40 C 305/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 49 008 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 12. 7. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se, co do částky 29 408 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 158,33 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 120,95 Kč, úrokem ve výši 21,69 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 850,92 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 576,48 Kč, úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky 13 300 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 300 Kč od 2. 6. 2023 do 11. 7. 2023 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 700 Kč od 11. 7. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 7. 11. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 680 Kč spolu s příslušenstvím a částky 17 328 Kč spolu s příslušenstvím., právnická osoba, odůvodnění prvního nároku žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , uzavřela dne 22. 7. 2021 s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Před uzavřením smlouvy věřitel posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu žádného trvání smlouvy výši 4 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Dále si žalovaný zvolil doplňkovou službu životní pojištění za poplatek 480 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 608 Kč počínaje od 29. 7. 2021 a se splatností poslední splátky dne 15. 9. 2022. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně neuhradil, se dlužná jistina od 16. 9. 2022 úročí úrokovou sazbou 21,69 % ročně. Žalovaný uhradil na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu do okamžiku jejího postoupení částku v celkové výši 4 800 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení pohledávka sestávala z dlužné jistiny 20 000 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 330,64 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 4 000 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 6 933,36 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění 64 Kč. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala, přičemž kapitalizovaný smluvní úrok z dlužné jistiny do postoupení pohledávky činí 3 120,95 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny do jejího postoupení činí 2 158,33 Kč.

3. K odůvodnění druhého nároku žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , uzavřela dne 8. 5. 2021 s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Před uzavřením smlouvy věřitel posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu žádného trvání smlouvy výši 3 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Dále si žalovaný zvolil doplňkovou službu životní pojištění za poplatek 360 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 456 Kč počínaje od 15. 5. 2021 a se splatností poslední splátky dne 2. 7. 2022. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně neuhradil, se dlužná jistina od 3. 7. 2022 úročí úrokovou sazbou 20,88 % ročně. Žalovaný uhradil na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu do okamžiku jejího postoupení částku v celkové výši 10 600 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení pohledávka sestávala z dlužné jistiny 1 700 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 3 000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 3 000 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 2 200 Kč a dlužný poplatek za životní pojištění 228 Kč. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala, přičemž kapitalizovaný smluvní úrok z dlužné jistiny do postoupení pohledávky činí 2 576,48 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny do jejího postoupení činí 2 576,48 Kč.

4. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalovaný dlužnou částku doposud neuhradil.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. K jednání dne 23. 7. 2024 se nedostavil žalovaný. Dne 22. 7. 2024 žalovaný soudu telefonicky sdělil, že omlouvá svou nepřítomnost u nařízeného jednání z důvodu zaměstnání v Praze. Současně požádal o odročení jednání na jiný termín. Soud omluvu žalovaného vyhodnotil s ohledem na důvod žádosti jako omluvu nedůvodnou a pozdní. Předvolání bylo doručeno žalovanému nejpozději dne 10. 7. 2024 a skutečnost, že pracuje v Praze, mohl žalovaný sdělit soudu ihned. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti žalovaného.

7. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním.

8. Dne 8. 1. 2021 žalovaný požádal společnosti , právnická osoba, IČ: , IČO, , o zápůjčku ve výši 15 000 Kč. V žádosti vedle svých osobních údajů uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, je zaměstnaný na hlavní pracovní poměr s příjmem 16 000 Kč. Měsíční výdaje žadatele činí výdaje na bydlení ve výši 4 880 Kč, osobní výdaje ve výši 3 860 Kč a splátky úvěrů 1 000 Kč. K ověření měly být předloženy tyto dokumenty: pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní/podnájemní smlouva a faktury za elektřinu, plyn, vodu, telefon, TV/SIPO (zjištěno z Karty zákazníka ze dne 8. 5. 2021). Téhož dne uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, IČ: , IČO, , smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem, datem narození a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti a zavázal se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, úrok 3 000 Kč, administrativní poplatek 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč, poplatek za pojištění 360 Kč, tj. celkem 27 360 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 456 Kč, přičemž první splátka byla splatná nejpozději do 7. kalendářního dne ode dne uzavření smlouvy a každá následující splátka až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ).

