40 C 51/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 17. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se, co do částky 300 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 500 Kč za dobu od 16. 2. 2018 do 15. 2. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 300 Kč od 16. 2. 2018 do 16. 3. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 300 Kč od 17. 3. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 1 000 Kč od 17. 3. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 700 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - na účet Okresního soudu v Ostravě, na doplatku soudního poplatku částku 600 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 300 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že dne [datum] žalovaný provedl registraci na portálu žalobkyně a následně za účelem ověření svého bankovního účtu uhradil dne [datum] registrační poplatek ve výši 1 Kč ze svého účtu na účet společnosti [právnická osoba] s variabilním symbolem [číslo] a účelem platby "potvrzuji sml. [číslo] [číslo] [číslo], čímž souhlasil s obchodními podmínkami věřitele, přičemž skutečnost o provedení registrace a ověření bankovního účtu byla žalovanému potvrzena dne 27-07 2017 13:15 zasláním zprávy ze strany žalobkyně. Následně byla na základě provedené registrace žalovaného na Portálu dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena prostředky komunikace na dálku Rámcová smlouva o úvěru s CRSP kódem [číslo] [číslo] [číslo]. V souvislosti s uzavřením Rámcové smlouvy žalobkyně řádně a v souladu s obecně závaznými právními předpisy prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to posouzením příjmů žalovaného dle výpisu z účtu žalovaného a vyhledáním žalovaného v nebankovním registru, insolvenčním rejstříku a exekučním rejstříku. Dne [datum] zaslal žalovaný žalobkyni prostřednictvím k tomu určené sekce Portálu žádost [číslo] o poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně žádost zamítla a nabídla požádat o menší částky. Dne [datum] zaslal žalovaný žalobkyni prostřednictvím k tomu určené sekce Portálu žádost o poskytnutí úvěru ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně žádost žalovaného téhož dne přijala a mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena prostředky komunikace na dálku Smlouva o spotřebitelském úvěru s [číslo]. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě jeho žádosti [číslo] dne [datum] úvěr ve výši 1 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit úvěr včetně sjednaných úroků ve výši 300 Kč, tj. celkem částku ve výši 1 300 Kč nejpozději do dne [datum], a to jednorázovou platbou na bankovní účet žalobkyně. Vedle zaplacení dlužné částky žalobkyně požaduje po žalovaném i zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, tj. ode dne [datum]. Žalobkyni náleží v souladu s článkem VII. odst. 2.1.1 uzavřené Smlouvy o úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 procenta, včetně DPH, z nesplacené jistiny Úvěru za každý den prodlení žalovaného se splacením úvěru, přičemž celková výše smluvní pokuty je omezena do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše úvěru, která v případě úvěru činí částku ve výši 500 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou úvěru dne [datum]. Ke dni [datum] tak činí celková výše smluvní pokuty počítaná za každý den prodlení žalovaného jakožto částka ve výši 0,1 procenta z nesplacené jistiny úvěru, částku v celkové výši 1 096 Kč. S ohledem na limitaci celkové výše smluvní pokuty stanovené v článku VII. odst. 2.1.1 Smlouvy o úvěru je žalobkyní požadována smluvní pokuta pouze ve výši 500 Kč. V čl. VII. odst. 1 a násl. Smlouvy o spotřebitelském úvěru si smluvní strany ujednaly pro případ prodlení žalovaného s placením peněžitých závazků vyplývajících ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru, možnost žalobkyně učinit před případným soudním vymáháním pohledávek pokus o mimosoudní vymožení dlužných částek prostřednictvím třetí osoby, přičemž náklady na toto mimosoudní vymáhání jsou pro účely RSÚ a Smlouvy o úvěru oběma stranami považovány za účelně vynaložené náklady ve smyslu Zákona o spotřebitelském úvěru. Výše nákladů za prvních 14 dní mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby byla sjednána ve výši 700 Kč. Dne 2018 -08-28 17:08:38 byl úvěr předán k vymáhání inkasní [právnická osoba] a.s. a dne 2020 -11-18 16:50:03 mimosoudní vymáhání bylo ukončeno. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se nevyjádřil.

3. K jednání se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud provedl k důkazu všechny listiny předložené žalobkyní a na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Soud v řízení nevzal za prokázáno, že žalovaný uzavřel s žalobkyní Rámcovou smlouvu o úvěru. V této listině je společnost žalobkyně označena jako úvěrující a dále jako klient je označena osoba [celé jméno žalovaného], u nějž je uvedeno jeho rodné číslo, ID klienta [číslo] a datum registrace 27-7 2017, avšak tato listina není podepsána žádným z účastníků. Pokud žalobkyně tvrdila, že dne [datum] žalovaný provedl registraci na portálu žalobkyně a následně za účelem ověření svého bankovního účtu uhradil dne [datum] registrační poplatek ve výši 1 Kč, pak tato skutečnost nebyla prokázána. Žalobkyně neprokázala splnění požadavku na uzavření této rámcové smlouvy stanovené čl.

