40 C 79/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 67 490,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 1. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 22 490,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 67 490,40 Kč od 20. 8. 2024 do 30. 9. 2024 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 490,40 Kč od 1. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 603 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 1. 11. 2024 ve znění doplnění ze dne 8. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 67 490,40 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností , Anonymizováno, se sídlem , jméno FO, , jako původním věřitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., se sídlem , adresa, , IČ , IČO žalobkyně, , jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným prostřednictvím svých webových stránek www., Anonymizováno, .cz dne 19. 4. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru. Původní věřitel poskytl žalovanému dne 19. 4. 2024 částku 45 000 Kč, kterou žalovaný čerpal pod variabilním symbolem , var. symbol, na svůj účet , č. účtu, . Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky nejpozději dne 19. 8. 2024. K tomuto dni žalovaný dlužil částku 67 490,40 Kč, která sestává z neuhrazeného úvěru ve výši 45 000 Kč, účelně vynaložených nákladů 750 Kč (3 x 250 Kč) dle čl. 8.1. standardních podmínek úvěrové smlouvy a úroků za období čerpání 21 740,40 Kč dle tabulky na listu č. , hodnota, úvěrové smlouvy. Do postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. V případě, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, žalobkyně navrhla, aby soud nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K jednání se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud provedl k důkazu všechny listiny předložené žalobkyní.

5. Ze Úvěrové smlouvy soud zjistil, že jako věřitel je v této smlouvě označena společnost , Anonymizováno, a jako klient , Jméno žalovaného, , identifikovaný svým rodným číslem a adresou trvalého bydliště, dále je uvedeno jeho telefonního číslo a emailová adresa. Touto smlouvou se věřitel zavazuje poskytnout klientovi úvěr do výše úvěrového limitu 45 000 Kč a klient se zavazuje poskytnuté prostředky splatit spolu s úrokem. Částka prvního čerpání úvěru byla stanovena na 45 000 Kč. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 146,3949 % ročně. Předložená smlouva není datována a není podepsána žádnou smluvní stranou. Základní informace o poskytovaném úvěru byly shrnuty v listině Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z předložené listiny Loan application info soud zjistil, že číslo žádosti je , Anonymizováno, , referenční číslo , hodnota, , datum podání žádosti 17. 4. 2024 19:28:47, požadovaná částka 45 000 Kč, jako žadatel je uveden , Jméno žalovaného, . , Anonymizováno, . poskytla žalovanému dne 19. 4. 2024 částku 45 000 Kč. Tuto skutečnost vzal soud za prokázanou z Platební informace ve spojení s Fakturou a se sdělením , právnická osoba, . Dne 22. 9. 2024 právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní výzvu, v níž jej vyzval k úhradě dlužné částky spolu s náklady zastoupení v celkové výši 14 955 Kč do tří dnů. Výzva byla doručena do dispozice žalovaného dne 26. 9. 2024 (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím lístkem a sledováním zásilky).

6. Žádná skutková zjištění soud nečinil z Obchodních podmínek, neboť tato by byla s ohledem na níže uvedené právní hodnocení nadbytečná.

7. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti , Anonymizováno, . za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby. Tuto skutečnost vzal soud za prokázanou ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně Seznamu ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky ve spojení s podacím lístkem ze dne 22. 9. 2024.

8. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou společností , Anonymizováno, . jako podnikatelkou v rámci podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „ZoSÚ“).

9. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

10. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

13. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

14. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

15. Soud nevzal za prokázáno, že věřitel při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k doplnění žalobních tvrzení, zda věřitel dostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.

16. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

17. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 45 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 obč. zák. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný tak neučinil, a to ani po doručení předžalobní výzvy. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 45 000 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 obč. zák. ve pojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 1. 10. 2024, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 obč. zák. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl žalobkyní vyzván. Ohledně všech zbývajících dílčích nároků soud žalobu zamítl.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně se původně žalobou domáhala zaplacení částky 67 490,40 Kč. Soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 45 000 Kč současně při zohlednění požadovaného příslušenství a vyhověl tak žalobě v 65 % . Procesní úspěch žalobkyně činí rozdíl mezi úspěchem v 65 % a neúspěchem ve 35 %, tj. 30 %. Plně úspěšné žalobkyni by vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 13 150 Kč (plus DPH), sestávající z odměny ve výši 9 550 Kč za celkem 3 úkony právní služby, a to za převzetí věci, odeslání předžalobní výzvy a sepis žaloby dle § 7 odst. 5 ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. a) a 2 x písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky). Za každý úkon právní služby náleží žalobkyni i náhrada hotových výdajů podle ust. § 13 vyhlášky ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč). Dále žalobkyni náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 700 Kč. Jelikož byla žalobkyně úspěšná v 30 %, přiznal jí soud na nákladech řízení částku 3 945 Kč, spolu s 21 % DPH ve výši 658 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 4 603 Kč. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky, neboť soud má zato, že tato částka odpovídá účelně vynaloženým nákladům, které žalobkyně musela vynaložit, aby úspěšně hájila své právo u soudu. Jelikož byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, je žalovaná povinna podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně.

19. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.