40 C 36/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 24 340 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se, co do částky 11 840 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 608 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 311,77 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 16 000 Kč od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 500 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 16 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 340 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 608 Kč, kapitalizovaný úrokem ve výši 4 311,77 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 16 000 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 16 000 Kč od [datum] do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], uzavřela dne [datum] s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Poskytovatel úvěru splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných o žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 240 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku za sjednanou doby řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 480 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný uhradil za celou dobu trvání smlouvy pouze 3 500 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného ke dni [datum] řádně uhrazen, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 16 000 Kč od [datum] úrokem ve výši 23,72 % sjednané v čl. 1 smlouvy. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 24 340 Kč. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné jistiny 16 000 Kč a úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny 16 000 Kč. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala, přičemž kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do postoupení pohledávky činí 1 608 Kč a kapitalizovaný úrok 4 311,77 Kč. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalovaný dlužnou částku doposud neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání dne [datum] se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

4. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne [datum] požádal žalovaný o poskytnutí zápůjčky ve výši 16 000 Kč. V žádosti uvedl své osobní údaje a dále uvedl, že je invalidním důchodcem, již čerpá jinou zápůjčku ve výši 20 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 2 600 Kč, pobírá další příjem ve výši 12 891 Kč a státní podporu ve výši 6 571 Kč. Průměrné měsíční příjmy celé domácnosti jsou ve výši 19 462 Kč. Měsíčně pak vynakládá na bydlení 6 500 Kč, na osobní výdaje 3 500 Kč a na splátky úvěru 2 600 Kč. Celkové výdaje žadatele činí 12 600 Kč, použitelný příjem pak 6 862 Kč. Z dokumentů k ověření finanční situace žalovaného měly být předloženy: pracovní smlouva, výplatní pásky, složenky – příjmy a doklad o výměře důchod (zjištěno z Karty zákazníka - žádosti o zápůjčku). Téhož dne uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého trvalého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti a zavázal se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem, tj. úrok ve výši 2 270 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč a poplatek 3 200 Kč, a to v 58 týdenních splátkách ve výši 480 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy a každá následující splátka vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]). Pohledávka za žalovaným byla postoupena společností [právnická osoba] na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně příslušné strany 211 Seznamu postoupených pohledávek). Dopisem ze dne [datum] oznámila společnost [právnická osoba] žalovanému postoupení pohledávky (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek). Dne [datum] odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, v níž žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 32 484,73 Kč nejpozději do [datum] (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [číslo] s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně).

5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

6. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou společností [právnická osoba] jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).

7. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

8. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 /48/“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

11. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

12. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 /48/ dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

13. Soud nevzal za prokázáno, že věřitel při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. V žádosti sice byly označeny listiny, které při posuzování žádosti měl předložit žalovaný, ale označení předložených listin nekoresponduje s údaji uvedenými v žádosti. Žalovaný v žádosti uvedl, že je invalidní důchodce, mezi předloženými listinami, však byla označena pracovní smlouva a výplatní pásky. Žádná z označených listin pak nebyla předložena soudu k důkazu. Věřitel pak nijak neověřoval údaje o výdajích žalovaného, když k ověření těchto skutečností nevyžadoval od žalovaného předložení žádných listin. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

14. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že původní věřitel poskytnul žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaný uhradil částku 3 500 Kč. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena žalovanému, byla předžalobní výzva, v níž byl vyzván k úhradě dlužné částky do [datum].

15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalovanému byla poskytnuta bez prokázaného právního důvodu částka 16 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaný uhradil žalobkyni částku v celkové výši 3 500 Kč a zbytek neuhradil, a to ani po doručení výzvy. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 12 500 Kč (nevrácené peněžní prostředky). V tomto ohledu soud nebyl vázán tím, že žalobkyně použila zaplacenou částku 2 240 Kč na úhradu úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, částku 377,28 Kč na poplatek za administrativní činnosti a částku 882,72 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek, neboť tato ujednání považuje za neplatná, a tudíž tento nárok žalobkyni ani nevznikl, a proto na jeho úhradu nemohla použít žalovaným zaplacenou částku.

16. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za požadovanou dobu od [datum]. Ohledně zbývajících dílčích nároků ve výši 11 840 Kč spolu kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 608 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 311,77 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 16 000 Kč od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 500 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 16 000 Kč od [datum] do zaplacení, soud žalobu zamítl. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o. z. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzván. V okamžiku zesplatnění, tj. dni následujícím po doručení předžalobní výzvy žalovanému, činil zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně, a proto soud žalovaného zavázal uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky v této výši.

17. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

18. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.