54 C 20/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Hrudovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , LL.M. se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 30 223,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 989,18 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 537,98 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 989,18 Kč od 16. 8. 2022 do zaplacení, a to tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 234,20 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 157,36 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 28 753,38 Kč od 16. 8. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 206,48 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 234,20 Kč od 16. 8. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 644 Kč k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , , Anonymizováno, , advokáta, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 30 223,38 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru. Dne 24. 9. 2019 byla uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , v rámci níž byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8,90 % z výše sjednaného úvěrového rámce vždy k 20. dni v měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal celkem částku 124 817,18 Kč, na níž uhradil celkem 102 828 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 16. 5. 2022 zesplatnila a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru. Žalobkyně tak eviduje za žalovaným pohledávku v celkové výši 30 223,38 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 28 753,38 Kč, poplatků ve výši 170 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a účtovaných smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Příslušenství pohledávky žalobkyně ke dni sepisu žaloby kapitalizovala a požadovala na kapitalizovaném úroku částku 2 157,36 Kč a na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení částku 744,46 Kč. Od 16. 8. 2022 pak žalobkyně požadovala až do úplného zaplacení úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 28 753,38 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 223,38 Kč. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na dlužné částky dosud nic neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, kteří se k jednání nedostavili, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- z listiny označené úvěrová karta tesco-revolvingový úvěr, č. , hodnota, , ze dne 24. 9. 2019, že žalovaný uvedeného dne uzavřel s žalobkyní smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovaném mimo jiné bezúčelový revolvingový úvěr do výše limitu 30 000 Kč. Termín splatnosti měsíční splátky byl sjednán vždy k 20. dni v měsíci, přičemž výše měsíční splátky činila 8,9 % z dlužné částky. Roční úroková sazba činila 12,32 %, RPSN 13,04 %. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště. Dále bylo uvedeno číslo občanského průkazu žalovaného, telefonní číslo, zdroj příjmu ze zaměstnání s čistým měsíčním příjmem 23 000 Kč.- z výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaného ke smlouvě č. , hodnota, , že za období od 1. 10. 2019 do 15. 8. 2022 žalovaný od žalobkyně vyčerpal celkem částku 124 817,18 Kč, za období od 1. 10. 2019 do 15. 8. 2022 pak žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 102 828 Kč.- z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 16. 5. 2022 včetně podacího archu, že uvedeného dne žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného s úhradou závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy vyzvala žalovaného k úhradě částky v celkové výši 31 503,78 Kč nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy s tím, že dne 17. 5. 2022 byla výzva odeslána na adresu žalovaného.- z předžalobní výzvy k plnění ze dne 2. 6. 2022 včetně podacího archu, že uvedeného dne zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě částky v celkové výši 31 697,45 Kč nejpozději do 7 dnů, jinak přistoupí k podání žaloby o zaplacení tohoto dluhu u soudu s tím, že téhož dne byla výzva odeslána na adresu žalovaného.

5. Z listin - úvěrové podmínky žalobkyně platné od 24. 10. 2018, potvrzení o provedení ověření bonity klienta, posouzení úvěryschopnosti klienta, úvěrové zprávy, metodiky-posouzení úvěruschopnosti klienta soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně postupně poskytla žalovanému celkovou částku 124 817,18 Kč, a to bezhotovostně na účet vedený na jméno žalovaného, ze strany žalovaného bylo doposud celkem uhrazeno toliko 102 828 Kč. Žalobkyně žalovaného dne 17. 5. 2022 a následně dne 2. 6. 2022 vyzvala k zaplacení dlužných částek.

7. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Dle § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 věta první ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

13. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla platně uzavřena smlouva o úvěru ze dne 24. 9. 2019 tvrzeného obsahu. Žalobkyně uzavírala shora označené smlouvy jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný byl v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, z nichž vyplývá povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná podle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele, soud se tak ztotožňuje s názorem svého odvolacího soudu, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb. (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 47/2018 ze dne 14. 3. 2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

14. Za daných okolností však žalobkyně neprokázala, že by při uzavírání smlouvy řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěry splácet, a to příjmovou a výdajovou stránku žalovaného v kontextu jeho konkrétních osobních poměrů, kdy v tomto směru sice označila a doložila soudu listiny - potvrzení o provedení ověření bonity klienta, což však dle názoru soudu k prokázání uvedených skutečností bez dalšího nepostačuje. Soud byl rovněž v tomto směru připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a k těmto označit důkazy ve smyslu § 118a odst.1, 3 o. s. ř.

15. Z výše uvedených důvodů soud pak vyhodnotil smlouvu ze dne 24. 9. 2019 jako neplatnou ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s § 86 a 87 z. s. ú. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, pak odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z komunitárního práva nezastupitelný význam. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443).

16. Žalobkyni tak náleží vrácení toho, co bez prokázaného právního důvodu poskytla žalovanému, tj. toho, o co se žalovaný bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 2 a § 2993 o. z. Bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 124 817,18 Kč, přičemž ze strany žalovaného bylo před podáním žaloby uhrazeno 102 828 Kč. Soud tedy shledává žalobu důvodnou co do částky 21 989,18 Kč (jako rozdílu obou uvedených částek).

17. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úroky z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu 4. 6. 2023 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaný tak byl podle § 1958 odst. 2 o. z. povinen dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění již výzvou ze dne 16. 5. 2022 s lhůtou 14 dnů, výzva mu byly následujícího dne zaslány na jeho adresu, do jeho dispoziční sféry se pak dostaly nejpozději dne 20. 5. 2022. Lze tedy shrnout, že od 4. 6. 2022 je žalovaný v prodlení s úhradou. Soud tak přiznal v intencích žalobního návrhu úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně jednak z částky 21 989,18 Kč a rovněž z částky 21 989,18 Kč za dobu od 4. 6. 2022 do 15. 8. 2022 v kapitalizované podobě v celkové výši 537,98 Kč a dále v běžící podobě od 16. 8. 2022 do zaplacení, přičemž výše úroků je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

18. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na shora uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.

19. Vzhledem k tomu, že byla žalobkyně v řízení úspěšná v rozsahu 59,5 % a neúspěšná v rozsahu 40,5 % (když soud při stanovení míry úspěchu zohledňoval nejen úspěch co do jistiny, ale také co do kapitalizovaného příslušenství z dlužné částky ke dni vydání rozhodnutí), za užití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy byl od úspěchu odečten neúspěch žalobkyně, má nárok na přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu 19 % vzniklých. V případě plné náhrady nákladů řízení by žalobkyni příslušel nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 3 388 Kč sestávají z nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 1 210 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby á 500 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), ze náhrady hotových výdajů 3 x režijní paušál á 100 Kč dle §14b odst. 5 AT, a z nároku na 21% DPH ve výši 378 Kč dle § 137 odst. 3 o. s.ř. Jestliže celkové náklady představují částku ve výši 3 388 Kč, pak přiznaných 19 % z těchto nákladů představuje 644 Kč (po zaokrouhlení), kterou soud přiznal žalobkyni, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí. Povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni náklady k rukám právního zástupce žalobkyně plyne z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

20. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a sice do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.