40 C 35/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16 444 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 92,47 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 1 444 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,65 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 444 Kč od 7. 9. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 910,40 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6. 9. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 444 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne 25. 3. 2022 s žalovaným úvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím internetových svých stránek [webová adresa]. Při uzavírání smlouvy žalovaný zaslal ověřovací poplatek ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Tato byla žalovanému odeslána dne 25. 3. 2022 prostřednictvím služby ThePay na číslo účtu uvedené ve smlouvě. Žalovaný se zavázal uhradit dlužnou částku a poplatek za poskytnutí ve výši 495 Kč do 30 dnů od jeho poskytnutí. Dále byly sjednány volitelné služby – expres výplata úvěru za poplatek ve výši 199 Kč. Žalovaný za trvání smlouvy nehradil ničeho. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobkyní informován o výši dluhu a vyzýván prostřednictvím SMS a e-mailu k jeho úhradě. V souladu s částí Smlouvy " Náklady úvěru" konkrétně odstavcem "Sankce", byla žalovanému za prodlení s úhradou aktuálně splatné splátky účtována smluvní pokuta, a to dne 25. 5. 2022 ve výši 450 Kč, a účtovány účelně vynaložené náklady vzniklé žalobkyni v souvislosti s vymáháním dlužné částky v celkové výši 300 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. Ke dni sepsání žalobního návrhu žalobkyně za žalovaným eviduje pohledávku ve výši 16 444 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 300 Kč a smluvních pokut v celkové výši 450 Kč. Příslušenstvím pohledávky je zákonný úrok z prodlení z částky 16 444 Kč od 22. 8. 2022 do zaplacení ve výši 15 %. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaný se nevyjádřil.

3. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v obchodním rejstříku vedeném [název soudu], oddíl B, vložka [číslo], jejímž předmětem podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (zjištěno z výpisu z OR žalobkyně). Z listin k ID žádosti [číslo] – ID klienta [číslo] strany [číslo] soud zjistil, že v tomto souboru jsou zahrnuty předsmluvní informace týkající se spotřebitelského úvěru, informace o zpracování osobních údajů a vlastní úvěrová smlouva. V předmětné smlouvě jsou jako smluvní strany uvedeni žalobkyně a [celé jméno žalovaného], u nějž je dále uvedeno rodné číslo, ID klienta [číslo], adresa trvalého pobytu odlišná od adresy pro doručování, číslo OP, číslo telefonu a e-mailová adresa. Předmětem smlouvy je poskytnutí hotovostního bezúčelového úvěru ve výši 15 000 Kč za poplatek 495 Kč. Ověřovací poplatek byl stanoven ve výši 0 Kč. Splatnost úvěru byla stanovena dne 24. 4. 2022, roční úroková sazba 0 % Součástí smlouvy byly další podmínky úvěru. Soubor všech listin je podepsán žalobkyní. V místě podpisu klienta [celé jméno žalovaného] je uvedena IP adresa zařízení, na kterém byla smlouva podepsána, kód podpisu [číslo], telefonní číslo, na nějž byla odeslána SMS zpráva s podpisovým kódem, datum a hodina odeslání SMS zprávy s podpisovým kódem (25. 3. 2022 15:44) a okamžik podpisu smlouvy podpisovým kódem (25. 3. 2022 15:44). Z Potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že v tomto potvrzení ze dne 25. 3. 2022 žalobkyně deklaruje, že před uzavřením smlouvy provedla ověření bonity klienta a zjistila, že příjem klienta ze zaměstnání činí 33 000 Kč, platí splátky jiným společnostem mimo žalobkyni z NRKI jsou ve výši 7 064 Kč. Do výpočtu [příjmení] klienta byly kalkulovány příjmy ve výši 42 500 Kč, životní minimum 3 860 Kč, minimální výdaje na bydlení 6 617 Kč, splátky jiným společnostem 7 064 Kč a výše splátky schváleného úvěru 15 964 Kč. Z Úvěrové zprávy soud zjistil, že u žalovaného jsou evidovány tyto finanční produkty: splátkové – 5 žádostí, 12 odmítnuto, 4 odvolány, 2 existující; nesplátkové – 1 existující; kreditní karty – 2 žádosti, 3 odmítnuty, 1 odvolána, 1 existující, 1 ukončena. Dne 25. 3. 2022 žalobkyně odeslala ze svého účtu částku 15 000 Kč na účet č. [bankovní účet] (zjištěno z opisu výpisu proplacení smlouvy). [příjmení] byla téhož dne připsána na účet žalovaného (zjištěno ze [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení], a s. ve spojení s Potvrzení o provedené platbě). Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalobkyně eviduje u smlouvy [číslo] klienta [celé jméno žalovaného] poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč dne 25. 3. 2022 a úhradu 0 Kč. Dne 25. 7. 2022 byla žalovanému odeslána na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě předžalobní výzva, v níž žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky v celkové výši 16 444 Kč nejpozději do 30 dnů od sepsání této výzvy. Výzva byla vyhotovena dne 22. 7. 2022 (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s podacím archem). Předžalobní výzva byla doručena do dispozice žalovaného dne 26. 7. 2022 (zjištěno ze [právnická osoba]). Žalobkyně disponuje kopií OP žalovaného.

4. Z dalších provedených důkazů, a to Sazebníku poplatků platného od 8. 4. 2018 a kopie OP žalovaného, neboť tato by s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci byla nadbytečná.

5. Po právní stránce soud posoudil předloženou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).

6. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

7. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C xanon -240, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

10. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

11. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

12. Soud z provedených důkazů nevzal za prokázáno, že žalobkyně před uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovanému byl žalobkyní poskytnut úvěr za situace, kdy žalobkyně neověřila ani příjmovou stránku žalovaného a v případě výdajové stránky počítala pouze s údaji životního minima člena domácnosti a minimální výše výdajů na bydlení. Při zohledňování výdajů žalovaného žalobkyně použila státem publikované údaje o životním minimu, což jí nezbavuje povinnosti řádně zkoumat skutečnou výdajovou stránku. Zákonem stanovená výše životního minima je pouze minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Tato částka následně slouží jako podklad pro výpočet případných dalších nároků. Rozhodně se nejedná o částku, za kterou průměrný člověk dlouhodobě žije a z níž uspokojí všechny své dlouhodobější potřeby. Tato částka nic nevypovídá o skutečných výdajích žadatele o úvěr. Ze všech žalobkyní předložených důkazů jednoznačně vyplývá, že prověření úvěruschopnosti klienta prováděla pouze za účelem formálního zajištění podkladů pro poskytnutí úvěru, což odporuje požadavku zákona. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

13. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 15 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani po doručení kvalifikované předžalobní výzvy. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 15 000 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 17. 12. 2019, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. V předžalobní výzvě ze dne 22. 7. 2022 byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku uhradil do 30 dnů od jejího vystavení, tj. fakticky do 22. 8. 2022, neboť konec stanoveného lhůty připadl na neděli 21. 8. 2022 (srov. § 607 o. z.). Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od 23. 8. 2022 do 6. 9. 2022 pak činí 92,47 Kč. Ohledně všech zbývajících dílčích nároků soud žalobu zamítnul (výrok II.).

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Plně procesně úspěšné žalobkyni by vznikl nárok na odměnu za celkem čtyři úkony právní služby, a to za převzetí věci, odeslání předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast u jednání soudu dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a 2x písm. d) vyhlášky a písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky). Odměna za první tři úkony byla stanovena podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) a za úkon účasti u jednání podle ust. § 7 vyhlášky ve výši 1 780 Kč, tedy celkem 2 680 Kč. Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal i náhradu hotových výdajů, a to za první tři úkony podle ust. § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a za úkon účasti u jednání podle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300 Kč, tj. celkem 600 Kč. Dále žalobkyni přísluší náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Jelikož žalobkyně byla procesně úspěšná v 82 %, vznikl jí nárok na částku 3 345,60 Kč, zvýšenou o 21 % DPH ve výši 564,80 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 3 910,40 Kč. Jelikož byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, je žalovaný povinen podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně.

15. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.