9. Dne 22. 7. 2021 žalovaný požádal společnosti , právnická osoba, IČ: , IČO, , o zápůjčku ve výši 20 000 Kč. V žádosti vedle svých osobních údajů uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, je zaměstnaný na hlavní pracovní poměr s příjmem 18 000 Kč. V žádosti žalovaný uvedl, že již čerpá půjčku ve Fair Creditu ve výši 15 000 Kč s měsíční splátkou 2 200 Kč. Měsíční výdaje žadatele činí výdaje na bydlení ve výši 5 398 Kč, osobní výdaje ve výši 3 860 Kč a splátky úvěrů 2 200 Kč. K ověření měly být předloženy tyto dokumenty: pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní/podnájemní smlouva a faktury za elektřinu, plyn, vodu, telefon, TV/SIPO (zjištěno z Karty zákazníka ze dne 22. 7. 2021). Téhož dne uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, IČ: , IČO, , smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem, datem narození a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti a zavázal se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, úrok 4 000 Kč, administrativní poplatek 4 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč a poplatek za pojištění 480 Kč, tj. celkem 36 480 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 608 Kč, přičemž první splátka byla splatná nejpozději do 7. kalendářního dne ode dne uzavření smlouvy a každá následující splátka až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ).

10. Obě pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně Seznamu postoupených pohledávek). Původní věřitel , právnická osoba, IČ: , IČO, , dopisem ze dne 23. 6. 2023 oznámil žalovanému postoupení pohledávek. Současně byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku 59 640 Kč uhradil do 10 dnů od obdržení dopisu (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek). Dopis byl doručen do dispozice žalovaného dne 1. 7. 2023 (zjištěno z Podacího lístku ze dne 23. 6. 2023 ve spojení se Sledováním zásilky). Dne 2. 10. 2023 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému předžalobní výzvu (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem ze dne 2. 10. 2023 a sledováním zásilky). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném , Anonymizováno, soudem v , Anonymizováno, , oddíl , Anonymizováno, , vložka , Anonymizováno, s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně).

11. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětné pohledávky původního věřitele společnosti , právnická osoba, za žalovaným byly platně postoupeny na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

12. Po právní stránce soud zhodnotil obě uzavřené smlouvy jako smlouvu o úvěru uzavřené společností , právnická osoba, jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „ZoSÚ“).

13. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

17. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

18. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

19. V posuzované věci z provedených důkazů nevyplynulo, že by věřitel před poskytnutím úvěru prověřoval úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když tato zkoumání omezil pouze na prohlášení zákazníka v Kartě zákazníka. V kartě sice byly uvedeny listiny, které měly být současně předloženy a ověřeny, ale tyto listiny žalobkyně spolu s kartou nepředložila.

20. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti obou smluv o spotřebitelském úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

21. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalovanému byla poskytnuta bez prokázaného právního důvodu částka 35 000 000 Kč (žalovaný obdržel částku 20 000 Kč a 15 000 Kč). Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaný uhradil žalobkyni částku v celkové výši 15 400 Kč (tj. 4 800 Kč + 10 600 Kč) a zbytek neuhradil, a to ani po doručení výzvy. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 19 600 Kč (nevrácené peněžní prostředky). V tomto ohledu soud nebyl vázán tím, že žalobkyně použila zaplacené částky na úhradu úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a poplatků, neboť tato ujednání považuje soud za neplatná, a tudíž tyto nároky ani nevznikly. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za požadovanou dobu od 9. 3. 2021. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o. z. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzván, tj. po uplynutí lhůty k plnění stanovené v Oznámení o postoupení pohledávky (výrok I.).

22. Ohledně zbývajících dílčích nároků soud žalobu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II.

23. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

24. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.

25. Žalobkyně se domáhala svých práv návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a věc byla převedena do rejstříku C, aby bylo nadále pokračováno v řízení. Podle položky 2 bod 2. Sazebníku poplatků, přílohy zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Žalobkyně doposud zaplatila na soudním poplatku dle pol. 2 bod 1. písm. c) Sazebníku poplatků částku 1 278 Kč. Soudní poplatek podle pol. 1 bod 1 písm. b) činí částku 1 072 Kč. Soud proto žalobkyni uložil výrokem IV. povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 256 Kč.