40 C 43/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 646 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 646 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 970,18 Kč od 31. 8. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum ve znění doplnění ze dne datum domáhala po žalované zaplacení částky 1 646 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne datum se společností právnická osoba Smlouvu o úvěru číslo. Pro posouzení úvěruschopnosti žalované původním věřitelem byl podstatný pravidelný a prokazatelný měsíční příjem po odečtení závazků a pravidelných výdajů žalované. Na základě uzavřené smlouvy původní věřitel poskytl žalované dne datum neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěru ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala původnímu věřiteli vrátit poskytnutý úvěr spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tj. částku v celkové výši 9 086 Kč, a to ve 14 splátkách. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední byla splatná dne datum. Žalovaná původnímu věřiteli uhradila toliko částku 7 440 Kč a svůj závazek řádně a včas nesplnila. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 970,18 Kč, dlužného úroku ve výši 22,06 Kč, dlužného poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 65,46 Kč, dlužného poplatku za sjednání úvěru ve výši 362,03 Kč a dlužného inkasního poplatku ve výši 226,27 Kč. Od datum požaduje žalobkyně i zákonný úrok z prodlení z žalované částky 1 646 Kč.

2. Ve věci samé se žalovaná nevyjádřila. V omluvě z jednání žalovaná požádala, aby mohla dluh splácet.

3. Žalovaná se k jednání nedostavila, avšak svou nepřítomnost omluvila. Soud proto v souladu jednal s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o.s.ř.“), v nepřítomnosti žalované.

4. U jednání soud provedl důkaz listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne datum požádala žalovaná společnost právnická osoba o poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč. V žádosti uvedla své osobní údaje a dále uvedla, že je zaměstnaná s příjmem 9 659 Kč, důchod syna činí 10 263 Kč a celkové měsíční výdaje činí 15 440 Kč, z čehož připadá částka 8 240 Kč na bydlení a energie, částka 6 000 Kč na jídlo a 1 200 Kč na splátky jiných půjček (zjištěno z Žádosti o úvěr). Téhož dne byly žalované poskytnuty základní informace o spotřebitelském úvěru (zjištěno z listiny Standardní informace o spotřebitelském úvěru) a žalovaná podepsala čestné prohlášení a udělila věřiteli souhlas se zpracováním osobních údajů (zjištěno z Čestného prohlášení a souhlasu se zpracováním osobních údajů dlužníka). Dne datum uzavřela žalovaná se společností právnická osoba smlouvu o půjčce číslo. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem, adresou svého bydliště a odlišnou kontaktní adresou. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázal se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 4 086 Kč, tj. celkem 9 086 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 649 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od uzavření smlouvy a každá další splátka do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky (zjištěno ze Smlouvy o úvěru číslo). Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek). Dne datum odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce na adresu bydliště žalované uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem).

5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti právnická osoba za žalovanou ze smlouvy o úvěru číslo byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

6. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., ve znění novely zákonem č. 43/2013 Sb. účinné od 25. 2. 2013 (dále jen ZosÚ).

7. Podle ust. § 9 odst. 1 citovaného zákona je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 1 citovaného zákona se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem. Podle § 22 odst. 5 citovaného zákona není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

8. V posuzované věci z provedených důkazů nevyplynulo, že by věřitel před poskytnutím úvěru prověřoval úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, když tato zkoumání omezil pouze na prohlášení zákazníka uvedené v Žádosti o úvěr. Původní věřitel neověřoval příjmovou, ani výdajovou stránku žalované. Jelikož z žádosti bylo zřejmé, že příjem žalované je velmi nízký (9 659 Kč), byl k příjmům žalované připočten i důchod jejího syna, tj. finanční prostředky osoby naprosto odlišné od dlužníka.

9. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Z toho vyplývá, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

10. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, neboť žalobkyně vůbec nezkoumala (neověřovala) ani příjmovou a ani výdajovou stránku žalované, když v této oblasti se omezila na uvedení ničím nepodložených částek. Žalované byl žalobkyní poskytnut úvěr za situace, kdy žalobkyně bezpečně znala nízkopříjmovou situaci žalované. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru číslo v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované úvěr splácet, a tudíž je absolutně neplatná.

11. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 5 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná uhradila žalobkyni částku v celkové výši 7 440 Kč, tj. uhradila více, než jí bylo poskytnuto. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

12. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.