56 C 105/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Chabičovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno - Jméno žalované A, IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A sídlem Adresa žalované B o náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 92 512 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 92 512 Kč za dobu od 11. 4. 2024, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 92 512 Kč za dobu od 1. 3. 2024 do 10. 4. 2024 se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 53 666,08 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení je náhrada přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že se obrátila na žalovanou a uplatnila svůj nárok podáním ze dne 10. 10. 2023. Žalobou podanou dne 1. 8. 2011 se žalobkyně domáhala zaplacení nemajetkové újmy, neboť utrpěla újmu na zdraví a silný traumatický zážitek. Věc byla vedena u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 172/2011. Odškodnění se jí dostalo až 27. 9. 2023, tedy po 12 letech a 2 měsících od podání žaloby. Soudní spor byl ovlivněn tím, že po úvodních procesně nesprávných rozhodnutích soud řízení přerušil, aby vyčkal výsledku trestní věci, která byla vedena u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 130/2010 (trestní stíhání zde trvalo od r. 2008 a ke dni podání žaloby trvalo). Tímto postupem bylo zcela zmařeno odškodnění žadatelky v přiměřené době. Zástupce žalobkyně v únoru 2022 vstoupil do jednání s protistranou a pojišťovnou a dosáhl uzavření mimosoudní dohody. Význam případu pro žalobkyni: žalobkyně jako dítě utrpěla závažná poranění při nehodě vlaku (most padlý před projíždějící rychlík Comenius ve jméno FO). Žalobkyně je nyní dospělá a následky události si s sebou nese dodnes. Následky úrazu jsou pro ni i psychickým traumatem násobeným i tím, že při havárii zemřela před jejíma očima družka jejího otce. Po nehodě zemřel i otec žalobkyně. Finanční prostředky potřebovala k zajištění studia, když zemřelý otec ji podporovat nemohl a matka ji nepodporovala. Žalobkyně musela vynakládat nesmírné úsilí k zajištění životních potřeb při studiu. Dlouhou dobu trvající soudní spor se podílel na vzniklém psychickém traumatu, neboť soustavně žalobkyni připomínal stresující událost. Žalobkyně se dostala do tíživé a z hlediska právní jistoty nežádoucí situace. Žalobkyně potřebovala finanční prostředky ke zmírnění důsledků a následků vzniklých úrazem, ke studiu a byla ohrožena její samotná finanční existence. Šlo tedy o soudní spor, který měl pro žalobkyni mimořádný význam. Žalobkyně navrhovala v podání adresovaném žalované celkové zvýšení odškodnění z minimálně stanoveného základu 15 000 Kč pouze o 50 % z důvodu zvýšeného významu pro žalobkyni ve výši celkem 251 250 Kč (2 x 11 250 Kč, 10 x 22 500 Kč a za 2 měsíce 3 750 Kč). Odškodnění poskytnuté žalovanou ve výši 158 738 Kč je pod dolní hranicí rozpětí stanoveného rozhodnutím NS ČR Cpjn 206/2010. Žalobkyně nesouhlasí s přístupem žalované, která odškodnění snižuje o 40 % za složitost souběžné trestní věci a navíc ještě o 7 % s ohledem na údajný podíl žalobkyně na délce civilního řízení. Toto krácení je nedůvodné, protože doplňování žaloby na délku řízení nemělo vliv, když soud řízení přerušil do skončení trestní věci. Délka řízení by byla stejná či delší (pokud by žalobu podala dříve). Žalobkyně se zasloužila o to, že soudní spor skončil v září 2023 zpětvzetím žaloby. Z uvedených důvodů se žalobkyně domáhá touto žalobou zaplacení dalších 92 512 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 3. 2024. Žalobkyně poukázala na následující rozhodnutí: - Starší žena, která utrpěla úraz při havárii autobusu v zahraničí. Věc náhrady škody byla projednávána Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 13 C 215/2004 do skončení věci 22. 9. 2011. Následovala žaloba proti státu v souvislosti s průtahy řízení vedená pod sp. zn. téhož soudu 26 C 78/2012, rozhodoval odvolací Městský soud rozsudkem z 21. 2. 2013 pod č. j. 17 Co 30/2013, po podaném dovolání NS ČR rozsudkem ze dne 10. 9. 2014 č. j. 30 Cdo 2138/2013. Věc znovu prošla soudem prvého stupně a Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 17 Co 20/2013-67 rozhodl. Základní částka 15 000 Kč byla zvýšena o 50 % pro závažnost předmětu pro žalobkyni, dále zvýšena o dalších 40 % pro postup orgánů veřejné moci a s ohledem na obtížnost snížena o 20 %. Výsledný koeficient zvýšení byl tedy 70 %. - Žena středního věku vedla spor o náhradu škody způsobené při stejné havárii autobusu. Věc projednával Obvodní soud pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 82/2015 rozsudkem z 24. 