40 C 485/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 44 251,25 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 24 220,06 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 205,14 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 275,76 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 896,90 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 22,08 % ročně z částky 13 896,90 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a dále zaplacení částky 20 031,19 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 133,20 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 800,90 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 757,14 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 23,19 % ročně z částky 11 757,14 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 220,06 Kč spolu s příslušenstvím a částky 20 031,19 Kč spolu s příslušenstvím.

2. K odůvodnění prvního nároku žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , uzavřela dne 22. 12. 2020 s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce obsažené na zadní straně smlouvy. Před uzavřením smlouvy poskytovatel zápůjčky s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného zápůjčku splácet. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 18 658 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 13 286 Kč s úrokovou sazbou ve výši 22,08 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 872 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 15 měsíčních splátkách po 2 578 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 22. 3. 2022. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradil dne 21. 5. 2021. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil částku v celkové výši 13 680,98 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení částky 24 220,06 Kč sestávající z dlužné jistiny 13 896,90 Kč a dlužné částky poplatku 10 323,16 Kč. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení v zákonné výši a úrok ve výši 22,08 % ročně z dlužné jistiny. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala, přičemž kapitalizovaný smluvní úrok z dlužné jistiny do postoupení pohledávky činí 2 275,76 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny do jejího postoupení činí 1 250,14 Kč.

3. K odůvodnění druhého nároku žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , uzavřela dne 23. 10. 2020 s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce obsažené na zadní straně smlouvy. Před uzavřením smlouvy poskytovatel zápůjčky s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného zápůjčku splácet. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 21 153 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 12 894 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,19 % ročně, odměny za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 419 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 477 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 22. 4. 2022. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradil dne 25. 6. 2021. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil částku v celkové výši 15 496,02 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení částky 20 031,19 Kč sestávající z dlužné jistiny 11 757,14 Kč a dlužné částky poplatku 8 274,05 Kč. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení v zákonné výši a úrok ve výši 23,19 % ročně z dlužné jistiny. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala, přičemž kapitalizovaný smluvní úrok z dlužné jistiny do postoupení pohledávky činí 1 800,90 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny do jejího postoupení činí 1 133,20 Kč.

4. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalovaný dlužnou částku doposud neuhradil.

5. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že si od , Anonymizováno, půjčil, nestačil však splácet, protože splácel jiné dluhy.

6. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 23. 10. 2020 žalovaný požádal společnost , právnická osoba, o spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. V žádosti bylo uvedeno, že žalovaný je zaměstnán na plný úvazek s čistým příjmem 21 000 Kč a dalšími čistými příjmy domácnosti 20 000 Kč. Běžné měsíční výdaje činí splátky věřiteli ve výši 2 570 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 5 000 Kč. K ověření měly být předloženy dokumenty: pracovní smlouva (s poznámkou 2019) a výplatní pásky za 9 a 10/2020 (zjištěno ze Zákaznické karty ze dne 23. 10. 2020). Téhož dne uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem, adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti a zavázal se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 18 813 Kč a poplatek za pojištění ve výši 2 340 Kč, tj. celkem 37 153 Kč, a to v 78 týdenních splátkách ve výši 477 Kč a poslední splátku ve výši 424 Kč (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ). Žalovaný uhradil částku v celkové výši 15 496,02 Kč (zjištěno z Tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, ). Dne 22. 12. 2020 žalovaný požádal společnost , právnická osoba, o spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. V žádosti bylo uvedeno, že žalovaný je zaměstnán na plný úvazek s čistým příjmem 21 000 Kč a dalšími čistými příjmy domácnosti 11 000 Kč. Běžné měsíční výdaje činí splátky věřiteli ve výši 2 100 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 4000 Kč. K ověření měly být předloženy dokumenty: pracovní smlouva (s poznámkou 2018) a výplatní pásky za 11 a 12/2020 (zjištěno ze Zákaznické karty ze dne 22. 12. 2020). Téhož dne uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, Smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, . Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem, adresou svého bydliště. Věřitel se smlouvou zavázal poskytnou žalovanému finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč, z čehož částka 7 748 Kč bude použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a částka 12 252 Kč bude vyplacena žalovanému. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti ve výši 12 252 a zavázal se uhradit poskytnuté peněžní prostředky a souhrnný poplatek ve výši 18 658 Kč, tj. celkem 38 658 Kč, a to v 15 měsíčních splátkách ve výši 2 578 Kč a poslední splátku ve výši 2 566 Kč. Dle čl. 3.

10. Smluvních podmínek smlouvy zákazník (zde žalovaný) souhlasí s tím, že , Anonymizováno, může započítat svou splatnou i nesplatnou peněžitou pohledávku z a zákazníkem na jakoukoli splatnou či nesplatnou pohledávku zákazníka za , Anonymizováno, , a to bez ohledu nato, z jakého právního vztahu pohledávka vznikla (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ). Žalovaný uhradil částku v celkové výši 13 680,98 Kč (zjištěno z Tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, ). Pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně příslušné strany 1 Seznamu postoupených pohledávek). Dopisem ze dne 16. 12. 2022 oznámil , Anonymizováno, . žalovanému postoupení pohledávky. Dopis byl odeslán žalovanému a adresu trvalého pobytu uvedenou ve smlouvě dne 13. 1. 2023 (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek ve spojení s Podacím lístkem ze dne 13. 1. 2023 a Sledováním zásilky). Dne 2. 6. 2023 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému předžalobní výzvu (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem ze dne 2. 6. 2023 a Sledováním zásilky). U žádné z obou výše uvedených zásilek nebylo prokázáno doručení do dispozice žalovaného. Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 107071 s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně).

7. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti , právnická osoba, za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

8. Po právní stránce soud hodnotil obě uzavřené smlouvy jako smlouvy o zápůjčce uzavřené původním věřitelem společností , Anonymizováno, . jako podnikatelem v rámci podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o zápůjčce, ale zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „ZoSÚ“).

9. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

10. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

13. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

14. Žalobkyně v řízení neprokázala, že při uzavření smlouvy původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Pokud žalobkyně tvrdila, že informace týkající se úvěruschopnosti byly uvedeny v zákaznické kartě a ověřeny z dalších listin, pak z provedených důkazů vyplynulo, že žalobkyně zkoumala pouze příjmovou stránku žalovaného, když v oblasti výdajů se omezila pouze na odhad. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

15. Soud vzal v řízení za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 28 252 Kč a žalovaný uhradil žalobkyni celkem 29 177 Kč. Soud nevzal za prokázáno poskytnutí finančních prostředků žalobkyní ve výši 7 748 Kč, které se žalobkyně ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, zavázala žalovanému poskytnout formou refinancování dřívější zápůjčky/spotřebitelského úvěru.

16. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 29. dubna 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008 vyslovil, že účastníci mají povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti. Okruh takových skutečností je určován hypotézou hmotněprávní normy, jíž se sporný právní vztah řídí; tato norma určuje jednak rozsah důkazního břemene, tj. okruh skutečností, které musí být jako rozhodné prokázány, jednak nositele důkazního břemene, a to v závislosti na tom, jak vymezuje práva a povinnosti účastníků hmotněprávního vztahu. Tvrdí-li účastník rozhodné skutečnosti, tedy splní-li povinnost tvrzení, je následně zatížen povinností důkazní, tj. povinností označit důkazy potřebné k prokázání tvrzení, na kterých zakládá uplatněné právo nebo obranu proti němu. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, nebyla pro účastníkovu nečinnost (v důsledku nesplnění povinnosti uložené ustanovením § 120 odst. 1 větou první o.s.ř.) prokázána nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána, a kdy tedy výsledky zhodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout závěr ani o pravdivosti této skutečnosti, ani o tom, že by tato skutečnost byla nepravdivá. Z ustanovení § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že ve sporu o zaplacení dluhu z úvěru věřitele (žalobce) tíží povinnost tvrdit, že s dlužníkem (žalovaným) uzavřel smlouvu o úvěru, že podle této smlouvy poskytl dlužníku peněžní prostředky a že dlužník řádně a včas nezaplatil. Z takto vymezeného břemene tvrzení vyplývá pro věřitele povinnost označit důkazy k prokázání toho, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě poskytl dlužníku peněžní prostředky (břemeno důkazní). Budou-li tyto skutečnosti prokázány, věřitel unesl jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 98/2000, a ze dne 24. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 475/2006, týkající se rozložení důkazního břemene ve sporech o úhradu dluhu z půjčky). Důkazní břemeno ohledně existence právní skutečnosti, která měla za následek zánik dluhu, leží na dlužníkovi.

17. Pokud žalobkyně namísto označení důkazu k prokázání poskytnutí částky 7 748 Kč pouze navrhla, aby si soud od původního věřitele vyžádal smlouvu č. , hodnota, a případně informace k ní, soud této žádosti nemohl vyhovět, protože návrh je příliš obecný.

18. Nad rámec uvedeného soud dodává, že na základě znění smlouvy, nelze ani dospět k závěru, že žalobkyně má nárok na zaplacení částky 7 748 Kč, protože tato zanikla započtením. Případná dohodu o zápočtu je nutnou posoudit pro její neurčitost ve smyslu § 553 o. z. jako zdánlivé ujednání. V případné dohodě o zápočtu nejsou konkrétním způsobem identifikovány pohledávky původního věřitele z jiné úvěrové smlouvy č. , hodnota, , oproti kterým měla být dohodou započtena pohledávka žalovaného vůči původnímu věřiteli na vyplacení úvěru ve výši 7 748 Kč. Z případné dohody o zápočtu tak není zřejmé, co konkrétně částka 7 748 Kč po stránce skutkové má představovat, zda se jedná o jednu pohledávku ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , či více různých pohledávek původního věřitele majících různý skutkový základ (typicky pohledávka na splacení jistiny úvěru, pohledávka na zaplacení úroků či pohledávka na zaplacení poplatku apod.). Po takto sjednaném zápočtu by pak nebylo možno ani dovodit, jaké závazky žalované z úvěrové smlouvy č. , hodnota, zanikly. Tuto neurčitost nelze odstranit ani výkladem, kterým nelze nahrazovat tu část projevu vůle, která v samotném právním jednání zcela schází (srov. rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 8. 2022, č.j. 15 Co 117/2022).

19. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bez prokázaného právního důvodu nejprve částku 28 252 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o.z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o.z. je povinen toto obohacení vrátit. V tomto případě bylo prokázáno, že žalovaný uhradil 29 177 Kč, tedy uhradil více, než obdržel. V tomto ohledu nebyl soud vázán tím, že žalobkyně použila část plateb na úhradu souhrnného poplatku, neboť toto ujednání považuje soud za neplatné, a tudíž tento nárok žalobkyni ani nevznikl, a proto na jeho úhradu nemohla použít žalovaným zaplacenou částku. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul (výrok I.).

20. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšný žalovaný žádné náklady nepožadoval.