40 C 41/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 34 685 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 063 Kč od 4. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se, co do částky 4 685 Kč spolu s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 27 063 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 063 Kč od 31. 5. 2021 do 3. 6. 2021, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 535 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 12. 7. 2021 ve znění doplnění ze dne 19. 4. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 063 Kč spolu s příslušenstvím, částky 4 500 Kč, 300 Kč, 1 497 Kč a 1 325 Kč. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným dne 11. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč, tak že částku ve výši 30 000 Kč převedla dne 15. 2. 2021 na účet určený žalovaným. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnuté peněžní prostředky společně s úroky. Celkovou částku úvěru ve výši 37 500 Kč byl žalovaný povinen uhradit ve 25 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných vždy do každého 20-tého dne daného měsíce na účet žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne 20. 3. 2021. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou jedné splátky nebo jen její části po dobu delší než dva měsíce, odeslala žalobkyně žalovanému dne 30. 5. 2021 písemné Oznámení o zesplatnění úvěru. Žalobkyně odeslala žalovanému celkem tři upomínky, a to dne 28. 3. 2021, 24. 8. 2021 a dne 30. 5. 2021 Zesplatnění pro smlouvu [číslo] které je zároveň oznámením o zesplatnění úvěru, jehož součástí je i předžalobní výzva. Za každou písemně odeslanou upomínku je žalovaný povinen uhradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč, tedy celkem částku ve výši 300 Kč (tj. 3 x 100 Kč). Upomínky, včetně Oznámení o zesplatnění úvěru, byly žalovanému odeslány i do Schránky zákazníka v souladu s čl. XI. bod 4. Smlouvy o úvěru, přílohy č. 1 Úvěrových podmínek (čl. 12, 12.8), která byla zřízena žalovanému zejména za účelem doručování písemností. Žalovaný je v prodlení s úhradou částky ve výši 31 563 Kč, která se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 4 500 Kč a neuhrazené jistiny ve výši 27 063 Kč. Roční zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 21,55 %. S ohledem na zesplatnění úvěru vznikla žalovanému povinnost k úhradě sjednaného smluvního úroku z neuhrazené jistiny 19 743 Kč, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do okamžiku jeho úplného zaplacení. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný žalobkyni prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr ze Smlouvy o úvěru je schopen řádně splácet. Dále žalobkyni vznikl dle čl. IV. bod 2. písm. c) smlouvy o úvěru nárok na zaplacení tří smluvních pokut za prodlení se zaplacení dohodnuté měsíční splátky úvěru ve výši 499 Kč, tj. částku 1 497 Kč, a dle čl. IV. bod 2. písm. b) smlouvy o úvěru nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobkyni 0,1 % denně z částky 31 563 Kč za dobu od 31. 5. 2021 do 11. 7. 2021, tj. částku 1 325 Kč.

2. Žalovaný se nevyjádřil.

3. K jednání se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u ústního jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v obchodním rejstříku vedeném [název soudu], oddíl C, vložka [číslo], jejímž předmětem činnosti je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně). Z výpisu ze seznamu subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně od 18. 5. 2018 má povolení ČNB k činnosti podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení, poskytování vázáného spotřebitelského úvěru a poskytování spotřebitelského úvěru na bydlení. Dne 11. 2. 2021 v 09:07:05 byl do systému žalobkyně vložen dokument (zjištěno ze Záznamu o vložení dokumentu do systému). Téhož dne uzavřela žalobkyně s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit úvěr v 25 měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč, počínaje od 20. 3. 2021. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 21,55 % ročně. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr převodem na účet, jehož číslo bylo uvedeno ve smlouvě (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] včetně Přílohy 1 a 2). Dne 15. 5. 2020 žalovaný vyplnil Čestné prohlášení spotřebitele (výdaje, příjmy a závazky), v němž uvedl, že jeho měsíční příjem je 20 073 Kč a měsíčně vynakládá na bydlení 7 000 Kč, na splátky úvěrů 4 909 Kč a na další pravidelné výdaje 0 Kč. V seznamu závazků žalovaný uvedl dluh u [právnická osoba] [právnická osoba] ve výši 20 000 Kč, z něj zbývá doplatit 5 000 Kč a měsíční splátka činí 970 Kč. Z Posouzení úvěruschopnosti zákazníka bylo zjištěno, že tato listina byla vyhotovena po uzavření smlouvy dne 15. 2. 2021. Byly ověřeny údaje žalovaného v insolvenčním rejstříku, platové výměry žalovaného a běžný účet. Byly započteny příjmy žalovaného ve výši 20 073 Kč a výdaje za nájem 7 000 Kč a úvěry 4 909 Kč, přičemž zjištěný rozdíl činil 8 164 Kč. Dále žalobkyně započetla na výdaje žalovaného normativní náklady na bydlení dle místa bydliště žalovaného, životní minimum a stanovila nezabavitelnou částku zákazníka. Tvrzená výše příjmů byla prokázána Oznámením ČSSZ o výši důchodu. Z Výpisu z účtu žalovaného za období 1. 1. 2021 31. 1. 2021 soud zjistil, že počáteční zůstatek na běžném účtu žalovaného byl 282,14 Kč, celkové příjmy činily 20 073 Kč, celkové výdaje 19 954,20 Kč a konečný zůstatek byl 400,94 Kč. Na účet byl připsán důchod ve výši 20 073 Kč, byl proveden výběr 15 000 Kč a provedena úhrada splátek pěti různých splátek spotřebitelských úvěrů ve výši 282,14 Kč, 1 119 Kč, 484 Kč, 901 Kč a 2 123 Kč a zaúčtovány k tíži účtu poplatky. Ke dni 10. 2. 2021 žalovaný neměl žádný záznam v centrální evidenci exekucí (zjištěno z Výpisu z centrální evidence exekucí) a ani v insolvenčním rejstříku (zjištěno z Výpisu z insolvenčního rejstříku). Dne 15. 2. 2021 převedla žalobkyně na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru částku 30 000 Kč (zjištěno z Potvrzení o provedení transakce). Rozpis splátek byl uveden v Tabulce umoření. Z Bonity smlouvy soud zjistil, že žalovaný neuhradil ničeho. Dopisem ze dne 28. 3. 2021 vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek ve výši 1 500 Kč a upomínacích nákladů ve výši 100 Kč. Výzva byla odeslána žalovanému dne 2. 7. 2021 (zjištěno z Upomínky z 28. 3. 2021 ve spojení se Seznamem odeslaných upomínek včetně podacího archu ze dne 28. 3. 2021 a Čestným prohlášením [jméno] [jméno] ze dne 28. 3. 2021). Dopis ze dne 28. 4. 2021 vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek ve výši 3 000 Kč a upomínacích nákladů ve výši 200 Kč. Výzva byla odeslána žalovanému dne 28. 4. 2021 (zjištěno z Upomínky z 28. 4. 2021 ve spojení se Seznamem odeslaných upomínek včetně podacího archu ze dne 28. 4. 2021 a Čestným prohlášením [jméno] [jméno] ze dne 29. 4. 2021). Dopisem ze dne 30. 5. 2021 žalobkyně oznámila žalovanému, že z důvodu porušení závazku ze spotřebitelské smlouvy jej vyzývá k úhradě dlužné částky ve výši 31 563 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a upomínacích nákladů ve výši 300 Kč do 10 dnů od odeslání tohoto Oznámení. Oznámení bylo odesláno žalovanému na adresu trvalého bydliště uvedenou ve smlouvě o úvěru téhož dne (zjištěno ze Zesplatnění ze dne 30. 5. 2021 včetně podacího lístku ve spojení se sledováním zásilky). Z dalších žalobkyní předložených listin soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by byla nadbytečná. Konkrétně se jednalo o tyto listiny: Výše normativních nákladů na bydlení 2021, Životní a existenční minimum 2021, Statistika rodinných účtu.

5. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).

6. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

7. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

10. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

11. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

12. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy splnění této povinnosti na straně žalobkyně bylo nutno zkoumat k datu 11. 2. 2021, neboť žalobkyně vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalovaného, když v této oblasti se omezila na uvedení ničím nepodložených částek. Žalovanému byl žalobkyní poskytnut úvěr za situace, kdy žalobkyně zkoumala pouze příjmovou stránku žalovaného. Samotné zjištění výše příjmu, byť se může jevit samo o sobě s ohledem na svou výši (u žalovaného cca 20 073 Kč) jako naprosto dostačující, nemusí být dostačující při zohlednění výdajů. Skutečnost, že žalobkyně použila jako výdaj klienta státem publikované údaje o životním minimu a normativních nákladech na bydlení, jí nezbavuje povinnosti řádně zkoumat skutečnou výdajovou stránku. Zákonem stanovená výše životního minima je pouze minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Tato částka následně slouží jako podklad pro výpočet případných dalších nároků. Rozhodně se nejedná o částku, za kterou průměrný člověk dlouhodobě žije a z níž uspokojí všechny své dlouhodobější potřeby. Tato částka nic nevypovídá o skutečných výdajích žadatele o úvěr. Žalobkyně zjištění a ověření výdajové stránky žalovaného vůbec neprováděla, když se spolehla pouze na ničím nepodložená tvrzení žalovaného. Z předloženého výpisu z účtu žalobkyně měla zjistit, že veškeré finanční prostředky, které jsou připsány na účet, jsou během daného měsíce také spotřebovány a žalovaný není schopen uspořit ničeho. Z předloženého výpisu rovněž vyplývá, že žalovaný splácí již dalších pět úvěru a měsíční splátky činí minimálně 4 909 Kč, jak správně zjistila žalobkyně. Žalobkyně pak však již neprovedla žádná další zjištění o celkové výši dluhů žalovaného a délce jejich splácení, když tyto závazky již nejsou uvedeny v Čestném prohlášení – části závazky. Na základě učiněných zjištění nezbývá než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru [číslo] pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

13. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k doplnění důkazních návrhů k prokázání skutkových tvrzení a poučit ji dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že se určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.

14. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč a žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. První výzva k plnění, která byla doručena žalovanému, bylo oznámení o zesplatnění ze dne 2. 6. 2021, které obsahovalo výzvu k úhradě dlužné částky.

15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 30 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinen toto obohacení vrátit. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 30 000 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 4. 6. 2021, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Ohledně zbývajících dílčích nároků soud žalobu zamítl. Soud dále žalobu zamítl ohledně požadovaného zákonného úroků z prodlení z dlužné jistiny 27 063 Kč za dobu od 31. 5. 2021 do 3. 6. 2021, protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl po tuto dobu v prodlení. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o. z. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl žalobkyní vyzván.

16. Výrokem III. pak soud zavázal zaplatit žalovaného na náhradě nákladů žalobkyně částku 535 Kč. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně se původně žalobou domáhala zaplacení částky 34 685 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně a smluvním úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 27 063 Kč od 31. 5. 2021 do zaplacení. Soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 4. 6. 2021 do zaplacení. Co do částky 4 685 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 27 063 Kč a částečně i co do zákonného úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta. Procesní úspěch žalobkyně tak činí cca 15 % (tj. co do 86 % na jistině, ale jen co do 1/3 na příslušenství). Plně úspěšné žalobkyni by vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3 188 Kč (bez DPH), a to za převzetí věci, odeslání předžalobní výzvy a sepis žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a 2 x písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky). Odměna za všechny tři úkony byla stanovena podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 1 500 Kč (3 x 500 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal i náhradu hotových výdajů podle ust. § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Dále pak žalobkyni náleží i náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 388 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnost je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti ust. § 14b vyhlášky. Jelikož žalobkyně byla úspěšná v 15 %, přiznal jí soud na nákladech řízení částku 478 Kč spolu s 21 % DPH ve výši 57 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 535 Kč. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky. Jelikož byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, je žalovaný povinen podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně.

17. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.