40 C 304/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16 039,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 4. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se, co do částky 1 039,10 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 039,10 Kč od 1. 11. 2021 do 3. 10. 2023 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 039,10 Kč od 4. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 914 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 3. 2023 ve znění pozdějších doplnění domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 039,10 Kč spolu příslušenstvím. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 24. 6. 2021 s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Před uzavřením smlouvy poskytovatel úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 566 Kč, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje od 20. 7. 2021. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splatných závazků a dlužná částka se stala ke dni 31. 10. 2021 splatnou. Dlužnou částku tvoří jistina ve výši 16 039,10 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 8. 2022. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. Žalovaný dlužnou částku doposud neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K jednání dne 7. 11. 2023 se nedostavil žádný z účastníků, ačkoli oba byl řádně a včas předvoláni. Žalobkyně svou neúčast omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

4. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 22. 6. 2021 zaevidovala [právnická osoba] žádost žalovaného o poskytnutí půjčky ve výši 15 000 Kč. V žádosti bylo uvedeno, že žalovaný je zaměstnán od 1. 6. 2019 s čistým měsíčním příjmem ve výši 25 000 Kč a výdaji ve výši 0 Kč (zjištěno z Žádosti o poskytnutí úvěrového produktu). Téhož dne posoudila [název] [anonymizováno] úvěruschopnost žalovaného a dospěla k závěru, že příjem žalovaného je dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Vzhledem k uvedeným výdajům 0 Kč banka stanovila výdaje klienta na 6 508 Kč. Přestože žalovaný v žádosti uvedl splátky ve výši 0 Kč, banka dotazem do CCB a z vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti další čtyři poskytnuté úvěru se splátkovým zatížením 11 323 Kč měsíčně (kontokorent ve výši 2 000 Kč mimo [anonymizováno] s orientační splátkou 60 Kč, osobní úvěru mimo [anonymizováno] se splátkou 964 Kč, spotřební úvěr mimo [anonymizováno] se splátkou 5 592 Kč, spotřební úvěru mimo [anonymizováno] se splátkou 4 141 Kč). Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů klienta zbylo 13 810 Kč k pokrytí životních nákladů klienta (zjištěno z Posouzení úvěruschopnosti klienta). Z Výpisu z účtu žalovaného za období 1. 3. 2021 – 31. 3. 2021 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu vedeném u [anonymizováno] činil 188,26 Kč, celkové příjmy 30 919,75 Kč a celkové výdaje 31 092,55 Kč. Na účtu proběhla velká řada platebních operací, mj. byla připsána mzda 22 000 Kč. Z Výpisu z účtu žalovaného za období 1. 4. 2021 - 30. 4. 2021 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu vedeném u [anonymizováno] činil 15,46 Kč, celkové příjmy 33 112,99 Kč a celkové výdaje 30 879,25 Kč. Na účtu proběhla velká řada platebních operací, mj. byla připsána mzda 25 397,47 Kč. Žalovaný čerpal další úvěru dne 29. 4. 2021 ve výši 19,50 Kč a 1 959,20 Kč. Z Výpisu z účtu žalovaného za období 1. 5. 2021 – 31. 5. 2021 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu vedeném o [anonymizováno] činil 2 249,20 Kč, celkové příjmy 56 414,61 Kč a celkové výdaje 51 712,87 Kč. Na účtu proběhla velká řada běžných operací, mj. byla připsána mzda 28 028 Kč. Opakovaně v průběhu měsíce pak byly prováděny platební operace označené jako čerpání a splácení úvěru. Dne 24. 6. 2021 uzavřela [právnická osoba] s žalovaným Smlouvu o úvěru č. [bankovní účet], kterou se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 15 000 Kč, vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splatit úvěru nejpozději do 20. 6. 2024 ve splátkách ve výši 566 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 19,90 % ročně (zjištěno ze Smlouvy o úvěru). Poslední výzvou k úhradě dlužné částky vyzvala [právnická osoba] žalovaného k úhradě dluhu ve výši 3 638 Kč nejpozději do 31. 10. 2021. Dopisem ze dne 31. 10. 2021 oznámila [název] [anonymizováno] žalovanému, že byla ke dni 31. 10. 2021 byla celá pohledávka na jeho úvěrovém účtu č. [bankovní účet] zesplatněná. Dlužná částka činí 18 136 kč (zjištěno z Oznámení o zesplatnění). U žádné z obou uvedených listin soud nevzal za prokázáno jejich doručení do dispozice žalovaného. Z listiny Obratová historie („ Podklady pre súdne konanie“) bylo zjištěno, že dne 24. 6. 2021 bylo na úvěrovém účtu [číslo] zaevidováno čerpání úvěru ve výši 15 000 Kč. Uhrazena nebyla žádná splátka. Dne 1. 8. 2022 byla odepsána jistina ve výši 16 039,10 Kč, řádné úroky ve výši 1 037 Kč, poplatky ve výši 2 066 Kč a úroky z prodlení ve výši 1 067,84 Kč. Dopisem ze dne 15. 8. 2022 oznámila [právnická osoba] žalovanému postoupení pohledávky ve výši 20 209,94 Kč s účinností od 1. 8. 2022 na žalobkyni (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky). Předžalovaní výzvou z téhož dne (15. 8. 2022) žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužná částky v celkové výši 20 209,94 Kč spolu s příslušenstvím do 10 dnů od doruční této výzvy (zjištěno z Předžalobní upomínky). Dne 15. 8. 2022 žalobkyně odeslala žalovanému prostřednictvím České pošty, s. p. listovní zásilku. U této zásilky nebylo prokázáno její doručení do dispozice žalovaného, neboť pošta nemá zásilku v evidenci (zjištěno z podacího lístku ve spojení se Sledováním zásilky). Dále byla žalovanému dne 15. 8. 2022 odeslána žalobkyní další blíže neurčená zásilka (zjištěno z Podacího lístku interního). Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení s Přílohou [číslo] – seznam pohledávek vzal soud prokázáno, že [právnická osoba] postoupila svou pohledávku za žalovaným z úvěrové smlouvy na žalobkyni.

