54 C 282/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Šeremkem ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A zastoupený Jméno žalobce B , advokátem se sídlem Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno - Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o náhradu škody a zaplacení přiměřeného zadostiučinění

I. Řízení se co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 199,50 Kč za dobu od 30. 6. 2022 do 20. 9. 2022 zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 75 168 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně za dobu od 30. 6. 2022 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žaloba se v části, kdy se žalobce dále domáhal po žalované zaplacení částky 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně za dobu od 30. 6. 2022 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 66 831 Kč, k rukám právního zástupce žalobce , Jméno žalobce B, , advokáta se sídlem , adresa, , do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 7. 7 2022 domáhal po žalované celkem zaplacení částky 443 324,50 Kč s příslušenstvím, z toho částku 143 324,50 Kč na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu žalobce v trestním řízení a částku 300 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobce způsobenou nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání a samotným trestním stíháním. Žaloba byla odůvodněna tím, že usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie , Anonymizováno, kraje, Odboru , Anonymizováno, kriminality, č. j. , Anonymizováno, , ze dne 20. 6. 2017, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro pomoc k zvlášť závažnému zločinu podvodu podle ustanovení § 209, odst. 1, odst. 5, písm. a) trestního zákoníku. Následně ve věci probíhalo přípravné řízení, byly prováděny výslechy svědků a další důkazy a dne 18. 4. 2018 bylo ukončeno přípravné řízení prostudováním trestního spisu. Poté byla na žalobce podána Krajským státním zástupcem v , adresa, obžaloba ke Krajskému soudu v , adresa, a konalo se několik hlavních líčení. Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 15. 2. 2019, č. j. , spisová značka, , byl žalobce v plném rozsahu obžaloby zproštěn podle § 226 písm. a) trestního řádu. K odvolání státního zástupce byl usnesením Vrchního soudu v , Anonymizováno, ze dne 22. 1. 2020, č. j. , spisová značka, , uvedený rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla tomuto vrácena k dalšímu řízení. Následně byl po dalším hlavním líčení žalobce rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. , spisová značka, , opět v plném rozsahu obžaloby zproštěn podle § 226, písm. b) trestního řádu. Státní zástupce si po vyhlášení tohoto rozsudku ponechal lhůtu k vyjádření a vzhledem k tomu, že po doručení rozsudku odvolání v zákonné lhůtě nepodal, nabyl zprošťující rozsudek dne 5. 8. 2021 právní moci. Tím bylo trestní stíhání žalobce skončeno. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v trestním řízení zproštěn obžaloby, je třeba usnesení o zahájení trestního stíhání v tomto případě považovat za nezákonné rozhodnutí, kterým mu byla způsobena škoda, když si k ochraně svých zájmů ve svém trestním stíhání zvolil obhájce. Odpovědnost státu vůči žalobci za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím se řídí zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále tak jen „zákon“) V rámci obhajoby žalobce byly provedeny úkony obhajoby, kdy výše hodnoty úkonu právní služby obhájce, vykonaného při obhajobě žalobce dle § 10, odst. 3, písm. c) advokátního tarifu, činí částku 2 300 Kč a k tomu příslušnou DPH, neboť obhájce žalobce je plátcem DPH. Žalobce uhradil na nákladech obhajoby smluvní odměnu v částce celkem 254 100 Kč, vyúčtovaných fakturou č. , hodnota, , splatnou 28. 7. 2017, na částku 96 800 Kč; fakturou č. , hodnota, , splatnou 20. 7. 2018 na částku 96 800 Kč a fakturou č. , hodnota, , splatnou 19. 6. 2019, na částku 60 500 Kč, avšak na náhradě škody uplatňuje v souladu s judikaturou částku vypočtenou dle zásad pro stanovení mimosmluvní odměny podle advokátního tarifu ve výši 143 324,50 Kč, když náklady obhajoby za úkony právní služby obhájce a související hotové výdaje - režijní paušály k jednotlivým úkonům, vypočtené podle advokátního tarifu by činily celkem 143 324,50 Kč. Trestní stíhání žalobce trvalo cca 4 roky. Délku trestního stíhání sice nelze označit za nepřiměřenou, ovšem jde již o délku, která není zanedbatelná a má také dopad na intenzitu zásahu do práv žalobce tímto nezákonným trestním stíháním. Samotné nezákonné trestní stíhání velmi významně zasáhlo do osobního života žalobce a dotklo se zásadním způsobem jeho cti a dobré pověsti, a to zejména v profesní sféře, ale také v osobních vztazích. V souvislosti s předmětným trestním stíháním se žalobce musel maximálně soustředit na svou obhajobu, aby očistil své jméno a jak časově, tak psychicky neměl, přes veškerou snahu, schopnost se s plným nasazením a výkonem věnovat řízení společnosti , právnická osoba, ., v níž od roku 2015 působí jako člen představenstva. To negativně vnímali jeho kolegové ve statutárním orgánu, zaměstnanci společnosti, ale i obchodní partneři, kterým byl nucen celou situaci vysvětlovat, protože věc byla poměrně intenzivně medializována. V rámci obchodních partnerů šlo především o stěžejního odběratele společnosti , právnická osoba, . – společnost , právnická osoba, . Psychický tlak na žalobce byl o to větší, že poté co