4. 2018. Soudní spor trval 10 let a 8 měsíců. Žalobkyni se dostalo odškodnění za průtahy v řízení tak, že Městský soud v rozsudku sp. zn. 35 Co 172/2017 ze dne 6. 6. 2017 vycházel ze základní částky 15 000 Kč, kterou dle stejných kritérií navýšil o 30 % a 50 % a snížil o 20 % za složitost, takže navýšil základní částku o 60 %. - Případ náhrady škody z Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 12 C 15/2008, kdy o žalobě za přiměřené zadostiučinění za průtahy v řízení rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 85/2017. Žalobkyně, žena staršího věku, podala žalobu na náhradu škody, kterou utrpěla při dopravní nehodě dne 17. 1. 2008 a řízení bylo skončeno rozsudkem KS v Ostravě dne 4. 8. 2016. Šlo o složitou věc, která prošla všemi soudními instancemi včetně Ústavního soudu, který zrušoval rozhodnutí krajského a NS ČR. O žalobě na zaplacení zadostiučinění rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 konečným rozsudkem z 24. 4. 2018, č.j. 26 C 85/2017. Pro liknavost a obstrukce žalobkyně došlo ke krácení o 5 %, pro právní složitost ke krácení o 15 % a pro význam řízení pro žalobkyni došlo ke zvýšení o 60 %, takže konečné zvýšení základní částky bylo 40 %.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Žalobkyně jako žadatelka uplatnila u žalované dne 10. 10. 2023 nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 23 C 172/2011 (dále jen „hlavní soudní řízení“), které bylo zahájeno podáním žaloby dne 3. 8. 2011. Žalobkyně požadovala zadostiučinění ve výši 251 250 Kč. Žalovaná konstatovala, že hlavní soudní řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a žalobkyni přiznala zadostiučinění v penězích ve výši 158 738 Kč. Žalovaná dospěla ke stanovení základní částky ve výši 17 000 Kč za rok řízení a pak provedla zvýšení a snížení dané částky s ohledem na kritéria uvedená v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Žalovaná vycházela z délky trvání hlavního soudního řízení v délce 12 let a 3 měsíce (do pravomocného skončení hlavního soudního řízení). Vedlejší trestní řízení vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp., zn. 20 T 130/2010 (dále jen „vedlejší řízení“), které s hlavním soudním řízením úzce souviselo, bylo abnormálně složité (složitá dopravně-technická otázka vlakové nehody na železnici v důsledku zřízení konstrukce mostu, mnohost obžalovaných, poškozených, svědků, znaleckých posudků z odboru stavebnictví a dopravy a dalších důkazů). Vedlejší řízení bylo vedeno ve dvou stupních. Žalovaná při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění v penězích zohlednila vyšší význam hlavního soudního řízení pro žalobkyni, protože se domáhala v rámci hlavního soudního řízení náhrady nemajetkové újmy v souvislosti s jejím zdravím a ve svém rozhodování promítla i podíl žalobkyně na délce hlavního soudního řízení. Žalobkyně získala přesnější povědomí o hlavním soudním řízení až někdy ve věku 18 či 19 let. Délka hlavního soudního řízení byla do jisté míry dána i jednáním žalobkyně a jejím věkem v době podání žaloby. Žalobkyně podala žalobu, která v původním znění nemohla být projednána. Navíc bylo nutné udělení souhlasu s podáním žaloby ze strany opatrovnického soudu. Dále se žalobkyně domáhala osvobození od soudního poplatku, což si vyžadovalo další rozhodování soudu. Tyto úkony prodlužovaly z povahy věci samotné hlavní soudní řízení. Hlavní soudní řízení bylo vyřešeno z důvodu aktivity žalobkyně v jeho závěru, nicméně takový postup mohla žalobkyně zvolit kdykoliv v průběhu přerušení hlavního soudního řízení. Žalobkyně mimosoudní jednání započala až po vydání rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 31. 8. 2021, č. j. 20 T 130/2010 – 13 017, který sice nebyl v době navázání mimosoudních jednání pravomocný, ale z jeho závěrů se dalo predikovat, že se vedlejší řízení blíží ke svému konci. Žalovaná s ohledem na výše popsaný podíl žalobkyně na délce řízení provedla redukci základní částky za 1 rok řízení o 7 %. Hlavní soudní řízení bylo úzce navázáno na vedlejší řízení, které bylo z výše popsaných důvodů enormně složité. Žalovaná proto při stanovení přiměřeného zadostiučinění snížila základní částku ve výši 17 000 Kč za rok řízení o 40 %. Z důvodu významu hlavního soudního řízení pro žalobkyni žalovaná základní částku zvýšila o 30 %. Žalovaná namítla, že v prodlení s plněním žalované mohla být nejdříve od 11. 4. 2024, neboť lhůta pro projednání žalobkyní uplatněného nároku tedy uplynula dne 10. 4. 2024 (Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010).

3. Žalovaná poukázala na podobná řízení jako je vedlejší trestní řízení: - rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 4. 2018, č. j. 28 C 330/2014-203, právní moc ke dni 20. 6. 2018, který se týká uplatněného nároku přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým soudním řízením. Žalobce byl v původním trestním řízení poškozeným. Původní trestní řízení trvalo ve vztahu k žalobci 12 let a 9 měsíců, původní soudní řízení se vystřídalo postupně na všech soudních instancích a u většiny dokonce opakovaně. Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl ve věci tak, že jako základní částku určil 15 000 Kč za rok řízení, ve vztahu ke složitosti základní částku krátil o 50 % a ve vztahu k opakovanému vedení řízení na několika stupních soudní soustavy základní částku krátil o dalších 25 %. - rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2020, č. j. 51 Co 195/2020-241, právní moc dni 20. 10. 2020, který se týkal uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhou délku řízení. Původní trestní řízení trvalo 8 let a 5 měsíců, na straně obžalovaných bylo více osob, bylo zde velké množství poškozených (200) a vypracovávaly se znalecké posudky. Řízení probíhalo ve dvou stupních soudní soustavy. Městský soud v Praze v dané věci krátil základní částku 15 000 Kč za rok řízení ve vztahu ke složitosti věci o 50 %.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně uplatnila dne 10. 10. 2023 u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění v penězích ve výši 251 250 Kč. Bylo jí vyplaceno přiměřené zadostiučinění ve výši 158 738 Kč.

5. Výpovědí žalobkyně bylo prokázáno, že dne 8. 8. 2008 cestovala s přítelkyní otce vlakem. jméno FO spadl most a do něj narazil vlak. Přítelkyně otce naproti ní zemřela a žalobkyně utrpěla těžká zranění, která si vyžádala a v budoucnu vyžádají další operace. V roce 2014 její otec zemřel. Od matky se odstěhovala v 18 -19 letech. Žalobkyně měla pouze příjem ze sirotčího důchodu a z brigád. Matka ji finančně nepodporovala. V důsledku traumatu se potýká s úzkostmi a s nespavostí. Po nehodě trpěla posttraumatickou stresovou poruchou. Do spisu vedeného u Krajského soudu v Ostravě poprvé nahlédla v dospělosti.

6. Výpovědí svědkyně jméno FO, kamarádky žalobkyně, bylo prokázáno, že se znají se dvanáct let. Absolvovaly spolu střední i vysokou školu /2018 – 2024/. Studium si žalobkyně financovala sama, chodila na brigády během týdne i o víkendu.

7. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě (dále „KS“) sp. zn. 23 C 172/2011 soud zjistil: Žalobkyně podala žalobu dne 3. 8. 2011. Dne 4. 8. 2011 byl podán návrh na udělení souhlasu opatrovnického soudu s podáním žaloby tehdy nezletilé žalobkyně. KS přerušil řízení do skončení řízení o udělení souhlasu k vedení sporu za nezletilou žalobkyni (4. 10. 2011). Dne 7. 12. 2011 zástupce žalobkyně předložil KS rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 10. 2011, č. j. 40 P 353/2004-138, kterým byl udělen souhlas s podáním předmětné žaloby. Usnesením KS ze dne 13. 12. 2011 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení. Usnesením KS ze dne 16. 3. 2012 byla žalobkyně vyzvána k doplnění žaloby. Žaloba byla doplněna dne 4. 5. 2012. Usnesením KS ze dne 29. 6. 2012 byla žaloba odmítnuta. Dne 27. 7. 2012 žalobkyně podala proti usnesení KS odvolání, které bylo předloženo k rozhodnutí o odvolacímu soudu. Dne 30. 10. 2012 odvolací soud změnil usnesení KS tak, že žaloba se neodmítá. Dne 18. 1. 2013 KS usnesením vyzval žalobkyni k doplnění žaloby. Žaloba byla doplněna dne 22. 2. 2013 a téhož dne výzva KS k zaplacení soudního poplatku. Dne 5. 3. 2013 žalobkyně požádala o osvobození od placení soudního poplatku. Prohlášení o finančních a majetkových poměrech žalobkyně (15. 3. 2013). Dne 30. 4. 2013 KS usnesením rozhodl, že žalobkyni se osvobození od placení soudního poplatku nepřiznává. Dne 27. 5. 2013 žalobkyně podala odvolání proti tomuto usnesení. Dne 26. 6. 2013 KS usnesení změnil tak, že osvobození od placení soudního poplatku se žalobkyni přiznává. Výzva žalovaným k vyjádření k žalobě (6. 8. 2013). Vyjádření žalovaných podána dne 22. 8. 2013, 2. 9. 2013, 5. 9. 2013 a 20. 9. 2013. Dne 19. 10. 2013 žádost KS o zapůjčení spisu Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 20 T 130/2010. Dne 24. 10. 2013 odpověď soudu. Dne 5. 5. 2014 KS řízení přerušil, protože probíhalo řízení, v němž byla řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Původní zástupce žalobkyně ukončil její zastupování (sdělil dne 16. 11. 2021). Žalobkyně požádala KS o ustanovení zástupce dne 11. 2. 2022. Žalobkyni ustanoven zástupce (22. 2. 2022), který doplnil žalobu a částečně vzal žalobu dne 24. 3. 2022 zpět. KS řízení částečně zastavil ve vztahu k 2. žalované. KS rozhodl o pokračování v řízení (21. 2. 2023). Výzva KS žalobkyni (15. 3. 2023). Stanovisko žalobkyně podáno dne 16. 3. 2023 a téhož dne nařízeno jednání na den 13. 4. 2023. Dne 23. 3. 2023 žalovaná č. 1 požádala o odročení jednání. Jednání se nekonalo. Dne 27. 9. 2023 zpětvzetí žaloby z důvodu uzavření mimosoudní dohody dne 20. 9. 2023. KS usnesením ze dne 19. 10. 2023 řízení zastavil (právní moc dne 10. 11. 2023).

