40 C 9/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 5 517,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 800 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 2 717,12 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 517,12 Kč od datum do datum a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 717,12 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení částky 5 517,12 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela prostřednictvím svých webových stránek adresa s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru č. číslo, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 2 800 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 2 800 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 717,12 Kč nejpozději dne datum. Žalovaná byla k úhradě dluhu upomínána. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. V případě, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, žalobkyně navrhla, aby soud nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná se nevyjádřila.

3. K jednání se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně i žalovaná svou neúčast u jednání omluvily a požádaly, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Soud proto ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud provedl k důkazu veškeré listiny předložené a navržené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru č. číslo soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou označeni na straně úvěrující společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a na straně úvěrované celé jméno žalované, u níž je dále uvedeno datum narození, rodné číslo, adresa, číslo OP, číslo telefonu, email a bankovní spojení bankovní účet. Předmětem smlouvy bylo sjednání podmínek poskytnutí úvěru ve výši 2 800 Kč s úrokem ve výši 40 % ročně a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 037,12 Kč (po slevě) / 2 717,12 Kč (před slevou). Celková částka k úhradě činila 3 868,11 Kč (po slevě) / 5 599,97 Kč (před slevou). Datum poskytnutí úvěru bylo datum a splatnost úvěru byla stanovena dne datum Smlouva je podepsána úvěrujícím dne datum Vedle místa, kde má být podpis úvěrovaného (klienta), je vytištěno jméno„ celé jméno žalované“ a pod ním SMS kód:va8d. Soud v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla skutečně uzavřena smlouva o uvedeném obsahu, neboť tato skutečnost se z uvedené listiny nepodává. Skutečnost, že částka 2 800 Kč odeslaná právnická osoba byla připsána dne datum na účet žalované, prokazuje sdělení právnická osoba ze dne datum ve spojení s Potvrzením o platbě. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek vzal soud za prokázáno, že pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. číslo byla postoupena na žalobkyni. Původní věřitel oznámil žalované dopisem ze dne datum postoupení pohledávky na žalobkyni, které bylo odesláno žalované společně s předžalobní výzvou téhož dne.

5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti právnická osoba za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

6. Předloženými důkazy žalobkyně neprokázala, že by právnická osoba uzavřela s žalovanou tvrzenou smlouvu o úvěru, avšak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 2 800 Kč.

7. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovanou elektronicky. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu smlouva neobsahuje. Nedodržení písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalovanou nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalované.

8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dne datum žalované bez prokázaného právního důvodu částku 2 800 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 obč. zák. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná tak neučinila, a to ani po doručení kvalifikované výzvy v podobě žaloby (doručena dne datum). Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 2 800 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od datum, což je první prokázaný den prodlení žalované. Ohledně zbývajících dílčích nároků v celkové výši 2 717,12 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky soud žalobu zamítl. Soud dále žalobu zamítl ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení z dlužné částka 2 800 Kč za dobu od datum do datum, protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná byla po tuto dobu v prodlení. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaná byla podle § 1958 odst. 2 obč. zák. povinna poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzvána. K okamžiku vzniku prodlení žalované činila výše zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně. Soud proto zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky v této výši.

9. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

11. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.