5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

6. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou [právnická osoba] jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).

7. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

8. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

11. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

12. Žalobkyně v řízení neprokázala, že při uzavření smlouvy původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Z podané žádosti je zřejmé, že žalovaný neuvedl úplné a pravdivé údaje o svých výdajích. Z žalobkyní předložených výpisů z účtu jednoznačně vyplývá, že žalovaný měl vysoké životní náklady, neboť veškeré finanční prostředky, které během měsíce získal také utratil. Z výpisů je také zřejmé, že čerpal (splácel) i další, než žalobkyní zjištěné úvěry. Rovněž tak z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný měl běžný účet, na němž čerpal kontokoretní úvěr, i u [právnická osoba] Výpisy z tohoto účtu však žalobkyně nepředložila.

13. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

14. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k doplnění důkazních návrhů k prokázání tvrzení a poučit ji dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.

15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 15 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o.z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o.z. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný tak neučinil, a to ani po doručení kvalifikované výzvy v podobě žaloby. Přestože žalovanému bylo odesláno oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě, nebylo prokázáno, že tato výzva byla doručena do dispozice žalovaného. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena do dispozice žalovaného, byla dne 2. 10. 2023 žaloba. Soud proto žalovaného zavázal uhradit žalobkyni podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také úroky z prodlení z dlužné částky, ale až od 4. 10. 2023, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o.z. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzván, což v posuzované věci nastalo až doručením žaloby.

16. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu co do částky 1 039,10 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 039,10 Kč od 1. 11. 2021 do 3. 10. 2023 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 039,10 Kč od 4. 10. 2023 do zaplacení zamítl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

17. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Procesní úspěch žalobkyně, při němž soud vycházel nejen části přiznané jistiny, ale zohlednil i požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení kapitalizoval) činí 85 %. Plně úspěšné žalobkyni by vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč (plus DPH), sestávající z odměny za celkem 3 úkony právní služby, a to za převzetí věci, odeslání předžalobní výzvy a sepis žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a 2 x písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky). Odměna za všechny úkony byla stanovena podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč). Za každý úkon právní služby náleží žalobkyni i náhrada hotových výdajů za tři úkony podle ust. § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Dále žalobkyni náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Jelikož byla žalobkyně úspěšná v 85 %, přiznal jí soud na nákladech řízení částku 1 700 Kč, spolu s 21 % DPH ve výši 214 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 1 914 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že u něj již byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti ust. § 14b vyhlášky. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky, neboť soud má zato, že tato částka odpovídá účelně vynaloženým nákladům, které žalobkyně musela vynaložit, aby úspěšně hájila své právo u soudu. Jelikož byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, je žalovaný povinen podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně..

18. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.