40 C 246/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 33 390 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 510 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 18. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se, co do částky 20 880 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 25 005,56 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 649,35 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 33 390 Kč od 19. 12. 2020 do 17. 8. 2021 a zákonným úrokem z prodlení z částky 20 880 Kč od 18. 8. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - na účet Okresního soudu v Ostravě na doplatku soudního poplatku částku 334 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 20. 8. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 24 996,67 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a zaplacení částky 8 393,33 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela dne 3. 5. 2007 s žalovanou Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o půjčce obsažené na další straně smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 640 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 5. 2008. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradila dne 26. 8. 2008. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo dne 8. 5. 2008 právo na uhrazení dlužné částky, která činila na dlužné jistině půjčky 14 738,60 Kč a na dlužném souhrnném poplatku 10 591,40 Kč. Žalovaná uhradila do postoupení pohledávky částku v celkové výši 8 923,33 Kč. Dále žalovaná uzavřela dne 4. 4. 2007 s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které tato poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o půjčce obsažené na další straně smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 320 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 4. 2008. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradila dne 26. 8. 2008. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo dne 9. 4. 2008 právo na uhrazení dlužné částky, která činila na dlužné jistině půjčky 4 948,90 Kč a na dlužném souhrnném poplatku 3 611,10 Kč. Do postoupení pohledávky žalovaná uhradila celkem 8 566,67 Kč. Pohledávky z výše uvedených smluv se všemi právy s nimi spojenými byly postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno doporučeným dopisem. Ke dni postoupení činila výše pohledávek v případě první smlouvy 24 996,67 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 25 005,26 Kč a v případě druhé smlouvy 8 393,33 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 8 649,35 Kč. Příslušenstvím každé pohledávky je úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalované zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K jednání dne 8. 2. 2022 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., v nepřítomnosti účastníků.

4. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním.

5. Dne 3. 4. 2007 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] Smlouvu o půjčce [číslo] podle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem, adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč, tj. celkem 16 960 Kč, a to v 53 týdenních splátkách ve výši 320 Kč, přičemž první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy (zjištěno ze Smlouvy o půjčce [číslo]). Dne 3. 5. 2007 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] Smlouvu o půjčce [číslo] podle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem, adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč, tj. celkem 33 920 Kč, a to v 53 týdenních splátkách ve výši 640 Kč, přičemž první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy (zjištěno ze Smlouvy o půjčce [číslo]). I ve Smluvních podmínkách Smlouvy o půjčce, které byly u obou předložených smluv naprosto shodné, bylo výslovně stanoveno, že tato smlouva se řídí ustanoveními zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, nestanoví-li zák. č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. jinak (zjištěno ze Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce). Obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 včetně příslušné strany 86 a 96 Přílohy 1). Dne 1. 2. 2021 odeslal [právnická osoba] na adresu žalované uvedenou ve smlouvách o půjčce oznámení o postoupení pohledávky. Zásilka nebyla doručena do dispozice žalované (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek ve spojení s Podacím lístkem ze dne 1. 2. 2021 ve spojení se Sledováním zásilky). Dne 30. 7. 2021 odeslala žalobkyně na adresu aktuálního bydliště žalované předžalobní výzvu, v níž žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky v celkové výši 68 551,17 Kč nejpozději do 13. 8. 2021. Zásilka byla doručena žalované dne 16. 8. 2021 (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem ze dne 30. 7. 2021 ve spojení se Sledováním zásilky).

6. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

7. Z hlediska hmotněprávního soud v posuzované věci posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobou podle ust. § 3028 odst. 3 o.z. podle právních předpisů platných v době uzavření smlouvy o půjčce, a to konkrétně zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), a to s výjimkou ustanovení první části hlavy I. o.z. (§ 3030 o.z.).

8. Podle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

9. Pojmovými znaky smlouvy o půjčce jsou tedy přenechání určitého množství věcí druhově určených věřitelem dlužníkovi k volnému nakládání a závazek dlužníka vrátit věřiteli po určité době věci stejného druhu. Smlouva o půjčce jako reálný kontrakt dále ke svému vzniku vyžaduje skutečné odevzdání předmětu půjčky. V posuzované věci si smluvní strany sjednaly, že obchodní společnost [právnická osoba] jako věřitel poskytne žalované jednak půjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavazuje zaplatit spolu se souhrnným poplatkem 6 960 Kč, tj. celkovou částku ve výši 26 690 Kč, v 53 týdenních splátkách, a jednak půjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavazuje zaplatit spolu se souhrnným poplatkem 13 920 Kč, tj. celkovou částku ve výši 33 920 Kč, v 53 týdenních splátkách. Současně s uzavřením obou smluv žalovaná převzala v hotovosti částky 10 000 Kč a 20 000 Kč.

