40 C 309/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 378,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 800,42 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,03 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 800,42 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 12 577,67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 374,43 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 85,23 Kč, úrok ve výši 12,5 % ročně z částky 4 744,09 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 943,67 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - na účet Okresního soudu v , adresa, , na doplatku soudního poplatku částku 200 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 5. 2024 ve znění pozdějších doplnění domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 378,09 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 29. 11. 2021 Smlouvu o úvěru k účtu č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. K čerpání úvěru došlo bezhotovostně dne 29. 11. 2021. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s úrokem ve výši 12,5 % ročně v 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 343 Kč splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce počínaje od 15. 1. 2022. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník. Žalovaný byl současně povinen uhradit žalobkyni všechny poplatky v souvislosti s uzavřením, plněním, změnou, ukončením, nebo porušením smlouvy. Žalovaný souhlasil se zařazením do volitelného kolektivního pojištění schopnosti splácet úvěr a zavázal se za udržování pojištění hradit částku 10 Kč měsíčně, s účinností od listopadu 2022 pak 12 Kč měsíčně. Přestože byl žalovaný žalobkyní opakovaně upomínán a vyzýván k úhradě, neplnil řádně a včas své závazky, když uhradil pouze 21 pravidelných splátek. Žalobkyně proto uplatnila své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a dopisem – upomínkou ze dne 31. 1. 2024 úvěr ke dni 20. 3. 2024 zesplatnila. Žalovaný uhradil na jistině částku 5 255 Kč, na obchodním úroku 1 667,65 Kč, na úroku z prodlení 36,02 Kč a na poplatcích 240 Kč. Poslední úhrada byla provedena dne 15. 9. 2023. K úhradě tak zbývá částka 4 744,09 Kč a neuhrazené poplatky v celkové výši 10 634 Kč, které žalobkyně podrobně specifikuje v podání ze dne 27. 8. 2024. Žalovanému byla dne 10. 4. 2024 zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaný se nevyjádřil.

3. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním.

4. Dne 18. 6. 2020 uzavřel žalovaný s žalobkyní Smlouvu o bankovních službách, na jejímž základě žalobkyně zřídila a vedla pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, . V této smlouvě smluvní strany sjednaly i zřízení přímého bankovnictví aktivaci , Anonymizováno, pro vytváření elektronického podpisu (zjištěno ze Smlouvy o bankovních službách).

5. Z listiny Podmínky přímého bankovnictví soud zjistil, že v tomto dokumentu jsou podrobně upraveny podmínky služby přímého bankovnictví, a to internetové bankovnictví , Anonymizováno, a , Anonymizováno, .

6. Z listiny Podmínky k elektronickému podpisu soud zjistil, že v tomto dokumentu jsou upraveny podmínky pro vytváření elektronického podpisu, který může klient používat v rámci služeb přímého bankovnictví.

7. Dne 29. 11. 2021 byl žalobkyni elektronicky podán návrh na schválení úvěru ve výši 10 000 Kč se splatností 36 měsíců, v němž žadatel – žalovaný uvedl své osobní údaje, dále četným prohlášením doložil měsíční příjmy ve výši 20 000 Kč, další příjmy rodinných příslušníků v domácnosti ve výši 35 000 Kč, které rovněž byly doloženy čestným prohlášením. Dále žalovaný prohlásil, že celkové měsíční výdaje v domácnosti jsou 16 956 Kč a že domácnost žadatele nemá žádné agregované dluhy. Ze systému bylo zjištěno, že žadatel má dluh u , Anonymizováno, ve výši 195 8892,85 Kč s výší měsíční splátky 6 754 Kč (zjištěno z Návrhu na schválení úvěru a report průběhu schválení). Téhož dne žalovaný vyhotovil čestné prohlášení o svém , podezřelý výraz, stavu (zjištěno z Prohlášení o , podezřelý výraz, stavu).

8. Pro své potřeby si žalobkyně prověřila žalovaného v registrech BRKI/NRKI a Solusu. Žalovanému byly odmítnuty žádosti mimo dvě žádosti mimo , Anonymizováno, , a to o spotřební úvěr ve výši 100 000 Kč ze dne 2. 10. 2021 a spotřební úvěr ve výši 103 000 Kč ze dne 2. 10. 2021. Dále byly žalovaným odvolány celkem tři žádosti mimo , Anonymizováno, , a to žádost o spotřební úvěr ve výši 100 000 Kč ze dne 2. 10. 2021, žádost o spotřební úvěr ve výši 60 000 Kč ze dne 2. 10. 2021 a žádost o hypoteční úvěr ve výši 1 280 000 Kč ze dne 6. 8. 2021 (zjištěno z Otisku z registrů BRKI/NRKI, Solus).

