57 C 91/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Šeremkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 92 000 Kč s příslušenstvím Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 92 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 12. 2. 2021 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 39 243,80 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 26. 2. 2021 domáhal po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 92 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce jako oprávněná osoba ve smyslu ust. § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen jako„ ZMV“), uplatnil nárok na vydání původního církevního majetku, když dne 16. 9. 2013 podal v souladu ust. § 9 odst. 6 ZMV návrh na vydání zemědělských pozemků Státnímu pozemkovému úřadu, Krajskému pozemkovému úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále jen jako„ pozemkový úřad“). Pozemkový úřad rozhodnutím ze dne 16. 2. 2015 sp. zn. SP [číslo], [číslo jednací] (dále také jen rozhodnutí), zamítl návrh žalobce na vydání původního církevního majetku. Žalobce podal dne 31. 3. 2015 v souladu s ust. § 9 odst. 10 ZMV žalobu podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)., ke Krajskému soudu v Ostravě, přičemž řízení vedené Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka] bylo pravomocně skončeno dnem 8. 7. 2020. Na sebe navazující řízení, jejichž prostřednictvím žalobce docílil vydání definitivního rozhodnutí, trvala po dobu více než 6 let a 9 měsíců, v důsledku čehož žalobce utrpěl nemajetkovou újmu, neboť takovou délku řízení nelze považovat za přiměřenou a žalobci tak náleží nárok na přiměřené zadostiučinění dle ust. § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Z ustálené judikatury navazující na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 vyplývá, že za každý rok trvání nepřiměřeně dlouhého řízení náleží žalobci základní částka v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, která se následně modifikuje (zvyšuje) na základě okolností konkrétního případu. Nesprávným úředním postupem spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě vznikla žalobci nemajetková újma, za níž mu náleží nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 92 000 Kč (za 1. a 2. rok řízení vždy částka 8 000 Kč, za 3. až 6. rok řízení vždy částka 16 000 Kč a za 7. rok řízení částka 12 000 Kč). Žalobce uplatnil dne 11. 8. 2020 u žalované (Ministerstva spravedlnosti ČR) nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Do dne podání žaloby žalovaná žalobci ničeho neuhradila a je tak s úhradou přiměřeného zadostiučinění ode dne 12. 2. 2021 v prodlení, a proto žalobci náleží rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši. U ústního jednání žalobce na žalobě setrval, když k vyjádřenému právnímu názoru žalované uvedl, že tento neodpovídá smyslu odškodňovacího zákona, dle jeho názoru má být odškodněno každé řízení samostatně a ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě soudu pod sp. zn. [spisová značka] se nejedná o shodný předmět řízení, tyto jsou odlišné, na základě jiných výzev k vydání majetku.

2. Žalovaná, poté co bylo určeno, že organizační složkou státu, která je oprávněna ve věci jednat je Ministerstvo zemědělství, k věci shodně uvedla, že žalobce uplatnil dne 11. 8. 2020 u Ministerstva spravedlnosti nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nepřiměřeně dlouhou dobou restitučního řízení vedeného nejprve od 16. 9. 2013 u Státního pozemkového úřadu pod sp. zn. SPU [číslo] [obec] zakončeného rozhodnutím ze dne 16. 2. 2015 a následně u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka]. Nebyla tak dodržena lhůta 12 měsíců podle § 9 odst. 7 ZMV stanovená pro řešení zvláště složitých případů, když podle žalované bylo prodlení zapříčiněno zejména výrazně zvýšenou složitostí věci po stránce skutkové, za které se žalovaná ve vyjádření omlouvá. Soudní řízení následně trvalo od 31. 3. 2015 do 8. 7. 2020, kdy byla věc pravomocně ukončena. V soudní řízení bylo rozhodováno 1x soudem I. stupně a 1x soudem II. stupně, když o skutkové složitosti věci svědčí rozsáhlé dokazování, kdy bylo provedeno ohledání na místě samém, bylo dokazováno mnoha listinnými důkazy, byly provedeny výslechy svědků, byly vypracovány dva znalecké posudky a provedeny výslechy znalců. Ministerstvo spravedlnosti ve svém vyjádření uvedlo, že v činnosti soudu lze shledat prodlevy, zejména od oznámení o zahájení soudního řízení soudem dne 31. 3. 2015 do oznámení o zahájení soudního řízení soudem dne 13. 9. 2016. Dále žalované navrhovala v této věci uzavření soudního smíru, neboť uplatněný nárok lze považovat do výše 73 600 Kč za oprávněný, když žalobcem stanovenou částku je podle názoru žalované třeba ponížit o 15 % za mimořádnou složitost věci a dále o 5 % z důvodů počtu dotčených soudních instancí, kdy při stanovení částky již bylo přihlédnuto též k délce kompenzačního řízení, neboť jinak by z uvedených důvodů bylo třeba snížit základní částku pokaždé nejméně o 20 %. V závěrečném návrhu shrnula, že nárok žalobkyně na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou újmu vyplývá z řízení o restitučním nároku, když v této věci se jedná o pouze jednu část nároku, obecně se jedná o jeden jediný nárok, jedné osoby, který je uplatňován různými dílčími výzvami či jednou výzvou u konkrétního pracoviště státního pozemkového úřadu, vyřizovaný jedním správním orgánem v rámci jednoho okresu, čemuž odpovídá i žalovanou ve vyjádření označená judikatura Nejvyššího soudu.

3. S ohledem na v řízení vyjádřené rozdílné názory procesních strany týkající se otázky odškodnění újmy za více řízení, kdy žalovaná navrhovala vzhledem ke svému vyjádřenému právnímu názoru spojit k tomuto řízení další řízení vedené u Okresního soudu v Ostravě po sp. zn. [spisová značka], neboť má za to, že žalobci vzniká pouze jedna újma za prodlení v jednotlivých restitučních řízeních, k uzavření smíru mezi účastníky nedošlo, když soud se zmíněnou právní otázkou s ohledem na předmět tohoto řízení dále jako nadbytečnou nezabýval.

4. Po v řízení provedeném dokazování výzvou k poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ze dne 10. 8. 2020, dodejkou datové zprávy a potvrzením o přijetí podání ze dne 11. 8. 2020 vzal soud za prokázáno, že zástupce žalobce uplatnil dne 11. 8. 2020 u organizační složky žalované - Ministerstva spravedlnosti ČR nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve výši 92 000 Kč, za nepřiměřeně dlouhé řízení o vydání zemědělských pozemků vedené na základě žádosti podané dne 16. 9. 2013 Státním pozemkovým úřadem, Krajským pozemkovým úřadem pro Moravskoslezský kraj, kde pozemkový úřad rozhodl rozhodnutím ze dne 16. 2. 2015 sp. zn. SP [číslo], [číslo jednací] a navazujícím soudním řízením podle části páté o. s. ř. vedeném na základě žaloby podané žalobcem dne 31. 3. 2015 Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka], kde bylo řízení pravomocně skončeno dnem 8. 7. 2020.

5. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. [spisová značka] vzal soud za prokázáno, že dne 31. 3. 2015 podal žalobce žalobu o nahrazení rozhodnutí správního orgánu podle části V. o. s. ř., a to rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 16. 2. 2015, sp. zn. [spisová značka], [číslo jednací] tak, že se žalobci vydávají zemědělské nemovitosti v [katastrální uzemí], pozemek [anonymizováno] č. [anonymizována dvě slova] – zastavěná plocha a nádvoří se stavbou občanské vybavenosti [adresa] v [obec] (dále také jen nemovitosti) a rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 16. 2. 2015, spisová značka [spisová značka], [číslo jednací] se v uvedeném rozsahu nahrazuje rozhodnutím soudu, když v petitu žaloby označeným rozhodnutím pozemkového úřadu, který se nachází na č. l. 7 – 9 spisu bylo rozhodnuto tak, že návrh žalobce na vydání nemovitosti v [katastrální uzemí], [územní celek], okres [město], a to pozemku parc. č. [anonymizována dvě slova] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře [výměra] se stavbou [adresa] [anonymizováno] se zamítá. V soudním řízení bylo dne 12. 9. 2016 nařízeno jednání na den 9. 12. 2016, které byla na žádost žalobce přenařízeno na 13. 12. 2016, kde bylo odročeno na neurčito za účelem vyžádání dokumentace a důkazních návrhů účastníků, byly vyžádány listiny ze zemského archivu i archivu žalobce, dne 8. 11. 2017 proběhlo další ústní jednání ve věci a dne 4. 12. 2017 proběhlo ohledání na místě samém, usnesením ze dne 2. 10. 2018 soud ustanovil znalce z oboru stavebnictví pro posouzení otázky samostatnosti jednotlivých částí stavby, když tento vypracoval posudek dne 30. 1. 2019, u dalšího ústního jednání dne 3. 10. 2019 byl proveden výslech znalce ustanoveného soudem a dále znalce, který vypracoval znalecký posudek na základě objednávky Lesů ČR, jako osoby zúčastněné v řízení, když dne 10. 10. 2019 byl ve věci vyhlášen rozsudek, kterým nebylo žalobě vyhověno, když tento byl doručen účastníkům dne 20. 12. 2019. Z výzvy k vydání majetku ze dne 15. 2 2013 [číslo jednací] Krajský soud zjistil, že Lesy České republiky, s. p. jako povinná osoba byla žalobcem mimo jiné vyzvána i k vydání stavby [adresa] na pozemku parc. č. [anonymizována dvě slova] a pozemku parc. č. [anonymizována dvě slova] v [katastrální uzemí]. Na základě odvolání žalobce rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 18. 6. 2020, č. j. [číslo jednací] tak, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě změnil a rozhodl, že se žalobci vydává pozemek [anonymizováno] č. [anonymizována dvě slova] – zastavěná plocha a nádvoří se stavbou [adresa] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště ve [město] a tím se nahrazuje rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 16. 2. 2015, [číslo jednací], sp. zn. [spisová značka], když dále rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a nákladech řízení státu. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci nabyl právní moci dne 8. 7. 2020.

6. Soud učinil závěr o skutkovém stavu věci, že žalobce jako oprávněná osoba vyzval výzvou ze dne 15. 2 2013 Lesy České republiky, s. p. jako povinnou osoba mimo jiné i k vydání stavby [adresa] na pozemku parc. č. [anonymizována dvě slova] a pozemku parc. č. [anonymizována dvě slova] v [katastrální uzemí], následně žalobce podal dne 16. 9. 2013 žádost pozemkovému úřadu, který rozhodnutím ze dne 16. 2. 2015, sp. zn. [spisová značka], [číslo jednací] o rozhodl tak, že návrh žalobce na vydání nemovitostí se zamítá. Dne 31. 3. 2015 podal žalobce Krajskému soudu v Ostravě žalobu o nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu tak, že se žalobci vydávají nemovitosti a nahrazuje se rozhodnutí pozemkového úřadu, která byla vedena v řízení sp. zn. [spisová značka]. Ve věci proběhla tři ústní jednání dne 13. 12. 2016, 8. 11. 2017 a 3. 10. 2019, v řízení bylo provedeno ohledání na místě samém dne 4. 12. 2017, když soud si ve věci z vlastní iniciativy ustanovil znalce z oboru stavebnictví pro posouzení otázky samostatnosti jednotlivých částí stavby, když tento vypracoval posudek dne 30. 1. 2019, mimo dokazování listinami, které musely být vyžádány i z archívů, byl proveden výslech dvou svědků a dále výslech znalce ustanoveného soudem a znalce, který vypracoval znalecký posudek na základě objednávky Lesů ČR, jako osoby zúčastněné v řízení. Ve věci byl dne 10. 10. 2019 vyhlášen rozsudek, kterým nebylo žalobě vyhověno, tento byl doručen účastníkům dne 20. 12. 2019. Na základě odvolání žalobce rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 18. 6. 2020, č. j. [číslo jednací] tak, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě změnil a rozhodl, že se žalobci vydává nemovitosti a tím nahradil rozhodnutí pozemkového úřadu, když tento rozsudek Vrchního soudu v Olomouci nabyl právní moci dne 8. 7. 2020. Řízení od podání návrhu na vydání nemovitostí u pozemkového úřadu dne 16. 9. 2013 do pravomocného ukončení navazujícího soudního řízení podle části V. o. s. ř., vedeného u Krajského soudu v Ostravě dne 8. 7. 2020 trvalo šest let, 9 měsíců a 23 dnů.

7. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb. (dále jen Úmluva) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu.

8. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk) stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

9. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle ust. § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Soud právně posoudil výše uvedený skutkový stavu dle citovaných zákonných ustanovení, s přihlédnutím k stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) i ustálené judikatuře Nejvyššího soudu ČR, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V této věci je nutno uvést, že i sama žalovaná ve svém procesním vyjádření připustila, že celková délka řízení o označeném nároku žalobce je nepřiměřeně dlouhá, za což se ve svém vyjádření žalobci omluvila, byť nakonec žalobci neuhradila na přiměřené zadostiučinění před vyhlášením rozhodnutí ničeho. Procesní soud taktéž považuje jeho délku za nepřiměřeně dlouhou, přičemž podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla projednána v přiměřené lhůtě, v případech, kdy lhůta není přesně stanovena, přičemž podle § 9 odst. 7 ZMV měl pozemkový úřad vydat rozhodnutí ve lhůtě 6 měsíců a v případě zvlášť složitého případu, tak ve lhůtě 12 měsíců. Soud má za to, i vzhledem k dále uvedenému právnímu hodnocení, že se v řízení jednalo o složitější či složitý případ, tedy někde ve středu škály úrovni složitosti, protože se nejednalo o jednoduchý případ, ale ani o zvláště složitý případ, tedy lhůta pro vydání rozhodnutí měla činit 6 – 12 měsíců, avšak ani tato nebyla v řízení u pozemkového úřadu dodržena, neboť bylo rozhodnuto až po 17 měsících od podání návrhu. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí v označeném správním a navazujícím soudním řízení nebylo vydáno v přiměřené lhůtě, jedná se o nesprávný úřední postup a stát odpovídá dle ust § 13 odst. 1 OdpŠk za škodu způsobenou takovýmto nesprávným úředním postupem. Soud má za to, že pouhé konstatování porušení práva žalobkyně soudem se v této věci nejeví jako dostačující, když s ohledem na délku řízení má soud za to, že je namístě poskytnutí zadostiučinění v penězích.