4. Postup při uzavření RSÚ. Soud proto nevzal za prokázáno ani uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo], v níž jsou jako smluvní strany označeni shodní účastníci. Smlouva v místě podpisu obou účastníků uvádí pouze jejich vytištěná jména a u dlužníka [jméno] [příjmení] je v místě podpisu dále uvedeno: z IP adresy [adresa]. Naopak žalobkyně v řízení prokázala, že dne [datum] poskytla žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 1 000 Kč (zjištěno z Potvrzení o provedení transakce). Co se týče prověření úvěruschopnosti vzal soud za prokázáno, že žalobkyně znala výši měsíčního příjmu žalovaného za květen a červen 2017, který v 5/ 2017 činil 15 850 Kč a v 6/ 2017 činil 16 011 Kč (zjištěno z Výplatních lístků žalovaného za 5/ 2017 a 6/ 2017 a Potvrzení o provedení platby). Dne [datum] pak žalobkyně prováděla vlastní ohodnocení a dospěla k výsledku„ scoring B“. V řádku„ úvěrushopný“ bylo uvedeno„ nevyplněny parametry“, dále měl žalovaný celkem 16 negativních záznamů a jen 7 pozitivních. V části – Negativní lustrace – pak údaj o více než deseti neověřených dluzích. Dne [datum] odeslala žalobkyně žalovanému na adresu jeho trvaného bydliště předžalobní výzvu (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s podacím lístkem). Z dalších listinných důkazů soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci byla nadbytečná.

5. Po právní stránce soud zhodnotil vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako vztah založený tvrzenou smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).

6. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovaným elektronicky. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu smlouva neobsahuje. Nedodržení písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalovaným nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného.

7. Žalobkyně v podané žalobě podrobně popsala způsob sjednávání úvěrové smlouvy s žalovaným prostředky komunikace na dálku, avšak tato svá tvrzení neprokázala. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný dne [datum] provedl registraci na portálu žalobkyně a následně za účelem ověření svého bankovního účtu uhradil téhož dne registrační poplatek ve výši 1Kč ze svého účtu na účet společnosti [právnická osoba] s variabilním symbolem [číslo] a účelem platby "potvrzuji sml. [číslo] [číslo] [číslo], čímž souhlasil s obchodními podmínkami věřitele, tak k prokázání těchto skutečností nepředložila jediný důkaz.

8. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.

9. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

10. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 /48/“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

13. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

14. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 /48/ dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

15. Soud v řízení nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť žalobkyně vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalovaného, když v této oblasti se omezila pouze na započítání částek životního minima a normativních nákladů na bydlení, což vyplývá z jejích Interních pravidel. Žalovanému byl žalobkyní poskytnut úvěr za situace, kdy žalobkyně bezpečně znala pouze příjmovou stránku žalovaného a rovněž věděla, že žalovaný má v registrech negativní záznamy. Po zjištění těchto skutečností nelze uvěřit žalobkyni jako profesionální poskytovatelce spotřebitelských úvěr, že na základě výsledků posouzení úvěruschopnosti žalovaného neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Tuto skutečnosti potvrdila i sama žalobkyně, která odmítla poskytnout žalovanému původně požadovaný úvěr ve výši 5 000 Kč. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru [číslo] pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

16. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena žalovanému, byla dne [datum] žaloba.

17. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o poplatcích. Žalobkyně by tak měla právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen o. z.), když při stanovení výše tohoto bezdůvodného obohacení se vychází z ust. § 2993 o. z. V tomto případě bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta žalobkyní částka 1 000 Kč. Soud proto zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 1 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za požadovanou dobu od [datum]. Ohledně zbývajících dílčích nároků byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Dále soud žalobu zamítnul co do zákonného úroku z prodlení z částky 1 000 Kč za dobu od [datum] do [datum], protože splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o. z. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl žalobkyní vyzván. V okamžiku zesplatnění, tj. doručení žaloby žalovanému, činil zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně, a proto soud žalovaného zavázal uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 1 000 Kč ve výši 8,25 % ročně.

18. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

19. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.

20. Žalobkyně se domáhala svých práv návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a věc byla převedena do rejstříku C, aby bylo nadále pokračováno v řízení. Podle položky 2 bod 2. Sazebníku poplatků, přílohy zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Žalobkyně doposud zaplatila na soudním poplatku dle pol. 2 bod 1. písm. a) Sazebníku poplatků částku 400 Kč Soudní poplatek podle pol. 1 bod 1 písm. a) činí částku 1 000 Kč. Soud proto žalobkyni uložil výrokem IV. povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 600 Kč.