40 C 318/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený opatrovníkem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 advokátem sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 100 004,34 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do smluvního úroku ve výši 8,65 % ročně z částky 98 678,34 Kč od 14. 9. 2021 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 66 278,95 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 29. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 33 725,39 Kč, kapitalizovaný úrok od 20. 11. 2020 do 7. 5. 2021 ve výši 8 242,69 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení od 30. 11. 2020 do 30. 4. 2021 ve výši 615,10 Kč, smluvní úrok ve výši 16,90 % ročně z částky 98 678,34 Kč od 15. 6. 2021 do 13. 9. 2021, smluvní úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 98 678,34 Kč od 14. 9. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 98 678,34 Kč od 15. 6. 2021 do 28. 12. 2021 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 399,39 Kč od 29. 12. 2021 do zaplacení., se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - na účet Okresního soudu v , adresa, , na doplatku soudního poplatku částku 1 000 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6. 11. 2021 ve pozdějších doplnění a změn domáhala po žalovaném zaplacení částky 98 678,34 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 326 Kč, kapitalizovaného úroku od 20. 11. 2020 do 7. 5. 2021 ve výši 8 242,69 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení od 30. 11. 2020 do 30. 4. 2021 ve výši 615,10 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 16,90 % ročně z částky 98 678,34 Kč od 15. 6. 2021 do 13. 9. 2021, se smluvním úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 98 678,34 Kč od 14. 9. 2021 do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 98 678,34 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne 2. 4. 2019 Smlouvu o Půjčce na kliknutí č. , tel. číslo, , na jejímž základě poskytla žalovanému dne 2. 4. 2019 na bankovní účet úvěr ve výši 124 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách dle smlouvy spolu se smluvním úrokem ve výši 16,9 % ročně a dalšími poplatky dle smlouvy Ceníku. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Poprvé se žalovaný dostal do prodlení v měsíci květnu 2019 a následně se dostával do prodlení opakovaně. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 98 678,34 Kč, dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8 242,69 Kč, dlužného zákonného úroku z prodlení ve výši 615,10 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 326 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla odeslána předžalobní výzva.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že nárok neuznává. Tvrdil, že žalobkyně nedoložila žádný doklad prokazující, že finanční prostředky skutečně čerpal, a kolik činí skutečně dlužná jistiny pohledávky. Dále namítal, že žalobkyně netvrdí ani nedokládá, jakým způsobem zkoumala jeho úvěruschopnost.

3. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného doplnila, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 124 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně si v rámci posuzování úvěruschopnosti vyžádala od žalovaného pracovní smlouvu, dále aktivně vyhledávala relevantní skutečnosti rozhodné pro posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla kontrolu v interních systémech a pomocí dotazu v systémech BRKI, NRKI a SOLUS, vše bez nálezu. Dále prověřila insolvenční rejstřík, v němž neměl žalovaný žádný záznam. Z výpisu z běžného účtu žalovaného byl zjištěn průměrný měsíční příjem ve výši 17 212 Kč. Poučení dle zákona o spotřebitelském úvěru, včetně informací ohledně výše RPSN obsahoval článek číslo II bodu 7 Smlouvy o Půjčce na kliknutí č. , tel. číslo, , ze dne 2. 4. 2019.

4. Podáním ze dne 19. 4. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně co do požadovaného smluvního úroku ve výši 8,65 % ročně z částky 98 678,34 Kč od 14. 9. 2021 do zaplacení zpět. Soud proto řízení v uvedeném rozsahu podle ust. § 96 odst. 1, odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o.s.ř.“), zastavil (výrok I.).

5. K jednání dne 25. 6. 2024 se nedostavila žalobkyně, která svou neúčast omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., v nepřítomnosti žalobkyně.

6. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním.

7. Dne 17. 3. 2017 uzavřel žalovaný s , právnická osoba, . Smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě banka pro žalovaného zřídila a vedla běžný účet č. , č. účtu, . Smlouva byla uzavřena na pobočce banky v , adresa, (zjištěno ze Smlouvy o poskytování bankovních služeb). Při uzavírání smlouvy předložil žalovaný bance svůj občanský průkaz (zjištěno z kopie OP žalovaného). Dne 21. 8. 2018 banka předala žalované kódy I-PIN a T-PIN, které , právnická osoba, . vygenerovala pro použití s mobilním elektronickým klíčem SMS pro žalovaného (zjištěno z Protokolu převzetí a užívání kódů I-PIN a T-PIN). Dne 2. 4. 2019 požádal žalovaný , právnická osoba, . o uzavření smlouvy o Půjčce na kliknutí. Předmětem smlouvy bylo sjednání úvěru ve výši 124 000 Kč. Jako doručovací adresu žalovaný uvedl: , právnická osoba, , , adresa, . V návrhu žalovaný prohlásil, že poskytl bance veškeré informace a dokumenty nezbytné k posouzení jeho finanční a majetkové situace a že tyto informace jsou úplné a pravdivé (zjištěno z Návrhu Smlouvy o Půjčce na kliknutí č. , tel. číslo, ve spojení s Protokolem převzetí a užívání kódů I-PIN a T-PIN). Dopisem ze dne 2. 4. 2019 , právnická osoba, . návrh žalovaného na poskytnutí úvěru ve výši 124 000 Kč se splatností v 60 anuitních splátkách ve výši 3 075,06 Kč akceptovala (zjištěno z Akceptace návrhu Smlouvy o Půjčce na kliknutí).

8. Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že v této listině , právnická osoba, . deklaruje, že při posuzování úvěruschopnosti klienta bylo využito standardních schvalovacích postupů, nebyly pochybnosti o schopnosti klienta úvěr splácet, klient dostal nabídku na základě průměrných příjmů na běžném účtu ve výši 17 212 Kč a úvěr byl dne 2. 4. 2019 schválen. Raiffeisebank a.s. prověřila žalovaného v interním blacklistu a žalovaný zde nebyl nalezen (zjištěno z listiny označené jako CBL). Z Pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán od 5. 12. 2016 u , právnická osoba, Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2017. Mzda a další mzdová ujednání byla obsažena ve zvláštním mzdovém výměru.

9. Dne 2. 4. 2019 žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši 124 000 Kč a uhradil celkem 57 721,05 Kč (zjištěno z Výpisu spotřebitelského úvěru). Výpis z běžného účtu byl za období od 19. 4. 2017 do 30. 4. 2021. V období od 19. 4. 2017 do čerpání úvěru dne 2. 4. 2019 probíhaly na účtu běžné účetní operace. Na účet byla pravidelně připisována platba od společnosti , právnická osoba, a pravidelně byla čerpána částka odpovídající výši celé připsané částky. Dne 22. 8. 2018 žalovaný načerpal jednorázový spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč, který následně splácel. Načerpanou částku ihned celou vyčerpal. V lednu 2019 byly k tíži účtu žalovaného účtovány poplatky po splatnosti (za výzvy k zaplacení dlužné částky) a účtovány splátky úroků z prodlení po splatnosti. Dne 2. 4. 2019 byla na běžný účet žalovaného připsána částka 124 000 Kč – jednorázové čerpání spotřebitelského úvěru. Od července 2019 jsou k tíži účtu pravidelně účtovány poplatky po splatnosti (za výzvy k zaplacení dlužné částky) a účtovány splátky úroků z prodlení po splatnosti (zjištěno z Mimořádného výpisu z účtu č. , Anonymizováno, /CZK).

10. Dopisem ze dne 13. 5. 2021 prohlásila , právnická osoba, . úvěr poskytnutý žalovanému dne 2. 4. 2019 na základě smlouvy č. , tel. číslo, z důvodu prodlení žalovaného s úhradou závazků včetně úroků a všech ostatních finančních závazků za okamžitě splatný. Současně žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 108 862,13 Kč (zjištěno z Prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu). Dopis byl žalovanému odeslán na adresu bydliště žalovaného uvedenou ve smlouvě o běžném účtu (zjištěno ze Sdělení , právnická osoba, . ze dne 17. 7. 2021). V případě této zásilky soud nevzal za prokázáno, že byla doručena do dispozice žalovaného, neboť podací číslo dopisu není dle údajů o sledování zásilky , právnická osoba, a.s. v její evidenci.

11. Pohledávka , právnická osoba, . za žalovaným byla nejprve postoupena na společnost , Anonymizováno, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, (zjištěno z Rámcové smlouva o postupování pohledávek ve spojení se Smlouvou o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, včetně Přílohy č. , hodnota, a Potvrzení úplaty). O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn dopisem , právnická osoba, . (zjištěno z Vyrozumění o postoupení pohledávky), který mu byl odeslán na adresu bydliště uvedenou ve smlouvě o běžném účtu (zjištěno ze Sdělení , Anonymizováno, ze dne 20. 7. 2021). Ani u této zásilky soud nevzal za prokázáno, že byla doručena do dispozice žalovaného, neboť podací číslo dopisu není dle údajů o sledování zásilky , právnická osoba, a.s. v její evidenci. Společnost , Anonymizováno, postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 7. 2021 včetně Přílohy č. , hodnota, ). Společnost , Anonymizováno, oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 2. 9. 2021 a současně jej vyzvala k úhradě dlužné částky 98 678,34 Kč s příslušenstvím (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky), které bylo odesláno žalovanému na korespondenční adresu uvedenou v návrhu smlouvy o úvěru a současně i na adresu bydliště uvedenou ve smlouvě o běžném účtu (zjištěno ze Seznamu odeslaných Oznámení o postoupení pohledávky z , Anonymizováno, na , právnická osoba, .). U žádné z obou zásilek soud nevzal za prokázáno, že byla doručena do dispozice žalovaného.

