40 C 246/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 20 762,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 776 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 28. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se, co do částky 15 986,02 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 852,75 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 235,09 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 6 482,70 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 559,08 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 990,39 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 4 459,99 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, zákonný úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 482,70 Kč od 29. 1. 2022 do 27. 5. 2022, zákonný úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 459,99 Kč od 29. 1. 2022 do 27. 5. 2022 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 166,69 Kč od 28. 5. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - na účet Okresního soudu v Ostravě, na doplatku soudního poplatku částku 208 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 1. 11. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 13 009,02 Kč spolu s příslušenstvím a částky 7 753 Kč spolu s příslušenstvím.

2. K odůvodnění prvního nároku žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela dne 3. 10. 2019 s žalovanou Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní ve výši 8 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o půjčce obsažené na zadní straně smlouvy. Poskytovatel zápůjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčku splácet. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit částku ve výši 9 033 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 431 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnosti a flexibilní splácení ve výši 3 444 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 358 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 284 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 26. 11. 2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradila dne 26. 6. 2020. Ke dni 28. 10. 2020 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení dlužné částky, která činila na dlužné jistině 6 482,70 Kč a na dlužném poplatku 6 526,32 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno doporučeným dopisem. Do postoupení pohledávky žalovaná uhradila částku v celkové výši 3 744 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 13 009,02 Kč, sestávající z dlužné jistiny 6 482,70 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 6 526,32 Kč. Příslušenstvím pohledávky je smluvní úrok ve výši 29 % ročně a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny pohledávky. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala, když kapitalizovaný úrok za období od 27. 11. 2020 do 28. 1. 2022 činí 2 235,09 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 4. 7. 2020 do 28. 1. 2022 činí 852,75 Kč.

3. K odůvodnění druhého nároku žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela dne 30. 5. 2019 s žalovanou Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o půjčce obsažené na zadní straně smlouvy. Poskytovatel zápůjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčku splácet. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit částku ve výši 7 233 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 431Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3 444 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 358 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 254 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 23. 7. 2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradila dne 18. 3. 2020. Ke dni 23. 7. 2020 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení dlužné částky, která činila na dlužné jistině 4 459,99 Kč a na dlužném poplatku 3 293,01 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno doporučeným dopisem. Do postoupení pohledávky žalovaná uhradila částku v celkové výši 7 480 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 7 753 Kč, sestávající z dlužné jistiny 4 459,99 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 3 293,01 Kč. Příslušenstvím pohledávky je smluvní úrok ve výši 29 % ročně a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny pohledávky. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala, když kapitalizovaný úrok za období od 24. 7. 2020 do 28. 1. 2022 činí 1 990,39 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 31. 7. 2020 do 28. 1. 2022 činí 559,08 Kč. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalované zaslána předžalobní výzva. Žalovaná dlužnou částku doposud neuhradila.

4. Žalovaná se nevyjádřila.

5. K ústnímu jednání dne 25. 4. 2023 se nedostavil žádný z účastníků. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

6. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním.

7. Dne 29. 5. 2019 žalovaná požádala společnost [právnická osoba] o poskytnutí zápůjčky ve výši 10 000 Kč. V žádosti uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 7 600 Kč, ostatní příjmy jsou ve výši 5 960 Kč a další čistý příjem domácnosti je 14 800 Kč, tj. celkem 28 360 Kč. Odhadované měsíční výdaje žadatele jsou 8 300 Kč. K ověření měly být předloženy dokumenty: výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky 5. 10. 2018 a složeny 4, [číslo] (zjištěno ze Zákaznické karty ze dne 29. 5. 2019). Dne 30. 5. 2019 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] Smlouvu o zápůjčce [číslo]. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 7 233 Kč, tj. celkem 15 233 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 254 Kč a poslední splátku ve výši 247 Kč (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce [číslo]). Dne 30. 5. 2019 žalobkyně pořídila kopii pasu žalované (zjištěno z kopie pasu žalované). Žalovaná uhradila částku v celkové výši 7 480 Kč (zjištěno z Tabulky umoření ke smlouvě [číslo]). Dne 3. 10. 2019 žalovaná požádala společnost [právnická osoba] o poskytnutí zápůjčky ve výši 8 000 Kč. V žádosti uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 13 070 Kč, ostatní příjmy jsou ve výši 5 330 Kč a další čistý příjem domácnosti je 11 000 Kč, tj. celkem 29 400 Kč. Běžné měsíční výdaje pak zahrnují interní splátky PF ve výši 1143 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 8 500 Kč. K ověření měly být předloženy dokumenty: výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky 8. 7. 2019 a složeny 8, [číslo] (zjištěno ze Zákaznické karty ze dne 3. 10. 2019). Téhož dne uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] Smlouvu o zápůjčce [číslo]. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 7 233 Kč, tj. celkem 17 033 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 284 Kč a poslední splátku ve výši 277 Kč (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce [číslo]). Žalovaná uhradila částku v celkové výši 3 744 Kč (zjištěno z Tabulky umoření ke smlouvě [číslo]).

8. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně příslušné strany 28 a 35 Seznamu postoupených pohledávek). Dne 24. 2. 2020 odeslal právní zástupce žalobkyně žalované na adresu jejího bydliště uvedenou ve smlouvě oznámení společnosti [právnická osoba] o postoupení pohledávky. Doručení zásilky do dispozice žalované nebylo prokázáno, neboť zásilka není v evidenci (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek ve spojení s Podacím lístkem ze dne 24. 2. 2020 a Sledováním zásilky). Dne 12. 5. 2020 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalované na její adresu uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, v níž žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky 27 576,89 Kč nejpozději do 27. 5. 2022. Zásilka byla doručena žalované 17. 5. 2022 (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem ze dne 12. 5. 2020 a Sledováním zásilky). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném [název soudu], oddíl C, vložka [číslo] s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně).

9. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětné pohledávky původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovanou byly všechny platně postoupeny na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

10. Po právní stránce soud hodnotil každou uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).

11. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

12. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

15. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

16. Žalobkyně v řízení neprokázala, že při uzavření smlouvy původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splácet. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

17. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k doplnění žalobních tvrzení, zda věřitel dostál své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku s odbornou péčí, a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.

18. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované bez prokázaného právního důvodu částku 16 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o.z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o.z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná tak neučinila, a to ani po doručení kvalifikované výzvy v podobě žaloby.

19. V tomto případě bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta předchůdcem žalobkyně částka v celkové výši 16 000 Kč. Žalovaná fakticky zaplatila 11 224 Kč. Žalobkyni proto z titulu bezdůvodného obohacení náleží částka 4 776 Kč. V tomto ohledu nebyl soud vázán tím, že žalobkyně použila část z celkových úhrad na úhradu souhrnných poplatků, neboť tato ujednání považuje soud za neplatná, a tudíž tento nárok žalobkyni ani nevznikl, a proto na jeho úhradu nemohla použít žalovanou zaplacené částky. Přestože právní zástupce žalobkyně odeslal žalované oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě, nebylo prokázáno, že tato výzva byly doručena do dispozice žalované. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena do dispozice žalované, byla až dne 17. 5. 2022 předžalobní výzva. Soud proto žalovanou zavázal uhradit žalobkyni podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také úroky z prodlení z dlužné částky, ale až od 28. 5. 2022, což je první prokázaný den prodlení žalované. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaná byla podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. povinna poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzvána, což v posuzované věci nastalo až uplynutím lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě.

20. S ohledem na vše výše uvedené soud proto žalobu v celém zbývajícím rozsahu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

21. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalovaná (při zohlednění požadovaného příslušenství) náhradu nákladů řízení nepožadovala.

22. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.

23. Žalobkyně se domáhala svých práv návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a věc byla převedena do rejstříku C, aby bylo nadále pokračováno v řízení. Podle položky 2 bod 2. Sazebníku poplatků, přílohy zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Žalobkyně doposud zaplatila na soudním poplatku dle pol. 2 bod 1. písm. c) Sazebníku poplatků částku 831 Kč Soudní poplatek podle pol. 1 bod 1 písm. b) činí částku 1 039 Kč. Soud proto žalobkyni uložil výrokem IV. povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 208 Kč.