56 C 496/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Hrudovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 22 170 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 900 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 900 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 12 270 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 270 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 22 170 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru ze dne 3. 8. 2022, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 12 270 Kč, a to v týdenních splátkách ve výši 455 Kč, první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další vždy do sedmi dnů od předchozí splátky. Před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný na úvěr uhradil 5 100 Kč. Žalobkyně zesplatila úvěr ke dni 27. 9. 20232. Žalovaný se ve věci samé ani přes výzvu nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání dne 29. 1. 2025 se nikdo nedostavil, žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast předem neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.

4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:- z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni včetně poplatků částku 27 270 Kč v šedesáti týdenních splátkách ve výši 454,50 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni jistinu ve výši 15 000Kč, úrok ve výši 2 970 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. RPSN uvedeno ve výši 212,77 %. Listina je podepsaná žalovaným a zástupcem žalobkyně dne 3. 8. 2022, žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že celou částku 15 000 Kč od žalobkyně převzal v hotovosti;- z listiny označené jako Evidenční karta klienta opatřená datem 2. 8. 2022, že v této listině je označen žalovaný osobními údaji – jménem, příjmením, RČ, číslem OP, dále je uvedeno: typ bydlení – nájemník, dosažené vzdělání – učňovské, počet členů domácnosti – 1, z toho nezaopatřených dětí – 0; majitel vozu – Ne; majitel nemovitosti – Ne; soudně stíhán – Ne; trestně stíhán – Ne; úvěr u společnosti – Ano, údaje o zaměstnání klienta – plný úvazek; zaměstnavatel: , právnická osoba, ., pracovní pozice – montér; mzda – 21 826 Kč, smlouva na do neurčitou; výdaje: životní výdaje na bydlení – 4 872 Kč, životní minimum na ověření 4 620 Kč, disponibilní zůstatek – 12 334 Kč;- z listiny označené jako Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti;- z listiny označené jako Předžalobní výzva dle § 142a o. s. ř. k úhradě dlužného plnění ve spojení s podacím archem, že 11. 7. 2024 žalobkyně odeslala na adresu trvalého bydliště žalovaného ve smlouvě předžalobní výzvu, kterou žalovaného vyzvala k zaplacení nedoplatku ve výši 22 170 Kč splatného 27. 9. 2023 z úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, do 7 dnů od doručení výzvy;- z listiny označené jako Informace o smlouvě č. , hodnota, -, Anonymizováno, , že žalovaný na uvedenou smlouvu uhradil celkem 5 100 Kč;- z listiny označené jako Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud nezjistil žádné pro řízení podstatné skutečnosti.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dne 3. 8. 2022 dohodl s žalobkyní tak, že žalobkyně žalovanému v hotovosti poskytne částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 2 970 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Žalovaný částku 15 000 Kč převzal, žalobkyni dosud uhradil částku 5 100 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaný bude schopen splnit svou povinnost peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky.

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „z. s. ú.“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 věta první z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

12. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla platně uzavřena smlouva o úvěru tvrzeného obsahu. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná byla v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli a výši rámce úvěru 15 000 Kč, je třeba na závazkový vztah aplikovat také shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, z nichž vyplývá povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, aje-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná podle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele, soud se tak ztotožňuje s názorem svého odvolacího soudu, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb. (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne 14. 3. 2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

13. Za daných okolností žalobkyně neprokázala, že by při uzavření smlouvy řádně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, a to příjmovou a výdajovou stránku žalované v kontextu jejích konkrétních osobních poměrů. Soud byl připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a odst.1, 3 o. s. ř., nicméně svou dobrovolnou neúčastí u jednání se této možnosti zbavila.

14. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu jako neplatnou ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s § 86 a 87 z. s. ú. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, pak odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z komunitárního práva nezastupitelný význam. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing , jméno FO, C-106/89, EU:C:1990:395, , jméno FO, C-240–244/98, EU:, právnická osoba, :346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443).

15. Žalobkyni tak náleží právo na vrácení toho, co bez prokázaného právního důvodu poskytla žalovanému, tj. toho, o co se žalovaný bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 2 a § 2993 o. z. Bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 15 000 Kč, přičemž ze strany žalovaného však bylo před podáním žaloby uhrazeno 5 100 Kč.

16. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z., je žalovaný povinen toto obohacení vrátit. V daném případě žalovaný od žalobkyně obdržel částku 15 000 Kč a následně žalobkyni zaplatil celkem částku 5 100 Kč, a proto se žalovaný bezdůvodně obohatil o 9 900 Kč. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl co do práva na vydání bezdůvodného obohacení včetně práva na úrok z prodlení, který vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. z nároků plynoucích z absolutně neplatné úvěrové smlouvy soud žalobu zamítl.

17. Výrokem III. soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť při porovnání úspěchu a neúspěchu žalobkyně v tomto řízení bylo zjištěno, že převážně procesně úspěšnější je žalovaný, kterému však dle obsahu spisu dosud žádné náklady řízení nevznikly.