12. Dne 6. 9. 2021 odeslal právní zástupce žalobkyně žalovanému na korespondenční adresu i adresu jeho bydliště předžalobní výzvu, v níž žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky v celkové výši 127 544,78 Kč (zjištěno z Výzvy k úhradě dluhu ve spojení se Seznamem odeslaných Předžalobních výzev). U žádného z obou dopisů soud nevzal za prokázáno doručení do dispozice žalovaného.

13. Z dalších provedených důkazů (Ceník produktů a služeb pro soukromé účely, , právnická osoba, podmínky, Produktové podmínky pro osobní úvěry , právnická osoba, .) soud nečil z důvodu nadbytečnosti žádná skutková zjištění, neboť tato by nemohla mít vliv na níže uvedené právní hodnocení věci.

14. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je občanem Polské republiky, který na území České republiky nemá trvalé bydliště a jeho skutečné bydliště k okamžiku zahájení řízení se soudu nepodařilo zjistit, soud nejprve posuzoval svou pravomoc (mezinárodní příslušnost). Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále také jen „Nařízení“) v čl. 5.1 stanoví, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. V posuzované věci soud dovozuje svou pravomoc na základě čl. 7.1. dle nějž může být osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. V posuzované věci žalovaný čerpal úvěr na svůj běžný účet, který si založil na pobočce , právnická osoba, . v , adresa, . Ve smlouvě o úvěru žalovaný uvedl jako svou korespondenční adresu rovněž adresu v , adresa, . Soud proto má zato, že k čerpání služby a také částečnému plnění závazku došlo v jeho obvodu, čímž je založena jeho pravomoc i místní příslušnost. Návrhu na delegaci vhodnou k , Anonymizováno, soudu pro , adresa, , kterou navrhla žalobkyně ve svém podání ze dne 14. 11. 2022, , Anonymizováno, soud nevyhověl (srov. usnesení ze dne , datum, ).

15. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti , právnická osoba, . za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby.

16. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou Smlouvu o Půjčce na kliknutí jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „ZoSÚ“).

17. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

18. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

21. V posuzované věci z provedených důkazů nevyplynulo, že by původní věřitel , právnická osoba, . před poskytnutím úvěru prověřoval úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když tato zkoumání omezil pouze na prohlášení zákazníka ve Smlouvě o Půjčce na kliknutí, lustraci v interním blacklistu a rejstřících. Původní věřitel se omezil pouze na zjištění pravidelné výše příjmů evidovaných na běžném účtu žalovaného, který rovněž vedl. Zcela opominul zkoumat výdajovou stránku žalovaného. Z výpisu z běžného účtu přitom bylo patrné, že příjmy žalovaného nejsou nijak vysoké a jsou schopny pokrýt pouze běžné výdaje žalovaného. V srpnu 2018 už žalovaný čerpal úvěr ve výši 50 000 Kč a v lednu 2019 měl první problémy s jeho splácením. Rovněž tak banka neověřovala dokdy bude trvat pracovní poměr žalovaného, když z předložené pracovní smlouvy vyplývá, že pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou do 31. 12. 2017.

22. Soud poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

23. Žalobkyně v řízení neprokázala, že při uzavření smlouvy původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

24. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 124 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o.z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o.z. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný tak neučinil, a to ani po doručení kvalifikované výzvy v podobě žaloby. Žalovaný uhradil částku v celkové výši 57 721,05 Kč, a proto z titulu bezdůvodného obohacení náleží žalobkyni částka 66 278,95 Kč. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena do dispozice žalovaného, byla až dne 27. 12. 2021 žaloba. Soud proto žalovaného zavázal uhradit žalobkyni podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také úroky z prodlení z dlužné částky, ale až od 29. 12. 2021, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o.z. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzván (výrok II.).

25. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu v celém zbývajícím rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

26. Výrokem IV. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesní úspěch obou účastníků byl stejný. Při posuzování procesního úspěchu soud zohlednil nejen jistinu, ale i požadované příslušenství pohledávky.

27. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.

28. Žalobkyně se domáhala svých práv návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a věc byla převedena do rejstříku C, aby bylo nadále pokračováno v řízení. Podle položky 2 bod 2. Sazebníku poplatků, přílohy zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Žalobkyně doposud zaplatila na soudním poplatku dle pol. 2 bod 1. písm. c) Sazebníku poplatků částku 4 001 Kč. Soudní poplatek podle pol. 1 bod 1 písm. b) činí částku 5 001 Kč. Soud proto žalobkyni uložil výrokem V. povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Pohledávku je žalobkyně povinna uhradit na účet Okresního soudu v , adresa, vedený u ČNB , adresa, , číslo účtu , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .