56 C 30/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Hrudovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 16 109 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 998 Kčs kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 62,69 Kč,se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 998 Kč od 4. 12. 2024do zaplacení,a to tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 111 Kč,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 38,59 Kč,a zákonného úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 111 Kč od 4. 12. 2024 do zaplacení,zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 588 Kč k rukám , Jméno advokáta, , , Anonymizováno, , advokáta, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou dne 3. 12. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 16 109 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 13. 5. 2024 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva“), na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí ve výši 330 Kč v 24 měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Žalovaná v průběhu vztahu ze smlouvy načerpala částku 10 000 Kč. Mezi účastníky byly sjednány volitelné služby, a to poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč. Žalobkyně uvedla, že v rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 490 Kč, který byl sjednán ve smlouvě, a to v části náklady úvěru. V rámci první a deváté až dvacáté čtvrté se úrok nevynáší. Žalovaná si 1x prodloužila splatnost sjednané splátky tzv. korunovým odkladem. Za takové prodloužení splatnosti je účtován poplatek ve výši 990 Kč. Žalobkyně dále žalované účtovala smluvní pokuty ve výši 500 Kč za každé prodlení aktuálně splatné splátky. Celkem bylo účtováno na smluvních pokutách 1 500 Kč. Dále žalobkyně žalované účtovala účelně vynaložené náklady po 300 Kč za upozornění na blížící se splatnost splátky, na práci operátorů a zaškolování nových zaměstnanců a dále za systémovou podporu, a to celkem , hodnota, x 300 kč, 1 x 130 Kč, tj. celkem 1 030 Kč. Žalované bylo dne 25. 9. 2023 zasláno zesplatnění celého úvěru, a to k datu 10. 11. 2023. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem 2 Kč na předmětné splátky úvěru a jiné poplatky. Žalobkyně se domáhá zaplacení jistiny ve výši 9 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ v celkové výši 989 Kč, úroků v celkové výši 1470 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1030 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1500 Kč. K procesu zkoumání úvěryschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně uvedla, že zkoumala, zda má žalovaná jiné úvěry a zda tyto platí, a to prostřednictvím registru SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně také uvedla, že podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalované, kteří se k jednání nedostavili, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- z listiny označené úvěrová smlouva ID žádosti , Anonymizováno, , ID klienta , Anonymizováno, ze dne 13. 5. 2024, že uvedeného dne žalobkyně a žalovaná uzavřeli písemnou dohodu, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit se sjednanou roční úrokovou sazbou, při RPSN 49,20 %, ve 24 splátkách s tím, že celková předpokládaná částka splatná žalovanou měla činit 13 760 Kč bez doplňkových služeb. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatelka poskytující spotřebitelské úvěry, žalovaná, označená jménem, rodným číslem, telefonem a emailem jako fyzická osoba – spotřebitel,- z listiny označené Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ID žádosti , Anonymizováno, , ID klienta , Anonymizováno, , že spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč byl poskytnut jako bezúčelový převodem na bankovní účet s tím, že měl být uhrazen v 24měsíčních splátkách a celková částka, kterou měla žalovaná uhradit je 13 7605 Kč (nezahrnuje úhradu za doplňkové služby), RPSN ve výši 49,20 %, dále byly uvedeny poplatky související se spotřebitelským úvěrem,- z Výpisu čerpání, splátek a úhrad, že celkem bylo na úhradu pohledávky ze strany žalované uhrazeno 2 Kč,- z výpisu opisu výpisu proplacení smlouvy vyhotoveného , Jméno žalobkyně, ., že ve prospěch účtu , č. účtu, byla dne 13. 5. 2024 odeslána platba ve výši 10 000 Kč, variabilní symbol , var. symbol, ,- z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 3. 12. 2024, že v tomto je popsáno, jakým způsobem bylo žalobkyní provedeno ověření úvěryschopnosti žalované, jaké lustrace provedla a z jakých údajů vycházela,- ze zesplatňovacího dopisu ze dne 4. 10. 2024 včetně poštovního podacího archu, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru ve výši 16 109 Kč nejpozději do 14 dnů ode dne sepsání výzvy, výzva byla dne 7. 10. 2024 odeslána na adresu žalované,- z předžalobní výzvy k plnění ze dne 1. 11. 2024 včetně poštovního podacího archu, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 16 109 Kč do 14 dnů ode dne odeslání, výzva byla dne 1. 11. 2024 zaslána na adresu žalované,- ze sdělení , Anonymizováno, , a.s. ze dne 22. 5. 2025, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaná, dne 13. 5. 2024 byla na tento účet připsána z účtu žalobkyně platba ve výši 10 000 Kč, pod VS , var. symbol, .

