57 C 60/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Šeremkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o náhradu škody způsobenou při výkonu veřejné moci

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 34 912 Kč, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na soudním poplatku částku 2 000 Kč, do patnácti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 12. 2 2020 domáhal po žalované zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím, jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku trestního stíhání žalobce, když žaloba byla odůvodněna tím, že proti žalobci bylo usnesením ze dne 21. 12. 2017 zahájeno trestní stíhání pro zločin těžkého ublížení na zdraví dle a přečin výtržnictví, rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2018, č. j. [číslo jednací] byl žalobce uznán vinným ze zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odstavec 1 trestního zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odstavec 1 trestního zákoníku, za což byl odsouzen podle § 145 odstavec 1 trestního zákoníku za použití § 43 odstavec 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 81 odstavec 1, § 82 odstavec 1 trestního zákoníku bylo rozhodnuto, že se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 228 odstavec 1 trestního řádu byl žalobce zavázán zaplatit na náhradě škody [obec] [anonymizováno] zdravotní pojišťovně, [IČO], se sídlem [adresa], částku 126 394 Kč. Podle § 229 odstavec 1 trestního řádu byl poškozený [jméno] [příjmení], [datum narození], trvale bytem [adresa]. Na základě žalobcem podaného odvolání byl žalobce rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2019 zproštěn od obžaloby podle § 226 písm. b) trestního zákoníku, kdy teprve v rámci odvolacího řízení soud zohlednil obhajobu žalobce, provedl na poměry odvolacího řízení obsáhlé dokazování, v jehož důsledku pak dospěl k závěru, že se žalobce nedopustil protiprávního jednání. Po celou dobu trestního řízení žil žalobce v nejistotě, zda za své jednání nebude potrestán nepodmíněným trestem odnětí svobody, kdy s ohledem na trest uložený rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2018 se tato obava jevila jako zcela přiměřená. Žalobce žil až do zprošťujícího rozsudku v nejistotě ohledně své budoucnosti a možným negativním následků pro jednání, které až odvolací soud posoudil jako jednání v nutné obraně. Vedle uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody byl žalobce rovněž ohrožen na svém majetku tím, že mu rozsudkem okresního soudu byla uložena povinnost k náhradě škody ve výši 126 394 Kč. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2019 byl obhájci žalobce doručen dne 13. 12. 2019. V průběhu řízení žalobce dále doplnil svá skutková tvrzení v tom směru, že uplatnil nárok na odškodnění u žalované, která mu přípisem ze dne 14. 9. 2020 sdělila, že v řízení zahájeném dne 21.12.2017, [číslo jednací] došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí a za tuto skutečnost se žalovaná omlouvá, přičemž však pokládá konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvu za dostatečné zadostiučinění za porušení práva. Žalobce s uvedeným postupem žalované nesouhlasí, neboť již okresní soud v odůvodnění rozsudku konstatoval, že pohlížel na žalobce jako na osobu bezúhonnou a při ukládání trestu považoval řádné vedení života za polehčující okolnost, kdy s přihlédnutím k tomuto hodnocení osoby žalobce je nutné nahlížet i na význam trestního stíhání pro žalobce. Pro žalobce bylo stresujícím zážitkem celé trestní řízení, které trvalo po dobu dvou let, kdy byl vystaven nebezpečí, že bude odsouzen za jednání, které až krajský soud hodnotil jako jednání dovolené, kterým žalobce odvracel útok pachatele na ležící bezbrannou oběť. Místo poděkování, byl žalobce vystaven trestnímu stíhání, kdy byl reálně ohrožen uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody. Žalobci se zcela změnil život poté, kdy byl krátce před Vánocemi 2017 obviněn pro zločin těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 tr. zák. a přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zák. Místo klidného prožití vánočních svátků byl naopak vystaven stresu z nebezpečí, že bude odsouzen pro jednání, kdy naopak pomohl svému kamarádovi před útokem [jméno] [příjmení]. Od okamžiku, kdy vůči žalobci bylo zahájeno trestní stíhání, si žalobce neustále kladl otázky, co udělal při obraně poškozeného špatně, jak měl postupovat jinak, aby se vyhnul trestnímu stíhání. V důsledku předchozího úrazu žalobce obtížně hledal práci a v době zahájení trestního stíhání byl evidován na Úřadu práce. Žalobce bydlel v garsoniéře na adrese trvalého bydliště. Zpočátku s žalobcem bydlela přítelkyně, v polovině roku 2019 se však od žalobce přítelkyně odstěhovala, neboť těžce snášela stavy žalobce, který se v rozhovorech neustále vracel k celé události, studoval spis, byl podrážděný a vůči okolí často působil negativně. Žalobce se aktivně snažil získat zaměstnání, po dobu trestního stíhání byl několikrát krátkodobě zaměstnán, obtížně však zapadl do kolektivu spolupracovníků, neboť problémy spojené s trestním stíháním se negativně projevovaly v jeho běžném každodenním životě, kdy se žalobce stále vracel k celé události, popisoval nespravedlnost, kdy je vůči němu vedeno trestní stíhání pro jednání, za které jsou jiné osoby odměňovány. Žalobce chodil do práce nevyspaný, podrážděný, neustále myslel na celou událost, a pochopitelně se takový stav negativně projevoval také vůči ostatním spolupracovníkům. Za dobu trestního stíhání žalobce pracoval pro [právnická osoba], [právnická osoba], později také pro [právnická osoba], a krátce také v zahraničí v Německu. Žalobce byl v průběhu trestního řízení opakovaně vyslýchán, sám anebo prostřednictvím obhájce podával vyjádření či podněty v trestním řízení, byl nucen se připravovat na hlavní líčení, vracet se k jednotlivým výpovědím a po dobu trestního řízení žil neustále v obavě, jak celá věc skončí. [příjmení] [jméno] [příjmení] napadl [jméno] [příjmení], který byl deset dnů v pracovní neschopnosti, bylo takové jednání kvalifikováno pouze jako přestupek. Kamerový záznam, který zachycoval jednání [jméno] [příjmení] krátce předtím, než napadl poškozeného, byl liknavým postupem policie nenávratně ztracen. Také tyto okolnosti z trestního stíhání považoval žalobce na nezákonné, upozorňoval na ně, ale nebyl brán zřetel na tyto události. Žalobce velmi špatně snášel trestní stíhání, trpěl nespavostí, často se stávalo, že se probudil kolem druhé hodiny ranní a už nedokázal usnout, procházel se v noci po pokoji, studoval svůj spis, hledal nesrovnalosti, vyhledával informace na internetu, které by mu pomohly celou situaci objasnit. Situace ohledně trestního řízení byla pro žalobce složitá také z pohledu zajištění obhajoby, kdy pouze s pomocí své matky byl žalobce schopen hradit náklady obhájců. Všechny výše uvedené skutečnosti se negativně projevovaly v životě žalobce, kdy byl po dobu téměř dvou let vystaven nebezpečí, že bude odsouzen pro jednání, které bylo dovolené a které možná naopak zachránilo jiné osobě život. Žalobce uvedeným trestním stíháním ztratil kus života, byl významně omezen na svých aktivitách a radosti ze života. Se svými pocity, se žalobce svěřoval rodině, svým známým a kamarádům. Žalobce situaci nezvládal a již byl objednán na odbornou pomoc k psychiatrovi, ale protože žalobce potřeboval peníze, byl nucen se dostavit do práce a nakonec již objednanou psychiatrickou pomoc nevyhledal. S ohledem na výše uvedený a významný zásah do života žalobce, je toliko konstatování porušení práva a omluva nedostatečnou satisfakcí.