sdělil společnosti , právnická osoba, ., že je trestně stíhán, byl informován, že sice bude společností respektována presumpce neviny, ale pokud by byl uznán vinným spácháním trestného činu, bude z představenstva společnosti okamžitě odvolán (i kdyby mu nebyl výslovně uložen trest zákazu činnosti) a bude s ním rozvázána veškerá spolupráce (včetně nemožnosti pracovního nebo obdobného poměru u společnosti). Tíha předmětného nezákonného trestního stíhání dopadala na žalobce také v rámci jeho členství ve statutárním orgánu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , když je od roku 2011 dosud předsedou , právnická osoba, a mimo jiné v letech 2017 až 2020 členem představenstva , právnická osoba, . I v rámci těchto orgánů byl žalobce v rozhodné době konfrontován dotazy kolegů – významných podnikatelů z regionu i s celorepublikovou či evropskou působností - na jeho trestní stíhání, které bylo i so ohledem na medializaci případu v obchodních kruzích známo. Funkce v představenstvu , právnická osoba, byla ukončena v roce 2017 v době po zahájení trestního stíhání, resp. v průběhu přípravného řízení u PČR a žalobce, s ohledem na velmi nekomfortní situaci související s jeho trestním stíháním, zcela seriózně zvažoval také rezignaci na funkci předsedy , právnická osoba, . Nakonec však, sám přesvědčen o své nevině a o tom, že bude soudem očištěn, se rozhodl v této funkci setrvat a vykonává ji dodnes. Medializace předmětného trestního stíhání se objevila několikrát nejen v regionálních sdělovacích prostředcích, ale také v celostátních, jako např. v , Anonymizováno, televizi. Jako příklad je možno uvést vysílání , Anonymizováno, ze dne , datum, v , Anonymizováno, hodin v rámci pořadu , Anonymizováno, , dále informace ze stejného pořadu ze dne , datum, , když šlo sice o informaci o prvním zprošťujícím rozsudku, ovšem se sdělením, že státní zástupkyně se proti rozsudku odvolala a trvá tedy na tom, že žalobce je vinen dle obžaloby. Jestliže pak došlo ke zrušení prvního rozsudku odvolacím soudem a k vynesení následujícího zprošťujícího rozsudku až 30. 6. 2021, informace o tom, že trestní stíhání žalobce stále probíhá a obžaloba trvá na jeho vině, působila na veřejnost po dobu více než dvou let. Žalobce nebyl v průběhu trestního stíhání schopen se věnovat svým koníčkům, účastnit se společenských akcií a jakkoliv smysluplně relaxovat, byl pod neustálým stresem z toho, že může být reálně odsouzen k důraznému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v sazbě od 5 do 10 let a vysoké náhradě škody. Tato stresová situace se stupňovala především po podání obžaloby a v době hlavního líčení, pak zejména po zrušení prvního zprošťujícího rozsudku soudu I. stupně soudem odvolacím, kdy byla věc vrácena soud I. stupně k dalšímu řízení. Došlo i k určitému odcizení s rodinnými příslušníky a s tím přišly také psychické útrapy žalobce, když nemohl v době trestního stíhání spát a poruchy spánku přetrvávají dodnes, byť nebyl a není léčen psychologem či psychiatrem. Proto se žalobce domáhá také náhrady za nemajetkovou újmu, která mu v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla. S ohledem na intenzitu tohoto zásahu se nelze spokojit se případným samotným konstatováním porušení práva, ale je na místě v každém případě přiznat žalobci odškodnění za nemajetkovou újmu v penězích. Žalobce poukazuje na to, že byl obžaloby zproštěn podle ustanovení § 226, písm. b) trestního řádu, tedy proto, že se stíhaný skutek není trestným činem. Proto je nutno poukázat např. na rozsudek NS ČR č.j. 30 Cdo 2813/2011, ze dne 27.6. 2012 z něhož vyplývá, že „při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní stíhání významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže – li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, se nestal nebo nebyl trestným činem. Tedy kompenzace za trestní stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, s jistotou náleží obviněnému, který byl zproštěn obžaloby z důvodů uvedených v § 226, písm. a) a b) trestního řádu.“ Sporné z hlediska nároku na kompenzaci újmy zaplacením přiměřeného zadostiučinění v penězích tedy z hlediska judikatury bývají ostatní případy zproštění dle § 226, písm. c), d) a e) trestního řádu, což ovšem není případ žalobce. Judikatura NS ČR tedy plně stojí na závěru, že peněžitá náhrada za nemajetkovou újmu žalobci náleží. Trestním stíháním byla zasažena čest a dobrá pověst žalobce, jeho společenský a rodinný a zejména pracovní život a byla s ním samozřejmě spojena značná psychická zátěž, útrapy a nejistota, a to ať už s ohledem na hrozící trestní sankci či hrozící náhradu škody, ale i na samotný průběh stíhání a jeho medializaci. Žalobce je osobou bezúhonnou a předmětný zásah se u něj zákonitě projevil velmi výrazně. V příčinné souvislosti s trestním stíháním byla pošramocena jeho společenská prestiž především v okruhu pracovním, ale i rodinném a v okruhu přátel. Proto je žalobce přesvědčen, že má právo na zaplacení přiměřeného zadostiučinění za újmu způsobenou samotným nezákonným trestním stíháním ve výši 300 000 Kč, což dle jeho názoru odpovídá judikatorním rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR v obdobných věcech, kdy šlo o náhradu nemajetkové újmy osob zproštěných obžaloby dle § 226, písm. b) trestního řádu ve věcech, v nichž hrozil trest v obdobné trestní sazbě, tedy šlo o stíhání pro zvlášť závažné zločiny s trestní sazbou od 5 do 10 let, s hrozící náhradou škody v řádu