40 C 92/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 295,76 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 295,76 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 295,76 Kč ve výši 11,75 % ročně od 31. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - na účet Okresního soudu v Ostravě, na doplatku soudního poplatku částku 600 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 31. 3. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 295,76 Kč spolu s příslušenstvím. Ve skutkových tvrzeních žalobkyně (označená jako„ žalobce“) uvedla: „ Mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 06.03.2017. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 45 000,00 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze Smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru, čímž vzniká také Nová jistina úvěru sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, tedy částka ve výši 52 159,00 Kč. Žalobce oznámil zesplatnění úvěru žalovanému oznámením ze dne 24.07.2017. Žalovaný se mimo jiné v souladu s čl. 6 Smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením Nové jistiny úvěru uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné Nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobce s žalovaným se v čl. 6 Smlouvy dohodli, že souhrn výše všech ze strany žalobce uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000,00 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný své závazky i přes výzvy žalobce jakkoliv neplnil, bylo ze strany žalobce zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek [název soudu] č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí]. Shora uvedený soud mimo jiné rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobci částky představující smluvní pokuty dle čl. 6 6.

5. Smlouvy, tedy částky ve výši 998,00 Kč a 15 206,24 Kč. Částka ve výši 15 206,24 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.

5. Smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné Nové jistiny úvěru ve výši 52 159,00 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této Nové jistiny úvěru do 10.05.2018. Předmětným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě bylo žalobě žalobce, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Žalovaný však ani přes shora učiněnou předžalobní výzvu ničeho neuhradil, a tak žalobci nezbylo nic jiného než podat tento návrh na vydání platebního rozkazu, ve které se domáhá uhrazení shora uvedené částky 6 295,76 Kč s příslušenstvím.“ 2. Žalovaný se nevyjádřil.

3. K jednání dne 2. 6. 2022 se nedostavil žádný z účastníků. Žalobkyně svou neúčast omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud provedl všechny listinné důkazy založené žalobkyní do spisu a z provedených důkazů dospěl k těmto skutkovým zjištěním.

5. Dne 7. 3. 2017 žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště shodnou s adresou pro doručování, dále zde bylo uvedeno jeho telefonní číslo a email. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 45 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 24 splátkách ve výši 4 121 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 139,98 % ročně. Žalovaný smlouvu podepsal dne 6. 3. 2017 (zjištěno ze Smlouvy o úvěru [číslo]). Z Oznámení o zesplatnění soud zjistil, že dne 24. 7. 2017 sdělila žalobkyně žalovanému, že v důsledku jeho prodlení s úhradou splátky úvěru v délce 65 dnů, došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků ze Smlouvy [číslo]. Současně žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 44 284,45 Kč. Soud nevzal za prokázáno odeslání a ani doručení tohoto oznámení žalovanému, neboť tato skutečnost se z předložené listiny nepodává. Dne 14. 3. 2022 žalobkyně odeslala žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž žalovaného vyzvala k úhradě smluvní pokuty za dobu od 11. 5. 2018 do data sepsání této výzvy ve výši 6 295,76 Kč (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím archem).

6. Z rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že dne 16. 8. 2016 soud rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání, kdy výrokem I. řízení částečně zastavil a výrokem II. zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 48 231,99 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 48 231,99 Kč za dobu od 10. 5. 2018 do zaplacení, částku ve výši 15 206,24 Kč, úrok ve výši 40 % ročně z částky 44 284,45 Kč za dobu 26. 7. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 118 684 Kč, a na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4 507,80 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 060 Kč měsíčně - splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, až do úplného zaplacení, to vše pod ztrátou výhody splátek. S odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že předmětem tohoto řízení bylo zaplacení: a) částka odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 52 159 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku ve výši 54 159 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 44 284,45 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 9 874,55 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1., tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 600 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den Vašeho prodlení s její úhradou, a to počínaje dnem 26. 7. 2017 do zaplacení, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 54 159,00 Kč od 26.7.2017 do 29. 9. 2017 ve výši 3 574,56 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1% z částky 52 159,00 Kč od 30. 9. 2017 k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 15 206,24 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 44 284,45 Kč ode dne 26. 7. 2017 do zaplacení v nominální roční úrokové sazbě 90,81 % p. a. Žaloba byla ze dne 11. 5. 2018.

7. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).

8. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

9. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

12. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

13. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

14. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, když v tomto rozsahu zcela absentovala skutková tvrzení. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru [číslo] pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

15. Nárok na zaplacení smluvní pokuty je nárokem akcesorickým, který sdílí osud závazku hlavního, tedy nároku za zaplacení dluhu z titulu smlouvy o úvěru. Jelikož soud dovodil, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohl žalobkyni platně vzniknout ani nárok na zaplacení smluvní pokuty založený touto smlouvou o úvěru.

16. Pokud žalobkyně opírala svůj nárok na zaplacení doúčtované smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 52 159 Kč za období od 11. 5. 2018 do 14. 3. 2018 vyčíslené částkou 6 295,76 Kč o uznání žalovaného, na jehož základě byl vydán rozsudek Okresního soudu v Ostravě č.j. 119 C 29/2018-43, tak toto uznání se nevztahuje na nárok uplatněný touto žalobou. Žalovaný v řízení vedeném pod sp. zn. 119 C 29/2018 procesně uznal pouze nárok uplatněný v tomto řízení.

17. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Z uznání musí být zřejmé, kdo je činí a vůči komu směřuje (označení dlužníka a věřitele), jaký peněžitý či nepeněžitý dluh dlužník uznává a jaká je jeho výše a důvod. Tyto skutečnosti musí být objektivně zjistitelné, což, opačně vzato, znamená, že pro uznání nestačí, že strany musely vědět, resp. jim muselo být zřejmé, jaký konkrétní závazek dlužník uznává (srov. rozsudkek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1251/2006, popř. rozsudkek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4975/2010). Způsob určení důvodu a výše uznávaného závazku zákon nespecifikuje.

18. Uznání dluhu jako hmotněprávní jednání adresované věřiteli je třeba odlišovat od uznání dluhu jako procesního jednání žalovaného dle § 153a odst. 1 o. s. ř., které je adresováno soudu a pro něž se nevyžaduje splnění náležitostí uznání dluhu podle § 2053.

19. V posuzované věci žalobkyně předloženými důkazy neprokázala žalobou uplatněný nárok, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítnul (výrok I.).

20. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.

21. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

22. Žalobkyně se domáhala svých práv návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a věc byla převedena do rejstříku C, aby bylo nadále pokračováno v řízení. Podle položky 2 bod 2. Sazebníku poplatků, přílohy zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Žalobkyně doposud zaplatila na soudním poplatku dle pol. 2 bod 1. písm. a) Sazebníku poplatků částku 400 Kč Soudní poplatek podle pol. 1 bod 1 písm. a) činí částku 1 000 Kč. Soud proto žalobkyni uložil výrokem III. povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 600 Kč.