40 C 244/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 276,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy k 28. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, až do úplného zaplacení, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 276,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 276,30 Kč od datum do datum a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 276,30 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 276,30 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně právnická osoba uzavřela prostřednictvím svých webových stránek www.creditportal.cz s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. číslo, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 276,30 Kč nejpozději dne datum. Žalovaný byl k úhradě dluhu upomínán. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K jednání se nedostavila žalobkyně, která svou neúčast u jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) v její nepřítomnosti a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud provedl k důkazu veškeré listiny předložené a navržené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru č. číslo soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou označeni na straně úvěrující právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a na straně úvěrované celé jméno žalovaného, u něhož je dále uvedeno datum narození, rodné číslo, adresa, číslo OP, email a bankovní spojení. Předmětem smlouvy bylo sjednání podmínek poskytnutí úvěru ve výši 3 000 Kč s úrokem ve výši 40 % ročně a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 251,30 Kč (po slevě) / 3 276,30 Kč (před slevou). Celková částka k úhradě činila 4 224,80 Kč (po slevě) / 6 374,93 Kč (před slevou). Datum poskytnutí úvěru bylo datum a splatnost úvěru byla stanovena dne datum Smlouva je podepsána úvěrujícím dne datum Vedle místa, kde má být podpis úvěrovaného (klienta), je vytištěno jméno„ celé jméno žalovaného“ a pod ním SMS kód:3s4a. Soud v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla skutečně uzavřena smlouva o uvedeném obsahu, neboť tato skutečnost se z uvedené listiny nepodává. Dne datum byla k tíži účtu právnická osoba u ČSOB zaúčtována částka 3 000 Kč, která byla v rámci téže banky převedena na účet č. bankovní účet vedený na jméno žalovaného (zjištěno z Potvrzení o provedení transakce). Ze Smlouvy o postoupení pohledávek vzal soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. číslo byla postoupena na žalobkyni. Původní věřitel oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni žalovanému dopisem ze dne datum, který byl odeslán žalovanému společně s předžalobní výzvou téhož dne.

5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele právnická osoba za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

6. Předloženými důkazy žalobkyně neprokázala, že by právnická osoba uzavřela s žalovaným tvrzenou smlouvu o úvěru, avšak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 3 000 Kč.

7. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovaným elektronicky. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu smlouva neobsahuje. Nedodržení písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalovaným nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného.

8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dne datum žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 3 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 obč. zák. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný tak neučinil, a to ani po doručení kvalifikované výzvy v podobě žaloby (žalovaný osobně převzal dne datum). Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 3 000 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 obč. zák. ve pojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od datum, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Ohledně zbývajících dílčích nároků v celkové výši 3 276,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky soud žalobu zamítl. Soud dále žalobu zamítl ohledně požadovaného zákonného úroků z prodlení z dlužné částky 3 000 Kč za dobu od datum do datum, protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl po tuto dobu v prodlení. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 obč. zák. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl žalobkyní vyzván. Zákonný úrok z prodlení k okamžiku zesplatnění, tj. datu doručení žaloby žalovanému byl ve výši 8,25 % ročně, a proto soud zavázal žalovaného uhradit zákonný úrok z prodlení v této výši.

9. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

11. Lhůtu k plnění soud stanovil na návrh žalovaného ve splátkách ve výši 1 000 Kč, a to s ohledem na jeho stávající sociální a finanční poměry. Soud přihlédl k aktivnímu přístupu žalovaného, který se snažil vzniklou situaci s přihlédnutím ke svým finančním možnostem vyřešit. Vzhledem k celkové výši dluhu v poměru k výši splátky má soud zato, že stanovená výše splátek je přijatelná i pro žalobkyni, která bude uspokojena v období tří měsíců. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.