40 C 215/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 71 771,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50 228,79 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 9. 4. 2025 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 66,05 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se, co do částky 21 542,32 Kč spolu s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 64 852,45 Kč od 9. 4. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky z částky 14 623,66 Kč od 9. 4. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 6 367,74 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 266,84 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 9 099 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 5. 2025 ve znění doplnění ze dne 4. 9. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 71 771,11 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 4. 8. 2023 elektronicky Smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnou žalované úvěr ve výši 69 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěru splácet. Žalovaná čerpala úvěr jednorázově dne 4. 8. 2023 a zavázala se splatit jistinu úvěru spolu se smluvními úroky ve výši 12 % ročně v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 405 Kč, počínaje od 25. 9. 2023. Poslední splátku žalovaná uhradila dne 13. 9. 2024. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou měsíčních splátek, a proto žalobkyně zaslala žalované dne 5. 2. 2025 Výzvu k okamžitému splacení dluhu, v níž byla žalovaná vyzvána k zaplacení celé úvěrové pohledávky do 26. 3. 2025. Žalovaná dlužnou částku neuhradila. Žalovaná částka sestává z nesplacené části jistiny úvěru ve výši 64 852,45 Kč a úvěrových poplatků ve výši 6 918,66 Kč. Příslušenstvím pohledávky je smluvní a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, přičemž úroky do dne zesplatnění žalobkyně kapitalizovala. Neuhrazený smluvní úrok k datu zesplatnění činil 6 367,74 Kč a zákonný úrok z prodlení 332,89 Kč. Žalované byla dne 28. 3. 2025 zaslána předžalobní výzva k plnění ve lhůtě do 4. 4. 2025.

2. Žalovaná se nevyjádřila.

3. K jednání dne 11. 11. 2025 se nedostavila žalovaná, ačkoli byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti žalované.

4. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním.

5. Žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí bezúčelového úvěru ve výši 69 000 Kč, splatného v délce 96 měsíců (zjištěno z Žádosti o úvěr č. , hodnota, ). Podanou žádost žalobkyně zaevidovala dne 2. 8. 2023. Vedle osobních údajů žalované bylo v žádosti uvedeno, že příjem žadatele je ve výši 50 000 Kč, výdaje ve výši 20 000 Kč, dalším příjmy ve výši 40 000 Kč, náklady spojené s bydlením činí 12 500 Kč a ostatní výdaje žadatele včetně výživného 10 000 Kč (1 dítě nad 10 let). Všechny uvedené částky byly doloženy pouze čestným prohlášením žadatele. Ze systému bylo zjištěno čerpání SU s limitem 10 000 Kč, dluhem 10 000 Kč a výší měsíční splátky 1 555 Kč, stávající výše splátek mimo KB 1 555 Kč a v KB 1 253 Kč. Výsledky ověření dat, záznam v RRS, BRKI, NRKI a SOLUSu byly negativní (zjištěno z Návrhu na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení). Současně s podáním žádosti bylo vyplněno i Prohlášení o zdravotním stavu. Z Otisku z registru soud zjistil, že vedle existujícího obchodu mimo , Anonymizováno, , a o to osobního úvěru ze dne 30. 6. 2023 ve výši nesplacené jistiny 10 000 Kč, se zůstatkem 18 651 Kč a splátkou ve výši 1 555 Kč, jsou v registru zaevidovány ještě další tři odmítnuté žádosti mimo , Anonymizováno, , a to na osobní úvěru ve výši 50 000 Kč ze dne 11. 7. 2023, kreditní kartu splátkovou s požadovaným objemem 150 000 Kč ze dne 17. 5. 2023 a na revolvingový úvěr s požadovaným objemem 20 000 Kč ze dne 11. 5. 2023, a jedna odvolaná žádost na osobní úvěru ve výši 70 000 Kč ze dne 17. 5. 2023.