milionů Kč, žalobce vykonával významné funkce ve statutárním orgánu akciové společnosti také významné funkce obdobné veřejným, např. v rámci , právnická osoba, a trestní stíhání bylo medializováno. Žalobce odkazuje na odškodňované věci, které lze podle jeho názoru považovat za obdobné případy, případy trestních stíhání v rámci ekonomické trestné činnosti, se zásahem do profesní sféry žalobců a s medializací, kdy je žalobcům přiznáváno pravomocně soudy přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v intencích tohoto žalobního požadavku žalobce, případně i vyšší - rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 20 Co 48/2013, částka 310 000 Kč, sp. zn. 72 Co 83/2013, částka 546 400 Kč, sp. zn. 20 Co 365/2013, částka 210 000 Kč, sp. zn. 29 Co 375/2015, částka 550 000 Kč, sp. zn. 69 Co 302/2016, částka 875 000 Kč, sp. zn. 91 Co 22/2016, částka 400 000 Kč. Žádostí o náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem ze dne 29. 12. 2021, doručenou Ministerstvu spravedlnosti ČR dne 29. 12. 2021, uplatnil žalobce vůči žalované nárok na náhradu škody spočívající v nákladech jím vynaložených na obhajobu trestním řízení a nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobci zásahem do jeho osobnostních práv nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání a samotným trestním stíháním. Žalovaná přípisem ze dne 30. 12. 2021 potvrdila písemně žalobci, že dne 29. 12. 2021 jí byla jeho žádost o předběžné projednání nároku skutečně doručena, poučila jej o vyřizování žádosti u žalované a o procesně právní úpravě pro uplatnění nároku u příslušného soudu. Ke dni podání žaloby se žalovaná meritorně k uplatněným nárokům nevyjádřila ani žádný z těchto nároků žalobkyně neuspokojila, přičemž lhůta k předběžnému projednání nároku žalobce podle ustanovení § 15 zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění (dále jen „zákon“) skončila dnem 29.6. 2022. Vzhledem k tomu, že trestní stíhání žalobce v níže popsané věci bylo pravomocně skončeno zprošťujícím rozsudkem, který nabyl právní moci dne 5.8. 2021, pak je z hlediska nároku na náhradu nemajetkové újmy, uplatněného v této věci, s ohledem na ustanovení §§ 32, odst. 3 a 35, odst. 1 zákona, žaloba podána před uplynutím promlčecí lhůty i z hlediska uplatňovaného nároku na nemajetkovou újmu. S ohledem na vyjádření žalované k žádosti o odškodnění žalobce ve své replice k vyjádření doplnil, že u úkonu studium trestního spisu dne 26. 6. 2017 nesouhlasí se stanoviskem žalované, má za to, že není nijak neobvyklým postup, kdy i po převzetí obhajoby, tedy po provedení úkonu „převzetí a příprava obhajoby“ vyvstane nutnost detailního prostudování spisu; takové prostudování spisu již pod uvedený úkon „převzetí a příprava obhajoby“ zahrnout nelze, když zcela zjevně svým obsahem i rozsahem přesahuje jeho rámec a je úkonem právní služby samostatným, u úkonu konzultace s klientem dne 26. 6. 2017 nesouhlasí se stanoviskem žalované, že se jedná o první poradu ve věci, která je součástí úkonu „převzetí a příprava obhajoby“; nešlo o součást rámce úkonu „převzetí a příprava zastoupení“, neboť první porada obhájce s klientem proběhla již u prvního úkonu a zde šlo o poradu další; i pro další žalovanou zamítnuté úkony spočívající v poradě obhájce s klientem žalobce připomíná, že byl stíhán pro zvlášť závažný zločin s trestní sazbou od 5 do 10 let a hrozbou výrazné náhrady škody v milionech Kč; vzhledem k formulaci, rozsahu, složitosti a závažnosti usnesení o zahájení trestního stíhání (a následně obžaloby) a dobu trvání trestního stíhání žalobce (cca 4 roky) nelze celkový počet porad žalobce s obhájcem považovat za nestandardní, či neúčelný, a to i když zde v jednotlivých případech nepředcházel či nenásledoval úkon u orgánu činného v trestním řízení či písemný výstup – přípis – obhajoby, který by byl doručován orgánu činnému v trestním řízení; jistě se nelze rozumně domnívat, že obhájce by měl s klientem projednávat obhajobu vždy „na poslední chvíli“ před nějakým úkonem soudu v hlavním líčení či policejního orgánu v přípravném řízení, proto také žalobce nesouhlasí s vyjádřením žalované k některým dalším jeho poradám s obhájcem dne 6. 9. 2017, dne 12. 9. 2017, dne 23. 5. 2018, dne 31. 5. 2018 a dne 14. 6. 2018 , když u úkonu studium spisu dne 1. 2. 2018 nesouhlasí s argumentací žalované, že nejde o úkon dle § 11 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 177/ 1996 Sb., advokátního tarifu ( dále také jen „AT“); má za to, že pokud v rámci trestního stíhání vyvstala potřeba seznámit se aktuálně se stavem spisu, pak je obhájce naopak povinen takto učinit. Na zbylé části žaloby, po provedených zpětvzetích, žalobce u ústních jednání setrval.

2. S ohledem na částečnou úhradu nároků žalobce žalovanou, provedenou v průběhu řízení, vzal žalobce žalobu nejprve co do částky 110 957 Kč zpět, když s ohledem na vyjádření žalované vzal žalobu dále částečně zpět co do částky 7 199,50 Kč, neboť souhlasil se stanoviskem žalované ohledně požadované odměny za úkony dne 22. 6. 2017, 12. 7. 2017, 9. 3. 2018, přičemž soud v rozsahu zpětvzetí částečně řízení usnesením ze dne 3. 5. 2023 ohledně částky 118 156,50 Kč zastavil, když vzhledem k následně provedenému zpětvzetí žaloby co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 199,50 Kč za dobu od 30. 6. 2022 do 20. 9. 2022 u jednání dne 7. 3. 2025 soud řízení zastavil ohledně příslušenství dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).

3. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobou uplatněné nároky neuznává, když jako nespornou označila skutečnost, že žalobce u ní podáním doručeným dne 29. 12. 2021 uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 143.324,50 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení a nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání ve výši 300 000 Kč, v souvislosti s řízením vedeným u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalovaná požadavek žalobce na náhradu nemajetkové újmy posoudila v souladu s konstantní judikaturou tak, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 20. 6. 2017. Základ odpovědnosti státu za škodu/nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím (trestním stíháním) je tedy v daném případě dán, proto bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí a za toto byla žalobci poskytnuta omluva, nároku na náhradu škody žalovaná vyhověla co do částky 110 957 Kč, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 13. 9. 2022. Ve zbylém rozsahu nebyla žádost žalobce shledána důvodnou. Co se týče nároku na náhradu nákladů obhajoby, podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle § 31 odst. 3 téhož zákona jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této 4 odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Zvláštním právním předpisem, na nějž je tímto zákonným ustanovením odkazováno, je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Po překontrolování předloženého vyúčtování právních služeb s trestním spisem a porovnání účtovaných úkonů se zněním advokátního tarifu žalovaná konstatovala, že až na níže uvedené výjimky byly úkony právní služby účtovány v souladu s advokátním tarifem. Nelze přiznat oprávněnost účtování těchto úkonů: úkon 22. 6. 2017 - stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání – v souladu s AT, byla přiznána odměna za tento úkon ve výši poloviny odměny za úkon (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 3 To 161/2006); - 26.6.2017 – studium trestního spisu - nelze přiznat, neboť se nejedná úkon ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, s ohledem na datum nahlížení do spisu by bylo lze tento úkon podřadit pod úkon převzetí a příprava obhajoby, za nějž již mimosoudní odměna přiznána byla v souvislosti s úkonem účtovaným ke dni 22. 6. 2017; úkon 26. 6. 2017 - konzultace s klientem – nelze přiznat, neboť se jedná o první poradu ve věci, která je součástí úkonu převzetí a příprava obhajoby, za který byla přiznána odměna; úkon 12. 7. 2017 – sepis odůvodnění stížnosti proti zahájení trestního stíhání - tento úkon nelze přiznat z důvodu, že odměna ve výši poloviny odměny již byla přiznána za úkon sepis stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání; úkon 6. 9. 2017 - konzultace s klientem - nelze považovat za účelně vynaložený náklad právního zastoupení, neboť mu nepředchází ani na něj nenavazuje žádný úkon u orgánu činného v trestním řízení ani žádný úkon advokáta; úkon 12. 9. 2017 - konzultace s klientem - nelze považovat za účelně vynaložený náklad právního zastoupení, neboť mu nepředchází ani na něj nenavazuje žádný úkon u orgánu činného v trestním řízení ani žádný úkon advokáta (studium spisu ze dne 8. 12. 2017 není úkonem dle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu); úkon 1. 2. 2018 – studium spisu - nelze přiznat, neboť se nejedná úkon ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu; úkon 9. 3. 2018 – účast u výslechu sv. , tituly před jménem, , jméno FO, (, Anonymizováno, ) a sv. , tituly před jménem, , jméno FO, (, Anonymizováno, ) – lze přiznat odměnu za 1 úkon právní služby a 4 x 100 Kč jakožto náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. b), odst. 4 advokátního tarifu, neboť celková délka výslechů činí 1:37 hod. a přestávka 1:57 hod.; úkon 23. 5. 2018 - konzultace s klientem - nelze považovat za účelně vynaložený náklad právního zastoupení, neboť se konaly tři porady za sebou v rozmezí dvou týdnů a ani na něj nenavazuje žádný úkon u orgánu činného v trestním řízení ani žádný úkon advokáta; úkon 31. 5. 2018 - konzultace s klientem - nelze považovat za účelně vynaložený náklad právního zastoupení, neboť se konaly tři porady za sebou v rozmezí dvou týdnů a ani na něj nenavazuje žádný úkon u orgánu činného v trestním řízení ani žádný úkon advokáta; úkon 14. 6. 2019 - konzultace s klientem - nelze považovat za účelně vynaložený náklad právního zastoupení, neboť se konaly dvě porady za sebou v rozmezí dvou týdnů a ani na něj nenavazuje žádný úkon u orgánu činného v trestním řízení ani žádný úkon advokáta. Náhrada nákladů obhajoby byla přiznána dle níže uvedeného výpočtu: 34 x 2.300 + 2 x 1.150 + 36 x 300 + 4 x 100 (náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu) = 91.700 + 21% DPH = 110 957. Přiznaná částka 110 957 Kč byla poukázána na účet žalobce uvedený v podání ze dne 16. 9. 2022. Žalovaná konstatuje, že co do částky 110 957 Kč není žaloba již důvodná, neboť co do této výše zanikl dluh žalované vůči žalobci splněním, ve zbývající částce 32 367,50 Kč nejsou splněny podmínky odpovědnosti státu dle zákona č. 82/1998 Sb. (zejména podmínky stanovené ust. § 31 odst. 1, 3 tohoto zákona). Vzhledem k nespornosti existence práva na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (co do základu nároku) žalovaná konstatovala, že dne 20. 6. 