11. Pokud se jedná o výši přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívající v nepřiměřené délce řízení, soud při svých úvahách vycházel jednak z konstantní judikatury ESLP a Nejvyššího soudu se zohledněním závěrů vyplývajícího ze Stanoviska, jakož i naplnění kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk. Označené správní řízení bylo složitější zejména po stránce skutkové. Co se týče jednání žalobce, tak tento svým jednáním nepřispěl k průtahům v řízení, žalobu podle části páté o. s. ř. k přezkumu rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 16. 2. 2015 žalobce podal ke Krajskému soudu v Ostravě hned v následujícím měsíci, dne 31. 3. 2015 a z obsahu spisu neplyne, že by neplnil řádně své procesní povinnosti. Objektivně je nutno konstatovat, že v řízení před soudem probíhaly úkony s velkými časovými rozestupy, kdy první jednání ve věci proběhlo po více než 20 měsících od podání žaloby, další po 11 měsících a poslední jednání až po téměř 23 měsících, avšak z pohledu soudu nelze bez znalosti zatížení konkrétního senátu posoudit, zda ve věci došlo k průtahům či nikoliv. Procesní soud řízení u krajského soudu hodnotí jako složitější, s ohledem na dokazování historickými listinami, které musely být vyžádány i z archívů, avšak nijak zvlášť, neboť byl mimo důkazy listinami proveden výslech pouze dvou svědků a výslech dvou znalců a ve věci proběhla pouze tři ústní jednání a ohledání na místě samém, když znalce soud ustanovil z vlastní iniciativy, aniž by to navrhoval kterýkoliv z účastníků řízení a z pohledu procesního soudu by bylo možno rozhodnout i bez tohoto důkazu, přestože tento důkaz bezpochyby soudu mohl zjednodušit orientaci v materii a posouzení věci jako takové, neboť jako otázky podstatné pro rozhodnutí ve věci procesní soud hodnotí otázky právní, nikoliv skutkové, týkající se právního posouzení ohledně otázek zániku původní stavby, přestavby původní stavby a případného vzniku nové stavby. Co se týče zohlednění projednání věci ve více stupních, tak tato byla projednávaná jen ve dvou stupních soudů a to pouze jednou, druhostupňové řízení probíhalo jen 6 měsíců a posuzovalo pouze otázky právní. Oproti prezentovanému hodnocení jednotlivých kritérií v procesním vyjádření žalované soud má vzhledem k výše uvedenému shrnutí za to, že základní částku za každý rok řízení je nutno ponížit o 10 % za složitost věci (avšak nikoliv výrazně zvýšenou) a dále o 5 % z důvodů počtu dotčených soudních instancí, přičemž s ohledem na význam předmětu řízení pro žalobce je nutno navýšit vypočtenou částku o 10 %, když se jednalo o řízení o vydání majetku k napravení způsobených majetkových křivd, s požadovaným majetkem po dobu řízení nemohl žalobce nijak nakládat, pečovat o něj či z něj mít majetkový prospěch. Vzhledem k celkové délce navazujících řízení šest let, 9 měsíců a 23 dnů soud vycházel ze základní částky 17 500 Kč za každý rok řízení a po zohlednění procentuálního snížení základní částky o celkem 15% a poté navýšení vypočtené částky o 10% činí částka zadostiučinění za rok řízení 16 362,50 Kč.

12. Soud vzhledem k výše uvedenému hodnocení jednotlivých kritérií dospěl k závěru, že pokud žalobkyně požadovala odškodnění nemajetkové újmy za délku řízení ve výši 16 000 Kč za každý rok délky řízení, respektive za první dva roky jeho délky pouze polovinu, tedy částku 8 000 Kč za rok, tak jí takto vypočtená výše odškodnění nemajetkové újmy (v celkovém součtu 92 000 Kč) nepřekračuje výši odškodnění, které by jí bylo možno přiznat. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 92 000 Kč.

13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), když žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, soud proto žalovanou zavázal k povinnosti uhradit žalobkyni částku 39 243,80 Kč, sestávající z odměny právního zástupce žalobkyně určené dle ust. § 7, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT), v celkové výši 28 680 Kč, za pět úkonů právní služby po 4 780 Kč (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis vyjádření k věci z 19. 8. 2022 a účast u ústního jednání), dvou úkonů právní služby po 2 390 Kč (sepis repliky ze dne 30. 11. 2021 a vyjádření z 4. 4. 2022), z náhrady hotových výdajů ve výši 2 100 Kč za sedm režijních paušálů po 300 Kč k výše označeným úkonům právní služby dle ust. § 13 odst. 1,4 AT, a dále z 21 % DPH z částky 30 780 Kč ve výši 6 463,80 Kč, dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., když místo placení k rukám právního zástupce bylo určeno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

14. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.