40 C 8/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 32 166 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 27 849 Kč spolu s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 27 849 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 849 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení, částky 1 437 Kč, částky 300 Kč, částky 1 497 Kč a částky 1 083 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 2. 12. 2021 ve znění doplnění ze dne 11. 3. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 27 849 Kč spolu s příslušenstvím, částky 1 437 Kč, 300 Kč, 1 497 Kč a 1 083 Kč. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovanou dne 14. 3. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedla dne 24. 3. 2021 na účet určený žalovanou a částku 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Žalovaná byla povinna uhradit poskytnuté peněžní prostředky společně s úroky. Celkovou částku úvěru ve výši 42 000 Kč byla žalovaná povinna uhradit ve 40 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 050 Kč splatných vždy do každého 20-tého dne daného měsíce na účet žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne 20. 4. 2021. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela. Z důvodu prodlení žalované s úhradou jedné splátky nebo jen její části po dobu delší než dva měsíce, odeslala žalobkyně žalované dne 25. 10. 2021 písemné Oznámení o zesplatnění úvěru. Žalobkyně odeslala žalované celkem tři upomínky, a to dne 24. 8. 2021, 24. 9. 2021 a dne 25. 10. 2021 Zesplatnění pro smlouvu [číslo] které je zároveň oznámením o zesplatnění úvěru, jehož součástí je i předžalobní výzva. Za každou písemně odeslanou upomínku je žalovaná povinna uhradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč, tedy celkem částku ve výši 300 Kč (tj. 3 x 100 Kč). Upomínky, včetně Oznámení o zesplatnění úvěru, byly žalované odeslány i do Schránky zákazníka v souladu s čl. XI. bod 4. Smlouvy o úvěru, přílohy [číslo] Úvěrových podmínek (čl. 12, 12.8), která byla zřízena žalované zejména za účelem doručování písemností. Žalovaná je v prodlení s úhradou částky ve výši 29 286 Kč, která se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 150 Kč a neuhrazené jistiny ve výši 26 136 Kč. Roční zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 21,05 % (dále i jen„ Smluvní úrok“). S ohledem na zesplatnění úvěru vznikla žalované povinnost k úhradě sjednaného smluvního úroku z neuhrazené jistiny 26 136 Kč, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do okamžiku jeho úplného zaplacení. Za prodlení s úhradou měsíční splátky uplatnila žalobkyně i nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč. Do zesplatnění úvěru dne 25. 10. 2021 byla žalovaná v prodlení s úhradou tří splátek, proto žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč. Dále žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek. Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobkyni 0,1 % denně z částky 29 286 Kč za dobu od 26. 10. 2021 do 1. 12. 2021, tj. částku 1 083 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně zkoumala řádně úvěruschopnost žalované, kdy žalovaná žalobkyni prokázala, že její příjmy jsou dostačující a úvěr ze Smlouvy o úvěru je schopna řádně splácet.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že pro poskytnutím úvěru oslovila přímo věřitele, a proto nesouhlasí s úhradou poplatku za zprostředkování ve výši 2 500 Kč. Dále žalovaná nesouhlasila s celkovou výší úvěru ve výši 42 000 Kč a výší smluvního úroku, což neodpovídá dobrým mravům a také nesouhlasí s výší smluvní pokuty. U jednání žalovaná doplnila, že celou dlužnou částku 38 336 Kč již uhradila.

3. K jednání konanému dne 19. 4. 2022 se nedostavila žalobkyně, která svou neúčast omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti žalobkyně.

4. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v obchodním rejstříku vedeném [název soudu], oddíl C, vložka [číslo], jejímž předmětem činnosti je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně). Z výpisu ze seznamu subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně od 18. 5. 2018 má povolení ČNB k činnosti podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení, poskytování vázáného spotřebitelského úvěru a poskytování spotřebitelského úvěru na bydlení. Dne 14. 3. 2021 v 11:15:56 vložil [jméno] [příjmení] do systému žalobkyně dokument (zjištěno ze Záznamu o vložení dokumentu do systému). Téhož dne uzavřela žalobkyně s žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr žalované ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit úvěr v 40 měsíčních splátkách ve výši 1 050 Kč, počínaje od 20. 7. 2024. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 21,05 % ročně. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr převodem na účet, jehož číslo bylo uvedeno ve smlouvě. Vedle osobních údajů žalované, bylo ve smlouvě uvedeno, že čistý měsíční příjem žalované činí 14 639 Kč, příjem domácnosti 19 639 Kč, žalovaná je vdova, bydlí v obecním bytě a její výdaje na bydlení činí 6 472 Kč. Žalobkyně byla při uzavírání smlouvy zastoupena zprostředkovatelem [jméno] [příjmení] (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] včetně Přílohy 1, 2 a 3). Dne 14. 3. 2021 žalovaná vyplnila Čestné prohlášení spotřebitele (výdaje, příjmy a závazky), v němž uvedla, že její měsíční příjem je 14 639 Kč, jiný příjem 5 000 Kč a měsíčně vynakládá na bydlení 6 472 Kč a nemá žádné závazky. Z Posouzení úvěruschopnosti zákazníka bylo zjištěno, že tato listina byla vyhotovena po uzavření smlouvy dne 24. 3. 2021. Byly ověřeny údaje žalované v [příjmení], v insolvenčním rejstříku, důchod a běžný účet. Byly započteny příjmy žalované ve výši 14 639 Kč a výdaje na bydlení v celkové výši 6 472 Kč. Dále žalobkyně započetla na výdaje žalované normativní náklady na bydlení dle místa bydliště žalované, životní minimum a stanovila nezabavitelnou částku zákazníka. Tvrzená výše příjmů byla prokázána Potvrzením o příchozí platbě a Oznámení o výši důchodu. Tvrzená výše vynakládaných nákladů na bydlení byla prokázána Platebním dokladem SIPO z 2/ 2021, když v této částce jsou zahrnuty i poplatky za telekomunikační služby a pojištění. Žalovaná dále měla uzavřenu dohodu o provedení práce se společností [právnická osoba] na dobu od 1. 1. 2021 do 31 12. 2021 (zjištěno z Dohody o provedení práce). Z Částečného výpisu z účtu žalované za období 1. 2. 2021 28. 2. 2021 soud zjistil, že se jedná pouze o část výpisu z běžného účtu žalované za měsíc únor 2021 Počáteční zůstatek na běžném účtu žalované byl - 3,72 Kč, celkové příjmy 54 309 Kč, celkové výdaje - 45 812,12 Kč a konečný zůstatek 8 493,16 Kč, rezervace prostředků 7 038,70 Kč, disponibilní zůstatek 1 454,46 Kč. Na účtu byl povolen kontokorent ve výši 10 000 Kč. Ke dni 22. 3. 2021 žalovaná neměla žádný záznam v centrální evidenci exekucí (zjištěno z Výpisu z centrální evidence exekucí) a ani v insolvenčním rejstříku (zjištěno z Výpisu z insolvenčního rejstříku). Dne 24. 3. 2021 převedla žalobkyně na účet žalované uvedený ve smlouvě o spotřebitelském úvěru částku 27 500 Kč (zjištěno z Potvrzení o provedení transakce na částku 27 500 Kč) a částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatelky úvěru [jméno] [příjmení] (zjištěno z Potvrzení o provedení transakce na částku 2 500 Kč). Z Bonity smlouvy soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni v období 25. 10. 2021 celkem 4 200 Kč. Z Mimořádného výpisu zaúčtovaných transakcí za období od 1. 1. 2022 do 31. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaná odeslala ze svého účtu dne 14. 1. 2022 na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], tj. číslo účtu a variabilní symbol pro zaplacení žalované částky, který žalobkyně uvedla v části F) Bankovní údaje Návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 2. 12. 2021, částku 38 336 Kč. Dopisem ze dne 25. 10. 2021 žalobkyně oznámila žalované, že z důvodu porušení smlouvy jí vyzývá k úhradě dlužné částky ve výši 29 286 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a upomínacích nákladů ve výši 300 Kč do 10 dnů od odeslání tohoto Oznámení. Oznámení bylo odesláno žalované na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru téhož dne (zjištěno ze Zesplatnění ze dne 25. 10. 2021 včetně podacího lístku). Z dalších žalobkyní předložených listin soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by byla nadbytečná. Konkrétně se jednalo o tyto listiny: Tabulka umoření, Upomínka z 24. 8. 2021, Upomínka z 24. 9. 2021, Čestné prohlášení [jméno] [jméno] ze dne 25. 8. 2021 a 25. 9. 2021, Seznam odeslaných upomínek včetně podacího archu ze dne 24. 8. 2021, Seznam odeslaných upomínek včetně podacího archu ze dne 24. 9. 2021, Výše normativních nákladů na bydlení 2021, Životní a existenční minimum 2021, Statistika rodinných účtů a Klientská složka [číslo].

5. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).

6. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

7. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

10. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

11. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

12. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, kdy splnění této povinnosti na straně žalobkyně bylo nutno zkoumat k datu 14. 3. 2021, neboť žalobkyně řádně nezkoumala výdajovou stránku žalované, když v této oblasti se omezila pouze na ověření částek vynakládaných žalovanou na bydlení. Skutečnost, že žalobkyně použila jako výdaj klienta státem publikované údaje o životním minimu a normativních nákladech na bydlení, jí nezbavuje povinnosti řádně zkoumat skutečnou výdajovou stránku. Zákonem stanovená výše životního minima je pouze minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Tato částka následně slouží jako podklad pro výpočet případných dalších nároků. Rozhodně se nejedná o částku, za kterou průměrný člověk dlouhodobě žije a z níž uspokojí všechny své dlouhodobější potřeby. Tato částka nic nevypovídá o skutečných výdajích žadatele o úvěr. Z předloženého částečného výpisu z účtu žalobkyně měla zjistit, že žalovaná veškeré příjmy během téhož měsíce také utratí. Na základě učiněných zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru [číslo] pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

13. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k doplnění důkazních návrhů k prokázání skutkových tvrzení a poučit ji dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že se určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.

14. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 27 500 Kč a žalovaná uhradila žalobkyni do podání žaloby částku 4 200 Kč a po podání žaloby částku 38 336 Kč. První výzva k plnění, která byla doručena žalované, bylo oznámení o zesplatnění ze dne 25. 10. 2021, které obsahovalo výzvu k úhradě dlužné částky.

15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 27 500 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná uhradila žalobkyni k okamžiku rozhodování soudu celkem 42 536 Kč.

16. Do podání žaloby žalovaná uhradila žalobkyni pouze částku 4 200 Kč a k okamžiku zesplatnění na základě výzvy ze dne 25. 10. 2021 tak byla povinna uhradit žalobkyni částku 23 300 Kč (nevrácené peněžní prostředky). V tomto ohledu nebyl soud vázán tím, jak žalobkyně provedla zápočet žalovanou hrazených splátek nejen na částečnou úhradu jistiny, ale i na úhradu jiných nároků stanovených smlouvu, neboť tato ujednání považuje soud za absolutně neplatná, tyto nároky žalobkyni ani nevznikly, a proto na jejich úhradu nemohla použít žalovanou zaplacené částky. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, vznikl žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také nárok na úroky z prodlení za dobu od 5. 11. 2021, což je první prokázaný den prodlení žalované. Dne 14. 1. 2022 žalovaná uhradila žalobkyni částku 38 336 Kč. Zákonný úrok z prodlení z částky 23 300 Kč činí za dobu prodlení žalované do 5. 11. 2021 do 14. 1. 2022 celkem 385 Kč, tj. celková dlužná částka činila 23 685 Kč. Jelikož žalovaná uhradila žalobkyni více, než kolik činila dlužná částka, soud žalobu v celém rozsahu zamítnul (výrok I.).

17. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně se původně žalobou domáhala zaplacení částky 32 166 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně a smluvním úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 27 849 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení. Žaloba byla důvodná pouze co do částky 23 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 5. 11. 2021 do zaplacení. Co do částky 4 549 Kč spolu s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 27 849 Kč od 26. 10. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 849 Kč od 26. 10. 2021 do 4. 11. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 549 Kč od 5. 11. 2021 do zaplacení žaloba důvodná nebyla. Procesní úspěch obou účastníků byl stejný, a proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.