2. Žalobce byl u ústního jednání dne 21. 10. 2020 vyzván k doplnění skutkových tvrzení, zejména aby soudu předložil případ, který se v podstatných znacích shoduje se skutkovými okolnostmi pro přiznání peněžitého zadostiučinění. V podání, kterým na tuto výzvu žalobce zareagoval, uvedl, že je nepochybně povinností žalobce prokázat, jakým způsobem byl po dobu trestního stíhání poškozen na svých právech a jakou intenzitou zasáhlo trestní stíhání do jeho obvyklého života, když v rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud zmínil kritéria, která jsou rozhodující pro stanovení výše odškodnění. V prvé řadě jde o povahu trestní věci - stíhání pro závažnější trestný čin bude mít větší dopad než u méně závažné věci. V tomto případě byl žalobce trestné stíhání pro zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 trestního zákoníku s trestní sazbou 3 až 10 let. Dalším důležitým kritériem je délka trestního řízení - zohledňuje se, jak dlouho trval atak na osobnostní práva jednotlivce (delší doba působí nárůst újmy, může však, zejména v případě uvadajícího zájmu společenského prostředí o daný případ, i klesat). V tomto případě bylo zahájeno trestní stíhání v prosinci 2017 a až do zprošťujícího rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2019, žil žalobce v nejistotě, v obavách. Posledním kritériem jsou podle citovaného rozsudku následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby - zde se má přihlédnout k individualizaci všech výše uvedených kritérií, dopadu trestního stíhání na morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného, jeho profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života. Žalobce po celou dobu trestního řízení intenzivně prožíval celé řízení a vnímal jako nespravedlnost, že je stíhán pro skutek, kdy naopak zachránil svému kamarádovi zdraví, neboť jeho kamarád ležel bezmocně na zemi a [jméno] [příjmení] do bezvládného těla kopal. Žalobce stále očekával, že celou situaci orgány činné v trestním řízení objektivně posoudí, následně očekával u Okresního soudu v Ostravě, že mu poskytne spravedlnost a ochranu, té se však dočkal až u odvolacího soudu. Po celou dobu trestního stíhání vynakládal nemalé finanční prostředky na obhajobu a byl nucen si prostředky od své matky půjčovat. Žalobce takto vynaložil na obhajobu sám anebo s pomocí své rodiny částku ve výši 113 341 Kč. Dále odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. [spisová značka], který žalobkyni přiznal odškodnění za trestní řízení, ve kterém byla žalobkyně zproštěna od obžaloby soudem prvního stupně, ve výši 10 000 Kč. Oproti projednávané věci, se jednalo o trestný čin porušení povinností v insolventním řízení s trestní sazbou do 3 let, a tedy žalobkyně nebyla ohrožena uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody, žalobkyně nebyla ohrožena povinností nahradit škodu a rovněž zásah do běžného života byl významně nižší, než v nyní projednávané věci. V citovaném rozhodnutí Krajský soud konstatoval, že každé trestní stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, je nepochybně natolik významné a závažné pro každého člověka, že pouhé konstatování porušení práva nepostačuje a je na místě finanční odškodnění. V rámci srovnání odškodnění v případech, které jsou v podstatných znacích porovnatelné, žalobce dále odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 21.4.2015, sp. zn. [spisová značka], kterým soud přiznal žalobci odškodnění ve výši 50 000 Kč. Žalobce byl v uvedeném případě stíhán pro trestný čin pojistného podvodu dle ust. § 250a odst. 1, 3 zák. č. 140/1961 s trestní sazbou až na tři roky. Citované rozhodnutí Krajského soudu však bylo zrušeno Nálezem Ústavního soudu [ústavní nález], který v odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že odškodnění v uvedené výši je nedostatečné. S ohledem na stanovisko Krajského soudu v Ostravě, že v případě nezákonného trestního stíhání je namístě vždy přiznat peněžní satisfakci, neboť omluva není dostatečnou kompenzací, je žalobce přesvědčen, že konstatování porušení práva a omluva způsobem, jak to učinila žalovaná přípisem ze dne 14. 9. 2020, není dostatečnou kompenzací a žalobci má být poskytnuta peněžní kompenzace.

3. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává, navrhovala zamítnutí žaloby, když jako nespornou označila skutečnost, že u ní žalobce dne 12. 2. 2020 uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním žalobce ve výši 100 000 Kč v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná nárokům žalobce nevyhověla ani zčásti, což mu sdělila svým stanoviskem ze dne 14. 9. 2020. Z předmětného spisového materiálu bylo zjištěno, že usnesením policejního orgánu Policie ČR, Městské ředitelství policie [obec], 4. oddělení obecné kriminality ze dne 21. 12.2017, [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání zločinu těžké ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Dne 4. 4. 2018 byla na žalobce podána Okresním státním zastupitelstvím v Ostravě obžaloba. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2018, č. j. [číslo jednací], byl žalobce shledán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2019, č. j. [číslo jednací], byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu. Řízení pravomocně skončilo dne 14. 8. 2019. Dále k žalobě uvedla, že v souladu s konstantní judikaturou je možno uzavřít, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení sdělení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 21. 12. 2017. Tvrzená nemajetková újma musí být žadatelem tvrzena, ale rovněž i prokázána, což v tomto případě Ministerstvo spravedlnosti jako prokázanou neshledalo. Lze mít obecně za to, že každé trestní stíhání může zasáhnout do života stíhané osoby v řadě jeho rovin s větší či menší intenzitou. V návaznosti na výše uvedené žalovaná konstatovala, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná rovněž vyslovila žalobci omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení jeho trestního stíhání. Toto konstatování a vyslovenou omluvu považuje žalovaná i nadále za dostačující zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmy. Ani v žalobě žalobce neuvádí takové skutečnosti, pro které by mělo být přistoupeno k peněžité satisfakci, navíc zvláště v této věci je třeba přihlédnout k okolnostem daného případu, když dne 13. 12. 2017 v rámci podání vysvětlení k věci popsal skutek jako jednoznačné vybočení z mezí nutné obrany. Ve stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání datované 8. 1. 2018 žalobce nenamítal, že se vytýkaného skutku nedopustil, ani že tento není vůbec pro nutnou obranu trestným činem, nýbrž domáhal se toliko změny právní kvalifikace na trestný čin ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a trestního zákoníku. V hlavním líčení před soudem I. stupně žalobce vypovídal, ovšem s výhradou týkající se stěžejní části skutkového děje, tedy svého zásahu do konfliktu mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], k němuž vypovídat odmítl. K tomuto se žalobce vyjádřil teprve v rámci veřejného zasedání odvolacího soudu. Žalobce tak celou událost, že šlo z jeho strany o nutnou obranu, popsal až při jednání odvolacího soudu, ačkoliv žalobci nic nebránilo, aby se v tomto směru vyslovil od samého počátku trestního řízení. Žalobce sám svým jednání značně přispěl k prodlužování trestního řízení a tím i k prodlužování tvrzeného zásahu do osobní sféry žalobce. Je tedy nutno přihlédnout k tomu, jak popsal žalobce své jednání při výslechu, když v tomto se k protiprávnímu jednání v zásadě doznal, přičemž v průběhu řízení u prvostupňového soudu odmítl vypovídat ohledně stěžejní části skutkového děje, a k tomuto odkázala i na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka].

