018 - 31. 10. 2018). Žalobkyně opakovaně upomínala žalovanou k úhradě dlužných částek, a to 1. Upomínkou, Výzvou k zaplacení dluhu (1. výzva), Opakovanou výzvou k zaplacení dluhu (2. výzva) a naposledy před oznámením zesplatnění žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky z úvěru ve výši 13 254,45 Kč výzvou doručenou do dispozice žalované dne 5. 4. 2022 (zjištěno z Poslední výzvy k zaplacení dluhu včetně dodejky). Dopisem ze dne 22. 6. 2022 žalobkyně oznámila žalované, že využila svého práva a v souladu se smluvními podmínkami prohlásila ke dni 20. 6. 2022 všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky v celkové výši 202 235,23 Kč. Oznámení bylo doručeno do dispozice žalované dne 27. 6. 2022 (zjištěno z Oznámení o zesplatnění úvěru včetně dodejky). Dne 3. 1. 2023 byla žalované odeslána předžalobní výzva, v níž žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky v celkové výši 215 816,96 Kč nejpozději do 7 dnů od odeslání této výzvy (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Poštovním podacím archem).

5. Z provedeného důkazu - listiny Předsmluvní informace, soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci byla nadbytečná.

6. Po právní stránce soud posoudil předloženou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „ZoSÚ“).

7. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

8. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

11. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

12. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

13. Soud z provedených důkazů nevzal za prokázáno, že žalobkyně před uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Z předložených listin vyplývá, že žalobkyně formálně zkoumala pouze příjmovou stránku žalované, když v oblasti výdajů se omezila na pouhé zjištění výše splátek úvěrů. Žalobkyně však vůbec neprováděla zjištění a ověření výdajové stránky žalované, neboť vycházela v oblasti výdajů pouze z výše životního minima a nákladů na bydlení. Životní minimum je pouze minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Tato částka následně slouží jako podklad pro výpočet případných dalších nároků. Rozhodně se nejedná o částku, za kterou průměrný člověk dlouhodobě žije a z níž uspokojí všechny své dlouhodobější potřeby. Tato částka nic nevypovídá o skutečných výdajích žadatele o úvěr. Rovněž tak žalobkyně nijak neověřovala ani údaje žalované o způsobu bydlení a nákladech vynakládaných na bydlení, které byly v žádosti o úvěr vyčísleny ve výši 0 Kč, přičemž současně bylo v žádosti uvedeno, že žalovaná v domácnosti žije sama.

14. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.

15. S ohledem na vše výše uvedené nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

16. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč a žalovaná uhradila žalobkyni 164 919,19 Kč. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena do dispozice žalované, bylo Oznámení o zesplatnění úvěru dne 27. 6. 2022.

17. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 300 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná uhradila toliko 164 919,19 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 135 080,81 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 29. 6. 2022, což je první prokázaný den prodlení žalované. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od 29. 6. 2022 do 23. 1. 2023 pak činí 9 088,35 Kč (výrok I.).

18. Ohledně zbývajících dílčích nároků v celkové výši 61 912,07 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 10 423,71 Kč a dále pak s úrokem z úvěru ve výši 4,9 % ročně z částky 194 826,88 Kč od 24. 1. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve 4 672,81 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky ve výši 61 912,07 Kč od 24. 1. 2023 do zaplacení soud žalobu zamítl (výrok II.).

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Plně procesně úspěšné žalobkyni by vznikl nárok na odměnu advokáta ve výši 22 450 Kč za dva úkony právní služby podle ust. § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen vyhláška), a odměny ve výši jedné poloviny tarifní hodnoty za jeden úkon právní služby podle ust. § 7 ve spojení s ust. § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky, náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky, tj. celkem 900 Kč, a zaplacený soudní poplatek ve výši 7 880 Kč. Jelikož žalobkyně byla procesně úspěšná v 30 % (při zohlednění žalované jistiny i příslušenství), vznikl jí nárok na částku 9 369 Kč, zvýšenou o 21 % DPH ve výši 1 471 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 10 840 Kč. Jelikož byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, je žalovaná povinna podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně.

20. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.