40 C 329/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 34 452 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 13. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se, co do částky 901 Kč spolu s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 28 401 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 401 Kč od 1. 7. 2021 do 12. 7. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 901 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení, částky 3 150 Kč, částky 300 Kč, částky 1 497 Kč a částky 1 104 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 534 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 5. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 401 Kč spolu s příslušenstvím, částky 3 150 Kč, 300 Kč, 1 497 Kč a 1 104 Kč. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným dne 5. 3. 2021 smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč, tak že částku ve výši 27 500 Kč převedla dne 19. 5. 2020 na účet určený žalovaným a částku 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Žalovaný byl povinen uhradit poskytnuté peněžní prostředky společně s úroky. Celkovou částku úvěru ve výši 42 000 Kč byl žalovaný povinen uhradit ve 40 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 050 Kč splatných vždy do každého 20-tého dne daného měsíce na účet žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne 20. 4 2021. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou jedné splátky nebo jen její části po dobu delší než dva měsíce, odeslala žalobkyně žalovanému dne 30. 6. 2021 písemné Oznámení o zesplatnění úvěru. Žalobkyně odeslala žalovanému celkem tři upomínky, a to dne 28. 4. 2021, 30. 5. 2021 a dne 30. 6. 2021 Zesplatnění pro smlouvu [číslo] které je zároveň oznámením o zesplatnění úvěru, jehož součástí je i předžalobní výzva. Za každou písemně odeslanou upomínku je žalovaný povinen uhradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč, tedy celkem částku ve výši 300 Kč (tj. 3 x 100 Kč). Upomínky, včetně Oznámení o zesplatnění úvěru, byly žalovanému odeslány i do Schránky zákazníka v souladu s čl. XI. bod 4. Smlouvy o úvěru, přílohy [číslo] Úvěrových podmínek (čl. 12, 12.8), která byla zřízena žalovanému zejména za účelem doručování písemností. Žalovaný je v prodlení s úhradou částky ve výši 31 551 Kč, která se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 150 Kč a neuhrazené jistiny ve výši 28 401 Kč. Roční zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 21,05 %. S ohledem na zesplatnění úvěru vznikla žalovanému povinnost k úhradě sjednaného smluvního úroku z neuhrazené jistiny 28 401 Kč, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do okamžiku jeho úplného zaplacení. Za prodlení s úhradou měsíční splátky uplatnila žalobkyně i nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč. Do zesplatnění úvěru dne 30. 6. 2021 byl žalovaný v prodlení s úhradou tří splátek, proto žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč. Dále žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobkyni 0,1 % denně z částky 31 551 Kč za dobu od 1. 7. 2021 do 4. 8. 2021, tj. částku 1 104 Kč.

2. Žalovaný se nevyjádřil.

3. K jednání se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u ústního jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v obchodním rejstříku vedeném [název soudu], oddíl C, vložka [číslo], jejímž předmětem činnosti je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně). Dne 15. 3. 2021 v 14:12:58 vložil [jméno] [příjmení] do systému žalobkyně dokument (zjištěno ze Záznamu o vložení dokumentu do systému). Téhož dne uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit úvěr v 40 měsíčních splátkách ve výši 1 050 Kč, počínaje od 20. 4. 2021. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 21,05 % ročně. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr převodem na účet, jehož číslo bylo uvedeno ve smlouvě. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, IČ, trvalou adresou, dále zde byl uveden jeho telefon a e-mail. Ve specifikaci úvěru bylo uvedeno: podnikatelský úvěr nepřímý. Žalobkyně byla při uzavírání smlouvy zastoupena zprostředkovatelem [jméno] [příjmení] (zjištěno ze Smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] včetně Přílohy 1). Dne 5. 3. 2021 žalovaný vyplnil Čestné prohlášení spotřebitele (výdaje, příjmy a závazky), v němž uvedl, že jeho měsíční příjem je 30 000 Kč a měsíčně vynakládá na bydlení 4 000 Kč, na splátky úvěrů 16 500 Kč, má dluhy u [právnická osoba], jíž měsíčně splácí 8 000 Kč (zbývá doplatit 110 000 Kč) a CSAS, kde měsíčně splácí 8 500 Kč (zbývá doplatit 760 000 Kč). Z Prohlášení rodiče soud zjistil, že [jméno] [celé jméno žalovaného], rodič, prohlásil, že jeho syn – žalovaný mu přispívá na bydlení částkou 4 000 Kč měsíčně. Listina je datována dne 8. 3. 2021 a jediný podpis pod listinou je naprosto vizuálně totožný s podpisem žalovaného na Čestném prohlášení a s jeho podpisem na Smlouvě o podnikatelském úvěru. Dne 8. 3. 2021 převedla žalobkyně na číslo účtu pro poukázání peněžitých prostředků uvedené ve smlouvě o úvěru částku 27 500 Kč (zjištěno z Potvrzení o provedení transakce na částku 27 500 Kč) a částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele úvěru [jméno] [příjmení] (zjištěno z Potvrzení o provedení transakce na částku 2 500 Kč). Rozpis splátek byl uveden v Tabulce umoření. Z Bonity smlouvy soud zjistil, že žalovaný neuhradil ničeho. Dopisem ze dne 28. 4. 2021 oznámila žalobkyně žalovanému, že při kontrole závazku ze spotřebitelské smlouvy [číslo] zjistila, že je žalovaný v prodlení s placením dohodnutých splátek. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek ve výši 1 050 Kč a upomínacích nákladů ve výši 100 Kč a současně jej upozornila, že pokud tak neučiní, může dojít k úhradě dlužných splátek a současně jej upozornila, že pokud tak neučiní, může dojít k úhradě dlužných splátek a současně jej upozornila, že pokud tak neučiní, může dojít k úhradě dlužných splátek a současně jej upozornila, že pokud tak neučiní, může dojít k úhradě dlužných splátek a současně jej upozornila, že pokud tak neučiní, může dojít u jeho spotřebitelského úvěru k zesplatnění. Výzva byla doručována žalovanému dne 2. 7. 2021 (zjištěno z Upomínky z 28. 4. 2021 ve spojení se Seznamem odeslaných upomínek včetně podacího archu ze dne 28. 4. 2021 a Čestným prohlášením [jméno] [jméno] ze dne 29. 4. 2021). Dopis stejného znění žalobkyně vyhotovila i dne 30. 5. 2021 (zjištěno z Upomínky z 30. 5. 2021 ve spojení se Seznamem odeslaných upomínek včetně podacího archu ze dne 30. 5. 2021 a Čestným prohlášením [jméno] [jméno] ze dne 30. 5. 2021). Dopisem ze dne 30. 6. 2021 žalobkyně oznámila žalovanému, že z důvodu porušení závazku ze spotřebitelské smlouvy jej vyzývá k úhradě dlužné částky ve výši 31 551 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a upomínacích nákladů ve výši 300 Kč do 10 dnů od odeslání tohoto Oznámení. Oznámení bylo odesláno žalovanému na adresu trvalého bydliště uvedenou ve smlouvě o úvěru téhož dne (zjištěno ze Zesplatnění ze dne 30. 6. 2021 včetně podacího lístku ve spojení se sledováním zásilky).

