58 C 203/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Adamem Urbańczykem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 17 910 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 3 250 Kč, částky 4 660 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 250 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 250 Kč od [datum] do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - na účet Okresního soudu v Ostravě, na soudním poplatku částku 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 250 Kč s příslušenstvím a částky 4 660 Kč s odůvodněním, že žalovaný s ní prostřednictvím komunikací na dálku uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla dne [datum] na účet č. [bankovní účet] částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 3 250 Kč vrátit do dne [datum] Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě odesláním specifického [příjmení] kódu a potvrzením, že žalovaný souhlasí s textem smlouvy i všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. Žalovaný čerpal zápůjčku bezhotovostně převodem na svůj účet. Žalovaný zápůjčku nesplatil v termínu splatnosti ani později. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení nákladů vymáhání ve výši 2 500 Kč a dále nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 660 Kč (tj. 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč za dobu od [datum] do [datum]). Žalovaná částka se tak skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč, náhrady nákladů vymáhání ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 660 Kč. Kromě toho žalobkyně nárokuje ještě úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 250 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast u jednání neomluvil a ani jinak se ve věci nevyjádřil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. <b><i>4. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním:</b></i> Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] soud zjistil, že ji žalobkyně uzavírala v postavení podnikatele, žalovaný pak v postavení spotřebitele, když je ve smlouvě označen jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem a z textu smlouvy se nikde nepodává, že by ji žalovaný uzavíral coby podnikatel.

5. Z všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že v čl. II těchto podmínek je stanoven postup, jakým má být smlouva pomocí komunikace na dálku uzavřena, přičemž dodržení tohoto postupu, včetně ověření identity žalovaného, nebylo soudu nijak prokázáno.

6. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] uvedený ve smlouvě celkem částku 10 000 Kč.

7. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] vč. podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky do tří dnů. Výzva byla odeslána dne [datum].

8. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti. <b>9. Z provedeného dokazování soud vzal za prokázaný následující skutkový stav:</b> 10. Soud především z provedených důkazů nezjistil samotné uzavření smlouvy a dále nezjistil, že by žalobkyně posuzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí tak, jak bylo v žalobě tvrzeno. Nezjistil též, že by žalovanému byly doručeny jakékoli výzvy k plnění mimo předžalobní výzvu ze dne [datum].

11. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) jako vztah ze smlouvy o zápůjčce, která však nebyla uzavřena platně.

12. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí zápůjčky podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ z.s.ú.“). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z.s.ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem svého Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]).

13. V posuzované věci z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr s dostatečnou odbornou péčí. [příjmení] žalobkyně lze vytknout několik zásadních pochybení. Žalobkyně konstatovala, že svou povinnost prověřit uvěruschopnost žalovaného splnila dotazy učiněnými na žalovaného stran jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrů a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, kdy poskytnuté informace a dokumenty byly zaevidovány do tzv. zákaznické karty žalovaného. Žalobkyně však soudu nedoložila zákaznickou kartu žalovaného ani žádné jiné důkazy prokazující zkoumání jak příjmové, tak i výdajové stránky žalovaného. Žalobkyně tak zcela rezignovala na prověřování schopnosti žalovaného zápůjčku splácet. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., o nutnosti označit a předložit další důkazy k tomu, jak žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy je třeba zkoumat příjmy i výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z § 122 odst. 1 o. s. ř.

14. Za daných okolností žalobkyně neprokázala, že by schopnost žalovaného splácet úvěr prověřovala s odbornou péčí, neboť provedené ověření je zcela nedostatečné, resp. zcela absentovalo. Je na žalobkyni, aby v řízení tvrdila a prokázala, že úvěruschopnost úvěrového dlužníka (zde žalovaného) s odbornou péčí posoudila. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s § 86 a 87 z.s.ú. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z komunitárního práva nezastupitelný význam. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne [datum] tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], EU:C: [číslo]).

15. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy podle § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly, což v projednávané věci znamená povinnost žalovaného vrátit žalobkyni poskytnutou částku 10 000 Kč. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 10 000 Kč, která odpovídá částce, kterou žalovaný převzal. Zároveň soud dle § 1970 o. z. zavázal žalovaného k zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení z částky 10 000 Kč. Soud vzal za prokázané, že první výzvou k plnění odeslanou žalovanému byla předžalobní výzva odeslaná dne [datum]. Dle § 573 o. z. se odeslané psaní považuje za doručené třetím pracovním dnem po jeho odeslání, což v daném případě činí [datum]. Žalovaný byl ve výzvě vyzván k úhradě částky do tří dnů, tj. [datum] a tedy od [datum] je žalovaný v prodlení s placením. Výši úroků z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení žalovaného. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když ostatní žalobní nároky včetně příslušenství vyplývaly ze smlouvy, kterou soud shledal absolutně neplatnou a ze které tedy žalovanému žádné povinnosti nevznikly.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť oba účastníci měli v řízení úspěch částečný. Soud proto provedl kvantifikaci úspěchu žalobkyně ke dni vyhlášení rozsudku, přičemž lze konstatovat, že úspěch činil 47 % (z žalované částky 22 299,70 Kč soud přiznal 10 560,50 Kč), lze uzavřít, že žalobkyně byla převážně neúspěšná. Soud proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, když žalovaný byla v řízení zcela pasivní a žádné náklady mu nevznikly.

17. Žalobkyně se svých nároků domáhala prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila proto soudní poplatek ve výši 800 Kč dle přílohy 1 zák. č. 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1 písm. b). Elektronický platební rozkaz nebyl ve věci vydán s ohledem na vysoké sankční nároky žalobkyně. S ohledem na tuto skutečnost se úprava snížených soudních poplatků pro návrhy na vydání elektronických platebních rozkazů neuplatní. Soud žalobkyni tedy zavázal k zaplacení zbytku soudního poplatku, a to dle přílohy 1 zák. č. 549/1991 Sb., položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1 písm. a), dle které činí soudní poplatek z návrhu 1 000 Kč. Soud tedy zavázal žalobkyni k zaplacení soudního poplatku ve výši 200 Kč, který tvoří zbytek ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, po započtení již zaplacené částky 800 Kč.

18. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.