57 C 153/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Šeremkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený anonymizováno jméno příjmení advokátem se sídlem adresa o zaplacení částky 99 953 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobci částku 99 953 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 9. 7. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 13 068 Kč, k rukám právního zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se žalobou došlou Krajskému soudu v Ostravě dne 23. 9. 2019 domáhal po žalovaném zaplacení částky 99 953 Kč s příslušenstvím, když žaloba byla odůvodněna tím, že žalobci byly dne 25. 3. 2015 v rámci dělené správy postoupeny Úřadem práce České republiky, Krajská pobočka v Ostravě, k vymáhání hromadný výkaz nedoplatků č. j. [anonymizováno] [spisová značka] ze dne 18. 3. 2015, kterými bylo zaměstnavateli – již neexistující [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (nebo také jen„ dlužník“), stanovena povinnost uhradit poskytnutou kompenzaci za nevyplacené odstupné, a to z rozhodnutí č. e.: [příjmení] [číslo], č. j.: [příjmení] [číslo], ze dne 5. 2. 2015 o poskytnutí kompenzace za nevyplacené odstupné ve výši 27 166,00 Kč, rozhodnutí č. e.: [příjmení] [číslo], č. j.: [příjmení] [číslo], ze dne 5. 2. 2015 o poskytnutí kompenzace za nevyplacené odstupné ve výši 25 908,00 Kč, rozhodnutí č. e.: [příjmení] [číslo], č. j.:OPA [číslo], ze dne 6. 2. 2015 o poskytnutí kompenzace za nevyplacené odstupné ve výši 24 988,00 Kč a dále byl dne 30. 3. 2015 doručen k vymáhání hromadný výkaz nedoplatků [číslo jednací] ze dne 12. 3. 2015, kterým bylo zaměstnavateli stanovena povinnost uhradit poskytnutou kompenzaci za nevyplacené odstupné z rozhodnutí č. e.: [anonymizováno] [číslo], č. [anonymizováno] [číslo], ze dne 21. 1. 2015 o poskytnutí kompenzace za nevyplacené odstupné ve výši 27 166,00 Kč. Dne 13. 3. 2015 bylo pod sp. zn. [spisová značka] zahájeno u Krajského soudu v Ostravě insolvenční řízení ve věci dlužníka. Usnesením č. j. [spisová značka] ze dne 15. 5. 2015 Krajský soud v Ostravě zjistil úpadek dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurz. Insolvenčním správcem dlužníka byl ustanoven žalovaný. Žalobce uplatnil svoji pohledávku ve výši 99 953,00 Kč u žalovaného tak, že dne 27. 5. 2015 zaslal do datové schránky žalovaného svoji vykázanou pohledávku za úpadcem, vč. příloh, evidovanou pod [číslo jednací]. Zásilka byla doručena dne 27. 5. 2015, kdy se přihlásila se oprávněná osoba ve smyslu § 8 odst. 1 až 4 zákona č. 300/2008 Sb. v platném znění. Žalobce po zjištění, že konkurz byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. [spisová značka] ze dne 11. 4. 2019, zaslal dne 4. 7. 2019 do datové schránky žalovaného údaje o bankovním spojení pro úhradu pohledávky uplatněné v insolvenčním řízení. Žalovaný zaslal dne 8. 7. 2019 žalobci sdělení k výzvě na zaplacení pohledávky ve výši 99 953 Kč, že konkurs na majetek dlužníka byl podle usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. [spisová značka] - [anonymizováno] zrušen po splnění rozvrhového usnesení, usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2019, č. j. [spisová značka] byl žalovaný zproštěn funkce insolvenčního správce a veškeré finanční prostředky na účtu podstaty byly rozděleny podle schválené konečné zprávy a následného rozvrhového usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2019, č. j. [spisová značka], když na účtu podstaty nezbyl jakýkoliv zůstatek finančních prostředků a k dnešnímu dni je účet zrušen. Tím, že žalovaný v postavení insolvenčního správce nezařadil (vlastní vinou nebo vinou svého zaměstnance) řádně uplatněnou pohledávku žalobce do insolvenčního řízení a pohledávka tak nemohla být uspokojena v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku, způsobil žalobci (věřiteli) škodu ve výši pohledávky postavené na roveň pohledávce za majetkovou podstatou ve výši 99 953 Kč. K námitce vznesené žalovaným, že žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby na náhradu škody dle § 37 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen InsZ) žalobce uvedl, že má za to, že disponuje aktivní věcnou legitimací, neboť k podání žaloby o náhradu škody je aktivně věcně legitimovaným ten orgán, který je příslušný k vymáhání, což je žalobce. U jednání žalobce na žalobě setrval.