5. Přestože úvěrová smlouva byla nadepsána jako podnikatelská a ve specifikaci úvěru bylo uvedeno, že se jedná o podnikatelský úvěr nepřímý, soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný uzavíral smlouvu s žalobkyní jako spotřebitel. Tuto skutečnost prokazuje jednak vyplnění Čestného prohlášení (výdaje, příjmy a závazky) včetně doložené listiny Prohlášení rodiče, ale zejména pak chování samotné žalobkyně, která pracuje s úvěrem poskytnutým žalovanému jako s úvěrem spotřebitelským, což vyplývá z odeslaných upomínek a výzev. Skutečnost, že žalovaný je ve smlouvě označen IČ a smlouva je nadepsána jako podnikatelská totiž sama o sobě neznamená, že úvěrová smlouva byla uzavřena s žalovaným jako podnikatelem (srov. nález sp. zn. I. ÚS 1930/11 ze dne 10. 1. 2012, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017 sp. zn. 28 Cdo 3249/2017). Z provedených důkazů naopak vyplývá, že žalovaný uzavřel smlouvu v postavení spotřebitele.

6. Po právní stránce soud tedy hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).

7. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

8. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

11. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

12. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

13. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Na základě učiněných zjištění nezbývá než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru [číslo] pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

14. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k jejich prokázání a poučit ji dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že se určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.

15. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 27 500 Kč. První výzva k plnění, která byla doručena žalovanému, bylo oznámení o zesplatnění ze dne 30. 6. 2021, které obsahovalo výzvu k úhradě dlužné částky.

16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 27 500 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho, a to ani po doručení výzvy k plnění. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 27 500 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 13. 7. 2021, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Ohledně zbývajících dílčích nároků, a to částky 901 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 7. 2021 do zaplacení, zaplacení částek 3 150 Kč, 300 Kč, 1 497 Kč, a 1 104 Kč a zaplacení smluvního úroku ve výši 21,05 % ročně z částky 28 401 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení soud žalobu zamítl. Soud dále žalobu zamítl ohledně požadovaného zákonného úroků z prodlení z dlužné jistiny 27 500 Kč za dobu od 1. 7. 2021 do 12. 7. 2021, protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl po tuto dobu v prodlení. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o. z. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl žalobkyní vyzván.

17. Výrokem III. pak soud zavázal zaplatit žalovaného na náhradě nákladů žalobkyně částku 534 Kč. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně se původně žalobou domáhala zaplacení částky 34 452 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně a smluvním úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 28 401 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení. Soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 27 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 13. 7. 2021 do zaplacení. Co do částky 6 952 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 901 Kč a částečně i co do zákonného úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta. Procesní úspěch žalobkyně tak činí cca 15 % (tj. co do 80 % na jistině, ale jen co do 1/3 na příslušenství). Plně úspěšnému žalobkyni by vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3 179 Kč (bez DPH), a to za převzetí věci, odeslání předžalobní výzvy a sepis žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a 2 x písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky). Odměna za všechny tři úkony byla stanovena podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 1 500 Kč (3 x 500 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal i náhradu hotových výdajů podle ust. § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Dále pak žalobkyni náleží i náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 379 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnost je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti ust. § 14b vyhlášky. Jelikož žalobkyně byla úspěšná v 15 %, přiznal jí soud na nákladech řízení částku 477 Kč spolu s 21 % DPH ve výši 57 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 527 Kč. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky. Jelikož byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, je žalovaný povinen podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně.

18. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.