40 C 225/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 869,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 500 Kč od 27. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 7 296,90 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 784,98 Kč od 25. 1. 2025 do 26. 5. 2025, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 284,98 Kč od 27. 5. 2025 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 72,19 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - na účet Okresního soudu v Ostravě na doplatku soudního poplatku částku 200 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 5. 6. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 715 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 784,98 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za dobu od 26. 10. 2024 do 24. 1. 2025 v celkové výši 72,19 Kč. Žalobkyně tvrdila, že dne 25. 9. 2024 uzavřela s žalovaným distančním způsobem Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru další poplatky za objednané služby. První splátka byla splatná dne 25. 10. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 18. 3. 2026. Žalovaný požádal o úvěr prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, . Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného a poskytla žalovanému dne 25. 9. 2024 na jeho bankovní účet částku 5 500 Kč. Žalovaný si při uzavírání smlouvy zvolil následující služby: „Presto” za poplatek ve výši 165 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 10,56 Kč. Žalovaný se dostal se do prodlení s úhradou pravidelných denní splátek, a proto žalobkyně dle čl. 7 odst. 1 smlouvy tuto dne 24. 1. 2025 vypověděla. Žalovaný žalobkyni dluží 12 796,90 Kč, a to jistinu 5 499,97 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 109,45 Kč, smluvní úrok 7 011,92 Kč, poplatek za službu „Presto“ 165 Kč a poplatek za „Informační SMS servis“ 10,56 Kč. V souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy požaduje žalobkyně za prodlení s úhradou po žalovaném i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru za prvních 90 dnů prodlení. Žalovanému byla dne 21. 5. 2025 odeslána předžalobní výzva.

2. Žalovaný se nevyjádřil.

3. K jednání konanému dne 24. 10. 2025 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z listiny označené jako Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník, kdy předmětem této smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému částku až do výše 80 000 Kč jako spotřebitelský revolvingový úvěr s koncem doby platnosti kreditního rámce 18. 3. 2026, RPSN 2135,56 %, úroková sazba (pevná – denní úrok) 1,066 %, datum splatnosti první denní splátky 25. 10. 2025 a datum splatnosti úvěru 18. 3. 2026. Smlouva je datována dne 25. 9. 2024 a je opatřena podpisem za žalobkyně. Na místě podpisu druhé strany je uvedeno: „Tímto podepisuji dne 2024-09-25. Klient“. Z listin označených jako Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním osobních údajů a Všeobecné obchodní podmínky soud zjistil, že žádná z listin není opatřena podpisem žalobkyně ani žalovaného. Z listiny Výpis o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že zde jsou uvedeny základní osobní údaje žalovaného a údaje o výdajích a příjmech uvedených žalovaným, výši ověřeného příjmu žalovaného a jejich hodnocení. Z listiny Identifikované příjmy soud zjistil, že jde o listinu žalobkyně, ve které konstatuje ověření příjmu žalovaného ve výši 156 361. Z listiny Autorizace totožnosti soud zjistil, že jde o listinu žalobkyně, ve které konstatuje, že totožnost žalovaného byla autorizována prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalovaného , č. účtu, . Z listiny Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ve spojení se Sdělením , právnická osoba, . bylo zjištěno, že dne 25. 9. 2024 byla na účet žalovaného připsána částka odeslaná žalobkyní ve výši 5 500 Kč. Dne 24. 1. 2025 žalobkyně vyhotovila email, jímž žalovanému oznámila, že žalovanému vypověděla smlouvu o půjčce a vyzvala jej k úhradě částky 13 464,09 Kč. U této listiny soud nevzal za prokázáno, že byla doručena do dispozice žalovaného. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ve spojení s podacím lístkem ve spojení se Sledováním zásilky soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 13 464,09 Kč do tří dnů, s upozorněním na zahájení soudního řízení, nebude-li žalovaným hrazeno. Výzva byla žalovanému odeslána dne 21. 5. 2025 a byla mu doručována dne 22. 5. 2025. Z listiny Bank ID výpis, Předpis denních splátek a Obecné principy posuzování soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

5. Po právní stránce soud posoudil předloženou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „ZoSÚ“).

6. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

7. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

10. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

11. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

12. Soud z provedených důkazů nevzal za prokázáno, že žalobkyně před uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Rovněž tak soud nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu řadu listin, nicméně tyto nebyly opatřeny podpisy smluvních stran. Pouze na listině Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, je umístěn podpis osoby jednající za žalobkyni. Z žalobkyní předloženými listin se uzavření smlouvy s žalovaným nepodává, resp. v řízení nebylo prokázáno, že by text těchto listin odpovídal projevu vůle žalovaného. Nebylo tedy prokázáno, že by smlouva o tvrzeném obsahu byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím veřejné datové sítě, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, za splnění podmínek § 562 odst. 1 o. z.

13. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok, popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.

14. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 500 Kč a žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva.

15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 5 500 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinen toto obohacení vrátit. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 5 500 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 27. 5. 2025, což je první prokázaný den prodlení žalovaného (výrok I.). Ohledně zbývajících dílčích nároků, a to částky 7 296,90 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 784,98 Kč od 25. 1. 2025 do 26. 5. 2025, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 284,98 Kč od 27. 5. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 72,19 Kč soud žalobu zamítnul (výrok II.).

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žádnému z účastníků soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

17. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.

18. Žalobkyně se domáhala svých práv návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a věc byla převedena do rejstříku C, aby bylo nadále pokračováno v řízení. Podle položky 2 bod 2. Sazebníku poplatků, přílohy zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Žalobkyně doposud zaplatila na soudním poplatku dle pol. 2 bod 1. písm. b) Sazebníku poplatků částku 800 Kč. Soudní poplatek podle pol. 1 bod 1 písm. a) činí částku 1 000 Kč. Soud proto žalobkyni uložil výrokem IV. povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč. Pohledávku je žalobkyně povinna uhradit na účet Okresního soudu v Ostravě vedený u , Anonymizováno, , adresa, , číslo účtu , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .