40 C 381/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 27 268,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 122,27 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 122,27 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 100 Kč měsíčně splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, až do zaplacení, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se, co do částky 25 146,30 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 300,59 Kč, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 25 571,59 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 917,78 Kč za dobu od 3. 8. 2022 do 24. 10. 2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 268,57 Kč od 25. 10. 2022 do 27. 12. 2023 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 146,30 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25. 10. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 27 268,57 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou dne 7. 11. 2018 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Sjednaný úvěrový rámec činil 26 000 Kč. Žalovaná byla oprávněna čerpat úvěr prostřednictvím úvěrové karty a zavázala se poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuálně dlužné částky vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 26,28 % ročně. V jednotlivých splátkách byla zahrnuta příslušná část čerpaného revolvingového úvěru, sjednané úroky a pravidelné poplatky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná načerpala celkem 58 282,17 Kč a na poskytnutý úvěru uhradila 56 159,90 Kč, přičemž ohledně započítání provedených plateb žalobkyně odkázala na přiložený splátkový kalendář. Jelikož žalovaná nehradila úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 19. 7. 2022 zesplatnila a vyzvala žalovanou k jeho úhradě. Ke dni podání žaloby tak žalobkyně požaduje po žalované zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 25 571,59 Kč, poplatků ve výši 215 Kč, poplatků za pojištění ve výši 81,98 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 400 Kč a naúčtované smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč dle odst. 9.

1. úvěrových podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy, kapitalizovaný úrok ve výši 4 300,59 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 917,78 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že o dluhu ví.

3. K jednání dne 19. 9. 2023 se nedostavila žalobkyně, která požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., v nepřítomnosti žalobkyně.

4. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Žalobkyně je obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování úvěru (zjištěno z Výpisu OR žalobkyně). Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 7. 11. 2018 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, „Kreditní karta , právnická osoba, “, v níž se zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr ve výši 26 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 %. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. První čerpání ve výši 10 499 Kč bylo sjednáno na nákup černé techniky Samsung , Anonymizováno, , jejíž splácení bylo sjednáno v 11 splátkách ve výši 1 050 Kč. Vedle osobních údajů žalovaná ve smlouvě uvedla údaje o svém vzdělání, způsobu bydlení, výši svých měsíčních příjmů a příjmů ostatních členů domácnosti (zjištěno z Úvěrová smlouva č. , hodnota, ). Z Potvrzení o ověření bonity klienta soud zjistil, že v posouzení věřitel pracoval s údaji uvedenými žalovanou v úvěrové smlouvě, tj. s výší příjmu žalované – mateřská dovolená 240 000 Kč, příjmem partnera 25 000 Kč a splátkami jiným společnostem v celkové výši 6 000 Kč. Dne 7. 11. 2018 byl čerpán úvěr ve výši 10 499 Kč, následně žalovaná od 6. 12. 2018 vyčerpala 47 783,17 Kč. V období od čerpání úvěru do 19. 7. 2022 žalovaná uhradil celkem 56 159,30 Kč (zjištěno z Výpisu čerpání, splátek a úhrad). Dopisem ze dne 19. 7. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru čerpaného na základě smlouvy č. , hodnota, , a to částky 29 862,73 Kč (zjištěno z Výzvy ke splacení celého úvěru). Výzva byla odeslána žalované dne 20. 7. 2022 a nebylo prokázáno doručení do dispozice žalované (zjištěno Podacího archu ze dne 20. 7. 2022 ve spojení se Sledováním zásilky). Dne 17. 8. 2022 byla žalované odeslána předžalobní výzva. Ani u této zásilky nebylo prokázáno její doručení do dispozice žalované (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím archem ze dne 17. 12. 2021 a Sledováním zásilky). Žádná skutková zjištění soud s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci nečinil z Úvěrových podmínek.

5. Soud nevzal za prokázáno, že by při uzavření úvěrové smlouvy žalobkyně jako věřitel posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Přestože žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, žalobkyní předloženými důkazy tato skutečnost nebyla prokázána, neboť žalobkyně pracovala pouze s neověřenými údaji o výši příjmu. Už samotný fakt o zdroji příjmu – mateřská dovolená ve výši 240 000 Kč a počtu a výši splátek dalším společnostem vzbuzuje pochybnosti. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění žalobních tvrzení a předložení důkazů, ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.

6. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „ZoSÚ“).

7. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

8. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora , právnická osoba, , jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

11. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

12. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

13. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, neboť žalobkyně vůbec neprověřila příjmovou stránku žalované, když se v této oblasti omezila na uvedení ničím nepodložených částek, a rovněž tak vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalované. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru č. , hodnota, pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

14. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 58 282,17 Kč a žalovaná uhradila žalobkyni částku v celkové výši 56 159,90 Kč.

15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 58 282,17 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. Soud proto vyhověl žalobě co do částky 2 122,27 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1958 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 28. 12. 2023, což je první prokázaný den prodlení žalované (výrok I.).

16. Ohledně zbývajících dílčích nároků soud žalobu zamítnul (výrok II.).

17. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalovaná žádné náklady řízení nepožadovala.

18. Lhůtu k plnění soud stanovil ve splátkách ve výši 100 Kč měsíčně, a to s ohledem na stávající sociální a finanční situaci žalované. S ohledem na velmi nízkou příjmovou situaci žalované, soud stanovil splátky v minimální výši, aby je žalovaná byla schopna hradit.