4. K právnímu posouzení věci uvedla, že již Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] uvedl, že k odčinění určité míry nejistoty, frustrace a jiných negativ vnesených do života prostřednictvím trestního stíhání, které probíhalo po přiměřenou dobu v souladu s právními předpisy, zásadně postačují jiné, než peněžní formy odškodnění. Dovolací soud nepopírá, že vedení trestního stíhání negativně ovlivňuje osobní život stíhané osoby, vnáší do jejího života nejistotu a způsobuje pocity frustrace. Na stranu druhou, spravedlivé postihování činů nebezpečných pro společnost je jedním z klíčových úkolů právního státu a jedním z raison d'être státu jako takového vůbec (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. [ústavní nález]). Rovněž je třeba dodat, že přístup, kdy je zahájení trestního stíhání, jež neskončilo odsuzujícím rozsudkem, pokládáno na roveň nezákonného rozhodnutí, je přístupem velmi velkorysým, k němuž dospěl dovolací soud rozšiřujícím výkladem zákona, přičemž ani Úmluva na něco takového vůbec nepamatuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2015, sp. zn. 30 [spisová značka], popř. [příjmení], [anonymizováno] [příjmení] za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 39. 6). Byť tedy stát v zásadě odpovídá osobám, které trestně stíhal a vůči nimž trestní stíhání neskončilo odsuzujícím rozsudkem, nelze uzavřít, že by rovněž každou takovou osobu v každém případě musel zásadně odškodnit penězi. Žalovaná má za to, že žalobce neuvádí ani v doplnění svých skutkových tvrzení takové skutečnosti, pro které by mělo být přistoupeno k peněžité satisfakci, navíc zvláště v této věci je třeba přihlédnout k okolnostem daného případu. Skutečnosti tvrzené žalobcem nepřekračují běžnou míru nejistoty, frustrace či jiných negativ do života poškozeného, které jsou spojeny s jakýmkoliv trestním stíháním. Ke konkrétním tvrzením žalobce ohledně zásahu do osobnostních práv žalobce žalovaná uvedla, že v případě tvrzení, že se od žalobce odstěhovala přítelkyně v důsledku trestního stíhání žalobce, nemá žalovaná za prokázané z obecného tvrzení, že tato skutečnost nastala jen a pouze v příčinné souvislosti s trestním stíháním. Pokud jde o žalobcovo tvrzení, že v důsledku trestního stíhání složitě hledal zaměstnání, případně je často měnil práci, jelikož špatně zapadl do kolektivu, tak má žalovaná za to, že tato skutečnost svědčí hlavně o nestálé a komplikované povaze žalobce. Člověk nadaný průměrnými sociálními dovednosti musí být schopen ustát problematické životní situace bez toho, aniž by měnil několikrát za krátkou dobu zaměstnání. Rovněž tak pokud jde o tvrzení, že žalobce trpěl nespavostí a nejistotou, uvedená skutečnost nepřekračuje běžnou míru frustrace či jiných negativ do života poškozeného, které jsou spojeny s jakýmkoliv trestním stíháním.

5. Z nesporných tvrzení procesních stran vzal soud za prokázáno, že žalobce dne 12. 2. 2020 uplatnil u žalované nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním žalobce ve výši 100 000 Kč v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná nárokům žalobce nevyhověla ani zčásti, což mu sdělila svým stanoviskem ze dne 14. 9. 2020. Dále vzal soud za prokázáné jako nesporné skutečnosti, že usnesením policejního orgánu Policie ČR, Městské ředitelství policie [obec], 4. oddělení obecné kriminality ze dne 21. 12. 2017, [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání zločinu těžké ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Dne 4. 4. 2018 byla na žalobce podána Okresním státním zastupitelstvím v Ostravě obžaloba. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2018, č. j. [číslo jednací], byl žalobce shledán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2019, č. j. [číslo jednací], byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, když trestní řízení pravomocně skončilo dnem 14. 8. 2019.

6. Ze spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. [spisová značka], konkrétně z usnesení na č. l. 6, stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání na č. l. 9, usnesení OSZ Ostrava č. l. 11 a obžaloby OSZ Ostrava ze dne 3. 4. 2018 na č. l. 281 vzal soud za prokázáno, že usnesením Policie ČR, Městské ředitelství policie Ostrava, 4. oddělení obecné kriminality ze dne 21. 12. 2017, [číslo jednací], bylo zahájeno podle § 160 odst. 1 trestního řádu trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání zločinu těžké ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit dne 9. 12. 2017 v blíže nezjištěné době od 3:00 do 4:00 hodin, proti tomuto usnesení podal žalobce prostřednictvím ustanovené zástupkyně dne 8. 1. 2018 stížnost s návrhem na zrušení usnesení, s tím, že je skutek nesprávně právně kvalifikován a měla být užita kvalifikace podle § 146a TZ, tedy ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky. Usnesením OSZ Ostrava sp. zn. [spisová značka] ze dne 31. 1. 2018 byla stížnost žalobce jako nedůvodná zamítnuta. Z protokolu o výslechu obviněného na č. l. 20, 21 trestního spisu vzal soud za prokázáno, že žalobce u výslechu dne 21. 1. 2018 uvedl, že nebude vypovídat a k věci se vyjádří až u soudu. Dne 4. 4. 2018 byla na žalobce podána Okresním státním zastupitelstvím v Ostravě obžaloba, že dne 9. 12. 2017 v době kolem 2:45 hod. v [obec] [část obce] na ulici [anonymizováno] venku poblíž hudebního klubu [anonymizováno] nacházející se v domě [číslo] za situace, kdy se navzájem, bez způsobení vážnějšího poranění fyzicky napadali poškozený [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení], [datum narození] do jejich konfliktu zasáhl tak, že [jméno] [příjmení] nejméně jednou udeřil kopem nohou a kolenem do levé části hrudníku a boku velkou intenzitou síly a dále údery do hlavy i jiných částí těla i poté, kdy [jméno] [příjmení] již následkem jeho prvních ran ležel na zemi a takovým jednáním mu způsobil trhlinu sleziny mající v lidském těle povahu důležitého orgánu a pod jejím pouzdrem lokalizovaný krevní výron, v důsledku jehož ruptury mu musela být 10. 12. 2017 slezina lékařsky operativně odstraněna, dále zhmoždění měkkých tkání hlavy a levé poloviny hrudníku bez poranění kožního krytu, kdy zranění si vyžádala průměrnou dobu léčení v délce 5-6 týdnů, po kterou byl omezen v obvyklém způsobu života především hospitalizací ve [anonymizováno] nemocnici [obec] trvající od 10. 12. 2017 do 19. 12. 2017 včetně zmiňovaného operačního zákroku, přetrvávající bolestivostí poranění a nutnosti klidového režimu bez zvýšené aktivity, když s ohledem na záměr obviněného a způsob, intenzitu a umístění útoku toliko náhodou nedošlo ke vzniku dalších závažných zranění jako zlomenin žeber s poraněním a trhlinami plic a krvácením do dutiny hrudní, zhmoždění srdce a jiných, přičemž s takovými následky svého inkriminovaného chování musel být a byl při něm plně srozuměn včetně toho, že bez odborné lékařské pomoci by napadenému hrozila i smrt. Ze žádosti o kopii CD s videozáznamem č. l. 291, žádosti o doložení důkazů a datace fotografie na č. l. 310, 311 trestního spisu vzal soud za prokázáno, že žalobce požádal podáním došlým soudu dne 6. 4. 2018 o kopii videozáznamu, podáním došlým soudu dne 24. 5. 2018 požádal o doplnění videozáznamu o jiný časový úsek a podáním došlým soudu dne 28. 5. 2018 požádal o doplnění datace fotografie [jméno] [příjmení]. Z podání žalobce na č. l. 322-324 trestního spisu vzal soud za prokázáno, že podáním došlým soudu dne 8. 6. 2018 se obsáhle písemně vyjadřoval k věci. Z opisu z rejstříku trestů vzal soud za prokázáno, že žalobce má v tomto tři záznamy, z toho jeden pro majetkovou trestnou činnost, za niž byl odsouzen v roce 2004 a dva záznamy poruchovou trestnou činnost za niž byl odsouzen v roce 2005 a 2009, kdy mu byly uloženy tresty odnětí svobody s podmíněným odkladem, trest obecně prospěšných prací a zákaz činností, které byly vykonány a jsou již zahlazeny. Z protokolu o hlavním líčení dne 14. 6. 2018, že žalobce u hlavního líčení vypovídal k věci samé, když tento se k věci dále vyjádřil písemně podáním došlým soudu dne 8. 11. 2018 a po vyhlášení rozhodnutí podáními došlými soudu dne 5. 12. 2018 a 19. 12. 2018 a podáními došlými Krajskému soudu v Ostravě dne 2. 5. 2019, 7. 5. 2019, 14. 6. 2019, 11. 7. 2019, 26. 7. 2019 a 12. 8. 2019. Z protokolů o veřejných zasedáních Krajského soudu v Ostravě vzal soud za prokázáno, že Krajský soud v Ostravě po veřejném zasedání dne 28. 5. 2019 doplnil dokazování u tří dalších zasedání dne 18. 6. 2019, 8. 7. 2019, 6. 8. 2019 a na veřejném zasedání dne 14. 8. 2019 vyhlásil za přítomnost právního zástupce žalobce rozsudek, kterým žalobce zprostil od obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. [spisová značka] neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem, z důvodu nutné obrany, když byla splněna podmínka, že obrana, v daném případě pomoc v obraně, nebyla zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Rozsudek nabyl právní moci dnem 14. 8. 2019, když byl doručen žalobci dne 29. 11. 2019 a jeho zástupci dne 13. 12. 2019.

7. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], vzal soud za prokázáno, že žalobce je jeho kamarád, už si na to přesně nevzpomíná, ale to trestní stíhání žalobce dost vzalo, špatně to snášel, chodil za ním, volal mu, možná se i kvůli tomu rozešel s přítelkyní, hodně si to bral, v poslední době řešil v zásadě jenom to, když o tom stále mluvil, co se stalo, co mohl udělat jinak. Se žalobcem se stýkáme tak jednou až dvakrát do měsíce osobně, znají se z dětství, spíše mu volal tak 2x do týdne, když se potřeboval vybrečet, svěřoval se mu, on moc kamarádů nemá, je spíše samotář a orientovaný na sport. Tehdy po něm chtěl kontakt na jeho psychiatra, ale neví, jestli tam nakonec k němu došel nebo ne. Žalobce se změnil, je jiný, teď řeší věci, které dříve neřešil i ohledně medicíny a nějakých chorob, když svědkova tehdejší manželka poslouchala jejich hovory, u kterých byla přítomna, protože to dával nahlas, tak mu řekla, že žalobce je blázen a měl by se léčit. Podle svědka se to nijak k lepšímu nezměnilo ani v době, kdy to trestní řízení skončilo. Když po něm chtěl žalobce kontakt na psychiatra, tak se mu nesvěřil, proč ho chce, je pravda, že se žalobce změnil, i proto se s ním stýká méně. Za dobu toho trestního stíhání měl žalobce hodně zaměstnání, ale vždy po krátkém čase z těchto odešel nebo ho vyhodili, říkal mu, že se mu stalo, že když na něho někdo zakřičel, tak se rozbrečel, v té době mu připadal přecitlivělý, když mu člověk něco řekl, tak se hned urazil. Jednou mu žalobce říkal, že nemůže v noci spát, že se vzbudí třeba v jednu a pak už neusne, on mu taky říkal, že se mu to stává. Před tou událostí byl v klidu, chodili spolu na kolo, v jeho životě to asi byl opravdu nějaký zlom, není jako dřív, studuje nějaké únosy mimozemšťany apod., hodně o medicíně. Svědek si žalobce vždy vyslechl, snažil se ho podporovat, říkal mu, aby se s tím už smířil, aby na to zapomněl, on moc kamarádů nemá, furt jen běhal. Řešil i ty doktory v nemocnici, že to u toho poškozeného nepoznali, že má prasklou slezinu a poslali ho domů, když po tom asi za 3 hodiny začal zvracet krev. Žalobce snad dokonce podával nějaké oznámení na ty doktory nebo nemocnici a i na policisty, co to vyšetřovali, dával oznámení na [příjmení], protože tam nějak zkrátili ten záznam, měl pocit, že se proti němu policajti spikli, že když mají případ, tak se to snaží na někoho dostat.

8. Z výslechu svědkyně [příjmení] [příjmení] vzal soud za prokázáno, že žalobce je její syn, před tou událostí měl její syn takový bezstarostný život, měl zdravotní problémy po úrazu ruky, poté, co se ta událost stala, tak vůči sobě cítil nespravedlnost. [jméno] věc probíral se všemi okolo, v zásadě všechny obtěžoval, volal i jí, furt nad tím přemýšlel a nemohl v noci spát. Měl kvůli tomu i problémy v práci, protože o tom mluvil i s lidmi, které pořádně neznal. O těch problémech v práci věděla od syna. Syn jí říkal, že má depku, protože je zastánce alternativního léčení, nebral žádné léky, které by mu mohly pomoct. I když mu jeho tehdejší zástupkyně radila, aby ten problém řešil a dal se do pořádku, tak v zásadě odmítal, že by psychiatrii navštívil. Až v roce 2018 jej objednala na psychiatrickou ambulanci v [část obce], tuším někde poblíž ulice [ulice] nebo [ulice]. Těch ambulancí je málo a jsou tam delší čekací doby, syn tehdy bydlel se svojí přítelkyní v domě v [obec], co se sestrou zdědily po rodičích, tak se v tom objednaném termínu do té ambulance nedostavil. To trestní řízení na něj samozřejmě mělo vliv v tom, že z toho býval podrážděný, měl pocit, že bojuje s tou mašinérií a s policií a že je proti nim zcela sám. Říkal jí, že někteří jeho známí se s ním nechtěli stýkat, když ho viděli, tak přešli na druhou stranu ulice, ona to osobně neviděla, protože s ním nechodila. Jedna kamarádka se jí ptala na to jeho trestní stíhání a myslí, že poté změnila svůj názor na jejího syna, když ho považovala za kriminálníka. V jednom případě, o kterém ví, měl v té práci problém, který souvisel s tím stíháním. Syn měl práce spíše méně, než více ale v zásadě to bylo podobné. V roce 2019 měl práce více, byl i delší dobu v Německu, v roce 2020 to bylo horší, v Německu byl 2x, ale pokaždé krátkou dobu. Co se týče synova osobního života z hlediska vztahů, syn měl před rokem 2017 dva takové delší vztahy, kdy jí ty jeho partnerky i představil. V roce 2017, přesně v ten den, kdy se stala ta událost, seznámil v tom klubu [anonymizováno] s přítelkyní, která se jmenovala [anonymizováno], oni se poté někdy v létě nebo na podzim roku 2018 přestěhovali do domu v [obec], syn si tam našel práci v [obec] a jeho přítelkyně v ZD v [obec], bydleli tam spolu někdy do února 2019 a pak se rozešli, měli mezi sebou neshody, protože syn měl neustále hovořit o tom svém trestním stíhání. Syn jí říkal, že ta jeho přítelkyně měla nějaké problémy s drogami, v době, kdy spolu bydleli, se snad pokoušela abstinovat. Poté, co se s tou [jméno] rozešel, neví, zda měl nějaké další známosti, každopádně jí žádnou přítelkyni nepředstavil. Paní [příjmení] je sestra svědkyně, která bydlí v [obec], o synově trestním stíhání věděla od ní a jednak z toho, že když syn bydlel v tom [obec], tak se u ní vícekrát stavoval, taktéž si jí stěžoval. Syn byl nervózní, mluvil jenom o tom stíhání, byl z toho zoufalý a cítil takovou tu beznaděj, jak má dokázat svou nevinu. Říkal, že je třeba někdy celý rozlámaný, že v noci nemohl spát a budil se. Svědkyně si myslí, že měl silnější deprese, protože jí jednou řekl, že ani nevstal. To, že se syn sestře svěřoval, ví od ní, protože si se sestrou každý den volají. Syn se v té trestní věci neustále hrabal, dodával soudu i důkazy, když mu pomáhala zpracovávat ty jeho vyjádření, protože jeho sloh i pravopis je velmi špatný, proto viděla ty důkazy osobně, zejména se to týká fotografie toho pan [příjmení] po útoku [příjmení], když policie tam založila rozmazanou černobílou fotografii, o které si i svědkyně myslí, že byla upravena policií, když u KS ten první poškozený přímo řekl, že má fotografii, kdy se sám vyfotil a která byla barevná, a na které byl vidět rozsah jeho zranění. A také se to týkalo podle jejich názoru upraveného přepisu audiozáznamu hovoru [příjmení] na tísňovou linku. Těch rozporů tam bylo více a syn na ně ve svých vyjádřeních, které mu pomáhala sepisovat, poukazoval. Z pohledu svědkyně byly ze strany policie ty důkazy pozměňovány, aby odůvodňovaly zahájení a trvání trestního stíhání. Synovi pomáhala z výše uvedených důvodů připravovat ta podání k soudu, myslí, že jich bylo určitě 5 až 7, to vytvoření toho podání trvalo od několika hodin u těch jednodušších po měsíc u toho nejsložitějšího, kterým bylo vyjádření ke KS. Co se týče těch nákladů na obhajobu tak té první právničce zaplatila kolem 10 000 Kč a pak dalších 69 000 Kč, syn měl potom platit asi kolem 40 000 Kč, to ví, protože tehdy synovi připravovala podklady pro odškodnění. Synovi to zaplatila proto, že se mu snažila pomoct, že šlo o všechno, věřila, že je nevinný, podle toho, co jí o tom řekl, ze začátku syn žádné peníze neměl, proto mu to hradila svědkyně a na konci už peníze měl, proto si to hradil sám. Syn je nyní mnohem vychovanější, soud ho ovlivnil v tom, že dneska už by nechal lidi, ať se navzájem poperou, byl by už opatrnější, když já jsem ho vychovávala v tom, že lidem má pomáhat a podle mě tak vždycky jednal. Svědkyně byla asi 2x u okresního soudu na jednání a poté jednou u krajského soudu, se synem chodila na skoro všechny ty jednání, resp. porady s jeho zástupci, nebyla tak na jednom nebo dvou, a to proto, aby syn na něco důležitého nezapomněl. Syn se nijak zvlášť na ty jednotlivé úkony nepřipravoval, on říká, na co je tázán, ona se snažila, aby si to v hlavě lépe uspořádal, ale on na ty přípravy moc není, on to měl všechno v hlavě. [příjmení] na to myslel a měl to v hlavě pořád. I když syn některé věci nebo problémy dokáže odložit nebo hodit za hlavu, zejména co se týkalo třeba práce nebo některých jeho povinností, tak u toho trestního stíhání to nedokázal, po celou dobu toho trestního stíhání a řízení se snažila synovi pomáhat a chránit ho, i když se to s ním místy už nedalo vydržet. Celou dobu měla za to, že je stíhán nespravedlivě, resp. byl nespravedlivě odsouzen po rozhodnutí toho prvostupňového soudu.

9. Z účastnického výslechu žalobce vzal soud za prokázáno, že tento se v roce 2004 vyučil strojním zámečníkem, po několika letech se chtěl naučit svařovat, učil se to v různých zaměstnáních asi pět let, kdy jej opakovaně propustili. Po vyučení pracoval v různých profesích, někdy i jako zámečník, někdy třeba i ve skladu. Pracoval i na živnostenský list, kdy se střídala období, kdy měl práci a naspořil si nějaké peníze, s obdobím, kdy práci neměl a byl na sociálce. Ještě před tím incidentem pracoval po operaci v roce 2017 asi 10 dnů přes agenturu, pak mu byl pracovní vztah ukončen. V roce 2018 na počátku roku pracoval asi 2,5 měsíce pro [anonymizováno], pak někdy jaro – léto pracoval v [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] asi 3 měsíce. Pak pracoval v [obec a číslo] měsíce, kdy s ním byl ukončen poměr, protože se mu nepovedl svar, potom někdy v březnu až květnu 2019 pracoval přes agenturu. Pak asi 3 měsíce pracoval ve [část obce], ale tam vůbec nezapadl do kolektivu, pak asi 2 měsíce svařoval v Německu, kde to všechno bylo o 1000 % lepší a do budoucna by v tom chtěl pokračovat. Věnoval se boxu, ale v roce 2013 mu začaly problémy s levým palcem, po ošetření mu odumřel vaz v palci, s tím se opakovaně léčil, ale dál boxoval, postupně prodělal tři operace toho palce, kdy ta poslední třetí byla v roce 2017 asi měsíc a půl před tou událostí. Vystřídal asi 12 ortopedů, měl pocit, že se jej doktoři snažili o tu ruku připravit, musel si všechno sám najít na internetu, kde si i vyhledal toho operatéra. Po celou dobu se chtěl věnovat a věnoval se tomu boxu. Od toho úrazu v roce 2013 už neměl takový ten cíl, protože neustále chodil po doktorech, chtěl hlavně vyřešit ten palec, mělo to samozřejmě vliv na jeho psychiku, osobní život i práci. Před tím úrazem pracoval prostřednictvím nějaké pracovní agentury, tehdy ukončili práci ke konci roku a od 1. ledna 2013 byl nezaměstnaný, měl sem tam nějakou brigádu. Ten úraz se mu stal 27. 3. 2013 a v tom období potom vždycky nějaký čas, třeba 3 nebo 4 měsíce, pracoval přes agenturu, protože i s tím úrazem palce bylo možné pracovat, stále se věnoval tomu boxu, boxovat se s tím nedalo, protože nezatnul ruku v pěst, měl asi jenom dva zápasy, ale trénovat chodil. Na první operaci s tím palcem šel v říjnu 2015, operace nebyla úspěšná, protože ten původní vaz byl už odumřelý. Píchali mu tam kortikoidy a následně mu tam praskla šlacha, proto šel v květnu 2017 na její sešití a pak šel 10. 10. 2017 na operaci, kdy mi vzali z těla šlachový štěp a našili mi ho na to místo, nyní má od té operace více než tři roky a je to lepší, než to bylo. Je to zhruba na 80 %, takže boxu se zase začíná věnovat. Se svojí dlouhodobější přítelkyní se rozešel po tom úrazu v roce 2013. Pak měl každý rok nějaký vztah, ale s ohledem na to zranění palce nebyl svůj. Co se toho konfliktu týče, tak měl pocit, že když šel ven, tak poškozený šel po něm, chtěl být na zemi napadnutý, protože se žalobce dozvěděl, že už to takhle jednou udělal. Poškozený je silný člověk, dělal karate a má silný stisk rukou, a kdyby chtěl, tak mě v tom mém tehdejším stavu udělal. V době, kdy se stala ta událost, pro kterou byl trestně stíhán, žádný vztah neměl, ale zrovna toho dne se seznámil se ženou, se kterou pak měl vztah až do prosince 2018. Ta přítelkyně měla dvě nezletilé děti, 12 a 16 let, se kterými bydlela v bytě, on za ní v zásadě docházel, protože bydlel v garsonce, kterou vlastní jeho sestřenice, bydlí tam minimálně od roku 2013 doposud. Poté, co ukončil ten vztah na konci roku 2018, do konce roku 2019 nový vztah nenavázal. Žalobce cítil nějaké problémy, jeho mamka jej objednala ke specialistovi, měl to být někdo, kdo má ordinaci někde v [část obce] u [anonymizováno], na jméno si nevzpomíná, neví, jestli to byl psycholog nebo psychiatr, ale nestihl se tam dostavit, protože začal pracovat v [obec]. [příjmení] doktorům nevěří ani slovo, nevěří ani práškům, že by mu pomohly, ani nevěří na koronavirus. Věří pouze těm alternativním, jako jsou psychiatři. Co jej vedlo k tomu, že chtěl vyhledat pomoc, bylo to, že se cítil jako člověk, který věří na HIV, že mu to způsobuje AIDS. Myslel na to nonstop, měl ten strach, že jej něco ničí, měl pocit nespravedlnosti, strach, že půjde do vězení, strach, že bude muset platit 700 000 Kč za ty náklady za léčení, strach, že bude nadále veden jako nějaký zločinec, když se snažil jít někomu na pomoc. Myslí si, že to celé vymyslel a kompletně zrežíroval ten poškozený. Dnes, s ohledem na časový odstup, už z toho má strach jenom na 15 %, protože tehdy ani neznal ten postup, jak to probíhá na tom soudě. Dnes už to prošel a ví, jak to probíhá, když mu tehdy došla domů ta obžaloba, tak já věřil tomu, že za ten skutek skutečně bude odsouzen, ta obžaloba byla zmanipulovaná a byla napsaná proti němu, kdyby tam bylo napsáno to, jak se to stalo, tak by žádný strach neměl. Stalo se mu 40x nebo možná 60x, že se v noci vzbudil třeba ve 2 ráno a začal přemýšlet a chodit po bytě a pak už jsem neusnul. Štvalo jej, že policie manipulovala s důkazy, když ztratili ten záznam z kamery. Měl potíže i v práci, pracoval tehdy na živnostenský list. [příjmení] o tom pořád mluvil, vlastně úplně všude, pak už to jeho spolupracovníci ani nechtěli poslouchat, utíkali od něj jak od bomby, on o tom opravdu mluvil všude, mluvil o tom s kamarády venku, mluvil o tom v rodině s mamkou, s tetou, s bratrancem. Asi nejvíc a nejčastěji to probíral s mamkou. Ta mu taky říkala, že by měl vyhledat případně nějakou odbornou pomoc a proto i volala na toho psychiatra. Vztah s přítelkyní měl do prosince 2018 takový vážnější a poté asi do dubna 2019 už takový volnější. Když byl v té době tak na dně, tak se upnul na přítelkyni, ale ona mu tehdy začala dělat potíže, psala si i s tím poškozeným, psala mu, že mu to dosvědčí, chtěla mu podle mě dělat potíže, dokonce jej 2x bodla nebo ohrožovala nožem a říkala mu, že i kdyby to udělala, že mu nikdo neuvěří, protože je stíhaný, že si to udělal sám, že se při té obraně něčím řízl. Přítelkyně jej první 4 měsíce poslouchala, pak už nic nechtěla slyšet, ale on to do ní stejně dul. [příjmení] to vnímal tak, že jej nejvíce poškodila policie, když tam uváděla nějaké důkazy proti němu, nebo s nimi z jeho pohledu manipulovala. Podání sepisoval a připravoval se na ten soud v zásadě nonstop. Ulevilo se mu, uklidnil se až potom, co bylo to jednání krajského soudu, kde z toho měl pocit, že chtějí najít tu pravdu. Na náklady za své obhájce zaplatil asi 40 000 Kč, když celkem to stálo asi 130 nebo 140 000 Kč. Ten zbytek mu půjčila mamka, o tu půjčku svoji mamku poprosil, řekl jí za jakým účelem to je. [příjmení] nespavosti se cítil mimo, ztratil radost ze života. Žil v takovém svém světě, někteří kamarádi, asi dva, mu potom už neřekli ani čau. Oni to všichni věděli, někteří tomu nevěřili, zajímali se, mluvil s nimi o tom a myslí, že oni pochopili, proč má ten strach, byli se ním. Po rozhodnutí krajského soudu, kterým byl zproštěn, přestal mít ten strach z těch následků, ulevilo se mu, začal žít více bezstarostně, když to byla jedna polovina a druhá polovina toho bylo, že se mu začal zlepšovat i ten palec. V 18 nebo 19 letech měl nějaký soud, ale myslí, že nebyl odsouzen, to byla tehdy věc, že šli k někomu hrát hry na playstation a přišel tam, nějaký kluk, který tam něco ukradl a měl 2x zákaz řízení, protože řídil bez řidičského průkazu, ty zákazy řízení měl v roce 2004 a 2010.

10. Z faktur, výpisů z účtu žalobce, výpisu přehledu transakcí a příjmových pokladních dokladů za provedené právní služby soud nevzal za prokázány žádné pro rozhodnutí významné skutečnosti s ohledem na to, že náklady za právní zastoupení žalobce v trestním řízení nejsou předmětem projednávané věci a nemají dle názoru soudu vliv na odškodnění po žalované požadované nemajetkové újmy.

11. Ze sdělení Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Ostravě ze dne 28. 12. 2020 vzal soud za prokázáno, že žalobce byl v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce v Ostravě v době od 1. 1. 2013 do 13. 3. 2014, od 23. 3. 2014 do 15. 6. 2014, od 30. 6. 2014 do 11. 9. 2014, od 18. 9. 2014 do 14. 6. 2015, od 5. 8. 2015 do 4. 9. 2016, od 31. 10. 2016 do 9. 7. 2017, od 25. 9. 2017 do 29. 11. 2017, od 25. 1. 2018 do 22. 3. 2018, od 17. 8. 2018 do 20. 8. 2018, od 31. 1. 2019 do 6. 2. 2019, od 25. 9. 2019 do 8. 1. 2020 a od 6. 6. 2020 do 7. 7. 2020.

12. Ze sdělení OSSZ Ostrava ze dne 28. 12. 2020 vzal soud za prokázáno, že žalobce byl v evidenci pojištěnců jako zaměstnanec v době od 12. 9. 2014 do 17. 9. 2014 u zaměstnavatele [právnická osoba], od 15. 6. 2015 do 4. 8. 2015 u zaměstnavatele [právnická osoba], od 10. 7. 2017 do 2. 8. 2017 u zaměstnavatele [právnická osoba], od 30. 11. 2017 do 4. 12. 2017 u zaměstnavatele [právnická osoba], od 12. 4. 2018 do 18. 5. 2018 u zaměstnavatele [právnická osoba], od 24. 9. 2018 do 5. 10. 2018 u zaměstnavatele [příjmení] [jméno], od 11. 3. 2019 do 14. 3. 2019 u zaměstnavatele [právnická osoba], od 2. 3. 2020 do 8. 4. 2020 u zaměstnavatele [právnická osoba], od 18. 5. 2020 do 5. 6. 2020 u zaměstnavatele [právnická osoba], od 26. 6. 2020 do 20. 7. 2020 u zaměstnavatele [právnická osoba]

13. Soud učinil závěr o skutkovém stavu věci, že usnesením Policie ČR, Městské ředitelství policie Ostrava, 4. oddělení obecné kriminality ze dne 21. 12. 2017, [číslo jednací], bylo zahájeno podle § 160 odst. 1 trestního řádu trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání zločinu těžké ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit dne 9. 12. 2017 v blíže nezjištěné době od 3:00 do 4:00 hodin, dne 4. 4. 2018 byla na žalobce podána Okresním státním zastupitelstvím v [obec] obžaloba a rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2018, č. j. [číslo jednací], byl žalobce shledán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2019, č. j. [číslo jednací], byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, když trestní řízení pravomocně skončilo dnem 14. 8. 2019. Žalobce dne 12. 2. 2020 uplatnil u žalované nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním žalobce ve výši 100 000 Kč v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka], žalovaná nárokům žalobce nevyhověla ani zčásti, což mu sdělila svým stanoviskem ze dne 14. 9. 2020 Trestní stíhání žalobce trvalo od jeho zahájení do nabytí právní moci zprošťujícího rozsudku Krajského soudu v Ostravě 602 dnů, tedy 1 rok, 7 měsíců a 25 dnů. Žalobce byl před zahájením trestního stíhání, v jeho průběhu i po jeho ukončení opakovaně krátkodobě zaměstnán jako zaměstnanec, pracoval na živnostenský list a byl v evidenci nezaměstnaných, po zahájení trestního stíhání navázal partnerský vztah, který trval cca 1 rok a byl ukončen před ukončením trestního stíhání, žalobce probíral trestní stíhání se svou matkou, tetou a kamarády, což pro ně bylo i obtěžující, žalobce měl občasné problémy se spánkem, ale u psychiatra či psychologa nakonec nebyl.

14. Podle ust. § 1 odst. 1, § 3 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moc, když stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

15. Po právním zhodnocení výše uvedeného skutkového stavu podle ust. § 1, § 3, § 7, § 8, § 14, § 15, § 26, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen zákon), a judikatury NS ČR (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]) soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V obecné rovině nelze než souhlasit se závěry Nejvyššího soudu a Ústavního soudu v judikatuře, na které žalovaná ve svých vyjádřeních přiléhavě odkazovala, tedy, že spravedlivé postihování činů nebezpečných pro společnost je jedním z klíčových úkolů právního státu a jedním z raison d'être státu jako takového vůbec (nález Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. [ústavní nález]) a že každé vedení trestního stíhání negativně ovlivňuje osobní život stíhané osoby, vnáší do jejího života nejistotu a způsobuje pocity frustrace, přičemž k odčinění určité míry nejistoty, frustrace a jiných negativ vnesených do života prostřednictvím trestního stíhání, které probíhalo po přiměřenou dobu v souladu s právními předpisy, zásadně postačují i jiné než peněžní formy odškodnění, soud v této věci však dospěl k závěru, že byť trestní stíhání netrvalo nepřiměřeně dlouho, s ohledem na osobnost žalobce a její individualitu je namístě přiznat odškodnění v penězích, neboť v této individuální věci byla překročena z pohledu soudu míra frustrace a nejistoty žalobce, při níž by jiná forma odškodnění, tedy omluva příslušného orgánu státní moci byla přiměřenou formou odškodnění. Soud se v souladu s judikaturou NS ČR (viz rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]) zaobíral při právním hodnocení zejména třemi základními kritérii, a to povahou trestní věci, délkou trestního řízení a následky způsobenými trestním řízením v osobnostní sféře žalobce jako poškozené osoby. Při hodnocení povahy trestní věci soud dospěl k závěru, že tato byla pro žalobce významná, neboť sazba k trestnímu skutku umožňovala uložení nepodmíněného trestu, na druhou stranu v řízení nebylo prokázáno, že by byla věc medializována. Odsouzení za trestnou činnost by u žalobce nevedlo ke ztrátě zaměstnání, když v době před i po trestním stíhání žalobce u jednotlivých zaměstnavatelů setrvával podobně (krátkou) dobu. Co se délky trestního řízení týče, soud považuje délku trestního řízení žalobce 20 měsíců za přiměřeně dlouhou. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce jako poškozené osoby se projevily zcela zřejmě na jeho psychice, soud má za to, že s ohledem na individualitu žalobce, či jeho povahu, pro něj celá situace byla více zatěžující, než je obvyklé, z obsahu jeho podání je zřejmé, že u něj postupně docházelo ke změně jeho postojů a závěrů, například o naplánování celé události poškozeným či případného sledování policií. Na druhou stranu však nebylo prokázáno, jak upozornila ve svém vyjádření žalovaná, že by se od žalobce odstěhovala přítelkyně pouze v důsledku trestního stíhání žalobce, nebo že tento v důsledku trestního stíhání složitě hledal zaměstnání, případně je často měnil, jelikož špatně zapadl do kolektivu. Soud taktéž přihlédl k dalším přiléhavým argumentům žalované, že žalobce tím, že k některým částem skutkového děje vypovídal v hlavním líčení u nalézacího soudu a k některým až v rámci veřejného zasedání odvolacího soudu přispěl k délce trestního řízení a tím i fakticky k prodloužení zásahu do jeho osobní sféry, avšak nedovodil, že by si žalobce trestní stíhání sám zavinil. Tyto skutečnosti soud proto dále zohlednil při stanovení výše odškodnění.

16. Soud při hodnocení a výpočtu výše odškodnění újmy vycházel z ustálené soudní judikatury, která mj. stanovila, že výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují, když výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném (rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka]), když s ohledem na závěry NS ČR v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] přihlížel k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, zejména k tomu, co předcházelo a z jakých důvodů došlo k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, tedy ke skutečnosti, že při fyzické potyčce došlo k vážnému poranění poškozeného [příjmení] žalobcem, poškozený byl nucen podstoupit operaci, při které mu byla odebrána zraněná slezina a orgány činné v trestním řízení tak byly povinny vést vyšetřování jednání žalobce, kdy až po posouzení dalších právně významných okolností odvolacím soudem bylo shledáno, že za toto jednání nelze shledat žalobce trestně odpovědným, nebylo možno tak dovodit, že trestní stíhání bylo proti žalobci zahájeno zjevně bezdůvodně. Soud použil pro srovnání případ navržený žalující stranou, ve věci Krajského soudu v Ostravě sp. zn. [spisová značka], který žalobkyni přiznal odškodnění za trestní řízení, ve kterém byla žalobkyně zproštěna od obžaloby soudem prvního stupně, ve výši 10 000 Kč, kdy proti projednávané věci, se jednalo o trestný čin porušení povinností v insolventním řízení s trestní sazbou do 3 let, žalobkyně nebyla ohrožena uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody, žalobkyně nebyla ohrožena povinností nahradit škodu a rovněž zásah do běžného života byl významně nižší, když soud dále přihlédl i k referenčním případům a jejich dalším kritériím, jak jsou uvedena v seznamu rozhodnutí na webových stránkách ministerstva spravedlnosti, tedy zda byl případ medializován, odškodňovaný byl pravomocně odsouzen, zda věc měla zdravotní dopady, profesní dopady či dopady do osobního a rodinného života, zda byl odškodňovaný příslušníkem bezpečnostního sboru nebo osobou veřejně činnou či známou, když po zohlednění stejných kritérií z tohoto lze zjistit, že v obdobných věcech bylo rozhodnuto rozhodnutími KS [obec] - pobočka [obec] ve věci sp. zn. [spisová značka], MS [obec] ve věci sp. zn. [spisová značka], MS [obec] ve věci sp. zn. [spisová značka], MS [obec] ve věci sp. zn. [spisová značka], MS [obec] ve věci sp. zn. [spisová značka], kterými bylo přiznáno celkové odškodnění v částce mezi 10 000 Kč a 40 000 Kč, kdy odškodnění za 1 měsíc trestního stíhání bylo přiznáno v částce mezi 162 Kč a 2 500 Kč. Soud proto po zvážení všech zmíněných individuální okolností případu dospěl k závěru, že vzhledem k celkovému dopadu nezákonného trestního stíhání do života a na osobnost žalobce, tak jak ji soud mohl poznat prostřednictvím jeho účasti v řízení a obsahu jeho procesních vyjádření, není omluva žalované dostatečným odčiněním vzniklé nemajetkové újmy a tuto je nutno odčinit v penězích, kdy jako přiměřenou náhradu určil částku 20 000 Kč, tedy zhruba částku cca 1 000 Kč za měsíc trvání trestního řízení, a zavázal žalovanou k její úhradě.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), jelikož žalobce byl ve věci procesně úspěšný, neboť dle již setrvalé judikatury soudů se za plný úspěch ve věci považuje, pokud žalobce prokáže základ nároku. Základ nároku byl žalobcem prokázán, soud proto žalobci přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení a žalovanou zavázal k úhradě nákladů řízení v částce 34 912 Kč, sestávající z nákladů na soudní poplatek za řízení ve výši 2 000 Kč, z odměny právního zástupce žalobce určené dle ust. § 7, § 9, § 11, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) ve výši 24 800 Kč, za 8 úkonů právní služby po 3 100 Kč, když soud nepřiznal z vyúčtovaných 9 úkonů pouze odměnu za úkon sepis vyjádření ze dne 20. 10. 2020, neboť toto podání je dle jeho obsahu doplněním podstatných náležitostí neúplné žaloby a za tento úkon již byla odměna přiznána. Právnímu zástupci dále náleží dle ust. § 13 odst. 4 AT paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2 400 Kč za osm režijních paušálů po 300 Kč, a dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. dále 21 % DPH z částky 27 200 Kč ve výši 5 712 Kč, když místo placení k rukám právního zástupce bylo určeno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Soud nepřiznal právnímu zástupci cestovné a náhradu promeškaného času za cesty k soudu ze sídla advokáta a zpět, neboť toto sídlo má advokát v Ostravě, tedy ve městě, kde sídlí procesní soud, přičemž tak nejsou splněny podmínky pro přiznání náhrady za promeškaný čas dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) AT a náhrada hotových výdajů za místní přepravné je pokrývána přiznanou částkou paušální náhrady za úkony účasti u jednání, dle ust. § 13 odst. 3 AT, neboť s tímto úkonem není zpravidla spojen výdaj za vnitrostátní poštovné ani místní hovorné a je také nutno zkonstatovat, že paušální náhrada ve vyhláškové výši fakticky přesahuje zástupcem požadované cestovní náklady.

18. Lhůty k plnění byly určeny v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

19. Vzhledem k tomu, že soud nevybral od žalobce soudní poplatek za řízení před nařízením prvního jednání ve věci, uložil soud žalobci v souladu s ust. § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen z. s. p.) povinnost uhradit soudní poplatek tímto rozhodnutím, když výše soudního poplatku byla určena podle položky 8a Sazebníku, který je přílohou z. s. p.