40 C 372/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 15 250 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 9. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 000 Kč od 29. 7. 2023 do 8. 12. 2023 a zákonným úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 000 Kč od 9. 12. 2023 do zaplacení a částku 1 250 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 676 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12. 2. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 14 000 Kč spolu s příslušenstvím a částky 1 250 Kč. Svou žalobu odůvodnila tím, že uzavřela prostřednictvím svých webových stránek www.rerum.cz s žalovanou dne 25. 3. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované téhož dne úvěr na bankovní účet žalované. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Žalovaná byla povinna vždy nejpozději do 24. dne v měsíci uhradit úrok přirostlý k jistině za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit kdykoli. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru. V poslední upomínce byla informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 28. 7. 2023. Předmětem žaloby je pohledávka ve výši 14 000 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a smluvního úroku ve výši 4 000 Kč za první měsíc doby čerpání úvěru. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % p. d. z částky v prodlení. Žalovaná se dostala do prodlení následující den po zesplatnění úvěru dne 28. 7. 2023. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu za období od 29. 7. 2023 do 1. 12. 2021 v kapitalizované výši 1 250 Kč. Žalované byla dne 1. 12. 2023 odeslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná se nevyjádřila.

3. K jednání se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud provedl k důkazu veškeré listiny předložené a navržené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou označeni na straně úvěrující společnost , Jméno žalobkyně, ., IČ: , IČO žalobkyně, , se sídlem , adresa, , a na straně úvěrované , Jméno žalované, , u níž je dále uvedena adresa, datum narození, rodné číslo, číslo OP, číslo telefonu, email a bankovní spojení. Předmětem smlouvy bylo sjednání podmínek poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč s úrokovou sazbou 40 % měsíčně. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. V místě podpisu úvěrované (klienta) je vytištěno: „, Jméno žalované, “. Soud v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla skutečně uzavřena smlouva o uvedeném obsahu, neboť tato skutečnost se z uvedené listiny nepodává. Z Výpisů z účtu žalované soud zjistil, že se jedná o výpisy z běžného účtu žalované za 12/2022, 1/2023 a 2/2023, zřízeném u , právnická osoba, . V doloženém období proběhla na účtu žalované velká řada platebních operací, přičemž rozsahu příjmů vždy odpovídá rozsahu výdajů. V prosinci 2022 přišla na účet +38 443 Kč a odešlo -38 725,19 Kč, v lednu 2023 přišlo +52 382 Kč a odešlo -52 423,43 Kč a v únoru 2023 přišlo +63 883 Kč a odešlo -60 842,05 Kč. Pravidelným příjmem žalované byl starobní důchod ve výši 11 850 Kč. Žalobkyně předložila k důkazu i kopie dokladů žalované (občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění), z nichž soud nečinil žádná skutková zjištění. Z Potvrzení o platbě ze dne 24. 3. 2023 ve spojením s Potvrzením o platbě ze dne 25. 3. 2023 a sdělením , právnická osoba, . vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její účet dne 25. 3. 2023 finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Dopisem ze dne 25. 7. 2023 žalobkyně oznámila žalované, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek došlo k zesplatnění úvěru ke dni 25. 7. 2023, a současně ji vyzvala k úhradě dlužné částky v celkové výši 30 388 Kč (zjištěno z listiny Zesplatnění spotřebitelského úvěru). U této listiny soud nevzal za prokázáno její doručení ani odeslání žalované. Dne 1. 12. 2023 právní zástupce žalobkyně odeslal žalované předžalobní výzvu, v níž ji vyzval k úhradě dlužné částky ve celkové výši 32 201,32 Kč ve lhůtě tří dnů. Výzva byla doručena do dispozice žalované dne 5. 12. 2023 (zjištěno z Výzvy k úhradě před podáním žaloby a Podacím lístkem ve spojení se Sledováním zásilky).

5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti , právnická osoba, za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

6. Předloženými důkazy žalobkyně neprokázala, že by společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovanou tvrzenou smlouvu o úvěru. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč.

7. Jelikož žalobkyně uzavírala smlouvu o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná nikoli, je potřeba na smluvní vztah aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. (dále jen ZoSÚ), neboť tvrzená smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru, jak jej vymezuje § 2 tohoto zákona. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru byla povinna před jeho poskytnutím posoudit úvěruschopnost žalované tento úvěr splácet (§ 3 písm. c) ZoSÚ). Poskytovatel úvěru posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 ZoSÚ). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 ZoSÚ), , což odpovídá judikatuře Soudního dvora Evropské unie. V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

8. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, neboť tato svá skutková tvrzení nepodložila dostatečnými důkazy.

9. Pro úplnost soud dodává, že rovněž nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena tvrzená smlouva, tj. elektronicky, protože z předložené listiny ani ve spojení s ostatními předloženými důkazy se tato skutečnost nepodává.

10. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovanou elektronicky. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu smlouva neobsahuje.

11. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.

12. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 10 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 obč. zák. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná tak neučinila, a to ani po doručení výzvy. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 10 000 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 9. 12. 2023, což je první prokázaný den prodlení žalované. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaná byla podle § 1958 odst. 2 obč. zák. povinna poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzvána, což nastalo doručením předžalobní výzvy (výrok I.).

13. V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul (výrok II.).

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně se původně žalobou domáhala zaplacení částky 15 250 Kč. Procesní úspěch žalobkyně činí 30 %. Plně úspěšné žalobkyni by vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 300 Kč (plus DPH), sestávající z odměny za celkem , hodnota, úkony právní služby, a to za převzetí věci, odeslání předžalobní výzvy a sepis žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a 2 x písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky). Odměna za všechny úkony byla stanovena podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč). Za každý úkon právní služby náleží žalobkyni i náhrada hotových výdajů, a to za první tři úkony podle ust. § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Dále žalobkyni náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Jelikož byla žalobkyně úspěšná v 30 %, přiznal jí soud na nákladech řízení částku 600 Kč, spolu s 21 % DPH ve výši 76 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 676 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že u něj již byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti ust. § 14b vyhlášky. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky, neboť soud má zato, že tato částka odpovídá účelně vynaloženým nákladům, které žalobkyně musela vynaložit, aby úspěšně hájila své právo u soudu. Jelikož byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, je žalovaná povinna podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně.

15. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.