8. Bylo nesporné, že ve věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 130/2010 se konala hlavní líčení (dále jen „HL“) dne 21. 6. 2011, 22. 6. 2011, 23. 6. 2011, 27. 6. 2011, 28. 6. 2011, 29. 6. 2011 a 30. 6. 2011. Po HL znalci uplatňovali znalečné. Dne 4. 7. 2011 učiněn důkazní návrh od poškozeného, další návrhy na provedení důkazu soud obdržel od obžalovaných v průběhu září a října 2011. V říjnu 2011 rozhodováno o znalečném. Dne 5. 10. 2011 se poškozená pojišťovna připojila s nárokem na náhradu škody. Další HL proběhla ve dnech 31. 10. 2011, 2. 11. 2011, 3. 11. 2011, 7. 11. 2011, 8. 11. 2011, 9. 11. 2011, 10. 11. 2011. Byly vyslýchání svědci a znalci. HL odročeno na 19. – 22. 3. 2012 a 26. – 29. 3. 2012. Dne 22. 2. 2012 HL odročeno na neurčito za účelem vyčkání vyžádaného důkazního materiálu. Dne 11. 5. 2012 sděleno, že se podařilo zrekonstruovat vyžádaný důkazní materiál a je připraven k vyzvednutí. Lhůta pro nařízení HL prodloužena do 3. 7. 2012. Dne 3. 7. 2012 soud oslovil znalce, zda chce po HL doplnit či upravit znalecký posudek. K tomu znalec dne 5. 9. 2012 sdělil, že nikoliv. Dne 30. 10. 2012 bylo zadáno vypracování znaleckého posudku. Znalecký posudek obdržen dne 27. 12. 2012. Dne 17. 1. 2013 obžalovaní učinili důkazní návrhy. Dne 25. 2. 2013 sdělil znalec, že vypracuje dodatek ke ZP do 30. 4. 2013. Nařízena HL na 16. až 19. 9. 2013 a od 23. do 26. 9. 2013. Dne 23. 2. 2013 založen do spisu nový ZP. Dne 2. 8. 2013 učiněn další důkazní návrh. Dne 15. 8. 2013 byl podán další znalecký posudek. HL se konala dne 16. 9. 2013 - 18. 9. 2013 až 26. 9. 2013. Vyslýchání soudní znalci, následně předkládali soudu vyúčtování znalečného. Další HL dne 20. 1. 2014, odročeno na 24. - 28. 3. 2014. Dne 13. 3. 2014 doručen soudu dodatek ZP. Dne 24., 25., 26., 27., 28. 3. 2014 konáno HL. Probíhaly výslechy znalců. Dne 16. 4. 2014 doručen dodatek ústavního ZP. Další hlavní líčení proběhlo dne 12. 6. 2014. Dne 25. 7. 2014 podán nový důkazní návrh. Dne 14. 8. 2014 opatřením přibrán znalecký ústav z oboru stavebnictví. Následně podány námitky proti formulaci otázek na znalecký ústav. Dne 15. 9. 2014 vznesl svou podjatost znalecký ústav. Dne 19. 9. 2014 proběhlo HL. Dne 20. 10. 2014 podán důkazní návrh. Dne 27. 11. 2014, 28. 11. 2014, 4. 2. 2015, 6. 2. 2015 proběhla další HL. HL dne 28. 11. 2014 odročeno na den 13. až 14. 4. 2015. Dne 8. 4. 2015 přišla žádost jednoho z obžalovaných o odročení HL z důvodu nepříznivého zdravotního stavu jeho právního zástupce, na což následovaly další žádosti o odročení. Dne 7. 5. 2015 doručen návrh na doplnění dokazování. Průběžně byl ověřování zdravotní stav obhájce. Opatřením ze dne 22. 5. 2015 přibrán znalecký ústav z oboru stavebnictví. Obžalovaný se dne 5. 6. 2015 vyjádřil k přibrání znaleckého ústavu. Dne 8. 6. 2015 podány námitky proti formulaci otázek na znalecký ústav. Dne 11. 9. 2015 znalecký ústav podal zprávu o vypracovávání ZP. Dne 16. a 20. 11. 2015 proběhla HL. Odročeno na neurčito. Dne 17. 2. 2016 doručen návrh na provedení důkazů. Dne 29. 2. 2016 znalecký ústav sdělil, že odeslal první část posudku a požádal o umožnění odvozu částí mostu v součinnosti se soudem. Dne 30. 3. 2016 odvoz uskutečněn. Následně podáno trestní oznámení na neznámého pachatele, který měl manipulovat s částmi zříceného mostu. Dne 29. 4. 2016 jeden z obžalovaných navrhl doplnit otázky na znalecký ústav. Zátěžová zkouška mostní podpěrné konstrukce naplánována dne 1. 6. 2016 na 13. 9. 2016. Dne 24. 6. 2016, 9. 8. 2016, 21. 8. 2016 a 19. 9. 2016 podán důkazní návrh. Dne 20. 1. 2017 soud požádal obhájce o sdělení termínů HL. K pokynu z 20. 3. 2017 nařízeno HL na 16. – 18. 5. 2017. Znalecký posudek byl soudu doručen dne 4. 4. 2017. HL proběhlo dne 16. 5. 2017 až 17. 5. 2017 – probíhaly výslechy znalců. Další HL ve dnech 4. - 8. 9. 2017. Čteny závěrečné návrhy. Odročeno na 7. – 8. 12. 2017, kdy byl vyhlášen rozsudek ve věci samé. Prodloužena lhůta pro vyhotovení rozsudku do 23. 1. 2018. Dne 21. 3. 2018 byl spis předložen odvolacímu soudu. K pokynu z 21. 8. 2018 nařízeno neveřejné zasedání. Tento usnesením ze dne 21. 9. 2018 napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ve zrušujícím usnesení odvolací soud mj. podotknul, že věc vykazuje značné nedostatky ohledně přiměřenosti řízení (m. j. při nařizování HL i vyžadování důkazů jsou neodůvodněné průtahy) a vyjádřil nepřezkoumatelnost rozsudku soudu I. stupně. Opatřením ze dne 26. 10. 2018 přibrán konzultant. K pokynu z 14. 11. 2018 nařízeno na 18. – 21. 2. 2019 HL. Dne 9. 1. 2019 doručena zpráva konzultanta. Dne 18. a 19. 2. 2019 HL, při kterém probíhaly výslechy znalců. Odročeno na den 29. 4. 2019 a 30. 4. 2019. Dne 24. 3. 2019 předložen doplněk znaleckého posudku. Další HL se konalo dne 29. 5. 2019 a dne 26. 8. 2019. Dne 23. 7. 2019 doručeno vyjádření jiného znaleckého ústavu k doplňku znaleckého posudku. Odročeno na 5. a 6. 11. 2019. V mezidobí rozhodováno o znalečném a odměně konzultanta. Dne 5. 11. 2019 došlo k odročení na 6. 11. 2019, kdy vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní zproštěni obžaloby. Lhůta k vyhotovení prodloužena do 17. 1. 2020. Proti rozsudku odvolání, které bylo odůvodněno dne 4. 2. 2020. Odvolacímu soudu byla věc s odvoláním předložena dne 4. 5. 2020. Veřejné zasedání 7. – 11. 9. 2020 proběhlo a odročeno na 8. 10. 2020. Odvolací soud rozsudkem ze dne 8. 10. 2020 rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu zrušil a ve vztahu k 5 obžalovaným znovu rozhodl tak, že je obžaloby zprostil a ve vztahu k dalším 5 obžalovaným byla věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Dne 22. 1. 2021 byl spis vrácen soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dle odůvodnění se soud I. stupně nezabýval všemi důkazy a nesprávně je hodnotil. Lhůta k vyhotovení rozhodnutí prodloužena do 15. 1. 2021. Dne 8. 2. 2021 podal jeden z obžalovaných ústavní stížnost. Ústavní stížnost byla dne 5. 5. 2021 odmítnuta. Dne 11. 5. 2021 předložen nový znalecký posudek. Dne 11. 5. 2021 se konalo HL. Odročeno na 31. 8. 2021, kdy byl ve věci vydán rozsudek, kterým byli zbývající čtyři obžalovaní uznáni vinnými trestným činem obecného ohrožení. Lhůta pro vypravení prodloužena, rozsudek rozeslán dne 26. 10. 2021. Proti rozsudku podána odvolání, která byla doplňována do 16. 11. 2021. Věc byla předložena odvolacímu soudu dne 7. 2. 2022. Dne 13. a 14. 6. 2022 konáno veřejné zasedání. Odročeno na 26. 9. 2022, kdy odvolací soud napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a nově rozhodl tak, že čtyři obžalované shledal vinnými. Odvolání státního zástupce a pátého obžalovaného zamítl. Odvolací soud konstatoval, že i přes složitost věci byla délka trestního řízení – 14 let nepřiměřeně dlouhá, a to i vzhledem k tomu, že některé úkony nebyly v rámci řízení prováděny dostatečně včas a koncentrovaně. Věc byla vrácena soudu I. stupně dne 29. 11. 2022. V právní moci dne 26. 9. 2022. Proti rozsudku odvolacího soudu podali obžalovaní dovolání dne 2. 3. 2023, dne 6. 3. 2023, dne 9. 3. 2023 a dne 20. 3. 2023. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu ČR dne 23. 5. 2023. Usnesením ze dne 27. 6. 2024 dovolání odmítnuta. Věc vrácena soudu I. stupně dne 14. 8. 2024.