10. Z úřední činnosti je soudu známo, že [právnická osoba] je kapitálovou obchodní společností, podnikající v oblasti finančnictví, a to v nebankovním sektoru. Hlavním smyslem obchodní společnosti jako podnikatele je vytvářet zisk, což bylo i smyslem uzavřené smlouvy o půjčce. Materiálním zdrojem zisku, který zde nahradil obvykle sjednaný úrok, byl souhrnný poplatek. Poplatek, na rozdíl od úroků, které představují příslušenství pohledávky (srov. ust. § 121 odst. 3 obč. zák.), je samostatnou pohledávkou mající základ ve smluvní ujednání stran. V posuzované věci však není pochyb o tom, že jednoznačně plnil funkci úroku z předmětné půjčky a je nutno jej po právní stránce posoudit jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Nejvyšší soud dovodil už v rozhodnutí ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, že rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V posuzovaných věcech, kdy souhrnný poplatek představuje 69,6 % jistiny půjčky, je cenou nepřiměřeně vysokou, které minimálně pět krát přesahuje průměrnou odměnu bank za jimi poskytované spotřebitelské úvěry a půjčky (což je soudu známo z úřední činnosti). Není pochyb o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Úrok ve výši 69,6 % je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, jak má na mysli § 3 odst. 1 obč. zák., což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu § 39 obč. zák. jedná o neplatnost absolutní.

11. Podle ust. § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

12. Z výše citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že smlouva o půjčce by při zachování platnosti smlouvy jako celku byla stižena dílčí neplatností v ujednání o výši úroků jen tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Za situace, kdy právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel, generuje svůj zisk právě ze sjednaného poplatku, jedná se o formulářovou smlouvu, kdy i žalované při uzavírání smlouvy muselo být zřejmé, že neobdrží půjčku, aniž by musela platit odměnu za její poskytnutí, je nutno dojít z těchto konkrétních okolností k závěru, že neplatné ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smlouvy, a tudíž absolutně neplatnou je proto celá smlouva o půjčce, ze které vzájemná práva a povinnosti stranám smlouvy ani nevznikla.

13. S ohledem na vše výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že obě smlouvy o půjčce, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyly platně uzavřeny. Žalobkyně má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 451 a násl. obč. zák., když při stanovení výše tohoto bezdůvodného obohacení se vychází z ust. § 457 obč. zák. V tomto případě bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta předchůdcem žalobkyně částka 10 000 Kč a částka 20 000 Kč, tj. celkem 30 000 Kč. Žalovaná fakticky zaplatila 17 940 Kč (tj. součet částek 8 923,33 Kč a 8 566,67 Kč). Žalobkyni proto z titulu bezdůvodného obohacení náleží částka 12 510 Kč. V tomto ohledu nebyl soud vázán tím, že žalobkyně použila provedených plateb na úhradu souhrnného poplatku, neboť toto ujednání považuje soud za neplatné, a tudíž tento nárok žalobkyni ani nevznikl, a proto na jeho úhradu nemohla použít žalovanou zaplacené částky.

14. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena do dispozice žalované, byla dne 16. 8. 2021 předžalobní výzva, v níž žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Soud proto žalovanou zavázal uhradit žalobkyni podle ust. § 517 odst. 2 obč. zák. také úroky z prodlení z dlužné částky, ale až od 18. 8. 2021, tj. od prvního dne, kdy se žalovaná dostala do prodlení. Zákonná výše úroku z prodlení k tomuto dni činila 8,5 % ročně, a proto soud zavázal žalovanou uhradit dlužnou částku 12 510 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v této výši (výrok I.).

15. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu v celém zbývajícím rozsahu zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

16. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

17. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.

18. Žalobkyně se domáhala svých práv návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a věc byla převedena do rejstříku C, aby bylo nadále pokračováno v řízení. Podle položky 2 bod 2. Sazebníku poplatků, přílohy zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Žalobkyně doposud zaplatila na soudním poplatku dle pol. 2 bod 1. písm. c) Sazebníku poplatků částku 1 336 Kč Soudní poplatek podle pol. 1 bod 1 písm. b) činí částku 1 670 Kč. Soud proto žalobkyni uložil výrokem IV. povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 334 Kč.