6. Ze Smlouvy o úvěru soud zjistil, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnou žalované úvěr ve výši 69 000 Kč s lhůtou čerpání do 10. 8. 2023. Splatnost úvěru byla sjednána v délce 96 měsíců do 25. 7. 2031 s výši anuitní splátky 1 406 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně. Smlouva měla být žalovanou podepsána elektronicky prostřednictvím aplikace Mobilní banka dne 4. 8. 2023. Základní informace o poskytovaném spotřebitelském úvěru obsahuje listina Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dopisem ze dne 5. 2. 2025 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky 13 761,20 Kč s upozorněním, že nebude-li dlužná částka uhrazena do 26. 3. 2025, nastane k tomuto dni splatnost celé vyčerpané jistiny pohledávky. Výzva byla doručena do dispozice žalované dne 11. 2. 2025 (zjištěno z Výzvy k okamžitému splacení dluhu). Z Historického výpisu k úvěru bylo zjištěno, že žalovaná dne 4. 8. 2023 čerpala částku 69 000 Kč a postupně žalobkyni uhradila celkem 18 771,21 Kč. Předžalobní upomínkou právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky 78 580,92 Kč nejpozději do 4. 4. 2025. Výzva byla doručena do dispozice žalované dne 2. 4. 2025 (zjištěno z Předžalobní upomínka včetně dokladu o odeslání a Sledování zásilky).

7. Žádná skutková zjištění z důvodu nadbytečnosti soud nečinil z listin Všeobecné obchodní podmínky, Úvěrové podmínky pro FO nepodnikatele, Oznámení , Anonymizováno, o úrokových sazbách a Sazebník.

8. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „ZoSÚ“).

9. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

10. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: , právnická osoba, . Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

13. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

14. V posuzované věci z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, když tato zkoumání omezila pouze na prohlášení žalované v žádosti o poskytnutí úvěru. Žalobkyně sama pak provedla pouze lustraci žalované ve vlastní databázi a registrech RRS, BRKI, NRKI a SOLUS sice s negativním výsledkem, ale zjištěním, že žalovaná opakovaně v posledních dvou měsících před poskytnutím úvěru žádala o větší objem finančních prostředků, avšak její žádosti byly odmítnuty. Z předložených listin tak vyplývá, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované pouze formálně, když svá zkoumání omezila na pouhé uvedení ničím nepodložených částek příjmů a výdajů žalované.

15. Žalobkyně v řízení neprokázala, že při uzavření smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 69 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o.z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o.z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná tak neučinila, a to ani po doručení předžalobní výzvy. Žalovaná celkem uhradila 18 771,21 Kč. Žalobkyni proto z titulu bezdůvodného obohacení náleží částka 50 228,79 Kč. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena do dispozice žalované, byla předžalobní výzva. Soud proto žalovanou zavázal uhradit žalobkyni podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také úroky z prodlení z dlužné částky od 5. 4. 2025, což je první prokázaný den prodlení žalované. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaná byla podle § 1958 odst. 2 o.z. povinna poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzvána (výrok I.).

17. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu v celém zbývajícím rozsahu zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal žalobkyni částku 9 099 Kč odpovídající jejímu procesnímu úspěchu. Plně procesně úspěšné žalobkyni by vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 22 747,46 Kč, sestávající z odměny advokáta ve výši 13 930 Kč za tři úkony právní služby podle ust. § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen vyhláška), a odměny ve výši jedné poloviny tarifní hodnoty za jeden úkon právní služby podle ust. § 7 ve spojení s ust. § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky, a náhrady hotových výdajů za čtyři úkony právní služby ve výši 1 650 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky. Dále soud žalobkyni přiznal 1/3 nákladů, tj. částku 696 Kč (neboť právní zástupce žalobkyně se dne 11. 11. 2025 účastnil u soudu 3 jednání), za náhradu za promeškaný čas za 10 půlhodin v celkové výši 1 500 Kč a z náhrady hotových výdajů – cestovného v celkové výši 588 Kč (cesta vlakem z Brna do Ostravy a zpět), vše včetně 21 % DPH ve výši 3 449,50 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., a zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 872 Kč. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyni nepřiznal odměnu za písemné podání ve věci samé ze dne 4. 9. 2025, neboť tímto podáním žalobkyně reagovala na výzvu soudu k doplnění žalobních tvrzení, která podle názoru soudu již měla být součástí žaloby. Žalobkyně byla procesně úspěšná v 40 %, a proto jí náleží odměna ve výši odpovídající tomuto poměru. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky. Jelikož byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, je žalovaná povinna podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta.

19. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.