2017 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, kterým byl žalobce stíhán ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. V návaznosti na uvedené žalovaná konstatovala, že tímto nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobce na základě usnesení , právnická osoba, , Krajského ředitelství policie , Anonymizováno, kraje, Odboru , Anonymizováno, kriminality ze dne 20.6.2017, č.j. , Anonymizováno, došlo k porušení práva žalobce být trestně stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Za vydání tohoto rozhodnutí se žalovaná žalobci panu , Jméno žalobce A, omluvila. Toto konstatování a vyslovení omluvy se vzhledem ke stavu věci jeví jako dostatečné, neboť tvrzená nemajetková újma musí být žalobcem dostatečně prokázána, což v tomto případě žalovaná neshledala. Žalobce se ve své žádosti vyjadřuje ve smyslu vzniku nemajetkové újmy a zásahu do jeho osobního, rodinného a profesního života, avšak nedostatečně dokládá příčinnou souvislost a skutečný vznik nemajetkové újmy v souvislosti s vedeným trestním stíháním proti jeho osobě, přestože byl k tomu vyzván. Tvrzení o zásazích do osobní sféry nebyla dostatečně prokázána, ani z trestního spisu nevyplývají. Žalobce sice tvrdí zásahy do rodinné a profesní sféry, ale tato tvrzení nijak nedokládá. Ohledně v žalobě zmiňované medializace případu žalovaná odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011, v němž se uvádí, že je-li medializace případu prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu (nikoli excesivního způsobu jednání orgánů činných v trestním řízení, např. nevybíravého či urážlivého chování příslušníků policejního orgánu nebo soudu ve vztahu k obviněné osobě), nelze přičítat státu k tíži, že byl sdělovacími prostředky narušen princip presumpce neviny. Dochází zde totiž podle názoru Nejvyššího soudu k přetržení příčinné souvislosti mezi vedením trestního stíhání a skutečností, která újmu zakládá či zvyšuje. S ohledem na to žalovaná nedospěla k závěru, že by byly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě s tím, že konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje za dostatečnou satisfakci. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 4525/2017 k tomu dodává, že k odčinění určité míry nejistoty, frustrace a jiných negativ vnesených do života prostřednictvím trestního stíhaní, které probíhalo v souladu s právními předpisy, zásadně postačují jiné než peněžní formy odškodnění. Pro případ, že by žalované byla uložena soudem první instance nějaká povinnost k plnění, žádá žalovaná, aby soud uvedenou lhůtu k plnění stanovil v délce 15 dnů od právní moci rozsudku, a to pro celý rozsah případné povinnosti k plnění, včetně nákladů řízení. Lhůtu k plnění v délce 15 dnů od právní moci rozsudku považuje žalovaná za zcela opodstatněnou, neboť pouze takto stanovená lhůta odpovídá technicko – organizačním podmínkám pro zajištění výplaty přisouzené peněžní částky, tj. k výplatě představující čerpání peněžní částky ze státního rozpočtu. V doplnění vyjádření žalovaná k úkonům, které jsou mezi účastníky sporné uvedla, že žalobce neprokázal, že by dané úkony byly účelné, a proto bylo jejich provedení nutné pro úspěšné vedení obhajoby. Pokud se jedná o studium spisu ze dne 26. 6. 2017 a o konzultaci s klientem ze dne 26. 6. 2017, zde se dá jednoznačně předpokládat, že tyto úkony svým obsahem spadají do prvního úkonu ve věci, a to pod převzetí a přípravu obhajoby. Komentářová literatura uvádí v komentáři k ustanovení § 11, že převzetí a příprava zastoupení také může trvat několik hodin, ba dokonce i dnů, jde-li o velmi složitou věc. Přesto má advokát nárok na odměnu za tento úkon pouze jednou. Žalovaná je přesvědčena, že zejména úkony v podobě konzultací s klientem ze dne 6. 9. 2017 (75 minut) a 12. 9. 2017 (90 minut) nebyly účelné, když po nich následovala ještě konzultace 13. 9. 2017 (105 minut), na kterou navazovaly 14. 9. 2017 výslechy obviněného , tituly před jménem, , jméno FO, (v délce trvání 20 minut) a žalobce (v délce trvání 50 minut). Stejně tak je žalovaná přesvědčena, že konzultace s klientem ze dne 23. 5. 2018, 31. 5. 2018 a 14. 6. 2018 nebyly účelné, když z nich nevzešel žádný relevantní výstup pro dané trestní řízení. Pokud jde o nahlížení do spisu ze dne 1. 2. 2018, tak to bylo učiněno ve chvíli, kdy žalobce byl již od 22. 6. 2017 právně zastoupen, navíc 26. 6. 2017 proběhlo nahlédnutí do spisu a následně měl obhájce právo účastnit se všech úkonů činěných OČTŘ, když výslovně zažádal dne 22. 6. 2017 o vyrozumívání o všech úkonech. Navíc další nahlédnutí do spisu proběhlo 18. 4. 2018, kdy se jednalo o prostudování spisu při skončení vyšetřování, na které pak následovalo podání obžaloby ze strany státního zástupce. Co se týče působení žalobce v představenstvu , právnická osoba, a k jeho funkci předsedy , právnická osoba, , v obou institucích tento působil beze změny po celou dobu trestního stíhání. Dle názoru žalované se v jeho případě nedá hovořit o tom, že by ve vztahu k ostatním kolegům z daných komor působil nedůvěryhodně, když jako předseda Krajské hospodářské komory byl zvolen 11. 6. 2020, a to na základě usnesení vydaného Shromážděním delegátů , právnická osoba, , je tedy otázkou, zda ostatní újmy v rodinném a pracovním životě, které žalobce v žalobě uvádí, byly skutečně tak zásadní, když ve vztahu k členství v , Anonymizováno, komorách se nedá o nějakém zásadním zásahu uvažovat. Žalobce dále ve své žalobě odkazuje na komparativní judikaturu ve vztahu k nemajetkové újmě. Žalovaná po prostudování daných rozhodnutí došla k závěru, že žalobcem předložené případy nejsou přiléhavé k jeho případu, všechny zmíněné případy jsou oproti případu žalobce odlišné v tom, že u dotčených osob došlo k prokázání skutečného narušení osobního, profesního, obchodního nebo politického života, a to vždy s relativně vysokou mírou narušení. Žalobce dle mínění žalované dosud prokazatelně nedoložil žádnou z jím tvrzených narušení jeho života. Žalovaná je přesvědčena, že nároky žalobce na náhradu újmy v důsledku nezákonného trestního stíhání, a to jak ve vztahu k nákladům obhajoby, tak ve vztahu k nemajetkové újmě, byly již dostatečně ze strany žalované vypořádány. Proto žalovaná navrhovala, aby žaloba byla v plném rozsahu jako nedůvodná zamítnuta.

4. Z mezi stranami nesporných skutečností vzal soud z prokázáno, že žalobce uplatnil dne 29. 12. 2021 u žalované nárok na náhradu škody v rozsahu 143 324,50 Kč představující náklady obhajoby v trestním řízení a nárok na náhradu nemajetkové újmy spočívající v nezákonném vedení trestního stíhání ve výši 300 000 Kč. Žalovaná uznala nárok žalobce na náhradu škody představující vynaložené náklady na obhajobu v trestním řízení co do výše 110 957 Kč a tuto částku žalovanému po zahájení tohoto řízení vyplatila, když dospěla k závěru, že rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce na základě usnesení , právnická osoba, , Krajského ředitelství policie , Anonymizováno, kraje, Odboru , Anonymizováno, kriminality ze dne 20.6.2017, č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, bylo rozhodnutí nezákonným.