9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně zahájila hlavní soudní řízení dne 3. 8. 2013 podáním žaloby. Řízení skončilo zastavením dne 10. 11. 2023 z důvodu zpětvzetí žaloby po uzavření mimosoudní dohody dne 20. 9. 2023. V období od 3. 8. 2011 do 10. 11. 2023 vedlejší řízení probíhalo. V roce 2008 žalobkyně utrpěla závažná zranění při dopravní nehodě. Žalobkyně studovala na vysoké škole (2018-2024). Žalobkyně nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 251 250 Kč u žalované uplatnila dne 10. 10. 2023.

10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 6a OdpŠk odpovědnost státu a územních celků v samostatné působnosti za porušení práva na osobní svobodu se posoudí podle ustanovení tohoto zákona upravujících odpovědnost za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup.

13. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o. z.“).

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Žalobkyně nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 3 OdpŠk, věc proto může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). Žalobkyně se domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení. Bylo nesporné, že došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě (nesprávný úřední postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk), za které ji náleží právo na přiměřené zadostiučinění (§ 31a odst. 1 OdpŠk), neboť délku řízení lze považovat za nepřiměřeně dlouhou. Soud se proto zabýval výší přiměřeného zadostiučinění.

18. Délka řízení (§ 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk) Délka hlavního soudního řízení, které bylo přerušeno za účelem vyčkání výsledku vedlejšího řízení, byla 12 let a 2,5 měsíce. Podle stanoviska NS ČR Cpjn 206/2010 do doby řízení je v zásadě třeba započítat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno. Vedlejší řízení v době od 3. 8. 2011 do 20. 9. 2023 nebylo skončeno. Délka vedlejšího řízení přiměřená nebyla z důvodů přičitatelných státu. Námitka žalované, že délka hlavního soudního řízení byla do jisté míry dána i jednáním žalobkyně a jejím věkem v době podání žaloby, není důvodná, protože procesní úkony spojené s vadami žaloby, souhlasem s podáním žaloby, osvobozením od soudního poplatku nebyly důvodem prodloužení řízení za situace, kdy hlavní řízení bylo přerušeno. I kdyby žalobkyně dne 3. 8. 2011 podala perfektní žalobu a nežádala o osvobození od soudního poplatku, délka hlavního řízení přerušeného podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. by kratší nebyla. Žalobkyně k průtahům v řízení svým jednáním či nekonáním nepřispěla, soud proto neshledal podíl žalobkyně na délce řízení. K další námitce žalované, že žalobkyně získala přesnější povědomí o hlavním řízení až někdy ve věku 18 či 19 let, soud uvádí, že tato skutečnost nemá vliv na výši odškodnění (viz rozsudek NS ČR ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3466/2015: Nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vzniká také účastníku, který si neuvědomuje průběh řízení v důsledku svého nízkého věku.).

19. Složitost řízení (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk) Složitost případu je hlavním kritériem při určení výše odškodnění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení. Složitost skutková může být dána například velkým počtem žalovaných či svědků nebo potřebou vyhotovení více znaleckých posudků (viz rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2139/2010). Projevuje-li se složitost věci například zapojením mezinárodního prvku nebo velkým množstvím uplatněných nároků a zároveň i tím, že bylo řízení vedeno ve více než dvou stupních soudní soustavy, je třeba obě tyto skutečnosti vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popřípadě i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám o sobě přispívá k prodloužení délky projednávání věci (viz rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2138/2009). Hlavní soudní řízení složité nebylo. Pro účely stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je třeba vycházet z povahy vedlejšího řízení, které bylo velmi složité z důvodu velkého množství obžalovaných a poškozených, potřeby vypracování více znaleckých posudků. Z důvodu složitosti řízení soud snížil základní částku odškodnění celkem o 30 %. Z důvodu rozhodování věci na dvou stupních soudní soustavy (rozhodování u Nejvyššího soudu již pro hlavní řízení nemělo význam) soud snížil základní odškodnění o 10 %. Soud poukazuje na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3628/2010: Počet instancí, v nichž byla věc projednávána, je relevantním kritériem pro posouzení přiměřenosti celkové doby řízení, a v tomto ohledu lze delší dobu řízení mít za ospravedlnitelnou. Soud se nepřiměřeně neodchýlil od rozhodnutí předložených žalovanou, když ve výsledku krátil plnění z důvodu složitosti a rozhodování věci na dvou stupních soudní soustavy celkem o 40 %, jak navrhovala.

20. Jednání žalobkyně (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk) Námitka žalované, že žalobkyně mohla mimosoudní vyřešení sporu zvolit kdykoliv v průběhu přerušení hlavního soudního řízení, není relevantní, neboť se nejedná o zákonné kritérium podle § 31a odst. 3 písm. OdpŠk (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2921/2013: Zpětvzetí žaloby je procesní úkon účastníka řízení, který je plně v jeho dispozici, a bylo proto jen na něm, zda vyčká konečného rozhodnutí ve věci či nikoliv.). Rovněž zpětvzetí žaloby nelze považovat za kritérium, ke kterému by mělo být přihlédnuto při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1669/2023: Zpětvzetí žaloby ve smyslu § 96 odst. 1 o. s. ř., v jehož důsledku bylo nepřiměřeně dlouhé řízení zastaveno, nepředstavuje skutečnost, která by podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk odůvodňovala zvýšení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou poškozený, jenž v tomto řízení vystupoval v procesním postavení žalobce, nepřiměřenou délkou řízení utrpěl.

21. Postup orgánů veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk) Ve sporu o náhradu imateriální újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení je třeba zohlednit i okolnost, že došlo ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku takového pochybení orgánu veřejné moci ke zjevnému prodloužení řízení oproti tomu, postupoval-li by orgán veřejné moci z procesního hlediska bezvadně (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1328/2009 ). Procesní úkony ve vedlejším řízení byly nekoncentrované, zjištěny neodůvodněné průtahy, rozsudek soudu prvního stupně byl dvakrát zrušen. Soud proto zvýšil základní částku odškodnění pro postup soudu o 20 %.

22. Význam předmětu řízení (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk) Význam předmětu řízení je presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 515/2014). Jelikož předmětem hlavního řízení bylo odškodnění nemajetkové újmy, má pro žalobkyni zvýšený význam. Soud proto zvýšil základní částku odškodnění z důvodu zvýšeného významu pro žalobkyni o 50 %, což odpovídá judikatuře, na kterou žalobkyně odkazovala. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku řízení podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. lze v případě, kdy dojde k zásadní změně ve významu předmětu řízení pro poškozeného v průběhu posuzovaného řízení, rozdělit rozhodnou dobu na dva úseky a pro každý z nich stanovit výši zadostiučinění zvlášť (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3211/2015). Majetkový spor má obecně pro účastníky řízení standardní význam; při určení výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vždy záleží na osobních a majetkových poměrech účastníka řízení a na tom, nakolik pro něj představovala sporná částka zásadní položku (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 692/2012). Soud rozdělil rozhodnou dobu na úsek před dobou studia na vysoké škole a po dobu tohoto studia, protože v tomto období žalobkyně potřebovala zajistit životních potřeby. Jelikož měla příjem pouze ze sirotčího důchodu, potřebovala další příjem (brigády). Žalobkyně musela vynakládat zvýšené úsilí k zajištění životních potřeb při studiu. Plnění náhrady za nemajetkovou újmu v přiměřené době by majetkové poměry žalobkyně nepochybně zlepšilo. Soud proto v potřebě finančních prostředků na zajištění živobytí v době studia (kryje se s částí hlavního soudního řízení) spatřuje zvýšení významu předmětu řízení pro žalobkyni. Ve smyslu shora uvedeného rozhodnutí sporná částka pro žalobkyni představovala zásadní položku. Soud proto zvýšil základní částku odškodnění z důvodu zvýšeného významu pro žalobkyni o dalších 10 % na celkem 60 % od září 2018, kdy žalobkyně začala studovat na vysoké škole, do září 2023, kdy v důsledku uzavření dohody o narovnání nastal konec nejistoty o výsledku řízení.

23. Na základě shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyni nárok na zadostiučinění peněžitou formou vznikl. Základní částka přiměřeného zadostiučinění je v projednávaném sporu 17 000 Kč za první dva roky řízení a dále za každý další rok řízení, a to zejména s ohledem dlouhou dobu řízení. Nejvyšší soud pro poměry České republiky považuje za přiměřenou základní částku v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč. Při stanovení nižší částky odškodnění za první dva roky přihlíží Nejvyšší soud k tomu, že během nich je újma způsobená nepřiměřeně dlouhým řízením nejnižší, s dalším trváním řízení narůstá, čemuž musí odpovídat i částka odškodnění za rok trvání řízení. Základní částku ve výši 17 000 Kč soud s ohledem na kritéria plynoucí z ust. § 31a odst. 3 OdpŠk z důvodů shora uvedených upravil, a to jejím snížením o 30 % za složitost věci a o 10 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, zvýšením o 20 % pro postup soudu a pro význam řízení pro žalobkyni o 50 %, tj. celkem soud základní částku zvýšil o 30 % v období od srpna 2011 do srpna 2018, o 40 % od září 2018 do září 2023 a dospěl k celkové částce 253 583 Kč (8/2011-8/2013 22 100 Kč, 9/2013-8/2018 110 520 Kč, 9/2018-9/2023 120 963 Kč). Žalovaná před podáním žaloby zaplatila částku 158 738 Kč. Vzhledem k výše uvedeným závěrům soud shledal žalobní požadavek důvodný a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 92 512 Kč se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.) od 11. 4. 2024 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované podle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy došlo marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 10. 10. 2023. Žalovaná je proto v prodlení ode dne 11. 4. 2024 (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Soud proto žalobu částečně zamítl (výrok II.).

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud zavázal procesně neúspěšnou žalovanou zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v plné výši. Náhrada nákladů řízení sestává ze: - soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, - odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby), podle ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění do 31. 12. 2024, - náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč k výše uvedeným dvěma úkonům podle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024, - odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 4 820 Kč (vyjádření ve věci samé ze dne 17. 2. 2025, 7. 3. 2025, 7. 5. 2025) - odměny advokáta za poradu se žalobkyní dne 31. 10. 2025 ve výši 4 820 Kč - odměny advokáta za účast u jednání dne 21. 2. 2025 a dne 3. 11. 2025 po 4 820 Kč, ve výši 2 410 Kč za ½ úkonu (účast u jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek dne 12. 11. 2025) podle ust. § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025, - náhrady hotových výdajů ve výši 3 150 Kč k výše uvedeným 6 a ½ úkonům podle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025, - náhrady 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 8 668,80 Kč, - náhrady ušlé mzdy žalobkyně při účasti u jednání dne 3. 11. 2025 za 8 hodin po 214,66 Kč ve výši 1 717,28 Kč podle ust. § 137 odst. 1 o. s. ř. Celkové náklady řízení činí 53 666,08 Kč. Odměna za sepis stanoviska ze dne 19. 8. 2025 nebyla žalobkyni přiznána, neboť nejde o úkon právní služby dle § 11 odst. 1, 2 advokátního tarifu (vyjádření ve věci samé).

25. S ohledem na ustálené rozhodování soudů o výši nákladů za zastoupení soud stanovil výši odměny za právní zastoupení podle sazeb za úkon právní služby podle advokátního tarifu. Žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.

26. Žalovaná byla zavázána zaplatit dlužnou částku a náhradu nákladů řízení do 15 dnů od právní moci rozsudku s ohledem na výplatu finančních prostředků z rozpočtu státu a s tím spojené postupy (ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.