9. Dne 29. 11. 2021 uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o úvěru, jíž se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč s lhůtou pro čerpání do 7. 12. 2021. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 36 anuitních splátkách ve výši 343 Kč do 15. 11. 2024. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 12,5 % ročně. Současně bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet za cenu 10 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena elektronicky (zjištěno ze Smlouvy o úvěru č. , č. účtu, ve spojení s Ověřením platnosti dokumentu). Téhož dne byly žalovanému poskytnuty i Standardní informace o spotřebitelském úvěru.

10. Z dalších předložených listin, a to Všeobecných obchodních podmínek, Úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele, Sazebníku , Anonymizováno, pro občany a Sazebníku , Anonymizováno, pro podnikatele, podniky a municipáty v obsluze poboček, soud z důvodu nadbytečnosti nečinil žádná skutková zjištění. Případná skutková zjištění totiž nemohla mít žádný vliv na níže uvedené právní hodnocení věci.

11. Z Historického výpisu soud zjistil, že žalovaný dne 29. 11. 2021 čerpal úvěr ve výši 10 000 Kč (tuto skutečnost soud zjistil i z listiny Výpis periodický při pohybu). Výpis byl veden za období od 29. 11. 2021 do 21. 3. 2024. Žalovaný v uvedeném období uhradil žalobkyni částku v celkové výši 7 199,58 Kč.

12. Dopisem ze dne 20. 10. 2023 žalobkyně upozornila žalovaného na nedoplatek na úvěrovém účtu , č. účtu, v celkové výši 11 256,77 (zjištěno z Upomínky).

13. Dopisem ze dne 31. 1. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžitému splacení dluhu ze smlouvy o úvěru ve výši 12 362,09 Kč s poučením, že pokud nebude dlužná částka uhrazena do 20. 3. 2024, přistoupí banka k vymáhání pohledávky soudní cestou. Výzva byla doručena do dispozice žalovaného dne 6. 2. 2024 (zjištěno z Výzvy k okamžitému splacení dluhu včetně obálky).

14. Dne 11. 4. 2024 právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 15 879,37 Kč, a to na všechny žalobkyni známé adresy (zjištěno z Předžalobní výzva adresovaná žalovanému na , Anonymizováno, včetně Potvrzení o podání a Předžalobní výzva adresovaná žalovanému na , Anonymizováno, včetně Potvrzení o podání).

15. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „ZoSÚ“).

16. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

17. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

20. V posuzované věci z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když tato zkoumání omezila pouze na prohlášení žadatele a lustraci v rejstřících. Z provedených lustrací navíc žalobkyně zjistila, že o relativně vysoké úvěry žalovaný neúspěšně opakovaně žádal dva měsíce před poskytnutím úvěru. Sama žalobkyně se při ověřování výše příjmů žalovaného omezila na ničím nepodložené čestné prohlášení. Rovněž tak žalobkyně vůbec neprověřovala výdajovou stránku žalovaného, kde ji stačilo uvedení ničím nepodložených údajů.

21. Soud poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

22. Žalobkyně v řízení neprokázala, že při uzavření smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

23. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 10 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o.z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o.z. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný tak neučinil, a to ani po doručení výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 31. 1. 2024. Žalovaný uhradil žalobkyni částku v celkové výši 7 199,58 Kč, a proto z titulu bezdůvodného obohacení náleží žalobkyni částka 2 800,42 Kč. Soud proto žalovaného zavázal uhradit žalobkyni podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také úroky z prodlení z dlužné částky od 21. 3. 2024, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Kapitalizovaný zákonný úrok za dobu od 21. 3. 2024 do 28. 3. 2024 činí 9,03 Kč. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o.z. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzván (výrok II.).

24. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu v celém zbývajícím rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

25. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

26. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.

27. Žalobkyně se domáhala svých práv návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a věc byla převedena do rejstříku C, aby bylo nadále pokračováno v řízení. Podle položky 2 bod 2. Sazebníku poplatků, přílohy zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Žalobkyně doposud zaplatila na soudním poplatku dle pol. 2 bod 1. písm. b) Sazebníku poplatků částku 800 Kč. Soudní poplatek podle pol. 1 bod 1 písm. a) činí částku 1 000 Kč. Soud proto žalobkyni uložil výrokem IV. povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč. Pohledávku je žalobkyně povinna uhradit na účet Okresního soudu v , adresa, vedený u ČNB , adresa, , číslo účtu , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .