40 C 42/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 962,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 8. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1 962,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 962,57 Kč od 28. 5. 2019 do 7. 9. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 962,57 Kč od 8. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 525 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 9. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 962,57 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela prostřednictvím svých webových stránek [webová adresa] s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému dne 27. 3. 2019 úvěr ve výši 5 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 962,57 Kč nejpozději dne 27. 5. 2019. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaný se nevyjádřil.

3. K jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli byli oba řádně a včas předvoláni. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud provedl k důkazu veškeré listiny předložené a navržené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou označeni na straně zapůjčitele společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a jako klient [celé jméno žalovaného], u nějž je dále uvedena adresa trvalého bydliště, rodné číslo, číslo telefonu a email. Předmětem smlouvy bylo sjednání podmínek poskytnutí zápůjčky ve výši 5 000 Kč. Listina je podepsána pouze zapůjčitelem, soud z ní proto žádná další skutková zjištění nečinil. Rovněž Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru je podepsán pouze zapůjčitelem. S ohledem na tato zjištění, soud nečinil z důvodu nadbytečnosti žádná skutková zjištění ze Všeobecných obchodních podmínek pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem [právnická osoba] [právnická osoba]. Z potvrzení o provedené platbě ve spojení se sdělením [právnická osoba] bylo zjištěno, že dne 27. 3. 2019 byla na účet žalovaného připsána částka 5 000 Kč, která byla odeslána z účtu společnosti [právnická osoba]

5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby. Tuto skutečnost vzal soud za prokázanou ze Smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky spolu s Výzvou k úhradě před podáním žaloby.

6. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovaným elektronicky. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu smlouva neobsahuje. Nedodržení písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalovaným nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného.

7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 5 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 obč. zák. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný tak neučinil, a to ani po doručení předžalobní výzvy. Soud proto žalobě vyhověl ohledně žalované částky 5 000 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 8. 9. 2021, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 obč. zák. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl žalobkyní vyzván. V okamžiku zesplatnění, tj. doručením předžalobní výzvy, byla výše zákonného úroku z prodlení 8,5 % ročně. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky v této výši (výrok I.).

8. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.

9. S ohledem na vše výše uvedené pak soud žalobu v celém zbývajícím rozsahu zamítnul (výrok II.).

10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně se původně žalobou domáhala zaplacení částky 6 965,57 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 8. 9. 2021. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. Procesní úspěch žalobkyně činí 40 %. Plně úspěšné žalobkyni by vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 300 Kč (plus DPH), sestávající z odměny za celkem 3 úkony právní služby, a to za převzetí věci, odeslání předžalobní výzvy a sepis žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a 2 x písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky). Odměna za všechny úkony byla stanovena podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč). Za každý úkon právní služby náleží žalobkyni i náhrada hotových výdajů, a to za první tři úkony podle ust. § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Dále žalobkyni náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Jelikož byla žalobkyně úspěšná v 40 %, přiznal jí soud na nákladech řízení částku 520 Kč, spolu s 21 % DPH ve výši 75 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 525 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že u něj již byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti ust. § 14b vyhlášky. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky, neboť soud má zato, že tato částka odpovídá účelně vynaloženým nákladům, které žalobkyně musela vynaložit, aby úspěšně hájila své právo u soudu. Jelikož byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, je žalovaný povinen podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně.

11. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.