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, když v rámci své procesní obrany jednak z opatrnosti namítal, že žalobce svou pohledávku u žalovaného neuplatnil, neboť v datových schránkách již žalovaný nemůže ověřit doručení písemnosti zasílané před více než 4 roky a žalobcem do spisu založená vytištěná dodejka o doručení zásilky obsah této zásilky neprokazuje. Dále uvedl, že bez ohledu na vznesenou námitku, že pohledávka u žalobce nebyla uplatněna, považuje za podstatné, že se žalobce zaplacení pohledávky po celou dobu insolvenčního řízení nikdy nedomáhal podanou žalobou, jak mu umožňuje § 203 odst. 1, 4 InsZ, přestože žalovaný pohledávku žalobce v době insolvenčního řízení neuspokojil zcela ani zčásti, žalovaný ani nikdy žalobci nesdělil, že pohledávku žalobce uznává a tuto uspokojí, žalobce o uplatnění své pohledávky nevyrozuměl insolvenční soud ani nepodal námitky proti konečné zprávě žalovaného. Žalobce v přípisu ze dne 27. 5. 2015 s názvem "Uplatnění pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou u insolvenčního správce-k Č. j. [spisová značka], po insolvenčním správci výslovně žádal, aby …"zpětně potvrdil uplatnění pohledávky ve výši 99 953 Kč jako pohledávky na roveň postavené pohledávkám za majetkovou podstatou, a aby v potvrzení sdělil, zda uplatněnou pohledávku jako takovou uzná", žalovaný na výzvu žádným způsobem nereagoval a žalobci tak muselo být známo, že jeho pohledávka není uznána a je proto sporná. Judikatura je ustálena v názoru, že pokud insolvenční správce řádně a včas neuspokojí uplatněnou pohledávku za majetkovou podstatou nebo pohledávku jí postavenou na roveň, je odpovídajícím právním prostředkem pro její vymožení žaloba podaná u příslušného soudu proti insolvenčnímu správci o její zaplacení s tím, že po právní moci rozhodnutí o žalobě určí insolvenční soud lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky a to, která část majetkové podstaty může být použita k jejímu uspokojení). Pokud žalobce na podání žaloby z jakéhokoliv důvodu rezignoval, nemůže dovodit povinnost žalovaného jako insolvenčního správce k uspokojení pohledávky. Žalovaný zpracoval a insolvenčnímu soudu doručil konečnou zprávu, která byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku vyhláškou jako dokument č. [spisová značka], když žalobce nepodal proti konečné zprávě žádných námitek a usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2019, č. j. [spisová značka] byla konečná zpráva schválena, když toto rozhodnutí soudu nabylo právní moci. Žalovaný do konečné zprávy tvrzenou pohledávku žalobce nezařadil. Judikatura dovodila, že případná námitka, že částka určená k rozvrhu mezi věřitele měla být použita na uspokojení pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, musí být uplatněna nejpozději ve lhůtě k podání námitek proti konečné zprávě. Později (při rozvrhu) již není možné konečnou zprávu zpochybňovat (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]). Pokud věřitelé pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou nemohou brojit proti rozvrhu majetkové podstaty v případě, že nepodají námitky proti konečné zprávě, tím spíše se zaplacení takovýchto pohledávek nemohou domáhat po skončení insolvenčního řízení v rámci náhrady škody po insolvenčním správci. Žalobci bylo z konečné zprávy známo, že pohledávka nebude v insolvenčním řízení uspokojena, pokud přesto na podání námitek proti konečné zprávě rezignoval, nemůže s úspěchem dovozovat porušení povinností žalovaného při výkonu funkce insolvenčního správce za situace, kdy výtěžek podstaty byl rozdělen podle rozhodnutí soudu o schválení konečné zprávy. Žalovaný své povinnosti při výkonu funkce insolvenčního správce neporušil a škodu žalobci nezpůsobil. V průběhu řízení žalovaný doplnil svou procesní obranu o námitku neexistence aktivní legitimace na straně žalobce s odůvodněním, že podle žaloby pohledávka vznikla poskytnutím kompenzace za nevyplacené odstupné