40 C 289/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 101 495 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 2. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se, co do částky 61 095 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 579,28 Kč, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 40 400 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, zákonný úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 40 400 Kč od 18. 3. 2022 do 1. 8. 2022, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - na účet Okresního soudu v , adresa, , na doplatku soudního poplatku částku 1 015 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12. 6. 2025 ve znění doplnění ze dne 1. 12. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 101 495 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , uzavřela dne 28. 8. 2019 s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s produktovým názvem , Anonymizováno, v hotovosti měsíční 02/2019, na základě které poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce obsažené na zadní straně smlouvy. Před uzavřením smlouvy poskytovatel zápůjčky s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku). V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 36 917 Kč. Celkovou částku 81 917 Kč odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 4 551 Kč a poslední splátkou ve výši 4 550 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Do postoupení pohledávky uhradil celkem 4 600 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 101 495 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 40 400 Kč, poplatků za poskytnutí úvěru a správu úvěru ve výši 34 595 Kč, smluvní pokuty ve výši 22 500 Kč a sankčních poplatků ve výši 4 000 Kč. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalovaný dlužnou částku doposud neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K jednání dne 17. 4. 2025 se nedostavil žalovaný, ačkoli byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti žalovaného.

4. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním.

5. Dne 28. 8. 2019 žalovaný požádal společnost , právnická osoba, o poskytnutí zápůjčky ve výši 40 000 Kč. V žádosti bylo uvedeno, že žalovaný pracuje na plný pracovní úvazek jako kuchař a má měsíční příjem ve výši 26 460 Kč a další čisté příjmy domácnosti 15 000 Kč. Výdaje žalovaného byly odhadovány ve výši 8 000 Kč. K ověření měly být předloženy dokumenty: pracovní smlouva s poznámkou 1. 6. 2019 neurčito a potvrzení o příjmu 6, 7/2019 (zjištěno ze Zákaznické karty). Téhož dne uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, , zastoupenou , jméno FO, , smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem, adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti a zavázal se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 34 595 Kč a volitelné doplňkové pojištění za celkovou částku 2 322 Kč, tj. celkovou dlužnou částku 81 917 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách ve výši 4 551 Kč a poslední splátku ve výši 4 550 Kč, přičemž první splátkové období začíná běžet dnem uzavřením smlouvy (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru). , jméno FO, byla od 9. 8. 2011 registrována jako podnikatel v živnostenském rejstříku (zjištěno Výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku). Žalovaný uhradil částku v celkové výši 4 600 Kč (zjištěno z Výpočtu smluvní pokuty a shodně i z Výpočtu zákonného úroku z prodlení). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně Seznamu postoupených pohledávek). Dopisem ze dne 1. 2. 2022 oznámil , právnická osoba, , Anonymizováno, žalovanému postoupení pohledávky a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 104 074,28 Kč do 10 dnů od data doručení tohoto dopisu. Dne 11. 2. 2022 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému předžalobní výzvu spolu s Oznámením o postoupení pohledávky, v níž vyzvala žalovaného k úhradě částky 104 074,28 Kč. U žádné z těchto listin nebylo prokázáno její doručení žalovanému, neboť pošta nemá zásilku v evidenci (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Potvrzením o podání ze dne 11. 2. 2026 ve spojení se Sledováním zásilky). Dne 21. 3. 2025 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva, v níž právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 153 688,90 Kč. Ani u této listiny soud nevzal za prokázáno její doručení do dispozice žalovaného (zjištěno z Výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínky ve spojení s Potvrzením o podání ze dne 24. 3. 2025). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném , Anonymizováno, , oddíl , Anonymizováno, , vložka , Anonymizováno, s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně). Žádná skutková zjištění z důvodu nadbytečnosti soud nečinil ze Standardní informace o spotřebitelském úvěru zelená v hotovosti, neboť tato zjištění by s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci byla nadbytečná. Ze stejného důvodu soud neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz výslech , jméno FO, .

6. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti , právnická osoba, za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

7. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „ZoSÚ“).

8. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

9. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

12. V posuzované věci z provedených důkazů nevyplynulo, že by věřitel před poskytnutím úvěru prověřoval úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když tato zkoumání omezil pouze na prohlášení zákazníka ve Smlouvě o zápůjčce, obsažené v části Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce a uvedení nepodložených údajů v Zákaznické kartě. V Zákaznické kartě sice byly uvedeny listiny, které měly být současně předloženy a ověřeny, ale tyto listiny žalobkyně spolu se zákaznickými kartami nepředložila. Pokud žalobkyně navrhla k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti výslech zprostředkovatele, který uzavíral s žalovaným tvrzenou smlouvu, soud tento důkaz neprováděl. V Zákaznické kartě – Žádosti o spotřebitelský úvěr je totiž výslovně uvedeno, že ohledně běžných měsíčních výdajů se jedná pouze o odhad uvedené částky. Nedostatek prověření skutečných výdajů žalovaného tak výslech této osoby tak nemohl nahradit.

13. Nejvyšší správní soud ČR již v rozsudku ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 vyslovil, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Byť žalobkyně s tímto závěrem nesouhlasí, jak uvedla ve svém vyjádření, tyto závěry jsou stále platné.

14. Žalobkyně v řízení neprokázala, že při uzavření smlouvy původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 45 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o.z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o.z. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný tak neučinil, a to ani po doručení kvalifikované výzvy v podobě žaloby. Žalovaný uhradil částku v celkové výši 4 600 Kč, a proto z titulu bezdůvodného obohacení náleží žalobkyni částka 40 400 Kč. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena do dispozice žalovaného, byla až dne 31. 7. 2025 žaloba. Soud proto žalovaného zavázal uhradit žalobkyni podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také úroky z prodlení z dlužné částky, ale až od 2. 8. 2025, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o.z. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzván, což v posuzované věci nastalo doručením žaloby (výrok I.).

16. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu v celém zbývajícím rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

17. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

18. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.

19. Žalobkyně se domáhala svých práv návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a věc byla převedena do rejstříku C, aby bylo nadále pokračováno v řízení. Podle položky 2 bod 2. Sazebníku poplatků, přílohy zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Žalobkyně doposud zaplatila na soudním poplatku dle pol. 2 bod 1. písm. c) Sazebníku poplatků částku 4 060 Kč. Soudní poplatek podle pol. 1 bod 1 písm. b) činí částku 5 075 Kč. Soud proto žalobkyni uložil výrokem IV. povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 1 015 Kč. Pohledávku je žalobkyně povinna uhradit na účet Okresního soudu v , adresa, vedený u ČNB , adresa, , číslo účtu , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .