40 C 50/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 24 053,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 480 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 480 Kč od 10. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 10 573,55 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 645,23 Kč od 14. 6. 2020 do 9. 5. 2022 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 165,23 Kč od 10. 5. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 053,53 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 4. 2. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému opakovaně úvěr až do výše disponibilního úvěrového limitu 20 000 Kč převodem na jeho účet, popř. čerpáním pomocí kreditní karty žalobkyně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 760 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 34,33 % ročně splatných vždy k 15. dni v měsíci. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Dne 5. 2. 2019 byla na účet žalovaného k jeho žádosti odeslána částka 20 000 Kč. Žalovaný uhradil celkem 6 520 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 11. 2019 a 15. 12. 2019, žalobkyně odstoupila od smlouvy dopisem ze dne 2. 6. 2020. Celkový dluh žalovaného ve výši 24 053,55 Kč sestává z poskytnutých nevrácených peněžních prostředků ve výši 18 645,23 Kč, dlužných běžných úroků vyčíslených ke dni odstoupení ve výši 3 008,32 Kč, dlužných nákladů na ukončení smlouvy ve výši 1 500 Kč a dlužných nákladů na upomínky ve výši 1 500 Kč. Žalovaný byl dopisem žalobkyně ze den 1. 9. 2020 vyzván k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se nevyjádřil.

3. K jednání dne 14. 6. 2022 se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud provedl k důkazu listiny předložené a navržené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru [název] soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou označeni žalobkyně na straně úvěrující a jako klient [celé jméno žalovaného], u nějž je dále uvedeno datum narození, rodné číslo, adresa, číslo telefonu, email. Předmětem smlouvy bylo sjednání podmínek poskytnutí disponibilního úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč s roční úrokovou sazbou 34,33 %. Celková částka k úhradě činila 32 909 Kč, přičemž minimální měsíční splátka byla ve výši 760 Kč. V místě podpisu klienta je uvedeno„ Klient [celé jméno žalovaného] podepsal kódem [číslo] 04.02.2019 11:52:18“. V místě podpisu žalobkyně je pak uvedeno„ Digitálně podepsáno [jméno] [příjmení] 04.02.2019 15:26:28 Schvaluji tento dokument“. Z Certifikátu podpisu žalobkyně bylo zjištěno, že se jedná certifikát elektronického podpisu, který připojila žalobkyně:„ Podpis je platný, podepsaný uživatelem [jméno] [příjmení] [email] [obec] podepsání: 2019 /02/04 16:26:29 +02'00“. Z Certifikátu podpisu žalovaného bylo zjištěno, že se jedná certifikát elektronického podpisu, který připojila žalobkyně („ Podpis je platný, podepsaný uživatelem PKB [číslo] [email] [obec] podepsání: 2019 /02/04 12:52:18 +02'00“. Důvod: Digitálně podepsal žadatel [celé jméno žalovaného] telefonní číslo … email … sms kód [číslo]“).

5. Ze Zprávy o posouzení úvěruschopnosti ve spojení s kopií OP a kopií řidičského průkazu bylo zjištěno, že žalobkyně shledala žalovaného úvěruschopným. K ověření totožnosti žalovaný doložil občanský průkaz a řidičský průkaz. Dále měl být žalovaný prověřen v registru Solus, insolvenčním resjtříku a registru CRIF. Příjmem žalovaného byla mzda ve výši 28 737 Kč a jediným uvedeným výdajem žalovaného byla částka 3 678 Kč na splátky úvěrů. Tvrzená výši příjmů prokazují výplatní lístky žalovaného. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že účet [číslo] vedený u [právnická osoba] byl zřízen dne 16. 1. 2019. Ihned po zřízení účtu žalovaný čerpal další půjčky od nebankovních subjektů, a to dne 17. 1. 2019 ve výši 3 000 Kč, dne 18. 1. 2019 půjčku od ZAPLO ve výši 5 000 Kč, dne 22. 1. 2019 dodatečnou půjčku od [název] ve výši 3 000 Kč, přičemž veškeré připsané částky okamžitě z účtu vybíral. K 1. 2. 2019 činil zůstatek - 2 Kč.

6. Z Potvrzení o čerpání – obraty bylo zjištěno, že dne 5. 2. 2019 byla z účtu vedeného [právnická osoba] [číslo] na účet č. [bankovní účet] odeslána částku 20 000 Kč. Z Výpisu z účtu – rozklad splátek xanon [číslo] ve spojení s Výpisem z úvěrového účtu soud zjistil, že v únoru 2019 žalobkyně eviduje čerpání částky 20 000 Kč. Celkem byla uhrazena částka 6 520 Kč.

7. Dopisem ze dne 1. 11. 2019 upozornila žalobkyně žalovaného na neuhrazení splátky a vyzvala jej k úhradě částky 1 820 Kč (zjištěno z První upomínky). Dopisem ze dne 1. 1. 2020 upozornila žalobkyně žalovaného na neuhrazení splátky a vyzvala jej k úhradě částky 1 820 Kč (zjištěno z Druhé upomínky). Dopisem Odstoupení od smlouvy o úvěru ze dne 1. 6. 2020 žalobkyně sděluje žalovanému, že z důvodu jeho prodlení s úhradou více než 2 úvěrových splátek nebo jedné úvěrové splátky po dobu delší než 3 měsíce odstupuje od Smlouvy [číslo] vyzývá žalovaného k úhradě částky 24 053,55 Kč. Výzva byla odeslána žalovanému dne 3. 6. 2020 (zjištěno z Odstoupení od smlouvy o úvěru ze dne 1. 6. 2020 ve spojení s Poštovním podacím archem ze 3. 6. 2020). Dopis naprosto shodného znění odeslal žalovanému dne 3. 9. 2020 i právní zástupce žalobkyně (zjištěno z Odstoupení od smlouvy o úvěru ze dne 1. 9. 2020 ve spojení s Poštovním podacím archem z 3. 9. 2020).

8. Z dalších provedených důkazů (Výpočet příslušenství, Zpracování osobních údajů, Formulář pro standardní informaci o spotřebitelském úvěru, Sazebník účinný od 1. 7. 2018, Všeobecné pojistné podmínky [číslo], Pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) nebyla činěna z důvodu nadbytečnosti žádná skutková zjištění.

9. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).

10. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

14. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

15. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

16. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť vůbec nezkoumala (neověřovala) výdajovou stránku žalovaného. Pouze z žalovaným předloženého výpisu z účtu jednoznačně vyplývá, že žalovaný čerpal další nebankovní půjčky a účet u [právnická osoba] byl žalovaným zřízen pouze za účelem načerpání finančních prostředků. Žalobkyně vůbec nezkoumala skutečné výdaje žalovaného a provedla pouze formální zjištění výše jeho příjmů. Na základě provedených zjištění nezbývá než dospět k závěru o absolutní neplatnosti Smlouvy o spotřebitelském úvěru [název] pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

17. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně neprokázala ani uzavření smlouvy s žalovaným elektronicky. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu smlouva neobsahuje. Nedodržení písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalovaným nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného.

18. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.

19. Naopak provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný uhradil žalobkyni částku 6 520 Kč. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena žalovanému, byla až žaloba.

20. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 20 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný uhradil žalobkyni pouze částku 6 520 Kč a zbytek neuhradil, a to ani po doručení kvalifikované předžalobní výzvy. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 13 480 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 10. 5. 2022, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o. z. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzván (výrok I.).

21. Ohledně zbývajících dílčích nároků soud žalobu zamítnul (výrok II.).

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému (při zohlednění i požadovaného příslušenství) podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

23. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.