40 C 311/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 10 460,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč od 27. 3. 2022 do zaplacení, a to ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, až do úplného zaplacení, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 5 460,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 460,50 Kč od 14. 7. 2022 do 26. 3. 2024 a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 460,50 Kč od 27. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - na účet Okresního soudu v , adresa, na doplatku soudního poplatku částku 200 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 4. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 460,50 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela prostřednictvím svých webových stránek , Anonymizováno, s žalovaným dne 13. 6. 2022 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 460,50 Kč nejpozději dne 13. 7. 2022. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. V případě, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, žalobkyně navrhla, aby soud nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaný se nevyjádřil.

3. K jednání se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud provedl k důkazu veškeré listiny předložené a navržené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou označeni na straně úvěrující společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , a na straně úvěrované , Jméno zainteresované osoby 0/0, , u nějž je dále uvedena adresa, rodné číslo, číslo OP, číslo telefonu, email a bankovní spojení , Anonymizováno, . Předmětem smlouvy bylo sjednání podmínek poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč s úrokem ve výši 40 % ročně a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 085,50 po slevě/5 460,50 Kč před slevou. Celková částka k úhradě činila 7 249,88 Kč po slevě/10 624,88 Kč před slevou. Datum poskytnutí úvěru bylo 13. 6. 2022 a splatnost úvěru byla stanovena dne 13. 7. 2022. Smlouva je podepsána úvěrujícím dne 13. 6. 2022. Vedle místa, kde má být podpis úvěrovaného (klienta), je vytištěno jméno „, Jméno zainteresované osoby 0/0, “ a pod ním SMS kód: 154070. Soud v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla skutečně uzavřena smlouva o uvedeném obsahu, neboť tato skutečnost se z uvedené listiny nepodává. Z listiny Potvrzení o provedené odchozí platbě ve spojení se sdělením , právnická osoba, vzal soud za prokázáno, že dne 13. 6. 2022 byla na účet žalovaného připsána částka 5 000 Kč odeslaná společností , právnická osoba, . Ze Smlouvy o postoupení pohledávek vzal soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , Anonymizováno, byla postoupena na žalobkyni. Původní věřitel oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni žalovanému dopisem ze dne 15. 3. 2024, který byl odeslán žalovanému společně s předžalobní výzvou. Písemnosti byly žalovanému doručeny dne 25. 3. 2024 (zjištěno z Podacího lístku ve spojení se sledováním zásilky). Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud nečinil skutková zjištění, neboť tato nemohla mít žádný vliv na níže uvedené právní hodnocení věci.

5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti , právnická osoba, . za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

6. Předloženými důkazy žalobkyně neprokázala, že by společnost CreditPortal uzavřela s žalovaným tvrzenou smlouvu o úvěru, avšak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč.

7. Podle svého obsahu předložená smlouva nenaplnila znaky smlouvy o úvěru, ale soud tuto právně kvalifikoval jako smlouvu o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Žalobkyní předložená smlouva svým obsahem naplňovala podstatné náležitosti tohoto smluvního typu.

8. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

9. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. , adresa, : C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

12. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

13. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

14. Soud z provedených důkazů nevzal za prokázáno, že žalobkyně před uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně sice v návrhu tvrdila, jak zkoumala úvěruschopnost žalovaného, ale nepředložila k tomu jediný důkaz.

15. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovaným elektronicky. Podle zák. č. 397/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu smlouva neobsahuje. Nedodržení písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalovanou nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného.

16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 13. 6. 2022 žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 5 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 obč. zák. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný tak neučinil, a to ani po doručení předžalobní výzvy (doručena 25. 3. 2024). Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 5 000 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 obč. zák. ve pojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 27. 3. 2024, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Ohledně zbývajících dílčích nároků v celkové výši 5 460,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky soud žalobu zamítl. Soud dále žalobu zamítl ohledně požadovaného zákonného úroků z prodlení z dlužné jistiny 5 000 Kč za dobu od 14. 7. 2022 do 26. 3. 2024, protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl po tuto dobu v prodlení. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 obč. zák. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl žalobkyní vyzván.

17. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesní úspěch účastníků byl stejný.

19. Lhůtu k plnění soud stanovil ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně, a to s ohledem na stávající sociální a finanční situaci žalovaného. Soud přihlédl k aktivnímu přístupu žalovaného, který se snažil vzniklou situaci s přihlédnutím ke svým finančním možnostem vyřešit. Vzhledem k celkové výši dluhu v poměru k výši splátky má soud zato, že stanovená výše splátek je přijatelná i pro žalobkyni, která bude uspokojena v horizontu 15 měsíců a jejíž právo na úhradu pohledávky je současně chráněno i uložením plnění pod ztrátou výhody splátek a případně vzniklá úroková škoda i úrokovým příslušenstvím.

20. Žalobkyně se domáhala svých práv návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a věc byla převedena do rejstříku C, aby bylo nadále pokračováno v řízení. Podle položky 2 bod 2. Sazebníku poplatků, přílohy zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Žalobkyně doposud zaplatila na soudním poplatku dle pol. 2 bod 1. písm. b) Sazebníku poplatků částku 800 Kč. Soudní poplatek podle pol. 1 bod 1 písm. a) činí částku 1 000 Kč. Soud proto žalobkyni uložil výrokem IV. povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč.