40 C 355/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 29 986,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se, co do částky 13 686,32 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 990,66 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 827,79 Kč, úrokem ve výši 17,35 % ročně z částky 21 275,70 Kč od 26. 6. 2019 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 21 275,70 Kč od 26. 6. 2019 do 31. 7. 2019 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 975,70 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 986,32 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 990,66 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 827,79 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 21 275,70 Kč od 26. 6. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 17,35 % ročně z částky 21 275,70 Kč od 26. 6. 2019 do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela dne 19. 9. 2016 s žalovaným Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce obsažené na zadní straně smlouvy. Poskytovatel zápůjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 17 556 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 573 Kč s úrokovou sazbou ve výši 17,35 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 375 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 608 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 2 365 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 19. 3. 2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne 9. 6. 2017. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo dne 8. 10. 2017 právo na uhrazení dlužné částky, která činila na dlužné jistině 21 658,47 Kč a na dlužném poplatku 10 327,85 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný uhradil do postoupení pohledávky částku 7 700 Kč a poté dne 25. 6. 2019 částku 1 000 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 29 986,32 Kč, sestávající z dlužné jistiny 21 275,70 Kč a dlužné částky poplatku 8 710,62 Kč. Příslušenstvím pohledávky je úrok ve výši 17,35 % ročně a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala, přičemž kapitalizovaný smluvní úrok z dlužné jistiny do postoupení pohledávky činí 4 827,79 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny do jejího postoupení činí 2 990,66 Kč. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalovaný dlužnou částku doposud neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K jednání dne 22. 3. 2022 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

4. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Žalovaný požádal dne 19. 9. 2016 společnost [právnická osoba] o poskytnutí zápůjčky ve výši 25 000 Kč. V žádosti uvedl, že je nezaměstnaný s čistým příjmem 9 500 Kč, což mělo být ověřeno z výměry důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. Dále žalovaný uvedl, je svobodný a bydlí v nájmu a má odhadované měsíční výdaje 6 500 Kč (zjištěno ze Zákaznické karty). Téhož dne uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] Smlouvu o zápůjčce [číslo]. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem, adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti a zavázal se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 17 556 Kč, tj. celkem 42 556 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách ve výši 2 365 Kč a poslední splátku ve výši 2 351 Kč, přičemž první splátka byla splatná v den, kdy uplyne měsíc od uzavření smlouvy (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce). Žalovaný uhradil do 30. 5. 2019 celkem 7 700 Kč (zjištěno z Tabulky umoření). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 včetně příslušné strany 133 Seznamu postoupených pohledávek). Dne 17. 7. 2019 odeslala žalobkyně na adresu výběru žalovanému oznámení společnosti [právnická osoba] o postoupení pohledávky, v němž byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od data doručení tohoto dopisu (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek ve spojení s Podacím lístkem ze dne 17. 7. 2019). Dne 13. 3. 2020 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem ze dne 13. 3. 2020). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném [název soudu], oddíl C, vložka [číslo] s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně).

5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

6. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění novely zákonem č. 43/2013 Sb. účinné od 25. 2. 2013 (dále jen ZosÚ), je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Podle § 1 citovaného zákona se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem.

8. Podle § 22 odst. 5 ZosÚ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

9. V posuzované věci z provedených důkazů nevyplynulo, že by věřitel před poskytnutím úvěru prověřoval úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když tato zkoumání omezil pouze na prohlášení zákazníka ve Kartě zákazníka.

10. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Z toho vyplývá, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje.

11. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena.

12. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k doplnění žalobních tvrzení, zda věřitel dostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku s odbornou péčí, a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.

13. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 25 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o.z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2999 odst. 1 o.z. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný tak neučinil, a to ani po doručení výzvy v Oznámení o postoupení pohledávky.

14. V tomto případě bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta předchůdcem žalobkyně částka 25 000 Kč, žalovaný zaplatil celkem 8 700 Kč (7 700 Kč do postoupení pohledávky a poté 1 000 Kč), a proto z titulu bezdůvodného obohacení náleží žalobkyni částka 16 300 Kč. V tomto ohledu nebyl soud vázán tím, že žalobkyně použila část plateb na úhradu souhrnného poplatku, neboť toto ujednání považuje soud za neplatné, a tudíž tento nárok žalobkyni ani nevznikl, a proto na jeho úhradu nemohla použít žalovaným zaplacenou částku. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena do dispozice žalovaného bylo Oznámení o postoupení pohledávky. Soud proto žalovaného zavázal uhradit žalobkyni podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také úroky z prodlení z dlužné částky, ale až od 1. 8. 2019, což je první prokázaný den prodlení žalovaného po uplynutí lhůty k plnění stanovené v oznámení. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o.z. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzván.

15. S ohledem na vše výše uvedené soud proto žalobu v celém zbývajícím rozsahu zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

16. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

17. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.