Úřadem práce České republiky, Krajská pobočka v Ostravě. V rámci tzv. dělené správy dle § 161 a § 162 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád a dle § 8 odst. 2) zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky je [anonymizována tři slova] [územní celek] oprávněn vykonávat správu placení peněžitých plnění v rámci dělené správy, které jsou příjmem státního rozpočtu, státních fondů nebo rozpočtů územních samosprávních celků, není však aktivně legitimován k podání žaloby na náhradu škody dle § 37 InsZ. Aktivně legitimován k podání žaloby je skutečně poškozený, tj. v tomto případě pokud k výplatě kompenzace došlo Úřadem práce České republiky, by to byla Česká republika, potažmo Ministerstvo práce a sociálních věcí. V závěrečném vyjádření doplnil, že právo a povinnost vymáhat pohledávku žalobci plyne z ustanovení § 44b odst. 6 zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb., které NS vyložil v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], jehož právní věta zní, že poskytnutím kompenzace podle ustanovení § 44b odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) přechází právo uchazeče o zaměstnání na odstupné pobírané podle ustanovení § 67 zák. práce až do výše vyplacené kompenzace na Úřad práce, avšak s ohledem na znění odstavce 6 citovaného ustanovení zákona o zaměstnanosti má za to, že toto právo nepřechází na žalobce, na něhož pouze přešla povinnost k vymáhání podle § 160 a 161 daňového řádu.

3. Ze shodných skutkových tvrzení procesních stran vzal soud za prokázáno, že žalobci byly dne 25. 3. 2015 v rámci dělené správy postoupeny Úřadem práce České republiky, Krajská pobočka v Ostravě, k vymáhání hromadný výkaz nedoplatků č. j. [anonymizováno] [spisová značka] ze dne 18. 3. 2015, kterými bylo [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] e.: [příjmení] [číslo], č. j.: [příjmení] [číslo], ze dne 5. 2. 2015 o poskytnutí kompenzace za nevyplacené odstupné ve výši 27 166,00 Kč, z rozhodnutí č. e.: [příjmení] [číslo], č. j.: [příjmení] [číslo], ze dne 5. 2. 2015 o poskytnutí kompenzace za nevyplacené odstupné ve výši 25 908 Kč, z rozhodnutí č. e.: [příjmení] [číslo], č. [anonymizováno] [číslo], ze dne 6. 2. 2015 o poskytnutí kompenzace za nevyplacené odstupné ve výši 24 988 Kč a dále byl žalobci dne 30. 3. 2015 doručen k vymáhání hromadný výkaz nedoplatků [číslo jednací] ze dne 12. 3. 2015, kterým byla dlužníkovi stanovena povinnost uhradit poskytnutou kompenzaci za nevyplacené odstupné z rozhodnutí č. e.: [anonymizováno] [číslo], č. [anonymizováno] [číslo], ze dne 21. 1. 2015 o poskytnutí kompenzace za nevyplacené odstupné ve výši 27 166 Kč. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2015, sp. zn. [spisová značka] bylo rozhodnuto o úpadku a žalovaný byl ustanoven insolvenčním správcem dlužníka [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], na dlužníka byl prohlášen konkurs, když insolvenční řízení s dlužníkem bylo zahájeno dne 13. 3. 2015. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2019, č. j. [spisová značka] byl konkurs prohlášený na majetek dlužníka zrušen po splnění rozvrhového usnesení a usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2019, č. j. [spisová značka] byl žalovaný zproštěn funkce insolvenčního správce. Žalobcem tvrzená pohledávka za dlužníkem představující kompenzaci za nevyplacené odstupné ve výši 99 953 Kč nebyla v insolvenčním řízení uspokojena. Žalobce doručil žalovanému výzvu ze dne 4. 7. 2019 se sdělením bankovního spojení k úhradě pohledávky. Žalovaný na výzvu reagoval dne 8. 7. 2019 zprávou, která je u žalobce evidována pod [číslo jednací] a žalobci sdělil, že konkurs na majetek dlužníka byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení a funkce insolvenčního správce byl již zproštěn. V průběhu insolvenčního řízení dlužníka se žalobce nedomáhal zaplacení pohledávky podanou žalobou, nepodal námitky proti konečné zprávě žalovaného jako insolvenčního správce, nepodal odvolání proti usnesení o schválení konečné zprávy č. j. [spisová značka] – [anonymizováno], ani odvolání proti rozvrhovému usnesení č. j. [spisová značka] – [anonymizováno].