5. Ze spisu Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, , potvrzení o poradách obviněného s obhájcem ze dne 28. 12. 2021 a faktur advokáta , Jméno žalobce B, , vzal soud za prokázáno, že žalobce udělil dne plnou moc k zastupování v trestním řízení , Jméno žalobce B, , což tento oznámil OČTŘ dne 22. 6. 2017, advokát žalobce učinil, mimo jiné, v trestním řízení tyto úkony - 26. 6. 2017 – studium trestního spisu, 26. 6. 2017 - konzultace s klientem (16:30-17:45), 6. 9. 2017 - konzultace s klientem (14:00-15:15), 12. 9. 2017 - konzultace s klientem (14:00 – 15:30), 1. 2. 2018 - studium trestního spisu, 23. 5. 2018 - konzultace s klientem (13:30-15:00), 31. 5. 2018 - konzultace s klientem (9:00-10:30), 14. 6. 2019 - konzultace s klientem (8:30 – 10:00). Žalobce uhradil za obhajobu v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, celkem částku 254 100 Kč, jako smluvní odměnu. Usnesením , právnická osoba, ze dne 20.6.2017 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro účastenství (formou pomoci) ke spáchání trestného činu podvodu dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost, která byla dne 1.8.2017 Krajským státním zastupitelstvím v , adresa, jako nedůvodná zamítnuta. Dne 17.5.2018 byla u Krajského soudu v , adresa, podána na žalobce obžaloba. Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 15.2.2019 č.j. , spisová značka, byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, s tím že tento svým jednáním nenaplnil zákonné znaky trestného činu podvodu dle § 209 trestního zákoníku. Proti tomuto rozsudku podal krajský státní zástupce odvolání. Usnesením Vrchního soudu v , Anonymizováno, ze dne 22.1.2020 č.j. , spisová značka, byl napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu a věc byla vrácena soudu I. stupně. Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 30.6.2021 č.j. , spisová značka, byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Rozsudek nabyl právní moci dne 5.8.2021.

6. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, vzal soud za prokázáno, že ví o tom, že probíhalo trestní stíhání jejího tatínka, on je s tím seznámil, také to ví proto, že to bylo medializováno, takže se o tom dozvědělo i spoustu dalších lidí okolo nich. Tatínek byl normálně velice společenský, rád cestoval, rád se stýkal s lidmi, ale v období toho stíhání se stáhnul do sebe, ty společenské kontakty ustaly, svědkyně se sestrou již delší dobou s rodiči nežijí, ale jezdili spolu na dovolené, ale v té době to přestalo, otec neměl náladu s nimi jezdit na dovolenou, na tuto jezdily jen s maminkou, respektive se se sestrou střídaly. Ta atmosféra v rodině tehdy nebyla pozitivní, řešila to i širší rodina jako strýc a teta, volali jí i ze širší rodiny, ptali se na to i její známí, ptali se na to i maminky, která pracuje ve školství, takže ta negativní publicita byla opravdu ze širokého okolí. Poté, co to trestní stíhání skončilo, tak to rozhodně nebylo tak, že by ty osoby, které se předtím o to zajímaly, o tom pozitivním výsledku informovali. Otec se je snažil těmi problémy nezatěžovat, maminka z toho byla nervózní, měla strach, jak to dopadne. Ona osobně nebyla nikdy přítomna nějakému konfliktu rodičů, protože s nimi již nežije, ale pravidelně si s maminkou volá, takže to rozebíraly. Po skončení toho trestního řízení se to zlepšilo, je dost empatická na to, aby to poznala, ten vztah mých rodičů je stejný, jako byl předtím. Když bylo vedeno to trestní stíhání, tak se s rodiči přestali stýkat i jejich někteří známí, jestli se to po ukončení toho trestního stíhání změnilo neví. Co se týče psychického stavu tatínka, tak v té době špatně spal, byl popudlivý, když se párkrát dostali do nějakého sporu či hádky ohledně malicherností, což se předtím nedělo. Neví, zda otec vyhledal nějakou odbornou pomoc, ona by si mu to tehdy ani nedovolila navrhnout, když nad tím přemýšlela zpětně, tak by o tom uvažovala. Tou záležitostí trpěla taky její matka, neboť těch společenských událostí se účastnila společně s otcem. Neví, jestli se to nějak dotýkalo něčeho v zaměstnání tatínka, ví, že se to rozhodně dotýkalo toho, že byl předsedou Krajské , Anonymizováno, komory. Tu věc řešili i spolupracovníci její matky a samozřejmě všichni jejich sousedé. Vztah s otcem předtím měla výborný, při tom stíhání se chytli i kvůli maličkosti, takže ta atmosféra doma byla, že se jí tam někdy ani nechtělo jezdit na návštěvu. Předtím byl otec společenský a chodil do společnosti, pořád někde s matkou jezdili, po tom, co začalo to trestní stíhání, tak to přestalo a otec byl doma, v té době toho trestního stíhání, otec omezil všechny aktivity, i ty které plynuly z toho členství v té komoře nebo z jeho pracovní funkce. Od maminky ví, že dostávali nějaké pozvánky, ale nechodili tam. Po skončení trestního stíhání se otec postupně vrátil k dřívějším aktivitám, její optikou se to navrátilo do toho předchozího stavu z hlediska těch společenských kontaktů, ty byly různé, jak pracovní, tak i osobní, po skončení toho trestního stíhání se k tomu už nevraceli, je to uzavřená záležitost, o které minimálně s ní tatínek nehovořil, ani hovořit nechce.

7. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nevzal za prokázána další skutková zjištění, potřebná pro dále uvedené právní hodnocení, proto se takovými důkazy a jejich hodnocení v odůvodnění rozhodnutí z důvodu procesní ekonomie dále podrobněji nezabýval, přičemž s ohledem na zásadu procesní ekonomie neprováděl pro rozhodnutí jako nadbytečné další navržené důkazy.

8. Soud učinil závěr o skutkovém stavu věci, že usnesením Policie České republiky ze dne 20.6.2017 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro účastenství (formou pomoci) ke spáchání trestného činu podvodu dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost, která byla dne 1.8.2017 Krajským státním zastupitelstvím v , adresa, jako nedůvodná zamítnuta. Dne 17.5.2018 byla u Krajského soudu v , adresa, podána na žalobce obžaloba. Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 15.2.2019 č.j. , spisová značka, byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, s tím že tento svým jednáním nenaplnil zákonné znaky trestného činu podvodu dle § 209 trestního zákoníku. Proti tomuto rozsudku podal krajský státní zástupce odvolání. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22.1.2020 č.j. , spisová značka, byl napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu a věc byla vrácena soudu I. stupně. Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 30.6.2021 č.j. , spisová značka, byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Rozsudek nabyl právní moci dne 5.8.2021. Žalobce udělil dne plnou moc k zastupování v trestním řízení , Jméno žalobce B, , což tento oznámil dne 22. 6. 2017, advokát žalobce učinil, mimo jiné, v trestním řízení úkony dne 26. 6. 2017 – studium trestního spisu, dne 26. 6. 2017 - konzultace s klientem (16:30-17:45), 6. 9. 2017 - konzultace s klientem (14:00-15:15), dne 12. 9. 2017 - konzultace s klientem (14:00 – 15:30), dne 1. 2. 2018 - studium trestního spisu, dne 23. 5. 2018 - konzultace s klientem (13:30-15:00), dne 31. 5. 2018 - konzultace s klientem (9:00-10:30), dne 14. 6. 2019 - konzultace s klientem (8:30 – 10:00). Žalobce uhradil za obhajobu v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, celkem částku 254 100 Kč, jako smluvní odměnu. Žalobce byl společenský, rád cestoval, rád se stýkal s lidmi, v období trestního stíhání se stáhnul do sebe, ty společenské kontakty ustaly, omezil všechny aktivity, i ty které plynuly z členství v obchodní komoře nebo z jeho pracovní funkce, přestal jezdit i se svými dcerami na dovolené, neměl na to náladu, atmosféra v rodině nebyla pozitivní, řešila to i širší rodina jako strýc a teta, ptali se na to známí, i manželky žalobce, která pracuje ve školství. Tu věc řešili samozřejmě i všichni jejich sousedé. Poté, co to trestní stíhání skončilo, tak to rozhodně nebylo tak, že by ty osoby, které se předtím o to zajímaly, informovali o tom pozitivním výsledku. Po skončení toho trestního řízení se to zlepšilo. Když bylo vedeno to trestní stíhání, tak se s žalobcem a jeho manželkou přestali stýkat i jejich někteří známí. Žalobce v té době špatně spal, byl popudlivý. Po skončení trestního stíhání se žalobce postupně vrátil k dřívějším aktivitám.

9. Podle ust. § 1 odst. 1, § 3 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moc, když stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

10. Po právním zhodnocení výše uvedeného skutkového stavu podle ust. § 1, § 3, § 7, § 8, § 14, § 15, § 26, § 31, § 31a zákona, článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod za použití Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 a judikatury NS ČR, zejména rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 a 30 Cdo 1138/2017 a 30 Cdo 2813/2011 soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalovaná v průběhu řízení na žalobou uplatněný nárok žalobce na náhradu škody za náklady účelně vynaložené žalobcem na obhajobu v trestním řízení částečně plnila, když tato sama konstatovala, že v předmětném trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce a za vydání tohoto rozhodnutí se žalovaná žalobci omluvila, když toto konstatování a vyslovení omluvy se jí jevilo jako dostatečné. Vzhledem k tomu se soud samostatně zabýval jednotlivými nároky žalobce, když dospěl k závěru, že tyto jsou alespoň v části důvodné.

11. Co se týče části, kdy se žalobce domáhal po žalované náhrady škody za náklady účelně vynaložené žalobcem na obhajobu v trestním řízení ve výši 25 168 Kč s příslušenstvím, zde soud dospěl k závěru, že tento nárok je, po dvou částečných zpětvzetích, ve zbytku důvodný, když se ztotožnil s názorem žalobce, že fakticky poskytnuté úkony právní služby, jejichž náhradu žalovaná nepřiznala, byly účelně provedené vzhledem k okolnostem případu, kdy žalobce byl trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin s trestní sazbou od 5 do 10 let a hrozbou výrazné náhrady škody; trestní řízení bylo složité, bylo v něm prováděno rozsáhlé dokazování a trvalo přes 4 roky, proto posoudil opakované porady obhájce s klientem v průběhu řízení za účelně učiněné, stejně jako úkon studium spisu v průběhu řízení, neboť do spisu v průběhu řízení přibývá spisový materiál, který může být významný pro obhajobu jeho účastníka a obhájce je se pro řádné plnění svých profesních povinností povinen seznámit se stavem spisu.

12. V části, kdy se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 300 000 Kč na náhradu nemajetkové újmy způsobené mu zásahem do jeho osobnostních práv nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání a samotným trestním stíháním soud po níže rozvedeném právním zhodnocení dospěl k závěru, že tento nárok je bezpochyby důvodný co do částky 50 000 Kč, když soud má za to, že je nutno poskytnout přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu dle ust. § 31a zákona v penězích, neboť samotné konstatování porušení práva se nejeví jako dostačující a nemajetkovou újmu není možno nahradit jinak, přičemž vycházel z toho, že dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 ze dne 27. 6. 2012 nesmí být forma a případná výše zadostiučinění v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat, když je nutno přihlédnout k tomu, že smyslem poskytnutí zadostiučinění je kompenzace nemajetkové újmy a z právní úpravy ve vztahu ke státu nevyplývá sankční charakter odškodnění (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3936/2010 ze dne 15. 12. 2011). Při právním hodnocení soud vycházel také z rozhodnutí Ústavního soudu ČR, který dospěl v rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2175/16, ze dne 13. 3. 2018 k závěru, že „i při důsledném dodržování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do osobního života trestně stíhané osoby a negativně se dotýká její cti i dobré pověsti. To platí tím spíše v případech mediálně sledovaných, v nichž je trestně stíhaný vystaven nejen reakcím svého bezprostředního okolí, nýbrž je “vydán napospas” hodnocení statisíců svých spoluobčanů a zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek nestal, nebo nebyl trestným činem“, v rozhodnutí ze dne 31. 3. 2005 sp. zn. I. ÚS 554/04 dospěl k závěru že „ samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného“ a v rozhodnutí ze dne 17. 6. 2008 sp. zn. II. ÚS 590/08 uvedl, že…„ již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění "liché", což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem.“ Soud se v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (viz výše citované rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 ze dne 27. 6. 2012) zaobíral při právním hodnocení zejména třemi základními kritérii, a to povahou trestní věci, délkou trestního řízení a následky způsobenými trestním řízením v osobnostní sféře žalobce jako poškozené osoby. Při hodnocení povahy trestní věci soud dospěl k závěru, že tato byla pro žalobce významná, neboť trestní sazba k trestnímu skutku byla vysoká, v případě odsouzení by žalobci hrozila vysoká náhrada škody a odsouzení za trestnou činnost by u žalobce mohlo vést ke ztrátě zaměstnání. Délka trestního řízení vzhledem ke složitosti věci nebyla vzhledem k odvolacímu řízení a opakovanému rozhodování v prvním stupni nepřiměřeně dlouhá, avšak za krátkou ji bezpochyby považovat nelze. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce jako poškozené osoby se projevily na psychickém stavu žalobce, který začal být popudlivý, špatně spal, stáhnul se do sebe, omezil všechny aktivity v mezilidských vztazích, které plynuly z členství v , Anonymizováno, komoře nebo z jeho pracovní funkce, žalobce přestal vyhledávat společenské styky i s ohledem na dotazy na informace o stavu jeho trestního řízení, se s žalobcem a jeho manželkou se přestali stýkat i jejich někteří známí, trestní stíhání tak zasáhlo do osobního života žalobce, dotklo se jeho cti a dobré pověsti, a to v profesní sféře i v osobních vztazích, žalobce se přestal věnovat svým koníčkům, účastnit se společenských akcí a smysluplně relaxovat, byl pod neustálým stresem, došlo k určitému odcizení s rodinnými příslušníky, byla pošramocena jeho společenská prestiž v okruhu pracovním, rodinném a okruhu přátel, kdy po skončení trestního řízení se to zlepšilo. Soud při hodnocení a výpočtu výše újmy vycházel z ustálené soudní judikatury, která mj. stanovila, že výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují, když výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1138/2017 ze dne 14. 9. 2017), přičemž povinnost tvrzení a důkazní v tomto případě pak spočívá primárně na žalobci, aby poskytl soudu přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 ze dne 16. 9. 2015). Soud po zvážení všech individuální okolností případu dospěl k závěru, že žalobci náleží na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním přinejmenším částka 50 000 Kč, odpovídající symbolické částce 1 000 Kč za každý započatý měsíc trestního stíhání, které trvalo od června 2017 do srpna 2021, kdy z pohledu soudu je nemyslitelné, že by chtěl kdokoliv za takovou měsíčná částku dobrovolně podstupoval po dobu přesahující čtyři roky psychické zatížení stresem z nezákonného trestního stíhání, navíc za situace, že jako trestně stíhaný hradí po celou dobu náklady z obhajobu, které mu následně nemusí být ani v plné výši nahrazeny. Vzhledem k výše uvedenému soud shledal nároky žalobce důvodné celkem v částce 75 168 Kč a proto zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci tuto částku a ve zbytku, tedy co do částky 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně za dobu od 30. 6. 2022 do zaplacení zamítl. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona, přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Vzhledem k tomu, že k uspokojení nároků žalobce nedošlo do uplynutí šestiměsíční lhůty stanovené žalované dle ust. § 15 odst. 1 zákona, náleží žalobci dále dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku právo na úhradu úroků z prodlení z přiznané částky za dobu od 30. 6. 2022 do zaplacení, když výše úroků z prodlení byla určena v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3, § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., jelikož rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu a žalobce vzal částečně zpět důvodně podanou žalobu, v téměř celém rozsahu zpětvzetí pro chování žalované, která většinu částky (110 957 Kč z 143 324,50 Kč) náhrady škody za uhrazenou odměnu za zastupování v trestním řízení, jejíž uhrazení se žalobce žalobou domáhal, po podání žaloby zaplatila. Žalobou byly uplatněny dva nároky, které by mohly být uplatněny samostatnými žalobami, když mimo nároku na úhradu majetkové škody, kde byl žalobce procesně neúspěšný jen v nepatrné části (co do částky 7 199,50 Kč z 143 324,50 Kč, kdy částku 7 199,50 Kč vzal zpět nikoliv z důvodů zaviněných žalovanou), za kterou mu soud přiznal nárok na náhradu v plné výši dle cit. ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., přičemž při posouzení úspěchu zbývajícího nároku na přiznání nemajetkové újmy - zadostiučinění se dle judikatury za plný úspěch ve věci považuje, pokud žalobce prokáže základ nároku a v této části žaloby soud nároku žalobce co do základu vyhověl. Z výše uvedených důvodů soud žalobci přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Soud proto žalovanou zavázal k úhradě nákladů řízení v částce 66 831 Kč, sestávající z uhrazeného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, z odměny právního zástupce žalobce ve výši 51 480 Kč určené dle ust. § 7, § 8, § 11, § 12 odst. 3 AT, kdy se jednalo o dva samostatné nároky za situace, kdy spojení věcí není stanoveno právním předpisem, proto soud určil odměnu za jeden úkon dle citovaného ust. § 12 odst. 3 AT ve výši 8 580 Kč (součet tarifní hodnoty 136 125 Kč a 50 000 Kč za přiměřené zadostiučinění činí 186 125 Kč), za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření k věci - částečné zpětvzetí žaloby ze dne 18. 11. 2022, sepis vyjádření k věci dne 11. 4. 2023, účast u jednání soudu dne 7. 3. 2025 a dne 13. 3. 2026). Právnímu zástupci dále náleží dle ust. § 13 odst. 4 AT paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2 100 Kč za 4 režijní paušály po 300 Kč s 2 režijní paušály po 450 Kč ( za úkony učiněné po 1. 1. 2025, a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 53 580Kč ve výši 11 251,80 Kč, když místo placení k rukám právního zástupce bylo určeno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

14. Lhůty k plnění byly určeny v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na žádost žalované a soudu z úřední činnosti známé organizačně-technické důvody na straně žalované při úhradě plateb ze státního rozpočtu byla stanovena lhůta k plnění v délce 15 dnů, přičemž dle názoru soudu se v případě reálného splnění stanovených povinnosti žalovanou ve stanovené lhůtě toto žalobce nijak zvlášť negativně nedotkne.