5. Z listin – Informační memodandum o zpracování osobních údajů, splátkový kalendář, Sazebník platný od 4. 1. 2019, Posouzení úvěruschopnosti klienta, Výzvy před zahájením vymáhání ze dne 19. 8. 2024 vč. podacího lístku, občanského průkazu, soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalované celkovou částku 10 000 Kč, a to bezhotovostně na účet na jméno žalované, ze strany žalované bylo doposud uhrazeno 2 Kč. Žalobkyně žalovanou výzvou ze dne 4. 10. 2024 a předžalobní výzvou ze dne 1. 11. 2024 vyzvala k zaplacení dlužné částky.

7. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „z. s. ú.“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 věta první z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

11. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ze dne 13. 5. 2024 tvrzeného obsahu. Žalobkyně uzavírala shora označené smlouvy jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná byla v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, z nichž vyplývá povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná podle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele, soud se tak ztotožňuje s názorem svého odvolacího soudu, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb. (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 47/2018 ze dne 14. 3. 2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

12. Za daných okolností však žalobkyně neprokázala, že by při uzavírání smlouvy řádně zkoumala schopnost žalované úvěry splácet, a to příjmovou a výdajovou stránku žalované v kontextu jejích konkrétních osobních poměrů, kdy v tomto směru sice označila a doložila soudu listiny - potvrzení o provedení ověření bonity klienta, což však dle názoru soudu k prokázání uvedených skutečností bez dalšího nepostačuje. Soud byl rovněž v tomto směru připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a k těmto označit důkazy ve smyslu § 118a odst.1, 3 o. s. ř.

13. Z výše uvedených důvodů soud pak vyhodnotil smlouvu ze dne 13. 5. 2024 jako neplatnou ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s § 86 a 87 z. s. ú. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, pak odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z komunitárního práva nezastupitelný význam. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443).

14. Žalobkyni tak náleží vrácení toho, co bez prokázaného právního důvodu poskytla žalované, tj. toho, o co se žalovaná bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2991 odst. 2 a § 2993 o. z. Bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 10 000 Kč, přičemž žalovanou bylo před podáním žaloby uhrazeno 2 Kč. Soud tedy shledává žalobu důvodnou co do částky 9 998 Kč (jako rozdílu obou uvedených částek).

15. Vzhledem k tomu, že žalovaná se dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úroky z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu 16. 11. 2024 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaná tak byla podle § 1958 odst. 2 o. z. povinna dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění již výzvou ze dne 4. 10. 2024 s lhůtou 14 dnů, výzva jí byla 7. 10. 2024 zaslána na její adresu, do její dispoziční sféry se pak dostala nejpozději dne 10. 10. 2024. Lze tedy shrnout, že od 15. 10. 2024 je žalovaná v prodlení s úhradou (s ohledem na 14denní lhůtu k plnění od sepsání výzvy). Soud tak přiznal v intencích žalobního návrhu úrok z prodlení od 16. 11. 2024, a to kapitalizovaný úrok z jistiny 9 998 Kč od 16. 11. 2024 do 3. 12. 2024 ve výši 62,69 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 998 Kč za dobu od 4. 12. 2024 do zaplacení, přičemž výše úroků je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

16. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na shora uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.

17. Vzhledem k tomu, že byla žalobkyně v řízení úspěšná v rozsahu 62 % a neúspěšná v rozsahu 38 % (když soud při stanovení míry úspěchu zohledňoval nejen úspěch co do jistiny, ale také co do kapitalizovaného příslušenství z dlužné částky ke dni vydání rozhodnutí), za užití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy byl od úspěchu odečten neúspěch žalobkyně, má nárok na přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu 24 % vzniklých. V případě plné náhrady nákladů řízení by žalobkyni příslušel nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 452 Kč sestávají z nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby á 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), ze náhrady hotových výdajů 3 x režijní paušál á 100 Kč dle §14b odst. 5 AT, a z nároku na 21% DPH ve výši 252 Kč dle § 137 dost. 3 o. s.ř. Jestliže celkové náklady představují částku ve výši 2 452 Kč, pak přiznaných 24 % z těchto nákladů představuje 588 Kč (po zaokrouhlení), kterou soud přiznal žalobkyni, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí. Povinnost žalované zaplatit žalobkyni náklady k rukám právního zástupce žalobkyně plyne z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

18. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a sice do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.