57 C 139/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Šeremkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 114 955,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 58 497,84 Kč, spolu s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 947,45 Kč za dobu od 4. 11. 2022 do zaplacení, v pravidelných splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému 28. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kdy se žalobkyně domáhala po žalovaném dále zaplacení částky 56 458,15 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 39 910 Kč za dobu od 4. 11. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně a žalovaný vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 11. 2022 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 114 955,99 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 17. 12. 2021 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, s tím, že tento byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců a žalovaný měl tento hradit v 72 splátkách po 900 Kč měsíčně k 15. dni v měsíci a měl tak na úrocích uhradit celkem 29 800 Kč. Dále byly sjednány doplňkové služby Podpora, za které měl žalovaný hradit částku 614 Kč měsíčně spolu se splátkou úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 8. 2022, kterou ani přes zaslání několika upomínek neuhradil, proto žalobkyně úvěr zesplatnila a vyčíslila ke dni 21. 9. 2022 na částku 115 128,76 Kč, když žalovaný uhradil pouze 7 splátek v celkové částce 10 598 Kč, z toho na jistinu 1 701,70 Kč a na úroky 4 600,46 Kč, neuhrazena zůstala část jistiny ve výši 33 298,30 Kč a úroků ve výši 25 199,54 Kč, a dále doplňkové služby Podpora v částce 39 910 Kč a smluvní pokuta ve výši 16 649,15 Kč.

2. Žalovaný k žalobě u jednání uvedl, že uznává nárok žalobkyně na úhradu neuhrazené části jistiny a sjednaných úroků v celkové výši 58 497,84 Kč se zákonnými úroky z prodlení, avšak nesouhlasí s tím, aby byl zavázán k úhradě za doplňkové služby Podpora, když tuto nepožadoval, nevěděl o tom, že byla sjednána a že ta tuto bude hradit tak vysokou částku, nesouhlasí ani se smluvní pokutou z těchto služeb.

3. Po v řízení provedeném dokazování vzal soud za prokázáno z žalobkyní založených listinných důkazů označených jako instrukce k dokončení smlouvy, instrukce k uzavření smlouvy, předsmluvní informace, výsledek lustrace, výpisy z účtu, výplatní páska, smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, včetně přílohy č. , hodnota, a 2 smlouvy, žádost o doplňkové služby Podpora, potvrzení o vyplacení úvěru, potvrzení o úhradě dluhu, detail pohybu, upomínka, sdělení o zesplatnění úvěru z 21. 9. 2022 a shodných tvrzení žalovaného, že na základě telefonické žádosti žalovaného byla mezi účastníky vedena e-mailová komunikace, ve které žalobkyně zaslala žalovanému dokumenty v elektronické podobě a pokyny k uzavření smlouvy tzv. verifikační platbou 1 Kč, kterou měla být uzavřena mezi účastníky úvěrová smlouva včetně jejich příloh, obsahujících mimo jiné i sjednání doplňkových služeb Podpora. Žalovaný uhradil částku 1 Kč a následně mu byl zaslána na jeho bankovní účet částka zůstatku úvěru ve výši 8 264 Kč, po úhradě jeho předchozího závazku vůči žalobkyni ve výši 19 736 Kč. Výše úvěru činila 35 000 Kč, poplatek za vyřízení činil 7000 Kč, délka splatnosti byla sjednána na 72 měsíců, výše splátky jistiny a úroku činila 900 Kč měsíčně a poplatek za služby Podpora činil 614 Kč měsíčně. V příloze č. 1 smlouvy obsahující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele, se uvádí průměrný příjem žalovaného ve výši 19 846 Kč, tento je svobodný, má 1 vyživované dítě, jako náklady na bydlení žalovaného je uvedena částka 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky činí 6 519 Kč, má mikroúvěr v částce 9100 Kč, když další 3 mikroúvěry v celkové výši cca 12 000 Kč byly dle výpisů z účtů uhrazeny. Žalovaný byl upomenut upomínkou ze dne 20. 8. 2022 k uhrazení splátky splatné dne 15. 8. 2022 s poučením na možnost zesplatnění celého úvěru, když listinou ze dne 21. 9. 2022 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru a tento byl vyzván k uhrazení celkové částky 115 278,76 Kč do 3. 11. 2022.

4. Z účastnické výpovědi žalovaného soud zjistil, že žalovaný předmětný úvěr vyřizoval po telefonu, jeho finanční závazky si zjistila žalobkyně samostatně, on sám jí nic nedokládal, nezasílal jí ani žádné výplatní pásky, pouze sdělil výši svého příjmu, žalobkyně po něm nepožadovala žádné doklady o výši plateb za telefon či bydlení, není si vědom o tom, že by žádal o jakékoliv doplňkové služby, ani výši plateb za tyto služby, má zato, že na to ani nebyl upozorněn, natož, že by tyto mohl následně využít poté, co se dostal do finančních problémů.

5. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že na základě telefonické žádosti žalovaného byla mezi účastníky vedena e-mailová komunikace, ve které žalobkyně zaslala žalovanému dokumenty v elektronické podobě a pokyny k uzavření smlouvy tzv. verifikační platbou 1 Kč, kterou měla být uzavřena mezi účastníky úvěrová smlouva včetně jejich příloh. Žalovaný uhradil částku 1 Kč a následně mu byl zaslána na jeho bankovní účet částka zůstatku úvěru ve výši 8 264 Kč, po úhradě jeho předchozího závazku vůči žalobkyni ve výši 19 736 Kč. Výše úvěru činila 35 000 Kč, poplatek za vyřízení činil 7000 Kč, délka splatnosti byla sjednána na 72 měsíců, výše splátky jistiny a úroku činila 900 Kč měsíčně a poplatek za služby Podpora činil 614 Kč měsíčně. Při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele žalobkyně uváděla průměrný příjem žalovaného ve výši 19 846 Kč, tento je svobodný, má 1 vyživované dítě, jako náklady na bydlení žalovaného je uvedena částka 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky žalovaného činí 6 519 Kč, má mikroúvěr v částce 9100 Kč, když další 3 mikroúvěry v celkové výši cca 12 000 Kč byly dle výpisů z účtů uhrazeny. Žalovaný byl upomenut upomínkou ze dne 20. 8. 2022 k uhrazení splátky splatné dne 15. 8. 2022 s poučením na možnost zesplatnění celého úvěru, když listinou ze dne 21. 9. 2022 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru a tento byl vyzván k uhrazení celkové částky 115 278,76 Kč do 3. 11. 2022.

6. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

8. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen „OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Při právním zhodnocení soud vychází ze základní premisy, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49). Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 občanského zákoníku., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Uvedenému výkladu odpovídá i znění § 87 odst. 1 tohoto zákona ve znění novely provedené zákonem č. 96/2022 Sb. účinné od 29. 5. 2022.

14. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť žalobkyně dostatečně nezkoumala výdajovou stránku žalovaného v rovině nákladů na bydlení a služby, výše výživného, když se omezila toliko na uvedení ničím nepodložené (a nerealisticky nízké ) částky za bydlení 3 000 Kč měsíčně, aniž by zkoumala, zda tyto částky skutečně reflektují poměry žalovaného. O povinnosti doplnit svá skutková tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného by byla žalobkyně v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena u ústního jednání ve věci, avšak k tomuto se nedostavila a tímto se tak zbavila možnosti tyto doplnit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ). Vzhledem k tomu, že žalovaný u jednání uvedl, že uznává nárok žalobkyně na úhradu neuhrazené části jistiny a sjednaných úroků v celkové výši 58 497,84 Kč se zákonnými úroky z prodlení, soud vycházel z těchto nesporných tvrzení a žalobě částečně vyhověl v rozsahu faktického uznání nároku žalobkyně žalovaným a toho zavázal k povinnosti uhradit žalobkyni částku 58 497,84 Kč, včetně úroku z prodlení dle § 1970 OZ, ve výši určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), když žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná pouze částečně v obdobném rozsahu jako žalovaný, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

16. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl vzhledem k svému návrhu zavázán zaplatit dlužnou částku včetně příslušenství ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že v případě, že žalovaný neuhradí řádně a včas byť je jedinou splátku, stane se splatným celý neuhrazený zbytek dluhu, přičemž s ohledem na přiznanou částku, nebude trvat úhrada dluhu dle názoru soudu, neúměrně dlouhou dobu.