58 C 120/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Adamem Urbańczykem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 4 000 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 4 000 Kč s odůvodněním, že žalovaná prostřednictvím elektronických prostředků uzavřela s předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba (dále jen předchůdkyně žalobkyně) smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě této smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na její účet dne datum zápůjčku ve výši 4 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná zápůjčku nesplatila v termínu splatnosti ani později. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužné jistiny bez úrokového příslušenství.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K jednání se žádný z účastníků nedostavil, žalobkyně však svou neúčast omluvila a požádala o projednání věci ve své nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti obou účastníků, jak mu umožňuje § 101 odst. 3 zákona číslo 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.).

4. Soud provedl navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a závěry.

5. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou uvedeni na straně věřitele předchůdkyně žalobkyně a na straně klienta žalovaná. Z obsahu této listiny soud nezjistil, že by smlouva o tomto obsahu byla mezi stranami uzavřena, když listina neobsahuje ani podpis žalované, ani z ní neplyne nahrazení tohoto podpisu jinými prostředky formou komunikace na dálku. Ve čl. 4 VOP je popsán postup při registraci žalované jakožto úvěrované a ověření její totožnosti při uzavírání smlouvy. Z provedeného dokazování vůbec nevyplynulo, že by postup při registraci a uzavření smlouvy byl proveden. Ze smlouvy ani není jasné, kdy byla uzavřena. Smlouva neobsahuje ani datum uzavření smlouvy ani číselné označení smlouvy. Jako právní úprava rozhodná je uveden„ § 2390657 a násl. zák. č. 40/196489/2012 Sb.“, tedy není ani zřejmé, zda se na smlouvu měl uplatnit občanský zákoník z roku 1964 či z roku 2012, což by bylo zřejmé, pokud by smlouva byla alespoň datována.

6. Z výpisu z účtu předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně poskytla dne datum částku 4 000 Kč na účet č. bankovní účet, označený jménem celé jméno žalované. Dotazem na právnická osoba bylo zjištěno, že majitelem uvedeného účtu ke dni datum byla žalovaná.

7. Dne datum postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek. Provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že by žalobkyně vyzvala žalovanou k planění předžalobní výzvou.

8. Žalobkyně byla soudem vyzvána, aby nejpozději u jednání předložila soudu důkazy o prověřování schopnosti žalované úvěr splácet, kterou rovněž v rámci žaloby neprokazovala. Na tuto výzvu soudu žalobkyně reagovala sdělením ze dne datum, ve kterém sdělila, že dne datum byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 4 000 Kč. Přestože se dle ustanovení § 2 písm. e) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru nevztahuje regulace tohoto zákona na finanční služby do 5 000 Kč, tedy že se na úvěry s jistinou do 5 000 Kč neváže povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka, posoudila právnická osoba anonymizováno před uzavřením smlouvy s odbornou péčí schopnost žalované splácet, a to na základě dostatečných informací získaných jednak od žalované, ale i telefonicky u jejího zaměstnavatele, popř. nahlédnutím do příslušných databází.

9. S ohledem na zjištění ze smlouvy a výpisu z účtu popsaná výše soud z dalších provedených důkazů proto soud nic podstatného nezjistil.

10. Soud v řízení nevzal za prokázané, že by mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena tvrzená smlouva o zápůjčce, avšak vzal za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované plnění ve výši 4 000 Kč. Soud plně odkazuje na zjištění popsaná u smlouvy a potvrzení o provedené platbě s tím, že popis důkazních úvah u těchto jednotlivých důkazů je pro účely odůvodnění skutkových závěrů soudu zcela dostatečný.

11. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázané, že by mezi předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu nepodepsanou listinu nadepsané smlouvy, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy se žalovanou nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by jejich text odpovídal projevu vůle žalované. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, žalobkyně nedoložila ani žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva podepsána a uzavřena. Neoznačila žádná tvrzení ani důkazy týkající způsobu ověření totožnosti žalované např. skrze kontrolu občanského průkazu či skrze verifikační platbu, elektronický podpis nebo jiné prostředky ověření totožnosti jednajícího pro účely elektronické komunikace. Oproti tomu soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 4 000 Kč pomocí bezhotovostního převodu na účet žalovaného.

12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 4 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila a je povinna toto obohacení vrátit. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 4 000 Kč.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč. Tato se sestává z odměny advokáta ve výši 400 Kč za převzetí věci a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), přičemž výše odměny za jeden úkon vychází z § 14b odst. 1 AT (2 x 200 Kč), náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 200 Kč (2 x 100 Kč). Nakonec soud přiznal žalobkyni 21 % DPH z částky 600 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., a částky 400 Kč odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po datum, tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky.

16. K tomu dlužno dodat, že byť žalobkyně v žalobě hovořila o tom, že žalované zaslala předžalobní upomínku, tuto mezi listinné důkazy nedoložila, nicméně zde soud neshledal přesto místo pro aplikaci § 142a o. s. ř. (tj. nepřiznání náhrady nákladů řízení v případě nezaslání výzvy před podáním žaloby), neboť při rozhodování o náhradě nákladů řízení nelze izolovaně posuzovat (jen) to, zda žalobkyně způsobem určeným ustanovením § 142a o. s. ř. vyzval žalovanou k plnění, a proto žalobkyni v souladu s § 142a odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů přiznal. Nad to soud dodává, že dle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. 29 Cdo 4388/2013) Absence výzvy (nebude) podle ustanovení § 142a o. s. ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik (viz např. započtením). Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit (…), není dán sebemenší důvod sankcionovat pochybení věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění.

17. Dlužnou částku, jakož i náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovanou zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.