4. Z listiny ze dne 27. 5. 2015 nazvané Uplatnění pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou u insolvenčního správce – k č. j. [spisová značka] ze dne 27. 5. 2015 vzal soud za prokázáno, že žalobce vyhotovil dne 27. 5. 2015 v Opavě výše označenou listinu, označenou vlastním číslem jednacím [číslo], jejímž adresátem byl dle adresního pole žalovaný, jako insolvenční správce [právnická osoba] a jejímž obsahem je uplatnění pohledávky 99 953 Kč žalobce jako věřitele u žalovaného jako insolvenčního správce dlužníka, jako pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou a požádal v textu aby insolvenční správce zpětně potvrdil uplatnění pohledávky ve výši 99 953 Kč jako pohledávky na roveň postavené pohledávkám za majetkovou podstatou, a aby v potvrzení sdělil, zda uplatněnou pohledávku jako takovou uzná.

5. Z doručenky datové zprávy ID [číslo] vzal soud za prokázáno, že dne 27. 5. 2015 žalobce odeslal žalovanému jako insolvenčnímu správci do datové schránky datovou zprávu s předmětem„ Uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou [spisová značka] [anonymizováno]“, k žalobcově číslu jednacímu [číslo], zpráva byla dodána do datové schránky adresáta dne 27. 5. 2015 v 13: 15:03 hodin a doručena přihlášením oprávněné osoby dne 27. 5. 2015 v 13:5 4:32 hodin, když z textu doručenky nelze dovodit obsah datové zprávy ani zda tato měla jakoukoliv přílohu.

6. Soud učinil závěr o skutkovém stavu věci, že na žalobce byly v rámci dělené správy postoupeny k vymáhání Úřadem práce České republiky, Krajská pobočka v Ostravě dne 25. 3. 2015 a dne 30. 3. 2015 nároky z kompenzací odstupného vyplacených zaměstnancům dlužníka [právnická osoba] Úřadem práce České republiky v celkové částce 99 953 Kč. Dne 13. 3. 2015 bylo zahájeno insolvenční řízení s dlužníkem a usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2015, sp. zn. [spisová značka] bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a žalovaný byl ustanoven insolvenčním správcem dlužníka, když na dlužníka byl prohlášen konkurs. Žalobce vyhotovil dne 27. 5. 2015 v Opavě listinu, označenou vlastním číslem jednacím [číslo], jejímž adresátem byl dle adresního pole žalovaný, jako insolvenční správce [právnická osoba] a jejímž obsahem je uplatnění pohledávky 99 953 Kč žalobce jako věřitele u žalovaného jako insolvenčního správce dlužníka, jako pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou a požádal v textu listiny, aby insolvenční správce zpětně potvrdil uplatnění pohledávky ve výši 99 953 Kč jako pohledávky na roveň postavené pohledávkám za majetkovou podstatou, a aby v potvrzení sdělil, zda uplatněnou pohledávku jako takovou uzná, když žalobce odeslal žalovanému jako insolvenčnímu správci do datové schránky datovou zprávu s předmětem„ Uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou [spisová značka] [anonymizováno]“, k žalobcově číslu jednacímu [číslo], zpráva byla dodána do datové schránky adresáta dne 27. 5. 2015 v 13: 15:03 hodin a doručena přihlášením oprávněné osoby dne 27. 5. 2015 v 13:5 4:32 hodin. Žalobcem uplatněná pohledávka za dlužníkem představující kompenzaci za nevyplacené odstupné ve výši 99 953 Kč nebyla v insolvenčním řízení uspokojena. V průběhu insolvenčního řízení dlužníka se žalobce nedomáhal zaplacení pohledávky podanou žalobou, nepodal námitky proti konečné zprávě žalovaného jako insolvenčního správce, nepodal odvolání proti usnesení o schválení konečné zprávy č. j. [spisová značka] – [anonymizováno], ani odvolání proti rozvrhovému usnesení č. j. [spisová značka] – [anonymizováno]. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2019, č. j. [spisová značka] byl konkurs prohlášený na majetek dlužníka zrušen po splnění rozvrhového usnesení a usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2019, č. j. [spisová značka] byl žalovaný zproštěn funkce insolvenčního správce.

7. Po právním zhodnocení výše uvedeného skutkového stavu podle ustanovení § 8 zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, § 161 a § 162 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád § 44b zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti § 36, § 37, § 203, § 203a, § 204 InsZ, § 2894 a násl., § 2910 § 2951 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, s přihlédnutím k ustálené judikatuře NS ČR, zejména rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] soud dospěl k závěru, že žalobě není možno vyhovět, když se ztotožnil s právním hodnocením právně významných otázek v této věci, které ve své procesní obraně namítal žalovaný, a které jsou dále podrobněji rozvedeny. V obecné rovině soud v této věci považuje za podstatné uvést, že žalobce požadoval uhrazení peněžité částky po žalovaném z titulu odpovědnosti za škodu, proto při právním hodnocení věci má za nezbytné uvést obecné předpoklady pro hrazení náhrady škody, kterými jsou dle právní teorie jednak porušení právní povinnosti ze strany škůdce (ať již povinnosti ze smlouvy nebo plynoucí ze zákona), vznik škody, vztah příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním škůdce a vzniklou škodou a (případné) zavinění škůdce. Náhradu škody nelze přiznat, pokud nejsou splněny kumulativně všechny předpoklady, tedy při nenaplnění kteréhokoliv z nich není možné žalobě vyhovět a z toho také vyplývá, že pokud soud učinění závěr o nesplnění jednoho ze zmíněných předpokladů, je nadbytečně a procesně neekonomické se zabývat naplněním, či nenaplněním dalších z nich.

8. Vzhledem k výše uvedenému se soud zabýval v prvé řadě žalovaným vznesenou námitkou nedostatku aktivní (hmotněprávní) legitimace žalobce, spočívající obsahově v tom, že aktivně legitimován k podání žaloby je pouze skutečně poškozený, tedy subjekt, kterému vznikla škoda (ve výši hodnoty, o kterou byl v důsledku protiprávního jednání škůdce zmenšen jeho majetek). V řízení bylo mezi účastníky nesporné, že tvrzená pohledávka škoda vznikla poskytnutím kompenzace za nevyplacené odstupné zaměstnancům dlužníka Úřadem práce České republiky, Krajská pobočka v Ostravě, přičemž tato pohledávka byla v rámci tzv. dělené správy dle § 161 a § 162 daňového řádu předána žalobci, který vykonává správu a vymáhání takové pohledávky dle § 8 zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky. Soud vznesenou námitku vyhodnotil jako důvodnou, neboť žalobci žádná škoda nevznikla, jeho majetek se nezmenšil, neboť tento fakticky ničeho neuhradil, protože jednak k výplatě kompenzace došlo Úřadem práce České republiky, tedy jiným orgánem státu, než byl žalobce, ani žalobci nic neušlo, protože i pokud by byla tato pohledávka v insolvenčním řízení dlužníka řádně uhrazena, tato by se opětovně stala příjmem státu prostřednictvím některé jeho organizační složky (§ 1, § 8 odst. 2 zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky), z toho plyne že jediným možným poškozeným by vždy byla Česká republika, případně její organizační složka (Úřad práce České republiky).

9. Jak soud uvedl výše, byť i nenaplnění jednoho z předpokladů pro vznik odpovědnosti za škodu stačí k zamítnutí žaloby, přičemž v této věci toto nenaplnění soud dovodil ohledně vzniku škody u žalobce jak rozvedl v předchozím odstavci, soud má však za to, že je na místě uvést, že i kdyby výše zmíněnou námitku nevyhodnotil jako důvodnou, nemohl by žalobě vyhovět, protože považuje v kontextu judikatury NS ČR, zejména rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], které akcentuje ve vztahu k insolvenčnímu řízení klasickou zásadu vigilantibus iura scripta sunt (bdělým náležejí práva) i zbytek procesní obrany žalovaného za přiléhající, neboť žalobce v průběhu insolvenčního řízení nevyužil práv, které mu InsZ přiznává - nedomáhal se zaplacení pohledávky podanou žalobou, nepodal námitky proti konečné zprávě žalovaného jako insolvenčního správce, nepodal odvolání proti usnesení o schválení konečné zprávy ani odvolání proti rozvrhovému usnesení, zbavil se tak možnosti uspokojení jeho pohledávky, neboť insolvenční správce po schválení konečné správy rozhodnutím soudu již ani nemá možnost změnit rozvržení plateb jednotlivým věřitelům, což je možno dovodit i z judikatury, na kterou žalovaný odkazoval, kdy případná námitka, že částka určená k rozvrhu mezi věřitele měla být použita na uspokojení pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, musí být uplatněna nejpozději ve lhůtě k podání námitek proti konečné zprávě a z tohoto plyne i přiléhavý závěr, že pokud věřitelé pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou nemohou brojit proti rozvrhu majetkové podstaty v případě, že nepodají námitky proti konečné zprávě, tím spíše se zaplacení takovýchto pohledávek nemohou domáhat po skončení insolvenčního řízení v rámci náhrady škody po insolvenčním správci. Soud tak v tomto případě neshledal ani naplnění dalšího nutného předpokladu, a to porušení povinností žalovaného při výkonu funkce insolvenčního správce (nebo jeho zaměstnanců), když výtěžek podstaty byl rozdělen podle rozhodnutí soudu o schválení konečné zprávy. K tíži žalobce však dle názoru soudu nelze přičítat, že i když v listině nazvané Uplatnění pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou u insolvenčního správce – k č. j. [spisová značka] výslovně žádal, aby mu žalovaný zpětně potvrdil uplatnění pohledávky ve výši 99 953 Kč jako pohledávky na roveň postavené pohledávkám za majetkovou podstatou, a aby v potvrzení sdělil, zda uplatněnou pohledávku jako takovou uzná, na niž žalovaný nereagoval, neboť to, že žalobce neobdržel zpětnou vazbu nebylo v kontextu jeho dalších možných procesních postupů (respektive jejich neuplatnění) právně významné.

10. Vzhledem k výše uvedenému soud shrnuje, že protože po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud neshledal naplnění všech předpokladů pro vznik odpovědnosti za škodu u žalovaného jako správce konkurzní podstaty, žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení plně procesně úspěšný, soud proto zavázal žalobce k povinnosti zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 13 068 Kč, sestávající z odměny právního zástupce žalovaného ve výši 10 200 Kč určené dle ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) za 2 úkony právní služby po 5 100 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby), z náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč za dva režijní paušály po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT k provedeným úkonům právní služby a z 21 % DPH ve výši 2 268 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř, když žalovaný se náhrady dalších hotových výdajů v celém rozsahu vzdal. Místo plnění bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

12. Lhůty k plnění byly určeny v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.