Okresní soud v Ostravě · Rozsudek

40 C 22/2022

č. j. 40 C 22/2022-19

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2022-05-20 · VYHOVENI,ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSOV:2022:40.C.22.2022.3

Citované zákony (15)

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 22 942,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 548,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 27. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se, co do částky 18 394 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 960,44 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 16 854 Kč zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 816 Kč od 21. 1. 2020 do 26. 11. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 267,43 Kč od 27. 11. 2021 do zaplacení a úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 13 816 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 30. 11. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 22 942,57 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 960,44 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 16 854 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 816 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 13 816 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela dne 19. 11. 2012 s žalovanou Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o půjčce obsažené na zadní straně smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek v celkové výši 18 394 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 810 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 181 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 403 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 674 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 1. 2014. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 17. 6. 2016. Žalovaná uhradila částku v celkové výši 17 451,43 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky v celkové výši 22 942,57 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 13 816 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 9 126,57 Kč. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení v zákonné výši a úrok ve výši 19,98 % ročně počítaný z dlužné jistiny. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalované zaslána předžalobní výzva. Žalovaná dlužnou částku doposud neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K jednání dne 20. 5. 2022 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

4. U jednání soud provedl důkazy všemi listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 19. 11. 2012 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] Smlouvu o půjčce [číslo] podle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 18 394 Kč, tj. celkem 40 394 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 674 Kč a poslední splátce ve výši 628 Kč, přičemž první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období (zjištěno ze Smlouvy o půjčce). I ve Smluvních podmínkách Smlouvy o půjčce bylo výslovně stanoveno, že tato smlouva se řídí ustanoveními zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, nestanoví-li zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelského úvěru a o změně některých zákonů jinak (zjištěno ze Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce). Žalovaná uhradila částku v celkové výši 17 451,43 Kč (zjištěno z Protokolu o platební historii). Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně příslušné strany 79 Seznamu postoupených pohledávek). Dne 14. 2. 2020 odeslala žalobkyně žalované na adresu uvedenou ve smlouvě o půjčce oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky. U této zásilky nebylo prokázáno její doručení do dispozice žalované (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek ve spojení s Podacím lístkem ze dne 14. 2. 2020 a Sledováním zásilky). Dne 12. 11. 2021 odeslala žalobkyně žalované na adresu uvedenou ve smlouvě o půjčce předžalobní výzvu, v níž žalovanou vyzvala k zaplacení částky ve výši 53 867,58 Kč nejpozději do 26. 11. 2021. Výzva byla žalované doručována dne 19. 11. 2021 (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem ze dne 12. 11. 2021 a Sledováním zásilky). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném [název soudu], oddíl C, vložka [číslo] s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně).

5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimován k podání žaloby.

6. Z hlediska hmotněprávního soud v posuzované věci posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobou podle ust. § 3028 odst. 3 o.z. podle právních předpisů platných v době uzavření smlouvy o půjčce, a to konkrétně zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen obč. zák.), a to s výjimkou ustanovení první části hlavy I. o.z. (§ 3030 o.z.).

7. Podle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Pojmovými znaky smlouvy o půjčce jsou tedy přenechání určitého množství věcí druhově určených věřitelem dlužníkovi k volnému nakládání a závazek dlužníka vrátit věřiteli po určité době věci stejného druhu. Smlouva o půjčce jako reálný kontrakt dále ke svému vzniku vyžaduje skutečné odevzdání předmětu půjčky. V posuzované věci si smluvní strany sjednaly, že obchodní společnost [právnická osoba] jako věřitel poskytne žalované půjčku ve výši 22 000 Kč, kterou se žalovaná zavazuje zaplatit spolu se souhrnným poplatkem 18 394 Kč, tj. celkovou částku ve výši 40 394 Kč, v 60 týdenních splátkách. Současně s uzavřením této smlouvy žalovaná převzala v hotovosti částku 22 000 Kč.

9. Z úřední činnosti je soudu známo, že [právnická osoba] je kapitálovou obchodní společností, podnikající v oblasti finančnictví, a to v nebankovním sektoru. Hlavním smyslem obchodní společnosti jako podnikatele je vytvářet zisk, což bylo i smyslem uzavřené smlouvy o půjčce. Materiálním zdrojem zisku, který zde nahradil obvykle sjednaný úrok, byl souhrnný poplatek. Poplatek, na rozdíl od úroků, které představují příslušenství pohledávky (srov. ust. § 121 odst. 3 obč. zák.), je samostatnou pohledávkou mající základ ve smluvní ujednání stran. V posuzované věci však není pochyb o tom, že jednoznačně plnil funkci úroku z předmětné půjčky a je nutno jej po právní stránce posoudit jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Nejvyšší soud dovodil už v rozhodnutí ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, že rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V posuzované věci, kdy souhrnný poplatek představuje 83,6 % jistiny půjčky, je cenou nepřiměřeně vysokou, které minimálně pět krát přesahuje průměrnou odměnu bank za jimi poskytované spotřebitelské úvěry a půjčky (zjištěno s dat ČSN systému časových řad ARAD). Není pochyb o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Úrok ve výši 83,6 % je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, jak má na mysli § 3 odst. 1 obč. zák., což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu § 39 obč. zák. jedná o neplatnost absolutní.

10. Podle ust. § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

11. Z výše citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že smlouva o půjčce by při zachování platnosti smlouvy jako celku byla stižena dílčí neplatností v ujednání o výši úroků jen tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Za situace, kdy právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel, generuje svůj zisk právě ze sjednaného poplatku, jedná se o formulářovou smlouvu, kdy i žalované při uzavírání smlouvy muselo být zřejmé, že neobdrží půjčku, aniž by musela platit odměnu za její poskytnutí, je nutno dojít z těchto konkrétních okolností k závěru, že neplatné ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smlouvy, a tudíž absolutně neplatnou je proto celá smlouva o půjčce, ze které vzájemná práva a povinnosti stranám smlouvy ani nevznikla.

12. S ohledem na vše výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Žalobkyně má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 451 a násl. obč. zák., když při stanovení výše tohoto bezdůvodného obohacení se vychází z ust. § 457 obč. zák. V tomto případě bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta předchůdcem žalobkyně částka 22 000 Kč, žalovaná fakticky zaplatila 17 451,43 Kč, a proto z titulu bezdůvodného obohacení náleží žalobci částka 4 548,57 Kč. V tomto ohledu nebyl soud vázán tím, že žalobkyně použila část provedených plateb na úhradu souhrnného poplatku, neboť toto ujednání považuje soud za neplatné, a tudíž tento nárok žalobkyni ani nevznikl, a proto na jeho úhradu nemohla použít žalovanou zaplacenou částku.

13. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena do dispozice žalované, byla předžalobní výzva, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 26. 11. 2022. Soud proto žalovanou zavázal uhradit žalobkyni podle ust. § 517 odst. 2 obč. zák. také úroky z prodlení z dlužné částky, ale až od 27. 11. 2022, tj. od prvního dne, kdy se žalovaná dostala do prodlení (výrok I.).

14. S ohledem na vše výše uvedené soud proto žalobu v celém zbývajícím rozsahu zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

15. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

16. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.